Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 9. kapitola

26.06.2010 (08:00) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1124×

„To těžko. Aro by mě raději zabil, než aby to někdy dopustil.“

„A mohla by jsi Felixovi teda zavolat?“ Cože, zavolat mu? Bože, to raději ne. Nechci slyšet jeho hlas, nebo se prozradím. Vždyť je to můj nejlepší přítel. Tedy byl, teď mám spíš pocit, že moje nejlepší přítelkyně je Alice.

Byla na mě od začátku hodná a já jí nikdy nevyjádřila svoje sympatie. Všechny od sebe akorát odeženu. Měla bych se to odnaučit.

Takže Felixovi nezavolám, ale komu tedy? Aro nepřichází v úvahu, ani Heidy. Ale co Jane? Sice jsem se s ní nikdy nevybavovala, ale ona ví všechno. Neznám nikoho lepšího, kdo by znal víc klepů ve Volteře, než ona. Vždycky všechno vyčmuchá a nic jí neuteče.

A taky se Arovi hodně svěřuje, což by mohlo být moje plus. Určitě jí musel říct o Carlisleovi. Vždycky přece chodí za Arem a povídá si sním. Co já vám, tak ona a jeho bratři jsou mu nejblíže. Mně se Aro nikdy nesvěřoval, ale Jane by mohl, tak proč by jí neřekl tohle? Určitě to není nic hrozného, jinak by sem neposílal mě.

„Spíš, než jemu, bych mohla zavolat Jane. Jestli někdo něco ví, tak je to ona. Ale nevím, jestli mě neprozradí Arovi. Přece jenom je to jeho blízká přítelkyně. A my jsme se s Jane nikdy moc nemuseliy takže bude asi těžké z ní dostat, proč mám Carlislea zabít.“

„Tak to aspoň zkus.“

„Dobře, ale buďte zticha, musí to vyjít.“ Dala jsem si prst před pusu a vytočila číslo Jane. Byla jsem děsně nervózní a musela jsem si odkašlat, abych nechraptěla.

„Haló?“ Asi jí bylo divné, že jí volám, proto raději neřekla své jméno.

„Tady Bella. Jane, jsi sama?“

„Ano, zrovna jsem chtěla jít za Arem, to je jedno. Co se děje? Stalo se snad něco s Cullenovými? Nezvládla jsi to, viď? Ach, já to věděla.“

„Jsem v pořádku, Jane. Ještě čekám na tu správnou chvíli, kdy napadnout Carlislea. Pořád jsou s ním ostatní, takže jsem ještě neměla šanci. A teď jsem se hrozně nudila, takže jsem si řekla, že bych ti mohla zavolat.“

„Co chceš vědět?“

„No, víš…“

„Vyklop to.“

„Ale slib mi, že nikomu neřekneš, že jsem volala a na co se ptala. Jane, musíš mi to slíbit, je to důležité.“ Chvíli bylo, ticho, ale potom si Jane tiše povzdechla a slyšela jsem, jak si sedla na postel. Určitě něco musela tušit, jinak by nad tím takhle nepřemýšlela.

„Co Carlisle udělal, že ho mám zabít? Vždyť víš, že nikdy nezabiju nikoho, o kom nevím, co provedl. A Carlisle se mi nezdá jako nějaký zabiják. Ani bych ti kvůli tomu nevolala, ale celou dobu mi to vrtá v hlavě.“

„Tak dobře, řeknu ti to, ale kdyby se Aro dozvěděl, že jsem ti to řekla, určitě mě rozčtvrtí. Je to totiž přísně tajné, takže se o tom nikdo nesmí dozvědět. Jsem jedna z mála, která to ví, takže kdyby se to provalilo, rychle se přijde na to, kdo to udělal.“

„Nikdo se nic nedozví, jenom to chci vědět. Vždyť víš, že mi můžeš věřit ,Jane. Nikdy jsme sice kamarádky nebyly, ale až se vrátím, tak určitě budeme. Udělala bych pro tebe to samé, kdybys mě o to požádala.“

„Dobře. Carlisle zabil Arovu manželku.“

Co? Panebože, takže Carlisle opravdu zabil Arovu manželku? Tohle nám Aro ale nikdy neodpustí. Tak teď aspoň vím, že to neudělal schválně. Copak teď mám dělat? Co když má Jane pravdu a Carlisle je opravdu zlý? Neměla bych odtud co nejrychleji utéct? Ne, to neudělám. Musím Cullenům věřit a pomoct jim. Třeba někdo nastražil na Carlislea léčku.

„Aha, no děkuju ti. Ale jak se to stalo?“

„Jak se asi zabíjí upíři, Bello?“

„Chci detaily.“

„Stalo se to asi před týdnem, když jsi byla zrovna na lovu. Alec našel Cynthii, nebo spíš její popel v jejím pokoji, když ji měl zavést za Arem. A máme důkazy na to, že to byl Carlisle. Jeho prsten ležel v popelu a Carlisle už ho na ruce nemá jako jediný z Cullenů. Taky jsme zachytili na kameře jeho postavu, kde jsou vidět jeho blond vlasy. Chceš snad ještě nějaké důkazy o jeho vině? A Alec přísahal, že ho viděl vyskočit z okna, když přišel do pokoje.“

„A jsi si naprosto jistá? Vždyť to mohl někdo zfalšovat.“

„Bello, proč by někdo něco takového dělal? Co je to s tebou? Chceš se snad přidat na Carlisleovu stranu? Vždyť víš, že ji zabil, tak splň úkol. A nebuď překvapená, až se u Cullenů objeví pozítří Felix. Aro ho poslal zjistit, jestli jsi naživu. Nechtěli jsme ti zavolat, abychom tě při něčem nevyrušili, ale když jsi mi teď zavolala, že je všechno v pořádku, tak řeknu Arovi, že tam Felix nemusí zbytečně jezdit.“

„Tak jo, ale hlavně mu prosím neříkej, že jsem se ptala na Carlislea.“

„Bez obav. Jenom mu řeknu, že jsi mi řekla, že je všechno v pohodě a dokonce měsíce se k nám vrátíš, ne?“

„Jasně, neměj obavy. A pozdravuj Felixe.“

„Hodně štěstí, Bello, budeš ho potřebovat.“ Zaklapla jsem mobil a povzdechla si. Tak tohle byl dlouhý rozhovor. Ale snad Jane nic nepoznala, nebo ano?

„Slyšeli jste to?“ Všichni přikývli a jen němě zírali na podlahu. Co se to s nimi děje? Měli bychom rychle něco začít vymýšlet a ne tu jen tak postávat.

„Co je to s vámi? Felix sem přeci nepřijde, takže máme ještě měsíc na to, abychom dokázali Carlisleovu nevinu. To je docela dost času, tak proč se tváříte, jako by někdo umřel? Musíte se sebrat a to hned.“ Jako první se ozval Carlisle.

„Takže ty mi věříš?“

„Proč bych tu jinak byla, kdyby ne? Je jasné, že to celé byla past, nebo ne? A jak je to s tím tvým prstenem?“

„Jednou jsem ho při lovu ztratil, ale nechápu, jak se mohl dostat do Cynthiina pokoje. Posledních sto let jsem ve Volteře nebyl, takže si to nedokážu vysvětlit.“

„Ale nějaké vysvětlení přeci existovat musí.“

„Věřte mi, že jsem Cynthii nezabil.“ Edward mu položil ruku na rameno a chápavě přikývl. Takhle vypadal ještě víc neodolatelněji než dřív. Ale no tak, musím se ovládat. Přece na něj nebudu i teď zírat. Musím se soustředit.

„My ti věříme. Nikdy by jsi nám nelhal. Dokážeme tvojí nevinu, i kdyby nás to mělo stát všechny život. Bella má pravdu.“

„Děkuji, že mi věříte. Ani nevíte, co to pro mě znamená.“ Nikdo z nás už nevěděl, co na to říct a tak jsme mlčeli a přemýšleli, co dělat.

„A co když to udělal Alec?“ To byla snad první chytrá věta, co jsem od Emmetta kdy slyšela.

„Na to jsem vůbec nepomyslela, Emmette. Ale proč by to Alec dělal? Znám ho už dlouho a vím, že by toho nebyl schopný. Musím tedy říct, že jsme si nikdy nebyli blízcí, ale kdo ve Volteře je, že?“

„A nikdy jsi ho při ničem nepřistihla?“ ozvala se Rosalie a já se divila, že na mě vůbec promluvila. Asi mě začíná mít ráda.

Ne, choval se vždycky normálně. Alec to být nemůže, nemá k tomu žádný důvod. A je to přece Janin bratr, ta by určitě něco poznala, kdyby jí chtěl zabít.“

„A co když v tom mám taky prsty?“

„Ne! Jane z toho neobviňuj, Alice. Já vím, že ona by toho nikdy nebyla schopná. A kdyby to udělala, tak by mi přece neprozradila důvod, proč mám Carlislea zabít. Musíme trochu více přemýšlet, jestli chceme odhalit pravdu.“

„Ale vždyť přemýšlíme.“

„Asi ne dost.“

„Nech si to, Emmette. Tohle je vážná situace.“

„Já to vím, tak mě nech být. Jen jsem vyjádřil svůj názor. Nechápu, proč jsi na mě hned tak vyjela. Co je s tebou?“

„Nic, zapomeň na to.“

Z úvah mě vytrhla Alice.

„Bello, je tady Mike.“ Slyšela jsem, jak na příjezdovou cestu přijelo nějaké auto.

„To ne. Řekla jsem mu, kde bydlíme, kdyby něco potřeboval. Řekla jsem to nechtěně, je mi to líto. Co budeme dělat?“

„Bello, nic se přece neděje. Dneska už nic dělat nemůžeme. Klidně se běž bavit s Mikem ven. Jestli chceš. Máme spoustu času.“

„Bavit?“

„Uvidíš.“

„Co mi chce?“

„Nech se překvapit.“

„Co jsem komu udělala, že mě Mike musí otravovat v sedm hodin večer?“ Když zazvonil zvonek, šla jsem Mikeovi otevřít, jelikož se nedalo předstírat, že tu nejsme. Viděl přeci světla, Takže za ním jít musím.

Než jsem ale stihla otevřít dveře, ucítila jsem, jak mě někdo chytl za ruku. Bylo to tak nečekané, že jsem se na nic nezmohla. Nebyl to nikdo jiný, než Edward v celé své kráse. Ve tváři měl šibalský výraz.

„Co to děláš?“

„Tak mě napadlo, že ti pomůžu.“

„Edwarde, teď na to není čas. Řekneš mi to potom, ano?“

„Ne, teď. Jinak by to potom nemělo cenu.“

„Tak mluv. Ale rychle.“

„Chci, aby si se mnou chodila.“ Nic by mě nemohlo překvapit víc než tohle. Co mám odpovědět?

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 9. kapitola: