Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 3. díl - Upíři

13.12.2009 (07:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3830×

Strachem jsem ztuhla a nebyla schopna pohybu. Jen jsem stále zírala do těch děsivých zorniček. Upoutal mě svým pohledem. Najednou však jeho pohled padl na Jakoba klidně spícího v posteli. Ten jediný okamžik, kdy mě nepoutaly jeho oči mi stačil abych se vzpamatovala. Přeběhla jsem k posteli a popadla maličkého do náručí.

,,Nikdo ti neublíží, nikdo ti neublíží, slibuju.“ Šeptala jsem mu do ouška a znovu pohlédla k oknu. Už tam ale nikdo nebyl. To už jsem z těch snů tak mimo a tak vyděšená? Bylo toho na mě teď moc. Jen sen.

,,Ahoj Isabello.“ Ozval se za mnou tichý syčivý zvuk. Úlekem jsem nadskočila a bála se otočit. Nechci ho vidět. Nechci znovu pohlédnout do těch rudých očí. Potvrdilo by se tím jen to, že to nebyl jen sen.

,,Nepozdravíš mě?“ Nemusela jsem se už otáčet. Nyní byl totiž přímo přede mnou.

,,Neubližuj mu.“ Zašeptala jsem. Chvíli nás jen tiše obcházel a pozoroval nás. Chtěla jsem utíkat pryč ale nemohla jsem svoje nohy přimět k pohybu.

,,Nejsi jeho matka. Proč ho chráníš?“

,,Jak to víš?“

,,Ani netušíš kdo jsem a kým je dítě, které chováš.“

,,Beru ho jako svého syna a to jediné mě zajímá.“

,,Jsem jeho otec Isabello víš?“ Stále mě obcházel, jako lovec svou kořist. Otec? Co to je za blbost, jak by nás tady našel? Nějakej psychopat. Má určitě čočky nebo tak něco a chce mě vyděsit.

,,Zavolám policii, pokud neodejdete. Budu křičet.“

,,To by ti moc nepomohlo Isabello.“ Zatím se o nic nepokusil a nechtěla jsem ohrozit Jakea takže jsem se v klidu zeptala.

,,Co chcete?“

,,Jen mi dej to dítě a já tě nechám jít. Možná.“ Nasál vzduch a rozkošnicky vydechl.

,,Co? Ne! Proč?“

,,Možná si to ještě nepochopila ale já tě nemusím žádat. Můžu si ho hned teď vzít a tebe zabít.“ Tak tohle už  byla výhružka. Chtěla jsem začít křičet ale…

Všechno se událo tak rychle. Najednou už Jakob nebyl v mém náručí a já vysela vysoko ve vzduchu. Ten člověk. Tedy pokud to opravdu byl člověk, o čemž pochybuji, drtil můj krk ve svém železném sevření a já cítila, že každou chvíli musí být konec.

Nedokázala jsem to, nesplnila jsem svůj slib.

Podívala jsem se dolů. Chci vidět Jacoba ještě naposled. Držel ho ten člověk v náručí. Nevypadal, že mu chce ublížit. Snad přeci je to jeho otec a postará se o něj.

,,Promiň…“ Upadala jsem do bezvědomí. Cítila jsem jeho ledový dech jak se přibližuje k mému krku…

Ležela jsem na posteli, krk mě bolel jako bych měla všude modřiny. Musela jsem omdlít, když mě dusil. Ale co se stalo potom? Proč mě nezabil? Vylezla jsem z postele a rukama jsem šátrala okolo. Byla pořád tma, nebo znovu?

,,Je tu někdo?“ Zašeptala jsem nakonec. Nemohla jsem najít vypínač. Slyšela jsem hluboké klidné dýchání a přibližující se kroky.

,,Kdo je tu?“ V tom se rozsvítilo. Světlo mě oslepilo a musela jsem na chvíli zase zavřít oči.

,,Promiň Bello. Zapomněl jsem, že ve tmě nevidíte.“

,,Nevidíme?“ Byl to ten samý hlas jako předtím. Na co si to tu hraje?

,,Ano, vy lidé.“ Lidé řekl s takovým pohrdáním a odporem.

,,My?“

,,Jsi vždy tak nechápavá? Copak ti ještě nedošlo, že Jake není jen obyčejný člověk?“

Pořád mi nedocházelo o čem tu mluví. Samozřejmě, že jsem si všimla, že Jake není jen tak obyčejný, no a?

,,Nějak nechápu. Co se stalo? Kde to jsme? Kde je Jake?“ Až teď jsem si uvědomila, že nejsme v tom samém hotelu jako předtím. Byl to luxusní pokoj. Skvěle vybavený. Vysoce nad moje nynější možnosti.

,,Jsme v New Yorku. Dlouho si spala.“ Jasně spala. Sama od sebe.

,,Jacob spí.“ Ukázal na postel vedle mě. Vůbec jsem si ho nevšimnula. Vypadal spokojeně a klidný.

,,Je v pořádku.“ Všimnul si mého pátravého pohledu.

,,Co ti na tom tak najednou záleží? Neodpověděl si mi. Kdo jsi?“

,,Nechal jsem tě žít, jen kvůli němu Bello.“ Ignoroval mou otázku.

,,Jak víš jak se jmenuje?“

,,Řekl mi to. Tím svým způsobem.“ Fascinovaně se na něj zahleděl.

,,Je to úžasné. Netušil jsem, že dítě může přežít a narodit se.“ Všechno jsem začínala chápat míň a míň.

,,Mohl bys mi to laskavě vše vysvětlit?“ Začínala jsem být mírně netrpělivá. Nechal mě žít už jednou, takže jsem byla i více sebevědomá a tolik se nebála o svůj život.

,,Nechal jsem tě žít, Bello. To ale neznamená, že to vydržím donekonečna.“ Posadil se vedle mě a začal vyprávět.

,,Jsem upír Bello. Největší a nejnebezpečnější predátor na zemi.“ Otevřela jsem údivem ústa a chtěl něco říct. ,,Nepřerušuj mě a poslouchej.“ Dívala jsem se na vzory na podlaze a odolávala pokušení utéct. ,, Jsme neuvěřitelně rychlí a silní. Máme mimořádně vyvinuté smysly, čich, zrak… vše! A živíme se lidskou krví Isabello!“ Kolena se mi rozklepala strachy. Pochopila jsem, že útěk není k ničemu. Ale mám tomu všemu věřit. Vždyť je to nesmysl. Jen pohádky.

,,Žiješ jen proto, že tě Jake potřebuje a miluje tě.“

,,Proč ti to mám věřit? Je to nesmysl.“

,,Ale ty už tomu věříš Bello, přiznej si to.“ Měl pravdu. Všechno to dává dokonalý smysl. A pokud ne smysl, tak je to alespoň adekvátní vysvětlení toho všeho, co se událo za poslední dva dny.

,,Jake ale nemá takové oči jako ty?!“

,,Myslím, že to není úplný upír. Srdce mu tluče, ale tak rychle, že obyčejný člověk by to nepřežil. Jeho kůže je teplejší než naše a není tak tvrdá. Ale jeho vůně pro mě není tak lákavá jako například tvoje Bello.“ Opět na mě pohlédl.

,,Takže mě, nás, nezabiješ?“

,,Ne. Nebo se budu alespoň moc snažit.“

,,Jsem ráda ale musím se zeptat. Proč? Je to přeci tvoje přirozenost? Jsi upír.“ Připadala jsem si jako bych o upírech věděla už tolik věcí. A jako by patřili do normálního světa jako obyčejní lidé. Tak snadno jsem se smířila s myšlenkou, že opravdu existují mytické bytosti jako jsou upíři. Nejspíš díky Jakeovi. Dávalo mi to totiž vysvětlení na všechny ty otázky ohledně něj.

,,To ano. Ale jak už jsem řekl, kvůli Jakobovi.“

,,Jsou všichni takoví?“

,,Myslím, že ne. Neslyšel jsem o nikom, kdo by měl poměr s člověkem a při tom ho nezabil a navíc, mít s ním dítě? Úžasné. Jsem na tomto světě už přes sto let a dlouho jsem ve svém životě hledal naplnění a něco nového. Našel jsem tvou sestru. Myslím, že jsem ji měl rád. Mrzí mě, že zemřela.“

,,Viděl jsi ji?“

,,Ano našel jsem ji v domě. Tvoje teta ji pohřbila vedle vašich rodičů.“ Tiché slzy se opět objevily na mých tvářích.

,,A teď mám dítě.“ Řekl to s takovým nadšením, dokonce řekla bych s láskou. Udiveně jsem se na něj podívala. Sledoval spícího Jakea a mlčel.

,,Jsi tak, tak jiný. Jiný než bych si vás upíry představovala.“ Smutně se pousmál a dál zíral na jeho syna.

,,Všichni nejsou takoví. Já se snažím. Už mě nebaví tenhle život. Plný zabíjení a prázdnoty. Chci žít jinak.“

,,Tak nezabíjej.“

,,Moc se snažím Bello. Ostatně ty jsi toho důkazem. Žiješ.“

,,Jak se snažíš?“

,,Zjistil jsem, že je možné žít i o jiné krvi než lidské. O zvířecí. Není sice tak dobrá ale mám lepší pocit. Jenže moje sebeovládání se za poslední týden poněkud oslabilo. Nebyl jsem dlouho na lovu a podlehl jsem.“ Podlehl? To znamená, že za poslední týden možná zemřel někdo koho znám a takhle? Snažila jsem se na to nemyslet.

,,Dokážeš to?“

,,Snad ano. Už jen pro tebe a Jakea. Nerad bych vás děsil rudýma očima.“ Pro nás? Začínala jsem ho mít snad i ráda.

,,Budou jiné?“ Byla jsem zvědavá jak to myslel.

,,Pokud to zvládnu, tak by měly být za pár měsíců zlatavě hnědé. Jednou jsem to už dokázal.“

,,To by bylo fajn.“ Zasmál se se mnou.

,,Takže co teď? Můžu zůstat s Jakem?“

,,Pokud vydržíš moje občasné návštěvy?“

,,No myslím, že pokud to budou návštěvy po lovu tak ano.“ Zajímavé dokonce už o tom dokážu i žertovat. Jsem vážně blázen.

,,Jsem Bella Swan.“ Podala jsem mu ruku.

,,Eleazar.“ Stiskl tu mou ve své ledové.

2 Shrnutí povídek 4

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 3. díl - Upíři: