Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 8.kapitola

Now I love you 8.kapitolaAhojky! Zdravím všechny čtenáře mé povídky :) Dneska vás potěším, tento dílek je z ostrova a žádné Forks tam není. Doufám, že vás to pobaví, jelikož... no nejsem si jistá sama sebou, ale to je tak vždycky. Ocenila bych cokoliv. Kritiku, chválu a tak dál. Všem ještě moc děkuju za předešlé komentáře, děláte mi radost a já se vám to snažím oplatit, tak snad se mi to daří... Vaše ZabZa

Povídka věnovaná Nikol18 a Marketik, Jarusce, Adri, Petrušce, NikkiR, Andree, Anamor8 (Romče), Ness, no prostě těm skvělým lidem, které mám tolik ráda.

8.kapitola – Fotbal

Bella

Sport je dobrý, když je dramatický a když se nikdo nefláká.

,,Nechceš si zahrát?“ houkl na mě a já zkoprněla úžasem.

Omámeně jsem zamrkala a snažila se ignorovat jeho pohybující se svaly, které jakoby říkaly- Dost! okřikla jsem se a znovu pohlédla na toho vyřehtaného upíra naproti mně. Musela jsem chtě nechtě uznat, že mu to s míčem šlo, o tom žádná.

Míč mu skákal z jedné nohy na druhou, na hlavu, rameno a noha, noha. Zavrtěla jsem hlavou a odvrátila zrak od toho všivého upíra. Já a fotbal? To opravdu nebylo nic pro mě...

,,Ale no tak,“ naléhal a já uslyšela přibližující se kroky, kopání míče a dokonce jsem měla pocit, že cítím jeho studený dech na zádech, ovšem to se mi zřejmě jenom zdálo, jelikož když jsem se otočila, byl teprve na cestě ke mně.

Zavrčela jsem, ani jsem vlastně nevěděla proč, byla to prostě přirozená reakce na něj. On si toho nevšímal a dál šel s míčem směrem ke mně.

,,Snad se nebojíš, že bych tě porazil?“ zeptal se troufale a dál si čutal s míčem. Zamračila jsem se.

,,To ani omylem,“ vyvedla jsem ho z omylu. Posměšně si odfrkl.

„Ty se vážně bojíš,“ řekl nahlas a provokativně kopl do míče. Zavrčela jsme a zlostně se k němu otočila. Začínal mě opravdu štvát.

,,Kde si ho vlastně sehnal?“ zeptala jsem se podezíravě a on se zakřenil.

,,Připlavalo to po moři,“ řekl a rozmáchl rukou. Zamračila jsem se. Připlavalo?

,,Jak-“

,,Pojď si zahrát,“ přerušil mě a znovu kopl do míče. Koukala jsem, jak míč skáče nahoru a dolů a znovu a znovu.

,,No ták,“ vyzval mě znovu a nahrál mi míč rovnou do ruku. Chytla jsem ho okamžitě. Nebyl těžký a ani lehký. No, prostě přesně takový, jaký má normální fotbalový míč vypadat.

Vzdorně jsem zavrčela, ale pak jsem přece jenom vstala a vyhodila míč do vzduchu. Vlastně jsem ani nevěděla, co to dělám, fotbal byl pro mě velká neznámá, ovšem byla tu nuda a jediné, co se tady dalo dělat, bylo zřejmě hraní fotbalu, tedy prozatím...

Míč dopadl lehce do písku a já ho přidržela nohou. Popotáhla jsem si níž triko a modlila se, ať mě má Bůh v příštích minutách opravdu rád, jelikož bych chtěla přežít. Ignorovala jsem jeho pátravý, skoro až toužebný pohled na mě a koukala jen na míč.

,,Dobře,“ připustila jsem zatvrzele a koukla na něj. ,,Zahrajeme si na dvacet zásahů do branky. Tvoje bude třeba támhle,“ ukázala jsem asi deset metrů dozadu, kde přibližně pět metrů od sebe ležely dva menší kameny.

,,A moje,“ otočila jsem se k němu zády, ,,bude tamhle,“ ukázala jsem. Byly to opět dva kameny, možná blíž k sobě, ale to jsem nehodlala ověřovat.

,,Dobře.“ Jeho hlas byl opravdu blízko. Byl vedle mě s hlavou opřenou na mém rameni. Zavrčela jsem a otřásla se. On se jen zasmál a ve vteřině mi vzal míč z ruky. ,,Tak hrajeme!“ zavolal a rozběhl se.

Chvíli jsem ho pozorovala, koukala se na jeho styl kopání. Věděla jsem, že z té směsice pohybů nemohu nic vyčíst, ovšem takhle to vždycky dělal Jacob. Chvíli si soupeře měřil a přemýšlel a pak se prostě rozběhl a míč ležel o pár sekund později v brance.

Ovšem já nebyla Jacob, ale mohla jsem to aspoň zkusit, ne? Za to nic nedám a když jo, tak jen můžu doufat, že to nebude při nejmenším můj život...

Povzdechla jsem si a mírným poklusem jsem se rozběhla směrem k němu. Dělal rychlé pohyby a rychle měnil svoji taktiku. Někdy běžel doprava a hned na to zase doleva a já ho prostě a jednoduše nestíhala. Ani ne po pěti minutách jsem se zadýchala, zpotila a to jsem mu ani jednou nevzala ten pitomej míč!

,,To není fér,“ zafuněla jsem a odhrnula si pramen vlasů z čela. Přestal kopat a zaostřil na mě.

,,Že není?“ zeptal se a kopl do balónu. ,,Já myslím, že je,“ řekl ledabyle. ,,Ty jsi vlkodlak a přestože jsi holka, nevěřím, že jako holka hraješ,“ řekl a ušklíbl se. V tu chvíli jsem se opravdu naštvala a rozběhla se za ním.

Zřejmě to očekával a tak můj pokus o to vzít mu ten míč a vyškrábat mu ten jeho připitomělý usměv z obličeje přišel nadarmo. Ukročil stranou a já, než se nadála, jsem letěla dolů. Hlavu jsem zabořila do písku.

Opravdu jsem v tu chvíli zuřila. Vztekala jsem se, vyhrabala se na nohy a plivala zbylý písek z pusy ven. Cítila jsem, jak je zalezlý mezi zuby a začala si v duchu nadávat, že jsem mohla alespoň tu pusu zavřít. Měřil si mě a díval se na mě jako na úplného blázna. To mě dopálilo ještě víc.

,,To byl faul!“ vykřikla jsme a dupla si nohou do písku.

Chvíli se na mě díval opravdu divně, ovšem pak se zasmál. ,,Faul?“ ptal se a posměšně si mě měřil. Sem tam se ještě rozchechtal.

Narovnala jsem se. ,,Ano, faul. Máš snad něco proti tomu?“ řekla jsem a podupávala nohou do písku.

,,Vůbec nic,“ řekl a opět se začal smět. Nevydržela jsem to.

,,Sakra, co jsem zase udělala,“ vyjela jsem na něj. Usmál se.

,,Faul platí pro hráče fotbalu, to jsou ti, kteří kopou do toho míče, vidíš?“ řekl a ukázal na míč. Dělal ze mě blbce. ,,A podle mě jsi nehrála. A když jo, tak jsem to nepoznal,“ řekl a ušklíbl se.

Zavrčela jsem a mírně se otřásla. ,,Dej sem ten míč, nakopu ti zadek,“ řekla jsem skrz zaťaté zuby.

Zazubil se na mě a hodil míč směrem ke mně. K mému štěstí jsem ho chytla a oplatila mu jeho předešlý úsměv.

,,No tak se ukaž,“ vyzval mě a já položila míč na písčitou zem.

Rozběhla jsem se s míčem směrem k jeho brance a začala doufat, že bych opravdu mohla dát první gól, jelikož  on mi v tom nějak nebránil. Jen tam tak stál a díval se na mě s posměšným úsměvem.

Ovšem to bych nebyla já, kdyby se mi něco nestalo. Chyběl opravdu malý kousíček k té brance a k osudové ráně, kdy bych dala gól, ovšem já zakopla o míč a letěla jsem rovnou na zem.

Další příval písku se objevil v mé puse. ,,Sakra!“ zaklela jsme a začala vyplivávat hrsti písku. Stál nade mnou a na rtech mu hrál usměv. Opravdu se musel bavit.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se a já za těmi slovy hledala skrytý význam, ovšem na nic jsem nepřišla.

,,Ne,“ odsekla jsem a vyhrabala se na nohy. Oprášila jsem si písek jak z vlasů, tak z mého oblečení a zamračila se na něj. On se opět usmál.

,,Tak jdeme na to,“ řekla jsem opět a dostavila se do hrozivého postoje. Uchechtl se.

,,Jsi si opravdu jistá, že chceš hrát?“ zeptal se a já se ještě více zamračila.

,,Zaručeně,“ řekla jsem a čekala, až uvede svůj línej zadek do pohybu. Netrvalo to ani minutu a už jsme se opět proháněli po našem hřišti.

Měl zase navrch, to jsem musel uznat a by l opravdu dobrý. Střílel jeden gól za druhým a já supěla. Jak on to jen dělá?

Ovšem měla jsem i světlé chvilky, jako byla prvně tahle ta... To byla jedna z těch chvílí, kdy se mi podařilo ukořistit míč a obehrát ho, ovšem to byly jen mé světlé chvilky, které tvořily minimum z chvilek ze zápasu.

Ovšem teď to vypadala nadějně. Ukořistila jsem míč a rázovala si to s ním přes celé hřiště. Chyběl kousek a už mohl být v bráně, ovšem pak se něco dotklo mého pozadí a já překvapením ztuhla.

Nechala jsem míč míčem a otočila se za původcem toho dotyku.

,,A tohle bylo co?“ vyjela jsem na něj a on se zatvářil rozpačitě.

,,Co přesně myslíš?“ zeptal se a jeho pohled se změnil na nechápavý. Zavrčela jsem.

,,Myslím tím tvoji ruku nebo kteroukoliv jinou část děla...,“ otřásla jsem se, ,,na mém pozadí přesně před chvilkou,“ řekla jsem a zkřížila si ruce na hrudi.

Opět se zatvářil rozpačitě a nechápavě. ,,Jaká ruka?“ zeptal se překvapeně a mě to dopálilo. Poslední hodiny hraní fotbalu s ním mě nejenom vysílily fyzicky, ale i psychicky jsem byla úplně na dně a on tomu dodal korunu.

,,Tvoje ruka,“ řekla jsem a vzala rozčíleně jeho ruku a ignorovala ten pach a všechno okolo. ,,A můj zadek,“ řekla jsem, otočila se a přitiskla jeho ruku na mé pozadí. Až příliš pozdě jsem si uvědomila co jsem právě udělala....


..:9.kapitola:..

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 8.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!