Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 2. kapitola

Pak už jsem ale ucítila pach zvířecí krve a nechala jsem se pohltit instinktem...

Po návratu domů si každý našel nějakou činnost. Edward hrál na klavír a Nessie honadšeně poslouchala. já pomáhala Esme a Alice v kuchyni. Připravovaly jsme doslova hory jídla pro vlkodlaky a Renesmé.

Po čase se do domu přiřítil Jacob.

„Ahoj Bells!“ vykřikl, přiběhl ke mně a silně mě objal. Už mu vůbec nevadilo, že jsme upíři.

„Čau Jaku,“ odpověděla jsem o poznání klidněji, ale byla jsem ráda, že je tady.

„Ahoj Renesmé!“ vykřikl ještě hlasitěji, okamžitě přeběhl ode mě k Nessie, vyzdvihl ji do vzduchu a zatočil se s ní. Ta se hlasitě smála a všichni kolem najednou vypadali o moc šťastnější. Jakob k nám téměř vždy přinesl radost. Pozitivita z jeho horkého těla přímo sálala.

„Čaute všichni,“ pronesl už klidněji, když se přivítal s Nessie. Všichni se usmáli.

„Vítej, Jacobe, mohu se zeptat, kdy přijdou ostatní?“ promluvil Carlisle.

„Za dvě hodiny. To je ještě fůra času. Mě si nevšímejte. Budu s Nessie, takže se klidně vraťte k předchozí činnosti.“

Všichni ho poslechli, samozřejmě kromě Nessie. Ta už neposlouchala svého tatínka, který hrál na klavír, ale seděla při Jacobovi a radostně mu vyprávěla, co všechno se stalo, když tu nebyl.

V tu chvíli jsem byla absolutně šťastná. Byla jsem s Edwardem, Nessie a celou naší rodinou a všichni byli šťastní. Co víc bych si mohla přát. Uvědomila jsem si, že spolu jsme silní a že se té upírky zas tak moc bát nemusím…

Po nějaké době přišli vlci. Věděli, že dnes budeme jen diskutovat, takže přišli pouze Sam, Quil a Seth. Už dávno věděli, že jim od nás nic nehrozí, takže přišli v lidské podobě, s úsměvem na tváři a s uvolněným postojem.

„Vítejte,“ přivítal je Carlisle. „Jsme rádi, že jste přišli.“

„Rádi pomůžeme,“ odřekl Sam.

Mezitím už se Seth přivítal se všemi ostatními a přisedl si k Nessie a Jacobovi. Seth k nám chodil na návštěvu docela často a někdy vzal i Quila nebo Embryo. Zdálo se, že nás má upřímně rád a i my ho měli rádi.

Po přesunu na pohovku zadal Sam zásadní otázku.

„Takže, co se vlastně děje?“

„Doufám, že nejsou zase nějaké problémy s Volturiovými. Nijak rád je totiž nemám,“ řekl Quil. Všichni jsme se zasmáli.

„Ty nemá rád asi nikdo,“ souhlasil Emmett.

„Ne, v podstatě se nic hrozného neděje.“ Edward se zamyslel. „Jen vás chceme upozornit, že ve středu k nám přijdou dva naši známí a přivedou nějakou cizinku.“

„To ale docela hrozné je! Co Nessie?“ vykřikl Jacob. O Renesmé se staral podobně přehnaně jako Edward o mě. I když někdy to bylo užitečné.

„Jaku, přijdou jen na návštěvu,“ snažila se ho uklidnit Alice. „Já to přece musím vědět nejlíp.“

„No já nevím…“

„Máte nějaký nápad, jak ochránit Nessie, kdyby náhodou měla ta upírka zlé úmysly?“ zeptala jsem se.

„Mohli bychom ji vzít do La Push, a až byste nám dali vědět, tak bychom ji přivezli, anebo byste si pro ni přijeli,“ navrhl Seth.

„To je vlastně docela dobrý nápad. Že nás to dřív nenapadlo…“ zamyslela se Esme.

„No jo… To je tím věkem… Skleróza a sentimentalita se nenávratně blíží…“ Emmett si neodpustil poznámku. Vlci se potichu uchechtali, ale jinak to nikomu vtipné nepřišlo.

„Koho jsem si to vzala…“ povzdechla si Rosalie.

„Ale vždyť to byl jen malý žert,“ snažil se Emmett.

„Jenže byl na náš účet a ani nebyl moc vtipný,“ Rose se mu to zbytečně snažila vysvětlit. Emmett ji ale umlčel vášnivým polibkem.

„Mohli bychom se prosím vrátit zpět k hlavnímu tématu?“ ušklíbl se Jakob.

„No mně se ten nápad moc nelíbí. Chtěla bych mít Renesmé u sebe a navíc…“ začala jsem, ale Edward mě přerušil.

„Bello, Nessie bude v La Push jen pár hodin a bude s ní Jacob, Seth, Emily a jiní. Víš, že tam bude v bezpečí.“

„A když mi zavoláš, tak sem s ní přijedu,“ dodal Jacob.

„Takže, myslím, že všichni souhlasí,“ pronesla Alice a všichni přikývli. Konec konců Jacob  by za Nessie klidně obětoval život. On ji dokáže ochránit.

Pak Esme přinesla jídlo, do kterého se všichni vlci a moje dcerka s radostí pustili. Nikdy jsem moc dobře nechápala, jak to můžou jíst, ale co, jsou to skoro lidé…

Už jsme neřešili upírku a jiné důležité věci. Všichni se uvolnili, protože každý chápal, že máme dobrý plán. Povídali jsme si o „normálních“ věcech. Jak se kdo má, co je kde nového… Samozřejmě se víc mluvilo o La Push, protože zatím, co vlci sem chodili docela často a viděli hned, co je nového, my k nim zas tak moc nechodili. Což možná bylo i tím, že jsme byli na vysoké.

Když ale nastal večer, vlci se rozhodli jít domů, protože ne rozdíl od nás, museli spát.

„Jaku, prosím nepřespíš dnes u nás? Už jsi tady nespal dlouho,“ zaprosila Renesmé.

„Ale Ness, vždyť jsem tady spal před třemi dny. A navíc mám dnes noční hlídku. Sice se už dlouho nic neděje, ale jistota je jistota.“ Poslední větu nasměroval k nám. „Až všichni odjedou do školy, budu tady zase spát častěji. A zítra přece zase přijdu.“ Jacob se na Nessie usmál a ta mu trochu posmutněle úsměv oplatila.

„Tak se tu mějte,“ rozloučil se Quil a za ním všichni ostatní. Pak vlci odešli.

„Renesmé je čas jít spát,“ řekla Rosalie.

„Ale teto, mně se ještě nechce. Strýčku Emmette, že si budeme ještě hrát?“ zaprosila Nessie.

„Jasně, že ano!“ Emmettovi zasvítily oči. „Teda jestli nám to maminka dovolí,“ dodal při pohledu na mě.

„Renesmé, už je hodně hodin a já vidím, že jsi unavená. A navíc strejda má i jiné povinnosti,“ řekla jsem. „ Zítra budete mít na hraní času dost.“

„No tak dobře. Dobrou noc,“ souhlasila Nessie a vyběhla do pokoje. Šla jsem za ní, abych se dívala, jak usíná. Ten pohled jsem milovala.

„Nessie, a nezlobíš se, doufám,“ zeptala jsem se jí.

„Ne maminko, měla jsi pravdu, jsem docela unavená. Zůstaneš se mnou, než usnu?

„Samozřejmě. Víš, že jsem s tebou ráda, když usínáš.“ Sedla jsem si vedle ní na postel a začala ji hladit po vlasech. „Dobrou noc.“

Diskuse pro článek Nové štěstí - 2. kapitola: