Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju - 1. kapitola

22.11.2011 (12:45) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2156×

1. kapitola

Dorazili jsme na letiště, někdy po poledni, a na ranveji stál velký luxusní tryskáč. V tu chvíli jsem zůstala překvapeně stát. Koukala jsem na tyskáč s otevřenými ústy asi dlouhou chvíli, protože Jane mě jemně štouchla do žeber. Přestala jsem obdivovat letadlo a šla jsem pomalu k němu. Na jednu stranu mám strach, že mě nepřijmou, a na druhou radost a vztek. Celá léta jsem snila, že jednou vypadnu z Volterry a když se mi ta šance naskytne, chtěla bych utéct někam dost daleko.

Vyšla jsem nahoru po schodech, když jsem uslyšela smích sester. To si dělá srandu, že jedou i mé sestry. To budou mít Cullenovi radost. Aro, který šel za mnou, mě postrčil, abych pokračovala. Rozhlédla jsem se a znovu jsem se zarazila. V letadle byla snad polovina gardy. Myslela jsem, že mě jde doprovodit jen pár členů gardy, zatímco to vypadá, jakoby šli bojovat. Otočila jsem se a chtěla vysvětlení, ale nezmohla jsem se ani na slovo, když na mě zakřičela Linda.

„Kde jsi, čekáme už jen na tebe," řekla nevrle. Natálie jen souhlasně kývla hlavou. Jen jsem nad tím protočila oči a šla jsem si bohužel sednout k nim. Hned, jak jsem usedla do pohodlných kožených sedaček, ozvalo se: „Dámy a pánové, zapněte si pásy." Za chvíli jsme byli ve vzduchu a já si vzala žvýkačku, přesto jsem měla zalehlé uši. Po delší době naskočila kontrolka, že si můžeme rozepnout pásy. A hned na to začaly moje milované sestry štěbetat.

„Já se tak těším, prý ten Edward, s bronzovými vlasy, je k nakousnutí a sám," švitořila Linda. A já si prostě musela rýpnout. „Víš, co nechápu, že ty seš tak malá a je ti jenom čtrnáct let a už jsi vojela polovinu gardy, dokonce chceš nějakýho kluka, který je prej ještě panic, jen bys ztrácela tvůj drahocenný čas," řekla jsem.

„V tomhle máš teda pravdu, ale já bych nic neříkala, když jsi taky panna jako Natys, chápu, je jí jen dvanáct, ale už by mohla začít, já v jejich letech jsem už šoustala, ale tobě je osmnáct, to snad není normální," odpověděla a nevěříčně vrtěla hlavou. Myslela si, že má pravdu. A Natys jen souhlasně přikývla.

„Chci počkat jen na toho pravýho, víš, já jsem nebyla ta, která přišla o panenství v jedenácti s chudákem Demetrim, kterýho jsi ovlivnila a ještě k tomu na našich záchodech, byla jsi fakt nechutná," řekla jsem a chudák Demetri se otočil s kyselým výrazem. Když se to Aro dozvěděl,  málem ho přerazil, kdyby neměl žádný dar, tak by to udělal.

„Co já za to můžu, že žádnej z těch volů se mnou nechtěl jít do postele? Prý jsem moc mladá," řekla v klidu, ale garda zalapala po dechu. Já na ni jen vyvalila oči, byla jsem dost překvapená, že to tak v klidu řekla. Aro rozesmál.

„Ty jsi celý táta, mám jen dvě hodné a poslušné dcery, zatímco ta třetí je nevychovaná a po matce hubatá," pravil bez emocí, na to jsem se prudce zvedla a zatvářila jsem se dost nebojácně.

„Neurážej moji matku, mě si urážej jak chceš, ale ji nech být, pro mě jsi jen hnusnej kretén a né žádnej otec," řekla jsem jedním dechem, musela jsem se párkrát nadechnout, tak dlouhou větu jsem snad ještě nikdy neřekla. Byla jsem teď dost naštvaná, že musel vytahovat tak citlivé téma. Aro se jen hlasitě rozesmál, ale nic neudělal. Asi je rád, že se mě zbaví - po tak dlouhlé době. Uraženě jsem nafoukla tváře a sedla jsem si na své místo. Položila jsem si hlavu na okno a zavřela oči.

Tahle kapitolka se mi líbí víc. A máte pravdu, ta předtím byla katastrofa, když jsem si to pak četla říkala jsem si: „Bože, Lucko, cos to napsala, to je fakt hrůza!" No, snad se vám bude líbit. Moc děkuju za komentáře... Vaše Funny1. :-)

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 1. kapitola: