Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 11. kapitola

24.08.2011 (09:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4083×

Jasper:

Jaspere, přines tohle! Podej tamto! Ukliď tohle! Vyhoď toto! Co to máš ve skříni?! Tomuhle říkáš oblečení?! Musíme jet na nákupy! V tomhle oblečení, co máš, se s tebou na veřejnosti neukážu!

Její hlas se mi tříštil v hlavě jako zvon. Už teď mi drásala nervy a to akorát přijela. Nevím, jak to s ní celý život vydržím.

Na to, jak je malá, je docela odvážná. Kdyby mi tolik nezáleželo na Esme a Carlisleovi, tak bych jí už dávno utrhl hlavu.

Vím, je to kruté, ale za ten klid by to stálo.

Akorát seděla na mé posteli a něco si zapisovala.

„Co to jako děláš?“ zeptal jsem se jí. Připadal jsem si tam zbytečně, ale odejít mě nenechala.

„Počkej, teď neruš,“ odbyla mě.

Povzdechl jsem si a sedl si na zem.

„Takže… Nový šatník, nové šaty, boty pro mě, boty pro Jaspera, kalhoty, trička, košile, kravaty, možná i nějaké klobouky, hodinky, šperky obecně, spodní prádlo pro mě…“ zarazila se v předčítání seznamu a podívala se na mě.

„Máš nějaké kvalitní a hezké slipy, trenky či boxerky?“ zeptala se mě.

S hrůzou jsem se na ni podíval.

„Co…co…cože?“ vykoktal jsem.

„Jestli máš nějaké kvalitní a…“ Nenechal jsem ji to dopovědět. Doufám, že tenhle rozhovor neslyšel Emmett, jinak mám ostudu po zbytek života.

„Slyšel jsem. Jen nemůžu uvěřit, že se ptáš zrovna na tohle. Jasně že mám!“

„Fajn,“ odsekla a pokračovala dál ve čtení seznamu.

„Takže pro tebe spodní prádlo, pro mě hřeben, šampón, sprchový gel, nějaké laky na nehty, časopisy o módě…“ Dál už jsem ji přestal poslouchat a místo toho si složil hlavu do dlaní. Proč zrovna já?

„Hotovo,“ zakřičel po hodině ten malý trpaslík a začal skákat radostí po posteli.

„A můžeš mi říct, proč jsi u toho potřebovala mě?!“ zavrčel jsem na ni. Mohl jsem se dívat na zápas, ale místo toho jsem musel poslouchat to její věčné žvanění o tom, co všechno musíme koupit!

„No není to jasný?“ zasmála se.

„Není.“

„Přece si nemyslíš, že se budeš koukat na televizi, zatímco já budu psát seznam, co všechno potřebuješ koupit.“ Podívala se na mě a já uviděl ty plamínky v jejích očích.

To jsem to už nevydržel a skočil po ní. Srazil jsem ji na postel tak, že ona byla pode mnou a já na ní. Šokovaně se na mě podívala.

„Okamžitě ze mě slez! Tohle jsou nové šaty a jestli mi je zmačkáš tak…“ V tom úplně ztuhla a zadívala se do dálky. Vůbec nevnímala.

„Alice?“ zatřásl jsem s ní. Nic. Neodpovídala.

Za chvíli se prudce nadechla a rychle zamrkala. Podívala se na mě a snažila se mě ze sebe shodit. Ale neměla šanci, jsem silnější než ona.

„Jaspere! Okamžitě mne pusť! Tohle se nesmí stát. Nikdy!“ Pustil jsem ji. Vypadala jako nějaký blázen.

„Co se nesmí nikdy stát? O čem to sakra mluvíš?“

Alice:

Nevěděla jsem, co si mám myslet. Ta vize se nesmí naplnit, nikdy!

Viděla jsem sebe a holky, jak jsme šťastné po boku Cullenů. A to se nesmí stát.

Nemůžeme být šťastné bez nich? Nechci mít s muži nic společného. Alespoň já ne. Už jsem se tak nějak smířila s tím, že se Rose dá dohromady s Emmettem. Viděla jsem je spolu asi v pěti vizích. Tohle já už zkrátka nezměním. Ale Bella zatím nevypadá, že by se v nejbližší době měla usmířit s Edwardem. Tak uvidíme.

Jasper si o mně nejspíš musel myslet, že jsem blázen, ale to je jeho problém.

Abych se odreagovala, vzala jsem do ruky tužku a papír a začala malovat. Malování mě vždycky uklidňovalo.

Navrhovala jsem různé šaty a boty. Třeba se to jednou bude hodit.

Byla jsem ale tak rozrušená, že jsem rozdrtila několik tužek.

S uklidňujícím nakupovacím maratonem si musím počkat na neděli, takže musím vymyslet nějakou jinou činnost, co by mě do té doby zaneprázdnila.

Nic mě nenapadlo, a tak jsem si řekla, že bych mohla zkusit trénovat své vize.

Copak asi dělá Bella?

Bella:

Začala jsem se zabydlovat ve svém novém pokoji. Nejdříve jsem si dala sprchu. Použila jsem svůj oblíbený jahodový sprchový gel a pořádně se vydrhla.

Když jsem dokončila svojí očistu, vzala jsem si krajkové prádlo od Alice. Nikdy jsem si nemyslela, že ho využiju, ale teď nastala ta pravá chvíle.

Pak jsem si lehla do vany a začala si číst nějakou knížku, co jsem tenkrát zabavila Edwardovi.

Když se ozvalo zaťukání, spokojeně jsem se usmála. Že mu to ale trvalo.

„Ano?“

Dveře se pomalu otevřely a dovnitř nakoukla Edwardova střapatá hlava.

Jakmile mě uviděl, jeho oči nabraly černý odstín.

„Ehm… Chtěl jsem se osprchovat,“ začal nervózně.

„V mém pokoji?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Mhm.“ Ztěžka polkl a pomalu si mě prohlížel.

„Já nevím. Chápej, je to můj pokoj a byla bych nerada, kdybys mi tady udělal nepořádek,“ řekla jsem a udělala důraz na slovo můj.

„Já bych nedělal nepořádek,“ řekl a snažil se koukat kamkoli, jen ne na mě.

„Nevím, jestli ti můžu důvěřovat, Edwarde,“ řekla jsem moudře a dala si jednu ruku pod bradu.

Když se neměl k odpovědi, pokračovala jsem.

„Chápej mě. Dnes bych mohla udělat výjimku, ale každý den to takhle nepůjde. Edwarde, tohle je můj pokoj, sám jsi mi ho přidělil. A já nechci být každý den vyháněná jen kvůli tomu, aby se mohl milostpán umýt. Můžeš se jít koupat třeba do jezera, co říkáš?“ zeptala jsem se ho.

Povzdechl si.

„Fajn. Chceš se přestěhovat do mého pokoje?“ zeptal se mě a bylo vidět, že chce mít tuto záležitost co nejdříve za sebou.

„Ty bys chtěl?“

Přikývl.

„Popros,“ usmála jsem se zlomyslně.

„Nebudu tě prosit o něco, co nechci,“ zavrčel na mě.

„V tom případě se nestěhuju a ty můžeš použít koupelny svých bratrů,“ mrkla jsem na něj.

Křečovitě zavřel oči a ruce zatnul v pěst. Nejspíš se snažil uklidnit.

„Přestěhovala by ses, prosím, do mého pokoje? Bylo by mi ctí obývat ho s tebou,“ řekl mi přeslazeným tónem.

Ale co. Poprosil? Poprosil.

„S radostí. Mohl jsi mě poprosit hned na začátku, ušetřili bychom si to dohadování.“ Vstala jsem z vany a chtěla projít kolem něho, ale chytl mě za loket.

„Mohla by sis vzít něco na sebe?“ poprosil mě.

„Samozřejmě, pro tebe cokoli,“ řekla jsem a přinesla si tašku s oblečením do pokoje. Z ní jsem si vytáhla téměř průsvitnou košilku.

No co. Nikdy jsem neřekla, že ho budu šetřit.

Lehla jsem si na postel a natáhla se na břicho. Opět jsem si začala číst Edwardovu knížku. Musím uznat, že byla opravdu nádherná. Byla o dvou lidech, co se nesnáší, ale zároveň se neuvěřitelně milují. Jenomže zatím ví jen o té nenávisti. Taková hloupost, ale bylo to opravdu nádherně napsané a něco mi to připomínalo. Jen ještě nevím co.

Byla jsem tak začtená do příběhu, že jsem se úplně lekla, když se otevřely dveře. Edward stál na prahu dveří a díval se na mě opět černýma očima.

„Neříkal jsem ti, aby ses oblékla?“ zeptal se mě zastřeným hlasem.

„Říkal, vzala jsem si košilku. Chodila bych tady jako doma, ale předpokládám, že to by se ti už vůbec nelíbilo,“ zašklebila jsem se na něj.

„Já jen, že mi činí jisté potíže se v tvé přítomnosti ovládat,“ dodal mi na vysvětlenou, ale já ho nechápala.

„Vždyť nejsem člověk, tak proč bys mě chtěl vysát?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Takhle jsem to zrovna nemyslel,“ řekl a šel ke mně blíž.

„A sakra,“ řekla jsem těsně před tím, než…

10. kapitola ↔ 12. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 11. kapitola: