Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - Epilog

03.04.2011 (08:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 4623×

Nevyřčená slova lásky – Epilog

Se zkříženýma nohama jsem seděla na kožené sedačce a kochala se plameny, jež vystupovaly z krbu do výšin. Jejich teplo hřálo a barva uklidňovala. Zasněně jsem zavřela oči a představila si ideální budoucnost. Jediné, co mě v této chvíli napadlo, byla náruč Edwarda a jeho rty na mých. Zasypával mě něžnými slovíčky a hladil po zádech, šíji, obličeji.

Je možné, aby člověk našel štěstí po tak dlouhé době? Celá staletí okolo mě procházelo, ani mi nekývlo na pozdrav a jen prošlo. Mihlo se kolem mě. Celá staletí jsem snila v domnění, že ten krásný okamžik jednou přijde a já budu šťastná. Nevím, jestli jsem si ho více přála, nebo se ho děsila.

Ucítila jsem studený závan a následně studené objetí. Neotevřela jsem oči. Položila jsem hlavu na jeho mohutná ramena a zamručela spokojeností. Broukal mi lehkou melodii do ouška. Neodolala jsem a otočila se na něj. Nosem jsem bloudila po jeho obličeji a hledala rty, které chci mít na svých. Chci cítit jejich chuť a teplotu.

Jako obyčejně mi vyšel vstříc. Zvonivě se pousmál a nahnul se ke mně. Ze začátku to bylo lehké oťukávání. Nic neříkající polibek. Přejela jsem jazykem jeho horní ret a ošila jsem sebou. V tu chvíli mnou prostupovala elektřina. Cítila jsem ji od rukou až po konečky prstů.

„Na cos právě myslela?“ zeptal se zvědavě, když položil bradu do důlku u krku. Opřela jsem se o jeho kamennou hruď a vzala si jeho ruce do svých.

„Nevím,“ zalhala jsem. Na hřbetě ruky jsem mu dělala uklidňující kroužky a studovala jeho dokonalou pokožku. Chytil mě za obličej a podíval se mi do očí. Tíha jeho pohledu se nedala unést. Musela jsem se trochu přikrčit. Nakonec jsem na tváři ucítila známé horko a podívala se na jeho tričko. Mohla jsem koukat kamkoli, jen ne do jeho tváře.

„Nemám rád, když mi lžeš, mám dojem, že mi něco tajíš.“ Políbil mě na ušní lalůček. „Už nechci žít ve lži, Bells.“ Při vyslovení mého jména jsem vzdychla. Jak krásně z jeho úst znělo. Vypustila jsem všechen zvuk a soustředila se čistě na jeho rty. Pohybovaly se rytmicky, rozváženě a jemně.

„Mám obavy,“ přiznala jsem, „bojím se té dokonalé představy. Je možné, abych byla konečně šťastná?“ Neznělo to jako otázka, ale Edward na ni pohotově zareagoval. Přitáhl si mě na své tělo a zabořil mi bradu do vlasů.

„Je to možné, lásko. Konečně se na nás štěstí usmálo a mně do cesty přineslo tebe. Nic nám nebrání v cestě, můžeme být jen my dva a naše láska.“ Znělo to pohádkově, ale realita je jiná, alespoň ta, kterou žiju já. Pustila jsem jeho ruce a začala si pohrávat s pramenem mých vlasů.

„Máme ještě mnoho překážek, Edwarde. Bojím se toho, že je nepřekonáme.“ Zakroutil záporně hlavou. Někdy mě štvalo, jak byl tvrdohlavý. Mně myšlenky číst nemohl, ale vždycky věděl všechno nejlépe.

„Ne? A co Jacob? Byl vůdcem smečky, zabili jste ho, co když se budou chtít pomstít?“ Napadl mě první argument, který mi dělal v hlavě díru. Popravdě jsem se ho obávala mnohem více. Bezpečně jsem se cítila jen v Edwardově objetí. A to jsem neustále měla pochybnosti, aby se nestalo něco jemu.

„Bells, kdyby se chtěli pomstít, dávno by to udělali. Měli na to půl roku. Vlci jsou nerozvážní a jednají unáhleně. Věř mi! Navíc, mluvil jsem se Sethem - nástupcem Jacoba. Chápe, proč jsme ho zabili. I když nás rádi nemají, naše počínání berou v potaz a nechystají žádný protiútok. A i kdyby ano, chránil bych tě svým tělem,“ poslední slova zašeptal.

Tvrdě jsem svírala límec jeho košile. Vlci nebyli jediní, kteří mi leželi v hlavě. Byla tu ještě jedna nedořešená otázka.

„A co bude s… Jessicou?“ Spolkla jsem tlustý knedlík, který se mi utvořil, když jsem to jméno vyslovila. Tu holku ráda nemám a to hned z vícera důvodů, i když hlavní je, že se mi věsila kolem Edwarda.

Zvonivě se zasmál a přitáhl si mě obkročmo na sebe.

„Jessica byla jen návnada, jak tě přilákat zpět. Nic pro mě neznamená a mám takový dojem, že já neznamenám nic pro ni. Byl bych jen další beránek na hraní, dokud bych ji neomrzel.“ Už jsem neměla nic, čím bych ho odzbrojila. Na všechno si našel odpověď a dokázal mi to chytře vyvrátit. Políbila jsem ho na čelo a podívala se mu do očí.

„Tohle budeš dělat celou věčnost?“ zeptala jsem se s úsměvem. Pokrčil rameny a převalil mě pod sebe. Na sobě jsem cítila celou váhu jeho těla, ale nevadilo mi to, ba naopak mi to dělalo dobře. Položila jsem ruce na jeho bedra a studovala jeho tvář. Byla dokonalá, bez jediné chybičky.

Edward se ke mně pomalinku sehnul. Pozorovala jsem jeho počínání a vně mě poskakovala malá víla, která čekala, až se naše rty setkají. Čekala jsem na ten okamžik, kdy znovu ochutnám jeho rty a nebude se jich moc nabažit. Nedočkavě jsem si ho přitáhla k sobě, místnostní se rozlehl melodický smích. Chtěla jsem něco drzého odvětit, ale má pusa byla zaměstnaná jinou činností.

Konečně!

Jemně si s mými rty pohrával. Skousl mi horní ret a já se prohnula v zádech. Přejela jsem jazykem po jeho rtech a zaúpěla nad jejich dokonalostí. Byly jemné jako sklo. Pohrávala jsem si s nimi a čím dál tím náruživěji jsem na něho dorážela. Nakonec se Edward ujal iniciativy a vnikl mi jazykem do úst. Tlumeně jsem zasténala a nezůstávala pozadu.

Přejel mi dlaní po ramenou a svlékl ramínko bavlněného tílka. Po chvíli sundal i to druhé a já jsem měla celá ramena odhalená. Moje nohy povolily a sundala jsem je z jeho zad. Černé tričko, které měl na sobě, mi překáželo a nedočkavě jsem mu jej přetáhla přes hlavu. Byla jsem tak zbrklá, že jsem se nemohla trefit na otvor do hlavy.

Edward se zasmál, opustil moje rty, načež si zasloužil nehezký ošklebek, a tričko si sundal. Když jsem ve světle plamenů spatřila jeho krásnou hruď, musela jsem se držet, abych nezačala slintat. Když jsem si uvědomila fakt, že takový chlap je jen můj, zachvátila mě radost. Měla jsem ho na dosah a věděla jsem, že pokud on bude chtít mě a já jeho, nikdo nás nerozdělí.

Pomalu na mě nalehl a přišpendlil si mě k sobě. V ruce jsem zadržela chomáč bronzových vlasů a jemně ho vískala ve vlasech. Edward již neokupoval mé rty, ale přešel k šíji, kde ji jemně oždiboval a hrál si s ní. Hrdelně jsem zasténala a rukou pokračovala po zádech.

Jela jsem po křivce jeho páteře a v duchu jsem se rozplývala nad jeho pokožkou. Jemná, krásná, na dotek hebká… On celý je jenom můj a přenádherný.

„Bello,“ zasténal, když jsem dojela na konec páteře a lehce jsem nazvedla opasek. Ucítila jsem dorážející chloubu. Pro sebe jsem se zasmála a láskyplně jsem se mu podívala do očí. Měl je skelné. Jako by zadržoval sten, vzlyk, zavrčení.

„Poddej se tomu,“ šeptla jsem. Posadila jsem se a vyhrnula si tílko. Edward mě plácnutím ruky zastavil.

„Kuš! Já sám.“ Skousl mi lalůček a jemně mi stáhl tílko. Za chvíli jsem před ním stála jen ve spodním prádle. Kraťásky odhodil bůhví kam. Červená ve tmě svítila. Viděla jsem, jak se jeho zlaté duhovky mění v černou, temnou noc. Oblinky ňader mi vykukovaly ven a Edwarda vábily.

Nelíbilo se mi, že jsem tu skoro polonahá a Edward oblečený. Vrhla jsem se na jeho krk a kousla jsem ho jemně do kůže. Cítila jsem hluboké zavrnění a jeho ledové objetí na mém pase. Na chvíli jsem se zasekla, neboť mě ten dotek vyvedl z míry, ale opět jsem se vrátila na tu správnou kolej.

Položila jsem si ruce na jeho mohutná ramena a pohladila je. Slíbávala jsem každičký kousek na jeho hrudi. Neopomněla jsem ani břišní svaly, které byly vypracované. Zasmála jsem se. Sáhla jsem na klopy opasku a pomalu, opatrně jsem jej rozepnula. S knoflíky jsem si také hravě poradila.

Když jsem je rozepnula, Edward si je vysvlékl a skoro nepostřehnutelným pohybem si mě vyhoupl do náruče. Položil mě na zem, na bílou kožešinu. Byli jsme asi pět metrů od krbu. Teplo mě příjemně hřálo na tvář, ale i kdyby tu byla teplota bod bodem mrazu, žár, který mnou prostupoval, by mě zahřál.

Vsunul mi ruce pod tělo a začal mě hladit po zádech. Ovinula jsem mu nohy kolem pasu a přitáhla si jeho rty na své. Nebránil se. Rty se věnovaly mně, jeho ruce se zaobíraly mou podprsenkou. Když jsem se cítila volněji, bylo mi jasné, že jsem bez spodního prádla. Ležela jsem před ním jen v rouše Evině. V závanu jsem se začervenala.

„Jsi krásná, když se červenáš,“ poznamenal a pohladil mě na krku. Pokračoval dál přes hrudní koš, až dorazil k pasu, kde se zastavil. Jako by čekal na nějaký souhlas, jestli mu povolím, aby pokračoval dál.

Zatahala jsem za gumu u boxerek a znovu se začervenala. Edward se usmál a během chvíle se přebytečných látek zbavil. Na tváři jsem měla blažený úsměv. Po celém těle mi prostupovala elektřina tisíckrát silnější, než kdykoli jindy. Cítila jsem každý jeho i svůj záškub.

„Bello,“ zašeptal přiškrceně, „já… nikdy…“ Prstem jsem ho utnula. Zmocnila jsem se jeho rtů. Pohrávala jsem si s nimi a hladila ho po zádech, hrudi, stehnech, aby se uvolnil. Povedlo se. Nebyl už tak napjatý.

„Veď se instinkty… jako při lovení,“ zachraptěla jsem. Edward se nade mnou vztyčil. V tu ránu vypadal jako majestátní lev. Jeho krásná bronzová hříva svítila, jeho svaly a ta ramena… Nikdy jsem si nevšimla toho, že by mohl dohnat Emmetta, pokud by o to stál. Jemně jsem kývla na souhlas, když jsem zaznamenala jeho nerozvážné počínání.

Začal u ramene a rukou postupoval před pas až ke stehnu. Zvedl si jednu nohu a přehodil si ji přes svou. Cítila jsem, že je napjatý, ale když jsem ho pohladila po břiše a zastavila se těsně nad podbřiškem, zatajil se mu dech a možná jsem ho tím pobídla dále.

„Nikdy jsem nečekal, že bych mohl být šťastný, a už vůbec ne s tak krásnou ženou, jako jsi ty,“ šeptl. Jeho slova mi lichotila. Zaryla jsem mu nehty do ramen. Edward se na mě ještě jednou podíval, celou si mě prohlédl, pak se vklínil mezi mé nohy a po nekonečně dlouhé chvíli, kdy jsem na něj jen tupě zírala a přála si líbat ho, spojil naše těla v jedno…

Běžela jsem zelenou loukou ruku v ruce s mou láskou a usmívala se. Díval se na mě tak majetnicky a zamilovaně. Zastavila jsem se uprostřed louky a pohladila ho po hrudi. Políbil mě na rty a do ucha mi zašeptal:

„Miluji tě, Bello.“ Zasténala jsem. Měla jsem položenou hlavou na jeho hrudi a pravidelně oddechovala. Paže měl na mých zádech a na tváři mu hrál krásný úsměv. Zvedla jsem se na lokty a podívala se na něj. Měl zavřené oči. Jako by usnul.

Ruka mě svrběla a domáhala se pohlazení. Chtěla se ho dotknout. Nerozvážně jsem natáhla ruku. Během chvilky jsem ležela pod ním, přes sebe přehozenou bílou kožešinu a v plápolajícím světle jeho krásně zlaté oči.

Hysterický smích se mi vydral z hrdla. Edward měl pořád zavřené oči, jen s tím rozdílem, že jeho ruku jsem měla na krku. Vzepjala jsem se a zvedla jsem jednu ruku. Zavřela jsem také oči a vychutnávala si doteky, kterými mě obdařoval. Ve stejnou chvíli jsme oba dorazili na rty. Tiše jsem se zasmála.

„Miluji tě,“ řekla jsem vážně. Otevřela jsem oči a odpovědí mi byl krásný, dlouhý polibek. Zakručelo mi v žaludku a já se zašklebila. Edward se něžně usmál, jeho pohled zněžněl a chytil mě za ruku.

„Co by sis ráda dala?“ zeptal se šeptem. V očích mě pálily slzy. Slzy štěstí a dojetí. On se mi nabízí, že mi udělá něco k jídlu? Skelným pohledem jsme si měřila jeho hruď a jemně tiskl jeho dlaň. Z nenadání bylo místo kolem mě prázdné a já viděla jen vzdalující se záda jeho mohutné postavy. Přehodil přes sebe deku a odporoučel se za roh kuchyně.

Lehla jsem si na zem a naslouchala zvukům, které se linuly z kuchyně. Přetáhla jsem si kožešinu na sebe a přičichla k ní. Voněla stejně jako on. Jeho vůně byla všude. Na mém těle, na mém oblečení… Nemohla jsem se ho nabažit.

Zadívala jsem se do krbu, kde plamínky ohně plápolaly, jako by jim o život šlo. Jejich barva ani záře, která z nich plynula, se za celou tu dobu nevytratila ani nezměnila. Pořád hřály stejně a pořád se na mě tak tajemně usmívaly. Jako by moje štěstí spolu s nimi plápolalo.

„Na co koukáš,“ zavrněl mi u ucha známý hlas. Cítila jsem jeho doteky na ramenou. Byl tak blízko, neuvěřitelně blízko. Otočila jsem hlavu a podívala se do jeho obličeje. Byl kouzelný… Usmíval se, div se mu neobjevily dolíčky na tváři.

„Copak jsi mi vyhrabal?“ zeptala jsem se zvědavě. Ač nerada, musela jsem to přiznat. Měla jsem ukrutný hlad. Jako na souhlas se ozval můj žaludek a já se začala červenat. Edward mě pohladil po obličeji a sáhl do misky. Chtěla jsem se podívat, ale dal mi ruku před oči a jemně mi přivře víčka. Už jsem se chystala něco zabručet, ale jako utěšující lék mě chlácholivě políbil na rty – to jsem si samozřejmě nechala líbit.

„Nechej mě, abych tě nakrmil,“ zašeptal. Pootevřela jsem pusu. Na rtech jsem ucítila sladkou pachuť. Podle čuchu jsem poznala, že je to kousek nějakého ovoce a na něm je šlehačka. Přejížděl mi jím po rtech a hrál si se mnou.

„Mám hlad, Edwarde,“ zakňučela jsem. Zvonivě se usmál a jahodu, což jsem poznala podle chuti, mi dal do pusy. Snědla jsem ji rychle, až jsem zamlaskala. Na obličeji jsem měla šlehačku.

„Vypadáš jako sněhuláček,“ poznamenal a nahnul se ke mně. Usmála jsem se. Milovala jsem jeho komplimenty a o to víc, když se překonal a jemně mě políbil na ta místa, kde jsem měla šlehačku. Když ji ochutnal, s nechutným výrazem se odtáhl.

„Nechutná?“ zeptala jsem se škodolibě. Edward se snažil povytáhnout a mých rtů se zmocnil náruživěji. Byla jsem si jistá, že celou tu sladkou pachuť měl teď v ústech i on. Zasmála jsem se a odtáhla se.

„Chutná?“ dobírala jsem si ho. Edward se zašklebil, ale znovu se nahnul pro polibek.

„Ty nenasytný zloději,“ šeptla jsem v rychlosti, než se znovu přilepil na mé rty. Pustila jsem jahody z rukou a ovinula mu paže okolo krku. Na těle jsem cítila chlad z jeho kůže. Byla jsem tak rozžhavená, že mi to ani nepřišlo divné.

„Proč zloději?“ Zakroutila jsem hlavou. Odpovídat jsem nechtěla, protože bych mezi námi porušila tu napjatou auru vášně. Edward si nedal říct a odpověď si prostě musel vynutit. Odtáhl se ode mě, ale můj obličej si přidržoval stále blízko svého.

„Prosím.“ Můj obličej pohltil sladký vánek z jeho dechu. Omámeně jsem vzdychla.

„Jsi zloděj, protože jsi mi ukradl to jediné, co jsem doposud měla živé. To jediné, co bilo a oddělovalo nás. Moje srdce teď patří tobě a nikomu jinému, už ani já na něj nárok nemám… jen ty!“ Odmlčela jsem se. Edward na mě koukal s otevřenou pusou. „Co se týče té nenasytnosti. Lpíš po mých polibcích, máš je rád, ale to se mně líbí, protože já je přímo miluju. Miluju tebe, tvé tělo, tvé polibky… miluju všechno, co je spojeného s tebou, lásko.“ Vyznělo to úplně jinak, než když jsem to řekla poprvé. Mezi námi to jiskřilo, byli jsme si sobě tak blízcí a vyznání, které jsem pustila do světa, bylo tak vážné a upřímné.

Úplně něco jiného, než poprvé.

„Zlobíš se na mě?“ zeptala jsem se. Edward se na mě nechápavě podíval a přitáhl se ke mně blíž. Rty mi jezdil po tváři, čele, až se zastavil na rtech a jemně mě políbil.

„Jak bych se mohl zlobit na tak krásnou a úchvatnou ženu, jako jsi ty. Jsi moje světlo, moje osobní slunce a přísahám, že bez tebe bych tu neměl co dělat. Jsem rád, že jsem si vším tím utrpením prošel, protože jedině to utrpení mi tě přineslo.“ Hluboce se nadechl, jeho hruď se zvedala a zas rychle klesala. „Bello, já tě miluju a budu pořád, dokud mě ty sama nebudeš od sebe odhánět.“

Zadívala jsem se mu do očí. Pronikavost zlaté barvy se vytrácela a zůstával mi tam jen upír s černýma očima, který měl rty stvořené pro líbání.

„Na pořád…“ zaskuhrala jsem.

*Po měsících*

Na obloze záře slunce mě oslepovala. Dívala jsem se na odraz té žhavé koule a smýšlela o tom, co by se stalo, kdybych se jí dotkla. Zářivá hladina moře se třpytila a jemně chladila. Měla jsem v ní ponořené nohy a na rtech úsměv, neboť mi to dělalo dobře.

Okolo pasu se mi omotaly studené paže a přitáhly si mě k sobě. Ve vlasech jsem ucítila polibky a slyšela jsem jemná slovíčka lásky. Na klín mi položil misku ovoce a políbil mě. Jako ‚děkuji‘ jsem ho políbila a věnovala se jídlu. V poslední době jsem jedla pořád. Připadala jsem si jako popelnice a Edward mi vše s nadšením dopřával.

„Krása,“ řekla jsem bezmyšlenkovitě. Milovala jsem moře a zbarvený odlesk oranžové byl překrásný.

„Volala mi Alice, rádi by tě znovu viděli.“ Otočila jsem se k němu a usmála se. Je pravda, že bych je už taky ráda viděla. Už jsou to měsíce, co jsme se naposledy viděli. Od té doby, co nám Esmé pořídila samotný dům na ostrově Esmé, tak jsme se vídali jen někdy. Rosalie s Emmettem se také odstěhovali a začali chodit na vysokou.

Alice s Jasperem odjeli na delší pobyt do Paříže a ještě se nevrátili, už předem lituji Jaspera.

„Už se vrátili?“

„Ne, ale klidně vrátí, když budou vědět, že jsme ve Forks.“ Zamžikala jsem do světla a sklopila hlavu. Nepřišla jsem sem jen tak. Potřebovala jsem s Edwardem mluvit a bylo to vážné, rozhodně to změní situaci mezi námi.

„Bello, v poslední době se mi zdáš nějaká skleslá,“ konstatoval smutně. Na to jsem jen přikývla. Přidržel si mou ruku u své a jemně ji hladil.

„Klidně mi vše pověz, jsem tu pro tebe.“ Kdyby to bylo tak snadné, neváhala bych. V očích mě štípaly slzy, ale nakonec jsem se k němu otočila, vztáhla jsem ruku k jeho obličeji a pohladila ho po tváři.

„Víš, není to tak lehké. Já…“ Ztichla jsem. Skousla jsem si horní ret a pomaličku se nadechovala, že to ze sebe vytáhnu.

„Edwarde, obvyklé to nebývá v našem světě, ale… Jak bys reagoval, kdybych ti řekla, že budeš tatínkem?“ V polovině slova se mi zlomil hlas. Sama jsem se cítila zahanbeně a nevěděla jsem, co z něho vyleze. Jeho paže sklouzly z mého pasu a nevědomky pohlédl na hladinu.

„T-o… jako, že jsi tě-hot-ná?“ zakoktal. Neměla jsem sílu na slova. Vzala jsem jeho ruku do své a položila si ji na lůno. Oba jsme utichli. Slyšela jsem slabý tlukot srdíčka. Edward zavřel oči a přejížděl rukou po břiše. Musel cítit záškuby, které jsem měla, když mě miminko kopalo.

Podívala jsem se do jeho tváře a spatřila třpytivou rosu, která se vyplížila z jeho oka a padala dolů, k srdci.

„Ach,“ vzdychl, „to je nepopsatelný pocit,“ šeptl. Utřela jsem si mokré tváře a usmála se. Vzal si mé ruce do svých, přiblížil se ke mně a vroucně zašeptal: „Miluji tě! Dala jsi mi to nejlepší na světě. Tebe a… mám možnost být tatínkem. Bello, jsi můj život.“ Na jeho slova jsem se jen usmála a přisála jsem se na jeho rty. Neměla jsem slov, slova byla zbytečná, činy mluví za vše!

Pár slov na konec.

Ani nevím, jak vyjádřit vděk těm, co pravidelně komentovali. Dodávali mi sílu a dokázali mě podpořit. Každý začíná svou povídkou, která není nikdy dobrá ani skvělá, ale nastane den, kdy ji musí ukončit. Trvalo mi to hodně dlouho. Nechtěla jsem se s ní loučit, ale povídka už neměla takový zájem, neměla nádech, tak jsem se rozhodla to zakončit.

Moji hrdinové mnoho vytrpěli, ale nebýt vás, tak by se nikdy nesetkali. Můj veliký dík patří: AliceCullenxD, Semiska, lady sadness, lelientunka, LuLuu, Romandzela, tynus, DAlice, AMO, bb119, kiQCULLEN, MyLS, DeninaLove a mnoho dalším, kteří pravidelně komentovali. (Omlouvám se na toho, kdo komentoval a není zapsán.)

Ještě jednou děkuji. Na závěr bych ocenila, kdyby jste se rozloučili s mou povídkou, i když byla psaná od amatéra. Zanechala jsem na ni polovinu celého roku, jen díky vám.

Jak se vlastně líbila tato kapitola? Čekali jste to?

S pozdravem a velkým vděkem KQC.

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - Epilog: