Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 2.díl - Poznání

11.12.2009 (20:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3959×

Jela jsem pořád dál a dál pryč od všeho. Od naší minulosti. Jake mě stále sledoval těma svýma očkama. Přišlo mi to až divné. Jak je klidný a jako by vnímal všechno co mu říkám a rozuměl mi. To přece není možné, uklidňovala jsem sama sebe. Ale stejně, přišel mi tak veliký a tolik jiný, než děti, které jsem doposud viděla. Blbost, o dětech nic nevím. Jen si to namlouvám.

,,Jsi úplně normální viď?“ Mrkla jsem na něj. A on se na mě usmál. Usmál se a v úsměvu odhalil malé zoubky…

Cože? On má zuby? Pomalu mi začínala docházet i jiná podivná věc. Kristýna nemohla být těhotná 9 měsíců, viděla jsem ji před dvěma a nic na ní nebylo znát!! Prudce jsem dupla na brzdu před nákupním centrem. Auta za mnou na mě naštvaně troubila. Seděla jsem a zírala před sebe. Ruce zaťaté do volantu. Nadskočila jsem úlekem, když mi někdo zaťukal na okýnko. Stáhla jsem ho a vykoukla jím do deštivého večera.

,,Madam snad neví kam má jet?“ Neodpověděla jsem a jen na něj tupě zírala.

,,Hneš se nebo ti mám ukázat jak se řídí auto?“ Teď už použil poněkud naštvaný tón. Trochu mě to probralo. Strnule jsem přikývla a okénko zase zavřela. Zajela jsem na parkoviště nákupního centra a zaparkovala jsem na volném místě. Pořád jsem se nedokázala podívat na dítě sedící vedle mě. Jediný pohled a jediný jeho úsměv… Vystoupila jsem z auta a opřela se o dveře. Chvíli jsem si nechala stékat po obličeji studený déšť.

Odhodlala jsem se, obešla auto a otevřela dveře u spolujezdce. Sklonila jsem se k Jakeovi a vyndala ho ze sedačky. Prohlížela jsem si rysy jeho obličeje, hluboké oči a nakonec jsem ukazováčkem objela jeho rty, které se pod tím dotykem mírně pootevřely. Opravdu měl zuby…

,,Co jsi zač?“ Zeptala jsem se ho fascinovaně. Pohlédl mi do očí a natáhl ke mně svou malou ručičku. Dotkl se mé tváře a…

Ucukla jsem. Mám snad halucinace nebo co? Už jsem mu nedovolila znovu se mě dotknout. Přese všechnu svou lásku k němu, jsem z něj měla tak trochu strach. Strach z něj a nebo o něj. Přeci takový maličký nádherný tvoreček…  Tohle musíme řešit někde jinde.

Dala jsem ho do přenosné sedačky a vykročila s ním směrem k supermarketu.

,,Musím ti koupit něco k papání, jistě máš hlad viď?“

Nakoupila jsem spoustu věcí, o nichž jsem si myslela, že je budeme potřebovat a že by je mohl jíst. Snad. Ještě v autě jsem do něj s velkým úsilím nacpala trošku nějaké dětské výživy. Evidentně mu to moc nejelo.

,,Je to hnus co? Tak pojď sem ke mně.“ Vzala jsem si ho do náruče a přitiskla k sobě. Hladila jsem ho po hlavičce a snažila se ho opět uspat. Zavrtěl se v mém náručí a snažil se ke mně dostat blíž.

,,Copak je?“ Chytil se mě za mikinu a…

,,Auu! Jakeu!“ Odtrhla jsem ho od sebe a položila ho zpět do sedačky. Nejspíš mě trošku kousnul. Podívala jsem se jaké škody napáchal a strnula jsem. Prokousl mikinu a z rány mi dokonce vytékal slabý pramínek krve. Nevěřícně jsem zírala na otisk jeho zoubků na mém rameni.

,,Panebože…“ Zašeptala jsem vyděšeně. Co to má sakra být? Ani jsem se na něj nepodívala, opatrně jsem ho připoutala k sedačce a rychle jsem vyrazila pryč. Musím někde zastavit a ubytovat se, tohle všechno se mi jenom zdá. Tohle není pravda. Uklidňovala jsem sama sebe v myšlenkách.

Po několika hodinách jízdy jsem už byla natolik unavená, že jsem nebyla schopná jízdy. Zastavila jsem u celkem slušně vyhlížejícího motelu a i s Jakem se vydala dovnitř.

U recepce jsem zaplatila za jednu noc, vzala si klíč a šla rovnou do pokoje. Nebylo to nic moc ale alespoň tu bylo čisto.

Hodila jsem tašku s věcmi do rohu a položila Jakea stále v sedačce na postel. Klekla jsem si před něj a snažila se prohlídnout tu jeho nepřístupnou masku. Ale ani po několika minutách zírání na jeho andělský obličej, jsem nepřišla na nic, co by mi ho mohlo zošklivit.

,,Ty mi asi moc neporadíš co?“ Opět ke mně natahoval svou ručičku a snažil se na mě dosáhnout. Chytla jsem ho za ní a políbila mu ji.

,,Teď ne, Jakeu. Jdu se umýt a potom si popovídáme co bude dál ano miláčku?“ Mrkla jsem na něj, vzala si věci na umytí a šla si dát horkou sprchu. Nechala jsem otevřené dveře, abych věděla, kdyby se náhodou něco dělo. Ale s tou jeho povahou a podivínstvím, myslím, že ho najdu přesně v té samé poloze, v jaké jsem ho tam zanechala.

Svlékla jsem se a chvíli se dívala na svůj obraz v zrcadle. Byl stejný jako ráno a přesto tolik jiný. Stále jsem to byla já Isabella Swanová, ale tolik jiná než před pár hodinami. Jako by uběhl celý rok a ne jen jeden den. Přejela jsem přes kousnutí na rameni, nebylo hluboké, jen lehký šrám ale i tak mě to děsilo.

Vlezla jsem si do sprchy a nechala proudy horké vody smývat můj smutek a zoufalství. Až nakonec jsem vystoupila z koupelny s jedinou myšlenkou.

Slíbila jsem sestře a hlavně sama sobě, že se o něj postarám a teď už vím, že je mi úplně jedno jaký je. Mám ho ráda a vždycky, vždycky tu budu pro něj.

Vzala jsem ho do náručí a nechala ho aby přitisknul svoje měkoučké buclaté dlaně na mou tvář.

Najednou jsem začala vidět obrazy. Ne nesouvislé obrazce ale naprosto jasné vzpomínky. Ne moje! Takhle jsem to já neviděla. Byla to Kristýna, těsně po porodu. Moje vlastní tvář, zpívající ukolébavku, plačící a nakonec také můj bolestný a nevěřícný pohled, když mě Jake kousnul.

Chvíli mi trvalo všechno tohle vstřebat. Vstřebat vůbec to, že mi Jake vlastně ukazoval svoje vlastní vzpomínky. Mou první reakcí bylo zděšení a v tu chvíli jsem chtěla Jakea nechat svému osudu tady, v hotelovém pokoji a odejít. Ale věděla jsem, že to nedokážu a navíc jsem si přece slíbila, že se o něj postarám ať je jakýkoli.

,,Mě se po mamince také stýská. Ale já tě neopustím ano? A nezlobím se na tebe.“ Takhle jsem si vyložila význam toho co mi ukazoval. Snad je to správně. Jen se na mě usmál a ukázal mi můj obličej, právě v tuto chvíli. Vypadala jsem o tolik uvolněnější a smířenější se vším, než před chvílí v koupelně. Ale najednou nic, žádné obrazy. Lekla jsem se a podívala se jestli se něco nestalo.

Jen usnul. Přesunula jsem ho ze svého náručí do postele a přikryla ho. Sama jsem si potom lehla vedle něj a snažila se usnout. Dlouho jsem jen zírala do prázdna a snažila se na nic nemyslet, než jsem konečně usnula.

Zdál se mi děsivý sen. Běžela jsem temnou ulicí a volala o pomoc. Jakea jsem nikde neviděla. Na sobě jsem měla špinavé oblečení a tvář zakrvácenou a špinavou. Vběhla jsem do další uličky a další a další… Nebralo to konce, až v poslední jsem ho uviděla. Mával na mě. Usmíval se a natahoval ke mně svoje ručičky. Vzhlédla jsem výš a chtěla se podívat, kdo ho to drží. Kdo se opovážil mi vzít moje dítě. Byl vysoký, na skloněné hlavě měl kápi.

Pomalu ke mně zvedal tvář a zadíval se mi přímo do očí. Ty jeho byly rudé a planuly touhou. Ale po čem?

Vycenil svoje zuby a pomalu se ke mně přibližoval. Sledovala jsem každý jeho pohyb ale najednou byl pryč!! Otáčela jsem se dokola a dokola, až se mi motala hlava!

Když najednou, byl přede mnou. Svýma rukama naklonil mou hlavu.

,,Bude to bolet jenom maličko!“

Kousnul mě. Jeho zuby projely kůží a já cítila jak ze mě odchází život. Ale jediné co mě zajímalo, bylo, kde je Jake. Neochránila jsem ho. Nesplnila svůj slib.

,,Jakeu!!“ Vykřikla jsem nyní již plně při vědomí a vzhůru. Poslepu jsem opatrně prohmatala postel vedle sebe. Je tu. Pro jistotu jsem ještě rozsvítila abych ho viděla na vlastní oči.

Tolik se mi ulevilo.

,,Jen sen.“ Opět jsem sama sebe uklidňovala. Přešla jsem k oknu a zadívala se ven. V odrazu skla jsem viděla svůj zpocený obličej a vyděšené oči.

Jenže ty rudě žhnoucí oči přímo za oknem, nepatřily mě!!!

1 Shrnutí povídek 3

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 2.díl - Poznání: