Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 9. kapitola

19.12.2009 (13:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5862×

9.kapitola – Muck!

Edward

Co je polibek? Olíznutí plamene.

Nikdy jsem nevěděl, jak zábavné je hrát s vlkodlakem fotbal. Tohle by opravdu zážitek na zbytek mého života, jelikož... ona byla opravdu třída, když to řeknu hezky a slušně. Její finty, byly buď velice průhledné a nebo žádné. Neuměla to s míčem a vypadalo to, že to ani neskrývá.

Tedy snažila se, to ano, ale každou šanci na dání gólu zmařila a nebo jsem jí vzal míč já. Ovšem mě to bavilo. Vidět, jak se ta vlkodlačí holka plácá s míčem od ničeho k ničemu bylo komické, zábavné a docela i zvrhlé, ovšem to mi bylo jedno. Řekl jsem, že se tady nechci unudit k smrti a to taky hodlám dodržet...

Ovšem zlomový okamžik nastal až v závěru našeho zápasu, kdy se ta vlkodračice dostala k mému míči a celá natěšená mi ho vzala. Co čert nechtěl, rozběhla se s ním rovnou k brance a jako by to nebylo málo, její nešikovnost byla najednou ta tam. Nepadala a ani něco podobného. Jen běžela a to byl docela šok.

Nenuceně jsem pokrčil rameny a s prostým úmyslem jí ten míč vzít jsem se za ní rozběhl – opět lidskou rychlostí, jak zničující! Chybělo mi jen pár centimetrů k tomu, abych jí ten míč vzal, když v tom vystřelila vpřed moje pravá ruka a dotkla se jejího pozadí!

Nevěděl jsem co mě to vůbec popadlo, jen tak ji tady osahávat, když ona je vlkodlak a já upír! Tohle to není normální. V duchu jsem se modlil za to, aby na to nepřišla, ovšem tím, že zastavila se všechny mé naděje rozpadly v prach. Tohle bude zase něco...

,,A tohle bylo co?“ zeptala se a já... snažil jsem se nahodit co nejnechápavější pohled.

,,Co přesně myslíš?“ zeptal jsem se jako bych o ničem nevěděl a snažil se, aby to vypadalo že opravdu o ničem nevím.

,,Myslím tím tvoji ruku nebo kteroukoliv jinou část tvého těla...,“ otřásla se, ,,na mém pozadí přesně před chvilkou,“ řekla a zkřížila si ruce na hrudi.

Opět jsem se snažil tvářit rozpačitě a nechápavě.

,,Jaká ruka?“ zeptal jsem se překvapeně a to ji dopálilo.

,,Tvoje ruka,“ řekla a vzala moji studenou ruku do svých. Musel jsem přestat dýchat, jelikož jsem jí teď cítil všude a její pach  byl taky všude!

,,A můj zadek,“ řekla, otočila se a přitiskla moji ruku a na její pozadí. Netušila jak moc to právě teď podělala. Chvíli tam jen tak nečině stála.

Pak rychle moji ruku pustila a chtěla se odtáhnout, ovšem to už jí já pevně držel ve svém sevření. Byla tak blízko. Její teplota jakoby stoupala, pálilo mě to. Ovšem to já ignoroval. Nechal jsem svoji ruku na jejím pozadí a díval se do těch vylekaných hnědých očí. Bála se, to bylo jasné, ale na to já nehleděl.

Oči mi zčernaly, teď jsem byl ten kdo má opět navíc. Mohl jsem ji mít teď a tady a ona by se mi neubránila. Nemohla by, cítil jsem jak jsem silný, energie mi proudila tělem sem a tam. Já byl silný.

Zamračila se a snažila se opět ucuknou. Zavrčel jsem a přitáhl si jí blíž. Její srdce tlouklo opravdu hlasitě. Zrychleně dýchla, ruce se ji začaly potit a třást.

,,Co chceš?“ zeptala se potichu. Její bojová povaha jakoby zmizla.

Její dech mě udeřil do obličeje a cítit ho na takovou blízkost nebylo zrovna příjemné, ovšem teď jakoby zmizel ten fakt, že já jsem upír a ona vlkodlak. Teď jsem myslel jen na to, že ona je žena a já... muž.

Natlačil jsem jí víc na sebe. Dech se jí zrychlil, kdežto já ten svůj zadržoval. Viděl jsem, že se chce opět zeptat. Otevírala svá dokonalá ustat k další otázce, ovšem k té se už nedostala.

Umlčel jsem ji. Jedním rychlím naléhavým pohybem. Přitiskl jsem svoje rty na ty její pootevřené a ještě více zatnul svaly, když se z toho snažila vymotat. Začal jsem ji rychle, naléhavě líbat. Chutnal jsem chuť jejích rtů, krásných sladkých rtů. Teď jsme byli jen muž a žena. Žádný magický svět, nic, jenom my dva...

A ona se nebránila. Stála tam ruce podél těla a nebránila se. Žádná odezva od ní se nedostala. Jakoby se smířila s tím co jsem teď právě dělal. Všechny její pokusy jsem zatrhl dřív než je stačila udělat. Držel jsem její ruce ve svém sevření, bude mít modřiny, uvědomil jsem si a ten fakt mě konečně probudil.

Pustil jsem její ruce a přinutil se opustit teplo jejich rtů. Udělal jsem jeden krok vzad a jen tam tak nečině stál a díval se na to, jak křečovitě svírá své ruce v pěstích a jak má oči zavřené. Až po pár minutách jsem si uvědomil, že se z pod víček začínají kutálet slzy a co jsem právě já udělal.

Pak najednou otevřela oči, byly plné zlosti.

,,Hajzle!,“ sykla a hned na to se rozpřáhla a vrazila mi facku. Nebolelo to, ale taky to nebylo příjemné... Pak se otočila a rázovala si to pryč, ovšem v polovině asi pátého kroku v pořadí se otočila. S ďábelským úsměvem na tváři si to s pomalými krůčky rázovala ke mně, ovšem její oči se nesmály...

Přešla až ke mně a rozmáchla. V poslední chvíli jsem nevěděl co chce udělat, ale došlo mi to pár vteřin před tím než její noha ,hrubě dotkla‘ mého citlivého místa.

Nebolelo to, to ne, ale ani to nebyl příjemný pocit. Zase...! Ale zřejmě jsem na tom byl líp než ona, jelikož si rychle chytla za nohu a začala nadávat.

,,Tohle sis mohla odpustit,“ řekl jsem klidným hlasem. Přestala poskakovat a obrátila svůj zlostný pohled směrem ke mně.

,,Taky sis mohl odpustit tamto,“ řekla zlostně a začala se pomalu otáčet k odchodu, ovšem má další slova ji zastavila.

,,Stejně to nebylo to nejlepší. Myslel jsem si, že víš jak se líbá...“ zamumlal jsem s úsměvem na rtech. Věděl jsem co nastane teď.

,,Cože?!“ vybouchla a hned na to se otočila.

,,To snad nemyslíš vážně, že?“ Zavrtěl jsem hlavou.

,,Tebe doma neučili jak se líbá?“ zeptal jsem se a snažil se o překvapivý tón. Musel jsem se hodně přemoct, abych se nerozesmál. Zavrčela.

,,Samozřejmě, že učili!“ pak se zarazila.

,,Sakra! Jenomže jsem nikdy neměla v plánu se líbat s upírem, pokud ti to nedošlo“ řekla zkrs zaťaté zuby. Její tělo se začalo pomaloučku, ale jistě třást.  Přijde ohromný výbuch a mé vítězství.

,,Takže uznáváš, že nelíbám špatně?“ přeřadil jsem rychle. Zamračila se.

,,Tohle jsem neřekla a nikdy neřeknu. Tvé rty se mi hnusí, chápeš? I kdybys líbal jako Bůh já to prostě nikdy neocením, takže mě nech žít a dej si pohov,“ zavrčela a obracela se.

V tu chvíli jsem ji držel opět ve svém náručí.

,,Opravdu?“ zašeptal jsem.

,,Tak to nesmím dopustit...,“ usměv se mi rozlil po tváři a já se k ní pomalu nakláněl. Třásla se čím dál tím víc a pak tu najednou místo té polonahé holky stál velký přerostlý pes a vrčel na mě.

Zasmál jsem se. Dosáhl jsem toho čeho jsem chtěl. Právě se zbavila posledního kusu oblečení, ovšem to si zřejmě neuvědomovala. Zlostně na mě vrčela, ovšem já věděl že jenom vyhrožuje. Neměla sílu, prostě by mě nedostala. Taková byla pravda. Zlostně hrabala tlapou v písku a měřila si mě. Její oči žhnuly zlobou.

,,No tak já zase jdu...,“ houkl jsem na ni a otočil se. Zavrčela a udělala nějaký zvuk, který se jen zdánlivě podobal štěkání. Usmál jsem se a pokračoval v cestě do zeleného ráje. Chystal jsem se ulovit tu zatracenou pumu. A mezitím na pláži za mými zády stál vlkodlak a slunce právě vylézalo ven. Svítalo...

Bella

Zlostně jsem se dívala na jeho vzdalující se záda odfrkla si. Co si o sobě jako myslí?! Zavrčela jsem a on se ještě jednou zasmál. Nahnalo mi to divný pocit. Žaludek se sevřel. Něco je špatně, pomyslela jsem si.

Nikdy by se tak uvolněně nesmál. Tohle není možný, tohle prostě... něco se muselo stát. Rozhlédla jsem se okolo zebe. Hledala jsem na moři, obloze, všude, až můj zrak padl na zem. Kousky čehosi bílého se váleli roztrhané okol sebe a já si uvědomila zásadní fakta. A do prdele...!

.::10.kapitola::.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 9. kapitola: