Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 16. díl - Proč není vše tak, jak má být?

20.02.2010 (20:15) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3668×

„Sbohem Bell, doufám, že se Brzy zase uvidíme.“ Objímala mě Rose. Nestihly jsme se ani pořádně poznat.

„Bello…“ Esme, doufala jsem, že v ní naleznu svou matku. I když ne pravou, ale byla by jí skvěle zastoupila. Objala mě a nechtěla pustit.

„No tak Esme, vždyť se neloučíme na vždycky ne?“ Jemně jsem se jí vymanila z objetí a pohladila ji po tváři. Nevěděla jsem jestli budou moje slova pravdivá ale doufat snad můžeme.

Loučení bylo bolestivé a smutné. I když to nebyli lidé, já je tak brala. Byli součástí mého života a patřili do něj. Už navždy. Chtěla jsem se rozlučit co nejrychleji a odjet. Nechci aby mě viděli plakat. Pláč znamená smutný konec ale to já nechci.

„Alice?“ Stála ke mně zády a Jasper ji držel kolem pasu a hladil ve vlasech. „Mám tě moc ráda.“ Přilítla ke mně a drtila mě v náručí, stejně jako předtím Irina, Kate, Tanya, Carmen, Carlisle, Emmet i Eleazar. Jasper mě objal jen lehce, stále pro něj bylo těžké odolávat lidské krvi. Neměla jsem mu to za zlé.

 „Nemohl bych tě alespoň odvézt? Stihnul bych se vrátit…“ Prosil mě už před autem Edward. Všichni stáli na verandě a vyprovázeli mě dál alespoň pohledy.

„Nedělej to ještě těžší než to je. Omílali jsme to už tolikrát.“ Pohladila jsem ho po tváři a on ji zachytil a držel jí abych ji nemohla spustit.

„Dobře. Ale zavolej hned jak dorazíš.“ Dostala jsem přesné instrukce kolikrát se hlásit, spoustu kreditních karet a taky peněz, které nebudu schopná nikdy utratit. „Miluji tě, Bello.“ To bylo poprvé co mi to řekl. Jak krásně to znělo.

„Miluji tě, Edwarde.“

„Já tě nikam nepustím samotnou.“ Rozhodným hlasem prohlásil a přitiskl si mě k sobě.

„Je to tak správné.“ Vyprostila jsem se mu. Jistě by to nešlo tak snadno ale on se vždycky podřídil mému přání. „Brzy naschle.“ Políbila jsem ho něžně na rty a rychle utekla do auta. Zůstal tam stát. Díval se za mým autem dokud jsem nezmizela v zatáčce.

„Opět sami Jakeu.“ Povzdechla jsem si. Zadržovala jsem slzy jak jen to šlo. Musím se teď soustředit.

Položil svou ručičku na tu mojí na řadící páce a sledoval mě těma svýma zelenýma kukadlama a nic neříkal. Chápal mě, chápal moje pocity. Byly tolik podobné těm jeho. „Já vím, taky se mi bude stýskat, už teď se mi stýská.“

Vyrazili jsme brzy ráno a tak jsme na místě byli dost rychle. Právě svítalo, když jsem autem projížděla cestou, kterou už tak dlouho nikdo nejel. Byla zarostlá a sotva viditelná.

„Náš nový domov. Snad ne na dlouho.“ Zamumlala jsem si pro sebe. Jakob spal celou cestu. Je to takový jeho způsob zvládání stresu. Prostě to zaspí.

Zajela jsem až před vchod a zhasla motor. Nechtělo se mi ven. Hlavu jsem si položila na ruce na volantu a zavřela oči…

„Halo, slečno!?“ Otravné klepání na sklo.

„Je jí něco?“

„Vypadá, že jen spí… Slečno?!“ Otráveně jsem zvedla hlavu a mžourala do denního světla. Slunce bylo vysoko na obloze. Musela jsem vytuhnout na pěkných pár hodin.

Otočila jsem hlavu vpravo a zkontrolovala Jakea. Už nespal, hrál si s klíčky od auta.

„Jiné už nemám Jakobe, tak ne abys je zničil.“ Podal mi klíče zpět a já se vrátila k důvodu mého probuzení.

„Slečno, jste v pořádku? Co tady děláte?“ Vykoukla jsem ven a zaostřila na polonahého kluka stojícího vedle auta. Ne, byli tři… nebo víc?! Otevřela jsem dveře a vystoupila z auta. Maličko jsem klopýtla na vratkých rozespalých nohách ale on mě pohotově zachytil. Byla jsem polomrtvá únavou a hladová.

„Je mi dobře, díky.“ Postavila jsem se sama a opřela se o kapotu.

„Co tady děláte?“

„Nemusíš mi vykat.“ Vychrchlala jsem ze sebe a podívala se mu do tváře. Vypadal, že nebude o moc starší než já a navíc jsem neměla na nějaké zdvořilosti náladu. „Spíš bych se měla zeptat já ne? Tohle je soukromý pozemek.“ Nevypadal, že se mu chce odpovídat ale přistoupil ke mně jiný kluk, spíš muž, který se ujal slova.

„Šli jsme kolem a viděli zaparkované auto. Chtěli jsme se jen podívat jestli jsi v pořádku.“ A vida, tenhle jede rovnou na tykačku. Poučený.

„Hm, tak jsem. Můžete jít, díky.“ Vystrnadila jsem je z pozemku a obešla auto, abych vyndala Jakea ze sedačky.

„Nechceš s něčím pomoci?“

„Ne, díky. Poradím si sama.“ Bezva, kdyby mě zrovna v ten okamžik nezradily ty proradné končetiny.

„To vidím.“ Zasmál se mi do obličeje a už mě nesl ke dveřím.

„Jakob!“ Zasténala jsem jen a potom se propadla do temnot spánku.

„Bello? Bello?!“ Čí je ten krásný hlas?

„Tady jsem.“ Snažila jsem se zavolat, ale z mého hrdla nevyšla jediná hláska.

„Bell, co ti je?“ Můj anděl! Hladil mě po tváři a vypadal tak vyděšeně.

Chtěla jsem mu říct, že mi nic není ale nemohla jsem ze sebe stále vydat ani hlásku.

Dívala jsem se na něj ale nějaký pohyb za jeho zády upoutal mou pozornost.

Utíkej Edwarde, musíš utéct…

„Mami, mamíí… Vstávej už!“

„Jakeu?“ V tom se mi všechno vybavilo, už jsem nesnila ale… „Ježiši Jakeu, jsi v pořádku? Co se stalo?“

„Nic, jen jsi dlouho spinkala a já už ti chtěl něco povědět.“

„Ano? A co?“ Ptala jsem se obezřetně. Ty jsi teda matka Bell. Spíš si tady a necháš ho tu samotného.

„Jen, že půjdu s Ness ven a budeme si hrát s tetou Emily na pláži.“

„Jak s Ness a kdo je teta Emily?“

„No Renesmee přeci. Moje kamarádka.“ Od kdy má kamarádky a kde se tu vzala. To je snad zlý sen ne?

„Ahoj Bello. Máš velmi chytrého syna.“ Zírala jsem na krásnou tmavovlasou ženu jejíž tvář hyzdila dluhá jizva a nerozuměla už vůbec ničemu. „Ach, promiň. Dlouho jsi spala. Přišli pro mě kluci z rezervace a sebou přivedli tohohle prcka, jsem Emily. Pohlídala jsem ti ho když jsi odpočívala. Je to velmi chytrý chlapec… a velmi zvláštní.“ Snažila jsem se na ni nezírat a raději jsem sklopila hlavu.

„Ehm, moc děkuji. Ale myslím, že už to zvládnu sama.“ Zamračila jsem se na Jakoba. „Jakeu, pojď sem, ano.“ Přihopsal ke mně a skočil vedle mě do postele.

„No, myslím, že se velmi brzy zase uvidíme. Tak zatím ahoj Bello.“ Otočila se a zmizela ve dveřích.

„Jakeu? O čem jsme mluvili? Že nesmíš nikomu cizímu ukazovat co umíš.“

„Já to nikomu neukázal. Jen jsme si hráli.“

„Tak potom tedy…“ Proč jí přijde tak zvláštní. Nemůže přeci jen tak poznat, že je Jakob zvláštní. Za tak malou chvíli. Jake se přeci umí velice dobře ovládat. Nemohla… nebo…

Já už nic nechápu. Proč není všechno tak, jak má být?!

15 Shrnutí povídek 17

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 16. díl - Proč není vše tak, jak má být?: