Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 3. kapitola

4.wendy-Book


Nevyřčená slova lásky - 3. kapitolaDalší pokráčko, o něco delší než obvykle... Edward se probírá, jak ho přijmou Cullenovi? Konkrétně Bella? Vrátí se zpět ke své původní rodině nebo bude s Cullenovými? Všechno podstatné je uvnitř. Moc bych prosila o komentíky, když jich tam není moc, nevím, jestli bych měla pokračovat v povídce. Jestli Vás alespoň trochu zaujme tato kapitolka, prosím, napište komentík. Moc děkuju, Vaše KacenQaCullen a předem se omlouvám Adminům za chyby.

Edward:

Probudil jsem se v nějaké místnosti. Nejdříve jsem spatřil bílý strop, myslel jsem si, že je to nebe. Na svoji poslední noc si pamatuji jen malé záblesky. Když jsem se posadil, rozhlížel jsem se po místnosti. Přede mnou byl velký masivní stůl z tmavého dřeva, okolo dřevěné skříně s knihami. Zaposlouchal jsem se do zpěvu ptáčků, kteří byli vidět z okna, neslyšel jsem jenom zvěř, slyšel jsem auta, lidi. Byl jsem vyděšený, co se to se mnou stalo? Jsem přeci mrtvý. Moje hrdlo, pálilo mě. Sevřel jsem si ho rukou, ale křik jsem neudržel.

„Áááááhhhh,“ zařval jsem z plna hrdla. Během chvilky se pracovna zaplnila sedmi lidmi. Byli bledí všichni do jednoho. Slyšel jsem hlasy.

„Už se probudil, vypadá stejně jako my. Jen doufám, že se nevyděsí, musíme mu vše vysvětlit.“

„Co by jste mi chtěli vysvětlovat?“ řval jsem jako pominutej. Všichni se na mě koukali, jako kdybych spadl z vesmíru.

„Edwarde, my jsme nic neřekli,“ ozval se mladý muž vepředu s blonďatými vlasy.

„To není pravda, já jsem se na vás koukal a slyšel jsem vás, říkal jste, že vypadám stejně jako vy a doufáte, že se nevyděsím, proč? Co se tady děje?“ Objevila se mu vráska mezi očima. Opět ty hlasy, které neslyšel nikdo jen já.

„Ano, já věděla, že bude výjimečný, moje vize mě opět nezklamaly. Edward Cullen - jak hezky to zní, jen sem nepředpokládala zrovna čtení myšlenek. Upss, ahoj, Edwarde, já jsem Alice, tvoje nová sestřička.“ Mrkla na mě.

„Já jsem slyšel i tu malou černovlasou, co si myslí,“ nevěřil jsem svým uším.

„Říkala, že se jmenuje Alice a bude moje nová sestřička,“ koukal jsem na ni jako blázen.

„Edwarde, já jsem doktor Carlisle Cullen. Všechno ti to rád vysvětlím, ale nejdřív si budeš muset zajít na lov.“ Co, lov? Jak to myslel lov? To jsem jako nějaký zvíře nebo co?

„Jak jste to myslel lov?“

„Určitě tě pálí hrdlo, proto předpokládám, že jsi i vykřikl kvůli tomu. Máš žízeň, je to přirozené. Nejsme obyčejní lidé, máme bledou pleť, zlaté oči, které mění barvu podle žízně a touhy. Máme tvrdou kůži, jsme rychlí, silní a pro lidi krásní. Jsme upíři.“ I když jsem podle Carlislea upír, nedokázal jsem všechny myšlenky pochytit. Bloudil jsem mezi lovem a krví.

„Vím, že jsi asi zmatený, ale teď pojedeš se svými novými sourozenci na lov. Jak mile tě nebude pálit hrdlo, všechno ti vysvětlím. Odpovím ti na všechny tvoje otázky. Slibuji.“ Nevím proč, ale věřil jsem mu. Přikývl jsem. Přicupitala ke mně malá dívka, vlasy jí lítaly všude kolem.

„Ahoj, já jsem Alice, ale to už víš,“ usmála se a dala mi na tvář pusu. Další přišel asi stejně velký kluk jako jsem já, měl medově hnědé vlasy krátkého sestřihu.

„Ahoj, já jsem Jasper, těší mě, že jsi mezi námi. Vím, že jsi zmatený, ale nemáš se čeho bát.“ Také se usmál a šel za Alice, kterou objímal. Pocítil jsem vlnu klidu a radosti.

„Nazdar brácha, já jsem Emmett, jsem rád, že mám nového sourozence,“ poplácal mě po zádech a odešel k oknu. Pamatuju si na něho, ten kluk v klubu. On chránil tu malou hnědovlasou bohyni. Byla krásná, doteď si ji pamatuju jako kdyby stála předemnou.

„Ahoj, Rosalie.“ Podala mi ruku a usmála se. A pak jako kdybych přestal dýchat, viděl jsem ji. Ta holka z toho klubu, určitě to byla ona. Snažil jsem se jí přečíst myšlenky, ale nic jsem neviděl jako kdyby mi něco bránilo.

„Bella.“ Nepodala mi ruku ani se na mě neusmála, byla jediná. Z její tváře jsem nedokázal vyčíst nic.

„Edwarde, já jsem Esmé. Moc mě těší, že budu mít nového syna,“ objala mě a políbila na čelo, ucuknul jsem.

„Promiň,“ pronesla v myšlenkách. Jen jsem přikývl.

„Myslím, že byste měli vyrazit na lov, určitě se to nedá vydržet.“ Doteď by se dalo, kdyby to nevzpomenul. Přikývl jsem a vyskočil jsem z okna. Byl to instinkt, nepřemýšlel jsem nad tím, co mám udělat. Následovali mě všichni kromě Esmé a Carlislea. Uháněl jsem do lesa, běžel jsem neuvěřitelně rychle, možná rychleji než auto.

„Vidím, že Edward je rychlejší než Bella. Konečně někdo, kdo ti to oplatí za mě, sestřičko.“ Popíchl ji Emmett. Běžela v pořadí třetí, nemohl jsem se udržet a několikrát jsem po ní kouknul okem, určitě si toho všimla.

„Pche,“ ušklíbla se.

„Leda ve snu.“ Vyrazila takovou rychlostí, že jsem to nestačil zaregistrovat. Z přemýšlení mě vytrhla vůně, cítil jsem ji velmi blízko. Vydal jsem se na východ asi kilometr odtud byla puma. Lahodná, dokonale voněla. Přidal jsem a během dvou minut jsem byl u ní. Zaujal jsem obrannou pozici a už jsem jí skákal po krku. Bránila se, mlátila sebou o zem, ale se mnou neměla šanci aby vyhrála. Zablokoval jsem jí končetiny a udělal si tak volnou cestu ke krční tepně. Zakousl jsem do krku jako do másla. Mé zuby byly ostré, skously kůži a už jsem si tahal teplou tekutinu do těla. Když jsem ji vysál, zjistil jsem, že mi jedna puma stačit nebude. Hrdlo mě pálilo dál, ale menší mírou. Začichal jsem znovu, když někdo na mě zavrčel. Otočil jsem se a tam stála Bella.

„Děláš si srandu? Jedinou pumu v okolí a vysál jsi ji ty,“ zavrčela. Nezmohl jsem ani na slovíčko, její sametový hlas mě ovanul a nechtěl pustit ke slovu.

„Bello, přeci bys Edwardovi neutrhla hlavu za to, že ti vysál pumu, ne?“ Emmett Bellu pořád škádlil a přitom se smál.

„Emmette, prosím dost. Bello, moc se ti omlouvám, že jsem ti vysál pumu, nevěděl jsem, že jdeme oba po jedné kořisti,“ usmál jsem se a doufal, že mi odpustí. Doufal jsem blbě. Otočila se, zavrčela a už uháněla pryč. Asi za jeleny, co jsem blízko cítil. Jelikož jsem neměl ještě ukojenou žízeň, vydal jsem se lovit dál. Ucítil jsem medvěda, nevoněl tak jako puma, ale pořád lepší než jelen nebo lasička. Jako u pumy jsem po něm skočil a přisál se na krk. Bylo v něm o hodně více krve než v pumě, takže jsem byl plný až to ve mně šplouchalo.

Ostatní byli během chvíle u mě a běželi jsme zpátky do vily. V předsíni na nás čekal Carlisle.

„Edwarde, prosím, pojď si sednout do obýváku a já ti všechno vysvětlím.“ Přikývl jsem a poslušně přicupital do obýváku. Posadil jsem se do křesla, Carlisle na krátkou pohovku s Esmé. Zbylá pětice si sedla na dlouhou pohovku.

„Edwarde, všimli jsme si, že umíš číst myšlenky.“

„Je to neobvyklé, málo kdo má takový talent. U nás jsme se zatím setkali jen se třemi. Alice má vidění do budoucna. Jasper vycítí a zároveň ovládá emoce člověka i upíra a Bella,“ kouknul se na toto anděla, který seděl v prostředku všech. „Ta je štít. Fyzické i psychické útoky dokáže obrátit proti nepříteli. Navíc je jen poloviční upír. Srdce jí buší, sní  lidskou potravu, ale krví taky nepohrdne.“ To bylo zvláštní, já se nesnažil jí fyzicky nebo psychicky ublížit, proč jsem nečetl její myšlenky. Otázka mě pálila na jazyku.

„Carlisle, proč nemůžu Belle číst myšlenky?“ Bella se na mě vražedně podívala.

„To opravdu netuším, s ničím takovým jako je tvůj dar jsem se nesetkal. Mimochodem je tu ještě jedna důležitá otázka.“ Podíval se na Esmé s na ostatní, jako poslední na mě.

„Edwarde, přijmeš nás jako svoji rodinu a budeš žít s námi?“ To byla rána do mrtvého srdce, v hloubi duše jsem doufal, že se budu moc vrátit ke své původní rodině.

„Co moje bývalá rodina?“ Moment bývalá, tak jsem se asi už rozhodl. Carlisle se usmál.

„Vidím, že si se už rozhodl. Tvoji rodiče po tobě rozhlásili pátrání, ale bude to zbytečné, neboť my se stěhujeme na Aljašku.“ Na Aljašku? To je teda dálka? Viděl můj zamračený obličej a ještě dodal.

„Ale za dva roky se vrátíme zpět a budeme tu znovu znova bydlet. Je to jen kvůli tobě, abys ses naučil odolávat vůči lidské krvi.“  Bylo to divné odstěhovat se na Aljašku. V Seattlu jsem vyrůstal už od mého dětství.

„Já mám taky jednu otázku?“

„Jakou? Jen se zeptej?“

„Nevadí vám, že jsem vstoupil do vaší rodiny?“ Carlisle se podíval na Esmé a spolu se usmáli.

„Edwarde, za sebe a za Esmé můžu s jistotou říct, že nám to vůbec nevadí. Jsme moc rádi, že budeme mít dalšího syna,“ usmál jsem se, ale já nechtěl slyšet jen mé rodiče, já to chtěl slyšet od všech hlavně od jediné dotyčné osoby.

„Já jsem šťastná. Lepšího bratra jsem mít nemohla.“ Alice ke mně přitančila a objala mě. Napodobil jsem ji.

„Pokud má radost Alice mám radost i já. V této situaci se to nemění a jsem taky rád, že jsi tu.“

„Děkuju“

„Brácha, jak tě to mohlo napadnout, já skáču radostí do stropu, že mám nového sourozence. Konečně je rodina Cullenů spárovaná,“ usmíval se jako sluníčko, „že ano, Rose?“ Ta jen přikývla a objala mě.

„Jak to myslíš, že rodina Cullenů je spárovaná?“ vybuchla Bella

„Nejsme spárovaní, jenom jsou tady tři páry a dva jedinci, kteří spolu nikdy vycházet nebudou. A pokud mám odpovědět za sebe, nejsem ráda, že jsi vstoupil do naší rodiny. Přišel jsi sem jako kdyby se nechumelilo a já si mám hrát na lásku k tobě? To ani náhodou, pokud dovolíte, odejdu do svého pokoje a nechám vás tu si užívat rodinnou pohodu,“  zvedla se a vyběhla do svého pokoje. Její slova mě bolela nejvíc. Nevím proč, ale jako kdybych chtěl od ní slyšet, že mě tu má ráda. Poutalo mě k ní něco, jen nevím co…

_______________________________________________________________________________________________________

Třetí kapitolka je u konce a já bych prosila o nějaké komentíky, alespoň smajlíka. Tak budu vědět, že se vám moje povídka líbí a kapitolky budou přibývat rychleji. ;) Záleží jen a jen na Vás.

2. kapitolka - shrnutí - 4. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 3. kapitola:

 1
20.02.2012 [17:51]

kikuskaNo mne je teda Eda naozaj ľúto a Bellu nechápem. Emoticon Emoticon Prečo je k nemu taká, keď ona bola tá, čo chcela, aby ho Carlisle premenil? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!