Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 23. kapitola

31.01.2011 (21:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2942×

Nevyřčená slova lásky – 23. kapitola

Edward:

Emmett se nedokázal spokojit s tím, že mě v Tekkenu neporazí a neustále si se mnou chtěl dávat odvety. Jakožto správný bratr jsem ho nemohl odmítnout a milerád jsem mu vyhověl, ovšem vždy se stejným výsledkem – dostal cholerický záchvat, že podvádím a není to fér.

„Emmette, zlato, vždyť je to jen hra,“ tišila ho Rosalie. Posadila se mu na klín a vískala ho ve vlasech.

„Hra? Rosalie, pokud mě porazí v obyčejné hře, tak jak to bude vypadat v reálném životě? Proboha, to je ostuda, aby Emmett Cullen, nejchytřejší, nevtipnější a nejkrásnější chlap pod sluncem prohrál s…“ nedokončil větu. Alice po něm hodila ošklivý obličej.

„Už jsem ticho,“ zaklel.

„No proto,“ ucedila Alice a vítězně se usmála. Postavila se před nás a dala si ruce v bok.

„Měl by sis jít odpočinout, zítra budeme mít maratón, abych ti stačila vše nakoupit.“ Usmála se na mě, ale její oči se nesmály. Jako by přede mnou něco tajila, co? Měl jsem tušení, že nejsem obeznámen se vším, co se tu v poslední době stalo, jako bych cítil pocit prázdnoty… Je to možné?

„Asi si půjdu lehnout,“ zaskřehotal jsem.

„Tak to ani náhodou, já chci odvetu,“ zakřičel Emmett. Rosalie mu vrazila pohlavek; hlavou se otočil o sto osmdesát stupňů a skončil na zemi.

„Už jsem ti říkala, ať jsi zticha, co na tom nechápeš?“ hudrovala a zvedala ho ze země. Divil jsem se, kde bere takovou sílu, v té holce přeci jenom sídlí nějaký ďábel. Pozdravil jsem všechny rukou a odebral se do svého pokoje, po kterém se mi částečně stýskalo.

Otevřel jsem dveře a prohlížel si úhledně uklizený pokoj. Ani smítko bych tu nenašel, je vidět, že Esmé v mé nepřítomnosti neotálela. Postel byla ustlaná, poličky srovnané, koupelna umytá, všechno tu vonělo a věci vyžehlené… Tomu se říká domov.

Posadil jsem se na postel, tak abych neskrčil prostěradlo a zamyslel se. Vzpomínal jsem na ten den, kdy jsem sem vkročil poprvé, viděl ta okna, tu postel, ty věci a… Bellu. Všechno mi ji tu připomínalo, jako obvykle. Vše bylo na svém místě, ale jedna důležitá věc mi chyběla… ona a její úsměv s plnými rty, které mě tak vábivě přitahují.

Je možnost, že se přes to vše přenesu? Pokud ano, proč to mám pořád těžší a těžší?

Nikdy nezapomenu na ten obrázek, který jsem spatřil na diskotéce. Když se otočila, její vlasy vlály ve větru, její kokosová vůně a to oblečení… Slovy, kterými mě odbyla, mě ranila, ale pořád jsem si říkal, že mám šanci, a jak to dopadlo? Dostal jsem se do její rodiny, sblížil jsem se s ní a zamiloval se až po uši. Tak už to v životě bývá, Edwarde!

Můj život by se dal natočit jako nějaká napínavá telenovela se špatným koncem. Hlavní hrdina neví, jestli bude někdy schopen odmilovat se, a pokud ano, za jakou cenu?

Sáhl jsem si na rty; ještě teď jsem cítil její přerývaný dech a tu teplotu jejich rtů. Byl to první polibek v mém životě. Za celý život jsem nikoho nepolíbil, Bella byla první. Nikdy jsem na žádnou holku nesáhl a necítil to co k Belle. Pokud si dobře vzpomínám, ten den pršelo. Bella vyběhla ven a točila se dokola. Přistoupil jsem k ní a…

„Neruším?“ ozval se tlumený hlas ode dveří. Zvedl jsem hlavu a usmál se.

„Ne, pojď dál,“ vyzval jsem Carlislea. Zavřel za sebou dveře a pomalu přešel ke mně. Posadil se do křesla, které bylo naproti posteli, a nedůvěřivě si mě měřil. V očích se mu zračila zvědavost, ale proč s tím nešel rovnou na rovinu?

„Edwarde, nepřišel jsem za tebou jen tak,“ odhodlal se, „víš… mám na tebe pár otázek ohledně Belly.“ Napnul jsem se. Moje oči na to zareagovaly stejně, musel jsem si je promnout, abych byl pořád soustředěný jen na Carlislea.

„V poslední době, než Bella odjela, se mi zdálo, že mezi vámi něco bylo. Nikdy jsem se nedozvěděl, co se stalo, proč odjela. Alice to přede mnou tajila, Bella mi telefon nezvedá… proč odjela?“ Přišel za nesprávným člověkem. Já nebyl ten, co by mu to měl vysvětlovat, ne já!

„Carlisle, já…“

„Pravdu, nechci lež, lží už tu bylo mnoho,“ upřel na mě svůj pronikavý zlatý pohled a vypaloval do mě díru. Budu muset s pravdou ven. Zatnul jsem ruce v pěst a sklopil hlavu, nesnesl bych pohled do jeho obličeje, ne teď.

„Stalo se to před měsícem… Políbil jsem Bellu, když jsme spolu byli v kině. Nejdříve to vypadalo nadějně, ale pak začala couvat a opustila mě. Nechtěla, abych jí byl na blízku, ona nechtěla vůbec moji přítomnost. Odjela jen kvůli mně, aby tu se mnou být nemusela. To je také důvod, proč jsem se na pár dní vypařil já.“ Se zaujetím si mě prohlížel. Mnul si bradu a na obličeji mu hrál lehký úsměv.

„Jsi na tom podobně jako já, Edwarde,“ zašeptal. Upřel jsem na něj zrak. Co to právě řekl?

„Slyšíš správně, také jsem o Esmé musel bojovat, a nebylo to lehké. Esmé si doslova vydobyla mojí náklonnost, byl to tvrdý oříšek.“

„Byla oblíbená?“ Zakroutil hlavou.

„Víc než to, Esmé byla nastávající manželka jednoho z nejmocnějších vládců našeho světa, mocného tria, které ctí zákon a nikdy nedává druhé šance. Marcuse Volturiho.“

„O tom už jsem někdy slyšel.“

„Možné to je, ale můžu tě ujistit, že její přízeň jsem si získal až po sto letech. Sto let plné dřiny, abych dosáhl toho, že bude žít po boku mém až do smrti.“

„Jak sis ji získal?“ Tahle povídačka mě zajímala, i když se mě netýkala, bral jsem to obrazně.

„Bylo to před třemi sty lety. Dostal jsem se do gardy jen proto, že jsem uměl myslet mozkem a dokázal jsem se chovat společensky. Nemám žádný dar, co by někomu prospěl, tudíž jsem byl jako pomocník v gardě zbytečný, ale mocné trio si mě drželo u těla. Byl jsem pravá ruka. Do našeho hradu přišla dívka, která se provinila zločinem, jenž měl být potrestán smrtí, ale Esmé měla takový elán a půvab, že ji proměnili a nechali žít.

Měla zastupovat družku Marcuse. Nejdříve jsem to nebral na vědomí, ale vždy, když jsem se ocitl v její blízkosti, měl jsem divný pocit. Jako by zaplnila už tak dávno prázdné místo. Oblíbil jsem si ji o to víc, když přistoupila na můj vegetariánský jídelníček. Nelíbilo se jí zabíjet lidi, byla se mnou na stejné lodi.

Přátelství, které mezi námi vládlo, se změnilo v lásku. Přišel den, kdy na to přišli a strašlivě se hněvali. Měl jsem v myšlenkách jen jediné slovo - smrt. Myslel jsem, že je to jediné východisko, ale pletl jsem se. Považoval jsem mocné trio za nemilosrdné, ale jediný Marcus z nich byl obětavý a ohleduplný k ženám, jako byla Esmé.

Miloval ji, a nechtěl, aby trpěla. Nechal mě i Esmé žít pod jedinou podmínkou. Že se nikdy ani nohou nedotkneme jejich posvátného místa, a pokud se budeme vzpírat zákonu, byť jen nepatrnou maličkostí, nechá nás zahubit všechny do jednoho.

Můžu ti říct, že jsem byl velice rád a zároveň překvapený, kde se to v něm vzalo. Od té doby by se dalo říci, že má v obličeji neustále apatický výraz, a žádný zájem o ženy. Dodnes si kladu otázku, jestli se nedal na jinou orientaci. Tak či onak, překvapil mě, a s Volterrou jsem uzavřel dohodu. Dodnes jsem s nimi neměl žádné problémy a ani mít nemíním, proto doufám, že se budete vy dva chovat normálně.“

Teď jsem byl trochu v šoku. On se potýkal s chlápky, kteří ho mohli nemilosrdně zabít jen mávnutím ruky, a on mi tu vykládá, abych s nimi nepřišel do křížku?

„Carlisle, mysli si, že jsem blázen, ale co to má co souviset se mnou?“

„Poslouchej mě, ty se nikdy nesmíš objevit v blízkosti Ara, nikdy. Pokud tě spatří a uvědomí si, jaký dar ti byl nadělen, můžeš se rozloučit se svobodou a rovnou i Bellou, odtamtud se už nedostaneš!“

„Jako bych se s Bellou nerozloučil už dávno,“ procedil jsem.

„To si jen myslíš, někdy bys o tom měl uvažovat z jiného pohledu.“

„Carlisle,“ zavolala Esmé. „Sakra, už budu muset jít, Edwarde, přemýšlej o tom, co jsem ti řekl.“ Kývl jsem a položil si hlavu do peřin. Takové drama v té době, ale jim nikdo v lásce nebránil. Oni se milovali navzájem, co mám společného já s tím? Nic! Bella mě nemiluje, místo toho utíká, tak nač se snažit.

Udělám jednoduché rozhodnutí, půjdu na ples s Jessicou, budu se snažit zapomenout na ni, a pokud se dříve či později objeví, budu ji ignorovat. Však ona okusí, jaké je to být hlavním bodem ignorace, a jak to bolí…

Alice:

Když mi mobil zazvonil, nadskakovala jsem metr vysoko. Nečekala jsem odpověď, tím víc mě překvapila a měla jsem z ní větší radost. Dychtivě jsem polykala každé slovo a těšila se na její návrat. Štvalo mě, že si natáhla štít, nic jsem neviděla, což u mě vyvolávalo agresivitu.

„To bude dobrý, jen chce mít soukromí,“ uklidňoval mě Jasper. Musela jsem s ním souhlasit, soukromí je důležitá věc a v téhle rodině se ho ani trochu nedostává.

O té zprávě jsem Edwardovi nic neřekla, měla jsem jisté obavy, že to může mít i víc významů. Napsala jen, abych ho pozdravovala, ale co když to myslela ze slušnosti, co když k němu nic necítí a nechce ho ranit? V téhle situaci se už nevyznám ani já, je to zamotaný, až to bolí.

„Alice, pojď ke mně,“ zašeptal mi blízko u ucha Jasper. Cukla jsem sebou a otočila se k němu čelem. Když jsem spatřila jeho pohled, přeběhla mi husina po zádech a podlomila se mi kolena… nepatrně. Naše teplota bývá stejná, ale rázem jsem si připadala žhavá jako uhlík.

„Nechceš si na chvíli vypnout mozek a přestat myslet na Edwarda? Tvůj manžel jsem já.“ Měl pravdu, měla bych se uvolnit a nechat se vést. „Dlouhou dobou jsme nezkoumali náš malý svět,“ zazubil se. Pohladila jsem ho po tváři; cítila jsem zřetelné obrysy jizev, které zdobily jeho obličej, vypadal tak neodolatelně a sexy.

Přitiskla jsem se na jeho tělo a bloudila rukama po mohutných pažích, jež mě držely za pas. Neotálel. Přitáhl se blíž a svými rty bloudil po mém krku. Slastně jsem vzdychla. Už dlouhou dobu jsem nedala volnost svým chtíčům, už dlouhou dobu toužím po jeho blízkosti a jeho polibcích, které mě vždy uvolní.

„Jaspere, na posteli je to pohodlnější,“ šeptla jsem. Usmál se, jemně mě položil na postel, během té chvilky ani jednou nespustil své rty z těch mých. Lehce jsem je přejela jazykem a zakoulela očima. Pod náporem vzrušení jsem je nemohla udržet v normální poloze.

Rukou zabloudil pod mé triko a hladil mě na bříšku. Usmívala jsem se a zároveň mi bylo do breku. Byla jsem jako šílená. Neměla jsem sílu na dlouhou předehru, nohama jsem objala jeho pas a přitáhla si ho na sebe.

„Prosím,“ zakuňkala jsem a vykulila velká psí kukadla, jejichž odraz jsem viděla v očích překvapeného Jaspera. Slibně se usmál a vtáhl mě do dalšího kousku naší slastné věčnosti.

S úsměvem na tváři jsem dopadla do jeho náruče. Byla jsem ztuhlá a vyčerpaná. Jazz mě hladil po šíji, zádech a stehnech. Svými motýlími polibky mě rozmazloval, načež jeho líbezný hlas mi šeptal u ucha.

„Lehni si, zkus se podívat do světa, jehož sny ti budou připadat tak krásné a mírumilovné, lásko.“

Příjemně jsem se ošila. Byla jsem spokojená a necítila žádné napětí, které v tomto domě vládlo.

„Možná bych tě měl rozptylovat častěji,“ řekl škádlivě. Na čele se mi objevila vráska, a otočila jsem se k němu.

„To bych ti radila,“ pronesla jsem příkře – jen na oko. Palcem mi jezdil po klíční kosti, čelisti, nosu, až zakotvil na mém čele; jemně jej třel a snažil se o to, aby malá vráska na mém čelíčku zmizela.

„Nemrač se, nesluší ti to,“ zaškaredil se.

„Tak mě rozvesel,“ pobídla jsem ho.

„Měla by sis odpočinout, za necelé tři hodiny vám začíná nakupovací maratón, tak ať jsi čilá.“ Sevřel mě v objetí a pohupoval. Otočila jsem se na něj, naposledy.

„Jak to myslíš ‚vám‘?“ Zhluboka se nadechnul.

„Když s tebou půjde Edward, nemusím tam být jako nosič,“ snažil se z toho vykroutit.

Vzala jsem si jeho hlavu do rukou, políbila na čelo a sladce pronesla: „Lásko moje, jestli si myslíš, že se z toho vykroutíš, tak jsi vedle, jak ta jedle. Je to ples a já si musím vybrat šaty, což znamená, že můj partner taky. Budeme se muset zúčastnit všichni, včetně Emmetta a Rosalie.“

Jasper zaskučel jako malé týrané štěňátko.

„Miluji tě, Jazzi,“ zakuňkala jsem vesele a zároveň provinile. Zavřel jsem oči, sice jsem nemohla spát, ale budu se o to alespoň pokoušet. Po boku Jaspera to půjde lépe…

Další kapitola je za námi, krok ke zdárnému konci a krok k vašemu komentáři...

¤Moc prosím, zkuste se vyjádřit. Chtěla bych na to znát názor, doufám, že toho po Vás nechci moc. Jen chci vědět, kdo povídku čte, a jestli se líbí. Budete zlatí, pokud tak učiníte...

¤Další kapitola se bude týkat nákupů, jen abych Vás navnadila. ;-)

¤Pro upřesnění kVolturiovým. Někomu se může zdát, že by nebyli tak hodní, ale popisovala jsem je podle sebe, tudíž se moc nepodobají těm v knize nebo filmu. Proto to berte s rezervou... KQC

shrnutí → 24. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 23. kapitola: