Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 18. kapitola

01.12.2011 (07:00) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2926×

(Pohled Bella)

Můj plamen pohasl hned poté, co Aro vyřkl moje jméno. Toho jsem se bála. Nedokážu je znovu opustit.

„Bell?“ vykřikla Alice a už mě objímala. Já tam stála jako tvrdé Y. Nebyla jsem schopná se pohnout.

„Michelle, co mám dělat?“ ptala jsem se zmateně.

„Uteč,“ řekla prostě a já se teleportovala do svého pokoje a odtud vyskočila z okna a rozběhla se směrem do lesa.

Běžela jsem dlouho, když jsem se ocitla na mé mýtince. Upravila jsem si ji, takže z ní byl dokonalý kruh. Chodívala jsem sem vždy, když mě něco trápilo. Lehla jsem si doprostřed a přemýšlela.

„Já to nedokážu,“ řekla jsem Michelle.

„Musíš, Bello, Volturiovi tě jinak zabijí. Nechci pro tebe takový konec,“ řekla a já se pousmála. S Michelle jsme se docela spřátelily.

„Já chci odejít. To ty jsi jim slíbila, že tu budeš. Já tu nechtěla být,“ řekla jsem jednoduše a začala vzlykat.

„Bello, je tu jedna možnost.“ Už jsem zase poslouchala.

„Jaká?“ zeptala jsem se nedočkavě.

„Mohly bychom se rozdělit. Existuje na to jedno kouzlo, ale je to těžké. Nemusela bys to přežít,“ vysvětlila mi to a ve mně zaplál zase plamínek naděje.

„Risknu to,“ řekla jsem plná odhodlání.

„Vážně to tak chceš?“ zeptala se mě starostlivě Michelle. 

„Ano, ale nejdřív stáhnu své štíty. Nechci se na to pořád soustředit,“ řekla jsem a spustila štít dolů.

„Bello, musíš vzplát,“ řekla Michelle a já ji poslechla.

„Výborně, udržuj pořád svůj plamen. A teď se soustřeď. Mysli na to, že jsme dvě osoby a ne jenom jedna,“ udělala jsem, co po mně chtěla. Michelle začala něco odříkával, ale bylo to v cizím jazyce a já tomu nerozuměla.

Cítila jsem, jak mě pomalu opouští mé síly, ale stále jsem udržovala svůj oheň a soustředila se. Bylo to těžké, ale já věděla, že to musím zvládnout.

„Bello, teď musíš zesílit svůj oheň na maximum,“ dávala mi pokyny Michelle a já ji poslechla. Dosáhla jsem svého maxima a uslyšela ten andělský hlas.

„Bello! To nesmíš,“ křičel, ale já ho neposlouchala. Soustředila jsem se jen a jen na oheň. Ucítila jsem bolest a vykřikla.

„Bello!“ uslyšela jsem výkřik sametového hlasu.

Bolelo to! Strašně moc, ale já to musím vydržet. Kvůli mé milované rodině a kvůli Michelle to musím dokázat.

„Bello, soustřeď se!“ napomínala mě Michelle.

„Já už nemůžu,“ odpověděla jsem vyčerpaně.

„Ještě chvilku a budeš moct odejít se svou rodinou,“ snažila se mě povzbudit.

Znovu jsem si sáhla až na dno a konečně ucítila změnu. Ucítila jsem, jak mě něco opouští. To něco byla Michelle. Už jsem ji neslyšela ve své hlavě, ale věděla jsem, že se musím stále soustředit.

Znovu mě polila vlna bolesti a já slyšela svůj a ještě jeden výkřik. Tentokrát to nebyl nikdo z mé rodiny. Byla to Michelle.

Oheň pomalu pohasínal, ale já se ho snažila stále udržet. Začala se mi zavírat víčka, ale já bojovala ze všech sil, abych nechala oči otevřené.

Najednou do mě něco vrazilo a já spadla na zem. Můj plamen pohasl a mě polila temnota. Nic jsem nevnímala, ale dost mě to štvalo. Já nechtěla ještě umřít.

„Michelle?“ zeptala jsem se, ale nic se neozývalo. Takže to proběhlo dobře. Už jenom abych otevřela oči a pohlédla do tváře svému andělovi.

Soustředila jsem se a svou sílu zaměřila na oční víčka, ale nic. Zkoušela jsem to pořád dokola, ale necítila jsem žádnou změnu. Začala jsem pomalu panikařit. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Z černoty vystoupilo světlo a já se k němu chtěla vydat, když jsem si uvědomila, co znamená. Smrt. Zůstala jsem stát na místě a to světlo se ke mně přibližovalo.

Nemohla jsem to dovolit, tak jsem se otočila a utíkala od světla co nejdál. Začaly mě bolet ruce, nohy a hlava. Za chvilku mě bolelo už celé tělo a já dál nemohla. Spadla jsem na zem a snažila se plazit. Musím od toho světla co nejdál.

Znovu jsem se začala soustředit a sebrala všechnu silu, kterou jsem mohla, a snažila se otevřít oči. Jemně se zatřepala a já se zaradovala. Zkusila jsem to znovu a znovu. Asi po osmé se mi to podařilo a já otevřela oči. Světlo ale bylo tak protivné, že jsem je musela zase zavřít. 

Pomalu jsem je zase začala otvírat a uviděla jsem, jak se nade mnou někdo sklání. Ten obličej mi byl tak známý a ty dlouhé černé vlasy taky. Byla to Michelle. Skočila jsem jí do náruče a pořádně ji objala.

„Já to zvládla,“ řekla jsem a začala vzlykat.

„Přece jenom nebudeš takový slaboch, jak jsem si o tobě myslela,“ řekla a zasmála se.

Rozhlédla jsem se po místnosti, ve které jsem se nacházela a uviděla další známé obličeje. Byla tam Alice, Emmett, Rosalie, Jasper, Carlisle a Esmé. Někdo chyběl. Edward.

Všechny jsem je pořádně objala, a pak se otočila s jasnou otázkou na Esmé.

„Kde je Edward?“

„V lese. Myslel si, že se už neprobereš,“ řekla Esmé a posmutněla. Usmála jsem se na ni a upíří rychlostí jsem vyběhla ven směrem do lesa. Zase.

Ucítila jsem krásnou vůni a rozhodla se po ní vydat. Po chvíli jsem spatřila Edwarda, jak stojí na stromě a loví pumu, která si ho ani nevšimla.

Už se připravoval ke skoku na ni, když jsem mu to překazila. Skočila jsem mu na záda a on překvapeně spadl na zem. Chtěl se se mnou prát, ale uvědomil si to dřív, než mi stihl něco udělat.

„Bells?“ zeptal se zmateně a já se na něj jemně usmála. Podala jsem mu ruku a on ji s radostí vzal. Pomohla jsem mu na nohy a pak se na něho zvědavě podívala. Byl pořád stejně pěkný a milý.

„Mrzí mě to,“ začala jsem se omlouvat, ale on mi položil svůj ukazováček přes rty, a tím mě umlčel. Podívala jsem se mu do očí a nenašla v nich nic jiné než lásku. Začal se ke mně přibližovat a spojil naše rty v nádherný a nekonečný polibek.

Žila jsem konečně šťastná se svou rodinou. Michell zůstala dobrovolně ve Volteře, ale i tak nás chodila navštěvovat, jak jen to šlo. Byly z nás kamarádky. A takhle skončil můj příběh.


Konec

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 18. kapitola: