Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 14. kapitola

03.11.2010 (12:30) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1292×

Když jsem si sbalila všechno, co jsem potřebovala, sešla jsem dolů  za ostatními a hledala Felixe. Ještě než odjedeme, potřebuju si s ním promluvit. Podle pachu jsem ucítila, že je v kuchyni. Zřejmě chce být sám. Kuchyně je totiž místo, kde my upíři trávíme nejméně času.

Když viděl, že za ním jdu, usmál se a pokynul mi, abych si sedla vedle něho na židli. Trochu jsem nervózněla, když jsem viděla, jak se na mě dívá.

„Poslyš, nemluví se mi o tom lehce, ale chci tě jen upozornit, že Alice není volná a já taky ne. Všimla jsem si totiž, jak po tobě Jasper nenávistně kouká. A on by se na někoho tak nekoukal bezdůvodně. Drž se od ní prosím dál, ano?“

„Nevím o čem to mluvíš. Nemám o tu malou černovlásku vůbec zájem. Copak si myslíš, že by se mi mohl líbit někdo jiný, než ty?“

„Nech toho. Kdyby nás slyšel Edward, vyletěl by z kůže.“ Felix pobaveně zatřásl hlavou a otočil se směrem ke dveřím. Edward tam samozřejmě nebyl, ale každou chvíli může přijít. Felix si asi neuvědomuje, že by ho Edward zabil, kdyby viděl, že se o mě zajímá. Edward je totiž takový ten žárlivý typ.

„Tak dobře, už ti nebudu lichotit. A co se stalo, že se tak najednou zajímáš o Edwarda?“

„Já se o něj přece vůbec nezajímám. Jenom hrajeme, že spolu chodíme. Myslíš si, že by mě někdo jako on přitahoval?“

„Nevím. Připadáš mi jiná. Vždycky jsi sice byla hodná a nikoho jsi nezabíjela, ale teď jsi se hodně změnila. Proč se nechceš vrátit do Volterry? Nebo proč neutečeš? S tvými schopnostmi by tě Aro nenašel.“

„To vím. Jenže mám pocit, že do téhle rodiny patří. A není to kvůli Edwardovi, ale kvůli celé téhle rodině. Beze mě všichni zemřou. Chci jim pomoc. Oni mě už berou jako člena rodiny. Víš, že jsem si celý život přála někam zapadnout, Felixi. A teď mám konečně tu možnost. Nechci ji promrhat. Jsem si jistá, že bys tu s námi taky mohl žít. Ale mám pocit, že ty jsi byl vždycky ten, kdo si spíš chtěl užívat, nemám pravdu?“

„Naprosto jsi mě prokoukla. Nestojím o rodinu. Já sloužím Arovi, i když teď to asi tak moc nevypadá.“

„Do konce měsíce zbývají ještě tři týdny. Doufám, že dodržíš co jsi slíbil. Potřebuji tě tady.“

„Slibuju, že tu zůstanu. Ale když do té doby neprokážeš Carlisleovu nevinu, budu nucen ho zabít. A ty víš, že ho snadno přeperu. Dělám to jen kvůli tobě, Bello. Pro mě jsi jenom ty.“ Pohladil mě po tváři a já se smutně usmála.

„Nech toho. Vím, že miluješ Jane. Změnilo se mezi vámi něco od té doby, co jsem odjela?“ Felix dal ruku dolů a podíval se stranou.

„Ne. Nechci o tom mluvit.“

„Ale no tak. Vím, že se trápíš. Jsem si jistá, že ona tě taky miluje. Musíš jí jen dát trochu času. Řekl jsi jí vůbec, že jí miluješ?“

„A proč? Aby mě mohla zase odmítnout? Koneckonců stejně nevím, jestli to, co k ní cítím je láska.“

„Ty víš, že je. Znám tě už tak dlouho a nikdy jsem tě neviděla se o někoho zajímat tak jako o Jane. Pamatuju si, když jednou cvičila s Marcusem. Hned jak sykla bolestí, vrhnul ses na něj a chtěl ho zabít. Snad bys to i udělal, kdyby se neobjevil Aro a nerozmluvil ti to.Riskoval si kvůli ní svůj život. A vsadím se, že tě sem poslala ona, že jo?“ Felix se překvapeně usmál a chytnul mě přátelsky za ruku.

„To jsem tak snadno čitelný?“ Přikývla jsem.

„Máš pravdu. Jsem do ní zamilovaný až po uši. Když jsem jí tenkrát viděl s Marcusem, jak se k ní choval a jak s ní praštil o zem, protože byl naštvaný, měl jsem rudou před očima. Snad jsem se nikdy v životě o někoho nebál tak, jako o ní.

A když mi před týdnem pověděla o tvém telefonátu a požádala, ať dám na tebe pozor, musel jsem jí to slíbit. Přísahám, že se ke mně naklonila, jako by mě chtěla políbit, ale hned zase couvla a nasadila svůj obvyklý výraz. Ničí mě, že nechce přiznat, že ke mně něco cítí. Co mám jenom dělat Bello, abych jí to dokázal?“

„Myslím, že tohle byl něco jako důkaz tvojí lásky. Třeba až se vrátíš, konečně tě políbí a řekne ti, že tě miluje. Znám Jane moc dobře a vím, že tě miluje. Nesmíš jí zavrhovat kvůli tomu, že je tvrdohlavá a nechce ti to přiznat.“

„Snad máš pravdu. Jsem ti vděčný, že sis se mnou o tom promluvila. A slibuju, že se od teď budu chovat slušně. Už se nebudu s nikým rvát.“

„Ani nevíš, jak ráda to slyším. A už nech prosím tě Alici na pokoji. Nevím, cos jí udělal, ale Jaspera to asi moc nepotěšilo. Vždyť jsi viděl, jak se na tebe před chvílí vrhnul.“

„Jenom jsem si s ní trochu hrál. Chtěl jsem se trochu pobavit. Ale ona má větší sílu, než jsem si myslel.“

„Vážně?“

„Jo, měl jsem co dělat, abych jí udržel pod sebou.“

„Víš co, radši už mi nic neříkej. Chudák Alice, padla ti zřejmě do oka.“

„To vůbec ne. Jen jsem chtěl vidět reakci toho blbečka Jaspera. A musím říct, že jsem se hodně dlouho takhle nepobavil. Možná bych mohla naštvat ještě Emmetta. Říká se, že je to pěknej silák. Uvidíme, co je na tom pravdy.“

„Felixi, klid. Hlavně si prosím tě nic nezačínej. A zvlášť ne na Rosalie. Nechci, aby mi to potom dávala za vinu. A věř mi, že by tě Emmett asi přepral. Taky by tě mohl Carlisle vyhodit z domu, tak buď v klidu. A už vůbec neprovokuj Edwarda, ten z tvé návštěvy není zrovna nadšený.“

„Tohle tedy byla dlouhá přednáška. Nějak mě bolí zadek,“ vstal ze židle a třel si se smíchem zadek. Musela jsem se zasmát. S ním to prostě nejde. Copak mě nikdy neposlouchá? Pochybuju, že mě poslechne.

„Raději už pojď, nebo mě odtud Alice odtáhne. Už nám moc času nezbývá. Zkrátka se ve tvé skvělé společnosti až moc dobře bavím, takže zapomínám na čas.“

„Řekli jsme žádné lichotky.“ Položil mi se smíchem ruku kolem ramen a kolébal se se mnou do obýváku. Musela jsem se smát, prostě jsem si nemohla pomoct. S Felixem jsem se zkrátka vždycky bavila. Měl v sobě něco, co mě vždycky dokázalo rozesmát.

Ale asi to byla chyba. Hned, jak jsme vešli do obýváku, všichni byli usazení na pohovce s kufry u dveří a měřili si nás podezíravým pohledem. Nechtěla jsem se od Felixe vzdálit a tak jsem si sedla vedle něj a se smíchem do něj šťouchla.

Edward, který seděl naproti mně v křesle, se na mě mračil. To samé dělal Jasper a Alice. Neviděla jsem nic špatného na tom, že jsme se s Felixem bavili. Copak je to snad zakázané? A proč se na nás všichni tak dívají?

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se a obrátila se na Alice. Ta se na mě ještě více zamračila, ale potom se její výraz uvolnil.

„Ne. Jen už budeme muset jet. Ty pojedeš s Edwardem do Španělska, za jednou naší známou. Je to dost daleko od Volterry, jsi ráda?“ Podívala jsem se pochybovačně na Edwarda, který se na mě nevinně usmál. Celé to jistě naplánoval on. Ale já se na něj přece zlobím. Jak to, že se nemůžu rozhodnout sama s kým pojedu?

„Tak dobře. Ale nemůžu jet sama?“

„Je mi to líto, ale ne. V žádném případě.“ Edwardův výraz mluvil za vše. Jestli budu mít nějaké námitky, prostě si mě přehodí přes rameno a násilím mě odtáhne. Má vůbec cenu do něčeho mluvit?

„Tak dělejte, nebo nám to uletí.“ Alice nás hnala ven z domu. Měla sebou snad deset kufrů. Kolik si toho proboha zabalila?

„Pojedeš se mnou.“ Edward mě hrubě chytil za ruku a doslova mě dovlekl do svého auta. Už jsem toho začínala mít dost. Dala jsem mu snad nějak najevo, že o to stojím? Ale on o tom snad rozhoduje sám. Přísahám, že to jen tak nenechám.

Sedla jsem si vedle něj a zapnula si pás. Edward nastartoval a ladně vyjel na silnici. Nejradši bych byla zticha, ale on ne.

„Co jsi tam s ním dělala?“

„Do toho ti nic není.“ Hněvivě se na mě podíval a zmáčknul volant. Proboha, on snad žárlí? No ne. To bych si měla vychutnat.

„Musela jsem si s ním promluvit. Ale nakonec jsme moc nemluvili.“ Moc dobře si uvědomil dvojznačnost mých slov. Vypadalo to, že ten volant rozdrtí na prach. Jen ať si užijte trochu zdravé žárlivosti. Neměl se na té párty tak tisknout k té blondýně.

„Takže jsi se rozhodla pro něj?“

„Pro nikoho jsem se nerozhodla. Je to jen můj dobrý kamarád.“

„Až dorazíme do Španělska, promluvíme si o samotě a tam si vyjasníme co s ním vlastně máš.“ Z jeho slov šla hrůza. Co proboha chce dělat?

„Už tam budeme?“

„Za pět minut jsme tam. Mimochodem v letadle sedíš vedle mě a ne vedle něj.“ Zavrčela jsem a radši se koukala z okna. Ten mě tak neuvěřitelně štve. Copak jsem mu něco udělala, že ke mně musí být tak hnusný? Myslela jsem, že to, že spolu chodíme jen předstíráme, ale on to asi bere vážně. Až budeme ve Španělsku, musím uvést věci na pravou míru.

Vystoupili jsme před letištěm a počkali, až ostatní taky přijedou. Felix jel s Alice a Jasperem. Jasper se zase tvářil jako by ho chtěl na místě zabít a Alice ho držela za ruku a něco mu šeptala. Ti dva to taky nemají lehké.

Felix se ke mně s úsměvem připojil. Stoupla jsem si vedle něj a Alice a snažila se vymyslet něco vtipného, aby se situace mezi nimi trochu zpříjemnila.

„No, s kým pojedeš ty Felixi? Snad ne s Jasperem? I když by to možná bylo dobré. Mohli by z váš být dobří přátelé.“

„Děláš si srandu? Já se s ním nikdy přátelit nebudu!“ vybuchnul Jasper a chtěl se na něj vrhnout. Já jsem mu ale položila ruku na rameno a snažila se ho uklidnit.

„Klid. Felix se bude chovat slušně.“

„Ano. A pojede s Emmettem a Rosalie. Já ho nechci ani vidět.“

„A je to vyřešené. Pojďte, nebo nám to uletí.“ Přátelsky jsem poplácala Jaspera po zádech a šla s Felixem před ním a Alice. Edward šel vedle mě a netvářil se moc nadšeně. Copak tady všichni Felixe tak nesnáší?

Za čtvrt hodiny už jsem seděla v letadle vedle Edwarda. Před námi seděla Alice s Jasperem. Felix seděl někde úplně vzadu, aby někoho nenaštval. Asi si vzal mojí radu k srdci.

Strašně jsem se lekla, když mi zavibroval mobil. Koukla jsem se na displej. Jane. Bože, co může chtít? Neřekl jí snad Felix, že je všechno v pořádku?

Podívala jsem se na Edwarda a Alice, která se na mě vyděšeně dívala.

„Co chce?“

„Nevím. Neviděla jsem, že bude volat. To je určitě tebou.“

„Zvedni to, Bello. Určitě se nic neděje,“ řekl mi povzbudivě Edward a já přikývla. Stiskla jsem tlačítko přijmout a uslyšela Janin pištivý hlas plný radosti.

„Bello! Tak co, jak to jde?“

„No, skvěle. Neříkala jsem ti, abys mi nevolala?“

„Ano, ale já jsem to už nemohla vydržet. Co Felix? Je tam někde s tebou?“

„Jo. Ale zrovna šel lovit, takže tu se mnou teď není.“

„To nevadí. Musíš mi všechno říct. Jak to probíhá? Už jste ho zabili? Víš, že nemáš moc času.“

„To já vím, ale musíme čekat. Felix je strašně opatrný. Ještěže přijel, jinak bych vážně byla v koncích. Věřila bys, že pořád mluví jenom o tobě?“ Slyšela jsem tichý povzdech. Ono se jí po něm vážně stýská!

„Chudáček. Musím říct, že jsem si vzala tvojí radu k srdci a snažila se na něj dívat jinak. Ale i když jsem mu dávala jasně najevo, že o něj mám zájem, tak byl chladný!“

„Co? To je hloupost, Jane. Vždyť on o tobě pořád básní. Musíš mu dát ještě šanci. Věř mi, že tě má pořád rád!“

„Ach jo, já to vím. A slibuju ti, že až se vrátíte, tak mu to řeknu. Ani nevíš, jak se mi po něm stýská. Tedy, po tobě taky.“

„Mě se taky stýská. Ale ještě nějakou dobu ho nebudeme moct zabít. Je Aro v pohodě?“

„Ano, má ve vás plnou důvěru. Vzkazuje ti, že je na tebe pyšný.“ Nervózně jsem se zasmála a měla chuť si nafackovat. Tak on mi věří a já ho takhle zradila! Co jsem to jenom provedla? Měla bych hned zavěsit, nebo se neudržím a řeknu jí pravdu.

„Jo, poslyš, už musím končit. Alice se zrovna vrátila a já nechci, aby něco zaslechla.“

„Rozumím, tak zatím ahoj a pozdravuj Felixe."

„Budu.“

Co jsem to udělala? Neměla bych se radši vrátit k Arovi a říct mu pravdu?

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 14. kapitola: