Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 6. kapitola

04.09.2010 (15:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3520×

„Samozřejmě, proto jsem přišel, co nejdřív to šlo.“ Stála jsem mezi futry.

„Co mi chcete říct?“ Alice ke mně přišla a něžně mě vzala za rameno.

„Pojď si sednout, musíme si promluvit.“ Já to věděla, něco mají za lubem, ale poslechla jsem a sedla si na sedačku vedle Emma.

„Alice, napatlej jí okolo pusy med,“ smál se, až se otřásala celá sedačka. A já s ní…

Bella:

„Emmette, sklapni nebo uvidíš,“ podívala se na něj Alice. Poslechl, kupodivu.

„Bello,“ začal proslov Carlisle, „můžeme zůstat tady ve Forks.“

„To je skvělé,“ radovala jsem se, „tak proč se všichni tváříte jako kakabus?“

Prohlídla jsem si všechny včetně Edwarda. Byl tak krásný, jeho zlaté oči mě uvěznily a já nevěděla, jak uniknout, topila jsem se, doslova. Neviděla jsem nikoho hezčího, než byl Edward. Bello, no tak, prober se, je to tvůj bratr, chovej se slušně. Světe div se, on se na mě usmál, nebýt toho, že sedím,asi by se mi podlomila kolena. Jasper na mou osobu hodil nervózní úsměv. Ups, snad nic necítil, ale opak byl pravdou.

„Je tu jeden háček.“ A jéje, to mě mohlo napadnout, ale úsměv na tváři mi hrál pořád. Určitě se moc netýká mě, přeci jenom jsme se měli stěhovat kvůli Edwardovi. Áhhhh, kvůli bohovi krásy.

Sakra!!!

„Týká se tebe a,“ no, hádejte koho, „ Edwarda.“ No jasně, tak já se snažím o silnou vůli, nebrat ho víc jak bratra a „vlastní„ rodina mi podkopává nohy.

„Cože? Jako to si děláte srandu nebo co?“ vyjela jsem na Carlislea, vzápětí mi to bylo líto, ale ten vztek se nedal udržet na uzdě.

„Bello, miláčku, ani nevíš jaká je podmínka a už se vztekáš,“ uklidňovala mě Esmé. To je pravda, nevěděla jsem jaká je podmínka, ale určitě nepomůže mému sebeovládání. Monemt sebeovládání? Musela jsem se zasmát.

„Si ze mě chcete udělat pokusného králíka?“ pronesla jsem skepticky, smála jsem se jediná, každý měl obličej vážný kromě Emmetta. Propukl v huronský smích.

„Tak, to je gól, fakt že jo,“ smál se Emmett, divila jsem se, že koutky se mu neroztrhly.

„Proč se tak blbě směješ? Já jsem to řekla ve srandě,“ povytáhla jsem koutky.

„Ne, neřekla, protože máš pravdu na 80 %,“ znovu se smál jak malé děcko mně, ale do smíchu nebylo.

„Cože?“ vyjekla jsem.

„Jak jsi to myslel, že mám pravdu?“ Ze sedačky jsem vyletěla jako namydlenej blesk.

„Bello, uklidni se,“ mírnila mě Alice, ale bohužel to nemělo žádný účinek. Cítila jsem i Jaspera, ale taky moc nepomohl. Ten vztek, který jsem držela v sobě celý měsíc, z ničeho nic vybuchl a nedal se udržet.

„Jak, jak, jak se mám jako uklidnit, co? Snažíte se ze mě udělat svačinu, nějakému novorozenému upírovi. To mám být jako v klidu?“

„Bello,“ zařval na mě Carlisle, „nesnažíme se z tebe udělat svačinu, ale jsi jediná v domě jako poloviční upír, proudí ti krev v žilách. Jestli se chcete stěhovat, tak budiž a nemusíme se snažit.“ To jsem nechtěla, ale copak je to jediné východisko.

„Carlisle,“ tekly mi slzy ani nevím proč, poslední dobou jsem nějaká citlivá, „určitě je i jiná možnost, ne? Co kdyby si našel děvče, s jeho krásou by to nebyl problém.“ Ouha, teď jsem si uvědomila, co jsem řekla. Edward zvedl sklopenou hlavu a usmál se, proboha, on je tak krásný. Bello, no tak, týden nebo dva bys to mohla vydržet, to nebude problém. Tvůj vztah se k němu nezmění, možná jen jako k bratrovi, ale jinak nic víc ani míň.

„Bello, jsou pololetní prázdniny máme na to týden, co kdyby si do té doby nenašel děvče. Jestli si přeješ abychom zůstali tady, nestěhovali se, jsi naše jediná šance.“ Alice na mě udělala psí oči. Alice, to ne, to mi nemůžeš udělat, uvědomuješ si následky našeho vztahu? Už mi zbývala jediná Rosalie, která by mě podržela. Emmett určitě souhlasil už dřív než mě Alice vytáhla na nákupy, Jasper ten bude vždy stát při Alice a Esmé, ta si od začátku přeje, abychom si našli zalíbení v sobě, ale já nemůžu, copak to nechápu? Je to můj bratr. I když je nevlastní, jak bych ho líbala, hladila? Podívala jsem se na Rose, ale ta zavrtěla hlavou.

„Bello, jak ses rozhodla?“ Sametový hlas mi ovanul krk, jak rychle jsem vstala, tak rychle jsem padala. Nestihla jsem zareagovat a viděla jsem se na zemi, rukama jsem si alespoň chránila obličej. Bum. Rukama jsem se chtěla zvednout, ale já necítila nic tvrdého, šmátrala jsem s nimi do vzduchu. Na svém těle jsem cítila nejněžnější, nejkrásnější, nejvíc sexy ruce. Cítila jsem se jako v peřince. Moc dobře jsem věděla, čí jsou ty ruce. Jedno očko jsem otevřela a koukla před sebe, přidala jsem i druhý. Chtěla jsem mu něco říct, že mě mohl nechat spadnout, ale jeho krásný, čistý, něžný obličej byl až moc blízko mého. Stačil by malý pohyb a naše rty by se setkaly. Moje srdce se ještě víc rozbušilo, bála jsem se, že mi vyletí z hrudi. Asi to ucítil a usmál se. No a bylo to, neudržela jsem se a odpadla.

„Bello, Bello, slyšíš mě?“ Jo slyšela jsem, ale nechtěla jsem otevřít, vzpomněla jsem si, kdo na mě koukal než jsem omdlela. Zavrtěla jsem hlavou.

„Bello, otevři ty oči,“ zvýšila na mě hlas Alice. Poslechla jsem s otevřela prudce oči.

„Co se stalo?“ dělala jsem blbou.

„Nic, jenom si podlehla kouzlu Edwardova úsměvu,“ usmála se taky, ale připadalo mi škodolibě.

„Ne, to určitě ne. Z jeho úsměvu to nebylo,“ hádala jsem se.

„Bello, že nebylo? Byla jsi červená jako rajče, když tě držel v ruce.“ Super, Alice mi snad vylíčí všechna fakta.

„Alice, sama vím líp, co jsem dělala, ne?“

„Jak myslíš.“ To byla její odpověď, pokud si stejnak myslela svou.

„Brr,“ otřásla jsem se.

„Bello, je mi to líto, ale ještě jsme nedokončili rodinnou poradu,“ ozval se z rohu Carlisle. Ach jo. Jestli chci zůstat ve Forks a to, že chci, tak jsem musím pořídit a trávit celý týden s Edwardem. Ach, jak krásně to zní, trávit celý týden s Edwardem.

„Bello ne, určitě k němu potom ucítíš něco víc, nedělej to.“

„Bello, neposlouchej sama víš, že se to nestane. A pokud ano poddej se, určitě tvé city opětuje.“

„Neeeeee,“ zařvala jsem v duchu. „Nechtě mě na pokoji, já se musím rozhodnout sama.“ Plácla jsem sebou na postel.

„Říkala jsi něco, Bello?“ Vstala jsem a došla do obýváku. Zastavila jsem se na posledním schodě a rozhlížela se. Hledala jsem jednu osobu, se kterou budu trávit celý týden. Seděl v křesle upřený pohled na mě.

„Jupíííííí, zůstáváme ve Forks. Bello, já to věděla, že mě nezradíš. Jsi moje záchrana, nevím, co bych dělala bez obchodů,“ objímala mě Alice a Rosalie. Vlastně jsem šla z rukou do rukou. Poslední objetí na mě čekalo. Edwardovo objetí. Ruce měl podél těla, ale já věděla, že kdybych udělal krok vpřed, ihned by mě objal. Dneska už jsem neměla sílu se vzpírat, celý den jsem se přemáhala, abych neudělala chybu, abych se neprořekla, ale prořekla, když  s ním mám být týden, tak jedno nevinné objetí neuškodí. Udělala jsem krok vpřed, ale nevěděla jsem jestli nastaví náruč. Nastavil. Vběhla jsem do ní jako do postele a spojila jsem stěží voje ruce za jeho zády. Objal mě taky, nejdříve mi chtěl dát ruce kolem pasu, ale neudělal to a dal je víš. Byla jsem mu za to vděčná, usnadnil mi to. Usmála jsem se, ale obličej jsem zabořila víc do jeho hrudi…

Šestý díleček u konce a já čekám na Vaši kritiku. Tento díl se mi moc nevyvedl a pořádně jsem nevěděla, jak to Belle říct. Překvapila Vás reakce Belly? A pro horké hlavičky, nemyslete si, že se Bella ještěv vzdala a Edwardovi se poddá. Holčička se bude ještě hodně stavět na odpor.

Prosím o komentáře nebo alespoń smajla. Moc děkuju.

Vaše KacenQaCullen

PS: Prosím Vás, dostala jsem nové nápady na povídky a ráda bych věděla, jestli se Vám bude některá zamlouvat. Hlasujte prosím na mém shrnutí, vše potřebné ohledně hlasování je tam a kdybyste něčemu nerozuměli nebo se chtěli zeptat či měli nějaké připomínky kontaktujte mě na e-mailu (uveden v profilu). Moc ještě všem děkuju.

5. kapitolka - 7. kapitolka

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 6. kapitola: