Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyslyšené prosby - 7. kapitola


Nevyslyšené prosby - 7. kapitolaPo kratší odmlce přináším další kapitolku a s ní Edwardův pohled. Rozhodne se udělat jedno životně důležité rozhodnutí. A co Nina našla ve skříni?

Pohled Edwarda

Upřeně jsem zíral na silnici před sebou a přitom si vymýšlel jednu historku za druhou. Nic z toho se mi ve skutečnosti nestalo, můj studentský život byl více než nudný. O tom jí ale asi vyprávět nebudu. Věděl jsem, že mě pozoruje, já jsem se na ni ale podívat nemohl. Při pohledu na její tvář se mi totiž zamlžil mozek a já měl pocit, že se mé mrtvé srdce opět rozbušilo.

Proboha, co to se mnou dělá jedna obyčejná holka? Ano, tady bylo to velké ale. Ona nemohla být obyčejná, nemohla být člověk. Její srdce mi více než cokoliv jiného, připomínalo srdce kolibříka. Její dech byl pomalejší než dech lidí. A navíc… Ne, byla to hloupost. Jen se po všech těch letech snažím najít nějakou naději. Ne, tohle prostě nemůže být Miina dcera, není to možné.

Já si ale moc dobře pamatuji, jak Esmé vypadala před proměnou. Měla hluboké, tmavě hnědé oči a stejně zbarvené vlasy, které jí spadaly na ramena a záda v mělkých vlnách. Stejně jako Isabella. Moc dobře jsem věděl, že tato podobnost může být náhodná, ale nebylo by těch náhod už nějak moc?

Zastavil jsem na místě, kde Isabella bydlela. Ta beze slova vystoupila a vydala se ztmavlou ulicí. To mě zamrzelo. Nestál jsem jí snad ani za pozdrav? Vystoupil jsem také a lehce chytl ji za ruku. Otočila se a zmateně mě pozorovala. Byl obrovský nezvyk, když jsem nevěděl, na co myslí. Zlehka jsem ji políbil na tvář.

„Měj se,“ zašeptal jsem. Chvíli jsme tam oba stáli a zírali na sebe. A mě najednou popadla neuvěřitelná touha. Chtěl jsem ji alespoň políbit. Ale copak to šlo? Jsem ženatý a to, že nám to s Tanyou už léta neklape, na tom nic nemění. Nemohl jsem to udělat. Kvůli Belle, kvůli Tanye, ale taky kvůli sobě. Vždy jsem si zakládal na své cti, často to bylo jediné, co mi zbylo. A tohle by rozhodně čestné nebylo.

Zatímco jsem sváděl vnitřní boj, Isabella rozhodla za mě. Odtáhla se a s tichým „ahoj“ se vydala tmavou ulicí. Chvíli jsem stál a jen zíral do prázdna. Pak jsem se vydal k autu. Chtěl jsem být odtud co nejrychleji pryč. Musel jsem se svou ženou vyřešit něco, co bylo nevyhnutelné, něco, co již léta viselo ve vzduchu. Ale až při pohledu do Isabelliných očí mi došlo, že to musím vyřešit. Zaparkoval jsem před domem a vyběhl schody do patra. Ignoroval jsem rodinu, která seděla dole.

Vešel jsem do pokoje. Tanya seděla na posteli a vypadala značně rozrušeně. Vlasy měla rozcuchaně a na sobě měla staré tepláky. Co se jí proboha stalo? Zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek, ale ona myslela na samé prkotiny. Bylo mi jasné, že to dělá schválně. Něco se stalo, ale ona nechtěla, abych se to dozvěděl. Nebo alespoň ne z jejích myšlenek.

„Sedni si, prosím. Musím ti něco říct. Něco trošku… Nepříjemného,“ řekla nervózně a pokynula hlavou na druhou stranu postele.

„Co se děje?“ zeptal jsem se, když jsem se posadil. Tanya měla sklopené oči a já jsem si byl jistý, že kdyby mohla, červená se. Proboha, s čím dělá takové tajnosti? A pak mi to pomalu začalo docházet. Tanya, která byla normálně neskutečně průbojná a upovídaná, teď seděla na posteli a páčila ze sebe slovo. Bylo vidět, že se za něco stydí, za něco, co provedla. Nebo možná za něco, co neprovedla sama.

„Našla sis nějakého upíra?“ zeptal jsem se bez zájmu. Kdyby ano, ulevilo by se mi. Alespoň bych nemusel být ten, který dá našemu manželství tu poslední ránu. Tanya se na mě konečně podívala. Bylo vidět, že jí je ohromně trapně.

„No našla jsem si… Někoho. Tedy… Vlastně nenašla…“ mumlala a oči nechávala sklopené.

„Klid,“ řekl jsem a můj hlas už zněl podrážděně, možná dokonce i otráveně.

„No dobře. Víš, zamilovala jsem se. Ale ne do muže, Edwarde. Zamilovala jsem se do ženy…“

 

Pohled Niny

Vzala jsem ten list do ruky. Rodný list. Pohlédla jsem na horní kolonku, která hlásala, že majitelka rodného listu se jmenuje Nina Plattová. Jméno mi nic neříkalo.

A pak jsem málem dostala infarkt. Přesněji ve chvíli, kdy jsem pohlédla na řádek, kde bylo zapsané datum narození. Stejný den, stejný měsíc, stejný rok. Bylo tam datum narození. Nechápala jsem to. Mám snad dvojče? Nebo… Ne, to je hloupost. Nemůže to být můj rodný list. Jméno jsem sice měnila vždy, když jsme se stěhovali, ale táta mi říkal mým pravým jménem – Nelly.

Mrzelo mě, že ten list není celý, půlka ho chyběla. Nemohla jsem se proto přesvědčit, jestli je vážně můj. Ale proč by mi táta lhal i o jménu? Záleží na tom?

Vyndala jsem ze skříňky všechny papíry. A že jich bylo požehnaně! Chtěla jsem najít tu druhou půlku. Ani nevím, proč mi na tom tak záleželo. Prostě mě něco uvnitř nutilo, abych ten papír našla. Nakonec jsem nalezla i druhou polovinu. Přelétla jsem očima zbývající řádky. Všechno sedělo, kromě jména a příjmení rodičů. Otec tam totiž vůbec nebyl uveden a jako matka tam byla uvedena nějaká Esmé Plattová.

Snažila jsem si vybavit, co mi táta říkal o mé matce. Měla prý stejné vlasy a oči jako já. A jednou se zmínil o tom, že mé matce přezdíval Mia. A to by sedělo. Mia by mohla být přezdívka pro jméno Esmé. Takže to nejspíše byl můj rodný list. Ale bylo to jedno. Uklidila jsem všechny papíry zpátky do polic.

Už se začínalo rozednívat, nemělo cenu, abych šla spát. Raději jsem se sebrala a šla si udělat snídani. James stále seděl v kuchyni a tvářil se jako kyselá švestka.

„Tati?“ Chtěla jsem se ho zeptat na mámino jméno, chtěla jsem si být svým zjištěním jistá. Ale nejdříve jsem si u něj musela připravit půdu. „Promiň mi ten včerejšek. Již se to nestane, vážně.“

„To doufám. Proč si tak brzy vzhůru?“ zeptal se bez špetky zájmu v hlase.

„Nevím, nebyla jsem unavená. Tati, jak se vlastně jmenovala máma?“ Táta ztuhl a nevěřícně se na mě podíval.

„Mia, už jsem ti to říkal,“ zabrblal a odvrátil pohled.

„To je přezdívka,“ řekla jsem mu a upřela na něj prosebný pohled.

„No dobře. Sice nevím, proč to chceš vědět, ale budiž. Tvoje matka se jmenovala Esmé. Stačí?“ Takže přece jen je to můj rodný list. Ale proč tam není Jamesovo jméno, proč není uveden jako můj otec?

„Půjdu lovit,“ řekla jsem a vyběhla ze dveří dříve, než stihl něco namítnout. Opravdu jsem šla lovit, ale spíše jsem si potřebovala vyvětrat hlavu. Byla jsem zmatená, nechápala jsem to.

Pomalu jsem probíhala okolní krajinou, když jsem najednou zahlédla postavu. Postavu, která měla bronzově zbarvené vlasy a karamelové oči.

„Co tady děláš?“ zeptal se Edward a usmíval se jako měsíček.

„Šla jsem se projít,“ odpověděla jsem mu a pohlédla do jeho očí. Vypadal neskutečně šťastně. „A taky potřebuji přemýšlet.“

„Něco tě trápí?“ zeptal se a přišel ke mně. Studenou rukou mě pohladil po rameni. Chtěla jsem mu všechno říct. O svých problémech, potížích, o tom, kým opravdu jsem. Ale to jsem právě nemohla. Prostě to nešlo. Nikdy mu nebudu moct říct, co mě doopravdy trápí. Nemůžu to říct nikomu.

„Ne, to ne. Jen jsem… Jen jsem přemýšlela o svém životě. A taky o matce.“ Odmlčela jsem se a pohlédla na Edwarda. Ten se na mě pln očekávání díval a kývnutím hlavy mi naznačil, abych pokračovala. „Víš, je zvláštní… Prostě a jednoduše, bylo pro mě těžké vyrůstat bez matky. Celé dětství jsem přemýšlela, proč mě opustila, proč se mnou nebyla, když jsem ji nejvíce potřebovala. To jsem jí snad byla tak odporná, že mě opustila? Nic jsem pro ni neznamenala? Byla jsem jen jejím nechtěným experimentem?“ Po tváři mi stekla slza a já jsem se ji ani neobtěžovala setřít. Právě jsem toho Edwardovi prozradila mnohem více, než bylo správné, ale ulevilo se mi.

Bylo to vůbec poprvé, co jsem mohla někomu říct, jak moc mi maminka scházela, i když jsem se to snažila nedávat najevo. S tátou jsem o tom mluvit nechtěla a vlastně ani nemohla. Kdykoliv jsem se o ní zmínila, chytal záchvaty vzteku. Kamarádky jsem si nikdy nehledala, nemělo to cenu, navíc by o kamarádství se mnou ani nikdo nestál. Nikdy jsem na školách nezapadala, a to z jednoho prostého důvodu. Byla jsem jiná než ostatní. A být jiná pro velkou část lidí znamená být špatná. Někteří mi záviděli, jiní mě zase odsuzovali. Časem jsem se naučila žít ve věčné samotě, zvykla jsem si, že jsem na všechno sama. Časem jsem se naučila distancovat od ostatních, takže jsem na sebe nepřitahovala nechtěnou pozornost a po celou dobu, kterou jsem musela na tom určitém místě trávit, jsem byla pouze „ta nová“. A bylo mi tak lépe.

Pomalu jsem pootočila hlavu a pohlédla na Edwarda, který stál a úsměvem na rtech přede mnou. „Znáš nějaký důvod k úsměvu?“ zeptala jsem se ho hořce.

„Znám,“ řekl a úsměv mu dál pohrával na rtech. „Bello, co takhle zjistit, jak to s tvou matkou doopravdy bylo?“



 

Další kapitolku máme úspěšně za sebou. A já se musím přiznat... Psala se mi těžce. Nedokázala jsem nápad dostat na papír, takže některé části se možná budou zdát nucené.

Máme před sebou přibližně tři kapitolky a epilog. V té příští se Bella (Nina) konečně dočká odpovědí na své otázky. Stále nám tu zůstává jedno velké ale...

Věnováno Kice57. Doufám, že jsi spokojená. ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyslyšené prosby - 7. kapitola:

 1
1. mňamka
09.10.2011 [12:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!