Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy to neskončí... 12. kapitola

BOTfYTCDKEC

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nikdy to neskončí... 12. kapitolaTakže po velice dlouhé době přebyla další kapitola. V ní se dozvíte, jestli se Jasperovi a Alicí podaří přežít, nebo jestli to skončí špatně. Příjemné čtení. :)

12.07.2012 (15:30) • makulka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1004×

Alice:

 

Strach se stále stupňoval. Bohužel působil i na mě a já jsem se začínala bát všech a všeho ve svém okolí. Dokonce i obyčejný kámen mi v tu chvíli připadal jako nejnebezpečnější věc na světě. Pomaličku jsem si odsedla od té nebezpečné šedé hmoty na zemi a upřeně ji hypnotizovala pohledem. Vypadala dost nebezpečně, jako by měla každou chvíli obživnout a vystartovat po mně. Zákeřné, nebezpečné, divné, ošklivé…

Někdo mi položil ruku na rameno a já vyskočila snad dva metry do výšky. Ze rtů mi unikl poplašený výkřik. Pak ale veškerý strach zmizel a přede mnou stál Jasper. Úlevně jsem vydechla a pevně ho popadla kolem krku. Tiskla jsem se k němu, jak nejsilněji jsem mohla. Zdálo se, že i on se nemůže nabažit mé přítomnosti.

„Alice… Alice…“ mumlal mi do ucha, když se mnou zatočil ve vzduchu. Rozesmála jsem se a políbila ho.

Když mě pustil, rozhlédla jsem se po ostatních ve svém okolí. Felix upřeně sledoval Jane a ve tváři měl hrůzu. Jane zase hleděla na Jaspera. Pocítila jsem, že nálada ve vzduchu se opět změnila. Teď měli všichni ve tvářích výraz úcty a respektu. Všichni až na Jane, které se ve tváři zračil škleb.

„Myslím, že už jste všichni pochopili, že emoce jsou nebezpečná zbraň. Pokud si nechcete prožít něco podobného, jako před chvílí, tak vám radím, abyste mě a Alici nechali v klidu odejít,“ poznamenal směrem k jejich hloučku.

„Co teď cítí?“ zeptala jsem se ho.

„Respekt. Vlastně totéž, co jsem si u našich členů vydobyl dlouhým výcvikem. Jenom slečna,“ poukázal na Jane, „s tím má trošku problém. Nechce, ale přesto musí cítit úctu.“ Samolibě se usmíval. Pochvalně jsem ho pohladila po tváři a znovu se věnovala ostatním.

„Jane, rád bych si s tebou v přátelském duchu popovídal, co ty na to?“ V její tváři se jí objevil škleb, který ale okamžitě zmizel a nahradil ho omluvný výraz.

„Ano, popovídáme si. I když bych ti nejraději ublížila. Jak to děláš?“ Místo odpovědi pozměnil atmosféru. Teď tu panoval přátelský duch. Eleazar uvolněně přešel k Jasperovi a poplácal ho po rameni.

„Chlapče, nechce se mi to přiznávat, ale podcenil jsem tě. Jsi opravdu dobrý.“ Jasper mu dal zdvořilým pokývnutím najevo, že děkuje a dál sledoval Jane.

„Jane, souhlasíš s tím, že už nás oba, mě a Alici, necháte na pokoji? Odpřísáhneš mi, že už se jí nikdy nedotkneš ani ty, ani tvá skupinka?“ Chtěla něco zavrčet na znamení nesouhlasu, ale nakonec zoufale vykřikla.

„Já… Nemůžu. Nemůžu rozhodovat za ostatní vládce, chlapče.“

„Rozumím. A myslíš, že se ti podaří je přesvědčit?“

„Ne, to určitě ne.“ Pozvedl obočí a Jane se začala ustrašeně rozhlížet kolem sebe. Pak na mě lítostivě pohlédla. „Ráda bych ti ublížila, Alice,“ řekla přátelským hlasem, „ale není mi to dovoleno. Za ostatní vládce opravdu mluvit nemůžu.“ Nevěřícně jsem celou scénu pozorovala. Oni se opravdu nechali tak snadno ovlivnit? To se ani nechce věřit.

„Dobrá. Dej mi své slovo, Jane.“ Překvapeně na něj pohlédla.

„Jsi chytrý, co, Jaspere? Víš, že své slovo nemůžu porušit. Ale to ti slibuju, vrátíme se do Volterry a najdeme způsob, jak to obejít.“

„To je mi teď jedno. Hlavně chci, abys mi to teď slíbila.“

Dlouho se měřili pohledem a pak mě Jasper pustil, přešel k Jane a položil jí ruku na rameno. „Máš mé slovo,“ zaúpěla. Jasper přikývl, ale dál ovlivňoval své okolí. Všichni od nás odstoupili a utvořili půlkruh. Jane nenávistně hleděla, nic si ale nedovolila. Jasper mi položil ruku kolem ramen a odešli jsme.

Jakmile jsme měli jistotu, že jsou od nás dost daleko, zastavili jsme. „Jak…?“ chtěla jsem se zeptat, ale položil mi ukazováček přes rty. Hladově mě políbil a v polibku mi promítl všechny pocity, které cítil. Zachvěla jsem se. Když jsme se konečně odtrhli, šťastně jsem ho objala a nemínila ho už nikdy pustit.

„Jak jsi to dokázal, když předtím na ně tvé emoce nepůsobily?“

„Sám nevím. Asi to bylo tím, že jsem na ně pustil strach a pak si v přátelském duchu promluvil. Nebo tím, že jsem věděl, co bych ztratil, kdyby mi tě odvedli.“

„Moc ses o mě bál?“

„Ani netušíš. Když jsi mi odešla, měl jsem pocit, jako bych tě ztratil navěky. Pak jsem si ale uvědomil, že je nějaká šance na tvou záchranu, byť malá. Rozhodl jsem se jí hned využít a šel po vašich stopách. Vyplatilo se to, ale nemyslím si, že nám dají pokoj, pokud tu budeme i nadále žít. Je mi líto,“ dodal smutně.

„Tak odsud odejdeme. Nic nás tu nedrží. Vlastně jsem i docela ráda, že k tomu máme důvod.“ Zamyšleně a překvapeně na mě hleděl, ale nic neříkal.

 

Jasper:

 

Nemohl jsem uvěřit, že to celé šlo tak snadno. Nechápal jsem. Předtím na ně mé emoce moc nepůsobily, ale teď zase fungovaly dokonale. Jane mi odpřísáhla, že přemluví vládce a do té doby nás nechá napokoji. Protentokrát prohrála a moc dobře to věděla. Byla zoufalá, protože mě nezabila, když měla možnost.

Má milovaná Alice mě pevně objímala. Šťastně se usmívala a ve tváři i emocích měla úlevu, radost a lásku. Hladil jsem ji po vlasech a vdechoval její vůni. Na jednu kratičkou chvíli jsem si myslel, že už ji nikdy neuvidím, nikdy neobejmu a ani neuvidím její láskou provázený úsměv, když na mě pohlédne. Byl to ten nejhorší okamžik mého života.

„Tak odsud odejdeme. Nic nás tu nedrží. Vlastně jsem i docela ráda, že k tomu máme důvod,“ zamumlala Alice. Cože to řekla? Odejít odsud, ode všeho, co známe, to bych… To bych udělal moc rád. Na toto místo mám až moc špatné vzpomínky. Tolik mrtvých, tolik prolité lidské krve. Překvapilo mě to, protože jsem nečekal, že to Alice navrhne tak nenuceně a zároveň zoufale. Ona to tu nenávidí, to vím. Ale tak moc, že by byla schopná opustit vše, co zná?

Mé překvapení si vyložila špatně. Znejistěla a pak zesmutněla. Copak si myslí, že to tu mám rád?

„Chceš odejít? Opravdu?“ ujišťoval jsem se, ale jen jsem tím vše pokazil. Alice se odtáhla a objala si hruď. Dívala se do země a chvěla.

„Ne, špatně mě chápeš. Miláčku, poslouchej, odejít odsud si přeji už asi třicet let. Jen jsem prozatím neměl důvod. A tys mi ho dala, jen jsem to nečekal. Nezlob se,“ šeptnul jsem a pomalu k ní přistoupil. Nedůvěřivě, se špetkou naděje, na mě pohlédla.

„Opravdu?“ ptaly se její rty. Místo odpovědi jsem ji objal a políbil.

„Tak pojďme. Máme před sebou dlouhou cestu.“

Ruku v ruce jsme odcházeli od minulosti, od všeho, co jsme znali. Budoucnost vypadala nadějněji, než se mohlo zdát. Vždyť budu s Alicí a nebudeme mít za zády Marii a smečku. Co víc si přát? Snad jen nemít za zády Volterru. Protože hněv Volterry nikdy nekončí. A obvykle končí smrtí.

Ehm... To byly opravdu skoro dva měsíce? A... Nemohly byste dělat, že to byly jen tři dny? Asi ne, že. :D Moc se omlouvám, opravdu, snad mi prominete. :)

Taky pardon za délku kapitoly, ale má to svůj důvod. Mám totiž dotaz. Buď to touto kapitolou de facto skončí a já pak napíšu jen epilog, nebo bych měla v plánu ještě tak pět kapitolek. Tak co? Prosím, napište mi tam svůj názor, jestli mám skončit s touto povídkou, nebo ne. :)

Děkuji makulka


« Předchozí díl

Autor: makulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy to neskončí... 12. kapitola:

 1
1. Leník
14.07.2012 [20:32]

paráda, no konečně je tu další kapitolka a ještě k tomu tak skvělá a hlavně se skvělým dějem. Jsou spolu. Co víc si přát? Jedině to, aby jsi SAMOZŘEJMĚ napsala ty další kapitolky, a čím víc, tím líp. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře