Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 21. kapitola

?


Nevyřčená slova lásky - 21. kapitolaTato kapitola je spíše o Alice a... Edwardovi. Konečně se nám dostaví domů, a hned něco provede, co? KQC
Čtěte podčlánek!

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Alice:

Už mě to přestávalo bavit. Strachovat se o Edwarda a hlídat rozhodnutí Belly. Oni se snad nikdy nepoučí. Jsou jako malé děti. Nemůžou si spolu sednout a promluvit si? Aby každý řekl, co cítí a společně se domluvili co dál. Ne, každý se rozuteče někam mimo nás a utápí se ve svém žalu.

Nejenže tím stresuje mě, Jaspera, Emmetta, Rose, Carlisla a Esmé, ale i sebe dost ničí. Kupříkladu Edward. Už se neozval dobré čtyři dny, nikdo neví kde je, co s ním je. Jestli je v pořádku nebo ne. Na telefonáty neodpovídá, na sms také ne. Měla jsem takovou depku, že jsem se za ním chtěla vydat a hledat ho, ale Jasper mě zadržel.

Bál se o mě a nechtěl mě pustit. Mohla jsem mu namlouvat, že mně by se nic nestalo, spíše by utrpěli ti druzí, ale svoje rozhodnutí nezměnil.

„Alice, můžeme vyjet?“ vyrušil mě Emmett.

„Jo, hned jsem dole,“ zakřičela jsem dolů. V poslední době mě neustále hlídá. Už mi to leze krkem, ani na nákupy už nechci jít v jeho přítomnosti, což je u mě dosti závažný problém. Potřebovala jsem trochu svobody, ale oni mi ji nechtěli dát. Někdo mě neustále hlídal, ptal se na můj zdravotní stav, a už mě unavovalo jim pořád dokola říkat dobře, fajn, skvěle.

Dokonce jsem na Jaspera vybouchla a nebavila se s ním celý den. Pořád mi lezl za zadkem, chtěl mě nést na rukou, ani na lov mě pustit nechtěl. To nám to byla hádka, když jsem se s ním chytla. Všichni nám vyklidili dům a přesunuli se do lesa. Byla jsem jako atomová bomba.

Když už jsem se pěkně vyřvala, vzduchem prolétlo pár facek, hodila jsem sebou na postel a těžce oddechovala. Byla jsem jako u vytržení.

Někdo zaklepal na dveře. Do pokoje nakoukla blonďatá hlava a pak krásné zlaté oči. Jasper se na mě usmál a přišel ke mně blíž. Chytl mě okolo pasu a daroval mi polibek na nos.

„Chceš jít dnes do školy?“ zeptal se mě.

„Už je to tu zas?“ opětovala jsem mu povýšeným tónem.

„Promiň, udělám ti radost, když s tebou pojedu na nákupy?“ Zvedl ironicky jedno obočí. Povzdychla jsem si. To si opravdu myslí, že mě umlčí nákupy? To je absurdní. Odtáhla jsem se od něj.

„Jestli si myslíte, že mně zvednete náladu nákupy, nebo mě tím umlčíte, tak jste na omylu a snahu vám ušetřím rovnou,“ práskla jsem dveřmi a seběhla do garáže. Už jsme toho měla po krk. Pořád si myslí, že já jsem tady ten maniak, kterého umlčí.

Cestou jsem vzala klíčky od mého auta, které už dlouho nebylo na vzduchu, a nasedla. S trochu větší silou jsem zavřela dveře a nastartovala. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak Jasper vybíhá ven, ale už mě nestihl. Šlápla jsem na plyn a vyjela ke škole. Potřebovala jsem si pročistit hlavu, něco… Bože, něčím se odreagovat a myslím, že vím, co na mě platí.

Zabočila jsem za město, kde se skrýval mezi baráky nepatrný bar. Místo pro nepozvanou veřejnost! Myslím, že bych potřebovala menší odvaz, třeba se cestou do někoho pustím, někoho zmlátím a bude mi hej. Nebo pěkně blbě.

Zastavila jsem v menším stinném koutku. Zamkla jsem auto a vydala se dovnitř. Všude to zapáchalo cigaretami, ale jediné, co jsem potřebovala, byl pořádný panák. Před školou, to mi projede mozek.

„Copak taková slečinka brzy ráno v našem kumbálku?“ vyrušil mě něčí chraplavý hlas.

„Nic, co by tebe mohlo zajímat,“ vrátila jsem mu nakvašeně. Došla jsem k baru, kde na pultě ležel opilý chlapík se slinami a mladší ženská, která ani nevěděla o světě, natož, aby vnímala, že někdo přišel.

„Nemáte tady něco, co by mi zvedlo náladu?“ zeptala jsem se bez okolků. Barman se na mě jen a odešel někam za roh. Měla jsem takové nervy, že mi bylo zcela ukradené, kam jsem to vlezla. Potřebovala jsem odreagování, ale kde ho hledat?

„Tady to máte,“ postavil mi před nos sklenku s čirou tekutinou. Její obsah podivně páchl, měl hnědou barvu a jen z přičichnutí bylo znát, že to není pro slabé povahy. Lupla jsem ho do sebe a jen stiskla křečovitě víčka. Jen, co se tekutina usadila v břiše, krkem mi začal pulzovat žár a hrdlo se mi stahovalo. Jako bych všechno v okolí cítila dvakrát tak silněji.

Pokynula jsem, aby mi přinesl dalšího, ale jen jeho pohled mi říkal, že s tím moc nesouhlasí. Zavrčela jsem na něj, aniž bych si to uvědomila. Samovolně se mi napjaly svaly, šlachy a cítila jsem bodavou bolest. Barman mi bez dalších řečí přinesl další.

Pomalu, ale jistě jsem cítila, jak se mi zužují zorničky. V tu ránu mi zazvonil mobil. Koukla jsem se na displej a tam zpráva od Jaspera. Hups, pomyslela jsem si.

Alice, kde jsi? Všichni tě hledáme, přijeď ke škole. Jazz.

Bylo půl osmé, akorát čas. Už jsem se cítila klidná a trochu namíchnutá. Hodila jsem na bar peníze a odkráčela plynulým krokem ven z baru. Než jsem stačila překročit práh baru, okolo pasu se mi omotaly něčí slizké ruce. Do obličeje jsem dotyčnému neviděla, ale dalo se poznat, že to byl člověk, jeho tepna mi pulzovala v uších.

„Pusť mě,“ zavrčela jsem. Jen se lehce uchechtl a přitáhl si mě na své tělo. Nebyla jsem s tím spokojená, jeho blízkost mi vadila.

„Kampak tak brzy?“ zazněl mi v uších opilý hlas. To už na mě bylo moc. Kopla jsem ho mezi nohy, a co nejrychleji odtamtud vypadla. Málem jsem se přizabila, a to si říkám upír. Hnala jsem neuvěřitelnou rychlostí, jen abych byla co nejrychleji ve škole. Zlost na mou rodinu, vystřídala zlost na mou osobu. Dělám poslední dobou chybu za chybou, a to jen kvůli Belle a Edwardovi. Sakra!

Málem jsem přejela srnku. Jsem opravdu trochu mimo. Opět mi začal vyzvánět mobil. Už jsem ho chtěla vzít, ale vykašlala jsem se na to. Za chvíli budu ve škole.

Po pár minutách jsem vjížděla na parkoviště, kde si viditelně oddechl Jasper.  Nasadil úsměv, a vydal se ke mně. Jen, co jsem vylezla u auta, začal mě drtit ve své náruči. Byl opravdu rozkošný a najednou jsem si dávala za vinu, že jsem mu ráno vynadala. Celkově jsem se s ním v posledních dnech moc hádala.

„Lásko, tolik jsem se o tebe bál. Nezvedalas mi telefo…“ nedokončil větu. S plnou chutí jsem ho políbila na rty a nechtěla ho pustit. Jeho hladké rty mě uspokojily, ale pak se odtáhl a podezíravě zvedl obočí.

„Tys pila?“ zeptal se překvapeně. Nechtěla jsem, aby si myslel, že má ženu alkoholičku, a tak jsem zalhala a zakroutila hlavou.

„Alice, nelži mi… Viděla jsi svoje oči? Mají nádech zelené, a to nemluvím o tom, jak to z tebe táhne,“ pokračoval. Poznal to, sakra! Zapomněla jsem a to, že se mi mění barva očí, když se napiju. Rezignovaně jsem sklopila hlavu a propalovala si špičky bot. Cítila jsem se zahanbeně. Jasper mi dal ukazováček pod bradu a zdvihl můj obličej do takého úhlu, že jsem mu viděla jasně do očí.

„Nikdy se za nic nestyď. Ty nikdy! Miluju tě takovou, jaká jsi, a vůbec mi to nevadí, že ses napila. Navíc se ti ani nedivím, že jsi potřebovala klid. Já bych ho taky potřeboval, ale ty mě tu držíš, a pokud se stane něco tobě, nepřežiju to!“ Hleděl mi do očí a jeho slova byla tak plná lásky a něhy. Nemohla jsem odolat pokušení a vrhla se na něho. On byl moje záchrana.

Pohrávala jsem si s jeho spodním rtem a okusovala jej. Milovala jsem jeho doteky a jeho ústupy v takových věcech. Možná bych se nechala přemluvit, ale zazvonilo a Jasper se odtáhl.

„Doma,“ zašeptal a dal mi pusu na čelo. Objala jsem jeho hruď a vydali jsme se ke vchodu, když v tom ze z druhého kouta ozvala Jessica.

„To porno si dělejte někde jinde,“ zakřičela. Fiflena. Jenom závidí, tišila jsem se.

„Hej, Cullenová, kde máš svojí druhou sestřičku? Tu couru?“ nedala si pokoj. To už ale bylo moc. Vyprostila jsem se z Jazzova objetí a mírnou rychlostí přiběhla k Jessice. Chytla jsem ji pod krkem a přitlačila ke sloupu. Její vítězný úsměv se měnil ve vystrašený pošklebek. Měla jsem chuť ji tady na místě zlomit všechny kosti, nebo ještě líp vysát ji, ale udržela jsem se.

Její oči byly teď tak malé a plál z nich strach. Přitlačila jsem a kochala se pohledem na ní. Okolo mě se scházeli ostatní studenti a jen to pohoršeně sledovali.

„Naposledy jsi drbala mojí sestru, nebo jen křivým slovíčkem se o ní zmínila, jasný? Utrhnu ti hlavu, jestli se ještě pokusíš něco podobného znovu opakovat. Není si se mnou radno zahrávat, Jessico, a nezapomínej, že já jsem Cullenová,“ plivla jsem jí do obličeje. Neměla možnost mi něco říct, její útroby byly úplně bez vzduchu, začala nabírat fialovou barvu.

Ač nerada, pustila jsem ji. Ohnula se a začala šíleně kašlat. Její obličej byl rázem červený a její oči vytřeštěné. Ještě bych jí s radostí přidala. Jasper mě chytil za ruku a vedl odtamtud pryč. Okolo Jessicy se shromáždili ostatní, jen co jsem byla z okruhu deseti metrů pryč.

„Viděli jste její oči? Byly zlaté, zelené a černé… Ona je blázen,“ oznamovala Jessica ostatním. Možná, že jsem se o tom zapomněla zmínit, ale když jsem ehm… trochu napitá, jsem i agresivní. Stačí jen křivé slovíčko a je po něm.

„Alice, pojď,“ tlačil mě Jasper do třídy. Podvolila jsem se a přidala do kroku. Musela jsem do ze sebe dostat. Už mi to přetékalo nad hlavu.

„Měla by ses ovládat, alespoň tady,“ řekl přiškrceně Jasper, abych ho slyšela jen já.

„Možná, ale nikdo mě a Bellu nebude brát do pusy. My nejsme holky od toho, aby si nás brali do pusy,“ odvětila jsem trochu tvrdě. Jasper raději už nic nenamítal, jen mě objal kolem pasu a vešel se mnou do třídy…

*****

„Alice, je ti líp?“ zeptal se mě Emmett. Měla jsem s tou chutí mu jednu ubalit, až by se Rosalie divila, kde má svého manžela nalepeného hubou na zdi.

„Nech si toho,“ zavrčela jsem cestou do jídelny. Už to bylo šest hodin a já jsem pořád cítila menší doušky alkoholu. Nebylo to sice tak silné, ale pořád jsem to nebyla já. Ovšem, než dojedu domů, musím se toho zbavit. Carlisle s Esmé by mě zabili. Můžu dělat, co chci, ale když dojde na pití… tak to se mnou nedopadne dobře.

„Měla by ses trochu probrat,“ poznamenala Rosalie, „co kdybychom zašly na nákupy, třeba se tam zotavíš.“ To nebyla otázka, ale konstatování. I když jsem dneska náladu na nákupy neměla, musela jsem souhlasit. Musím se z toho dostat.

Propletla jsem mojí ruku s Jasperovou a vešli jsme do jídelny. Všichni se otočili na nás, jako obvykle, ale dnešním drbem číslo jedna, jsem byla hlavně já. A proč pak? Naše drbna Jessica.

Musím přiznat, že i bez jejich slov, bylo vidět, že můj obtisk udělal své. Pod krkem měla nafialovělý flek podobný mé ruce. Škoda, že jsem nemohla trochu přitlačit, stálo by to za to.

„Alice, nemysli na to,“ napomenul mě Jasper. Jako neviňátko jsem na něj pohlédla a snažila se o bezstarostný pohled. Nepovedlo se.

„Já to cítím a vidím. Nezapomeň, že tě znám, jak ty sama sebe.“ Políbil mě do vlasů a přitáhl si mě blíž k sobě. Jeho blízkost mě vždy uklidnila, a tak tomu nebylo jinak. Soustředila jsem všechny své myšlenky na Jazze a snažila se nevnímat pohledy ostatních. Nemohla jsem přehlédnout pohled Jessicy, která se ujala slova a špinila mě, jak jen to šlo. Koukla jsem na ni, jako ostříž, kdybych mohla, roztrhám ji na místě.

Posadili jsme se u stolu, který byl v zákoutí, a sledovala jsem děj kolem sebe. Nemohla jsem tak dlouho hledět na ty můry, točila se mi z nich hlava. Opřela jsem se Jasperovi o rameno a zavřela oči. A pak to přišlo…

 

Stáli jsme všichni na osvětlené části parketu, každý se kroutil do rytmu hudby. Každý měl na tváři úsměv a nikdo neměl starost o nic jiného, než svůj protějšek. Propalovala jsem pohledem Jessicu a Edwarda. Spolu se usmívali, jeden druhého hýčkal a mazlili se. Překypovala ve mně zlost a nenávist. Jazz mě držel a nechtěl mě ani ne krok pustit.

Sedla jsem si na židli a hleděla do blba. Pak se zvedl údiv a do sálu vešla… Bella. Měla neodolatelné červené šaty, které jí zvýraznily postavu. Vlasy měla natočené do lehkých lokýnek, oči zvýrazněné černou tužkou a rty lesklé. Prohlédla si parket a utkvěla pohledem na Jessice, která se věsila Edwardovi okolo krku. Úsměv, který měla Bella na tváři, jí poklesl a zachmuřila se. Edward se na ni ani nepodíval, jen si odplivl na zem a věnoval se Jessice. Belle stesklo pár slz po obličeji, neměla náladu si je otírat a utekla pryč. Pár Edward a Bella byl navždy zapovězen.

S leknutím jsem nadskočila a byla na nohách. Jen jsem vyděšeně těkala očima mezi Rose, Emmettem a Jasperem. Všichni si prohlíželi mě a…

„Bože, ten je krásný,“ ozvalo se z kouta místnosti. Slýchávám to skoro pořád, takže jsem to nebrala na vědomí, ale když jsem ucítila jeho vůni a zrychlenou frekvenci srdce Jessicy, nemohla jsem svou zvědavost potlačit a nepodívat se. Stál tam. Byl tady. Všichni hleděli jeho směrem, stál před Jessicou a úsměv měl na rtech.

„Ed-wa-rde,“ zakoktala se. Nebyla jsem schopná slova, jen jsem nečinně přihlížela a koukala se na tu katastrofu, a na hrozné rozhodnutí, které se právě chystá udělat. Chtěla jsem vystartovat a nafackovat Edwarddovi za pár věcí, ale jasper mě nepustil. Násilím mě držel na židli a k tomu mi přišlápl nohu. Zlostně jsem si ho měřila, ale nedal se odradit. Ne teď!

„Víš, napadlo mě… máš někoho na ples?“ zeptal se s obočím zvednutým. Nesmí se jí nabídnout, nesmí!

„Ne, nemám, proč?“ Svině, dělala ze sebe blbou, ale věděla, na co se jí chce zeptat. Zakroutila bych jí krkem jako kuřeti. Už jsem živě viděla tu představu, jak bych jí sešlápla krk na zem, vytrhala bych jí vlasy a pomalinku trhala končetiny jako červíčkovi. Svině!

„Půjdeš se mnou?“ NE! Zatraceně. Cukala jsem sebou, kopala jsem, ale žádný účel to nemělo. Byla jsem nadmíru rozčílená.

„Uklidni se,“ zašeptal mi do ucha Jasper. Ale to se nedalo. Měla jsem s tou chutí jí na místě zabít a popravdě, bylo mi jedno, co se stane, a kdo mě uvidí.

„Ohh, nečekala jsem, že mě pozveš,“ patlala mu med kolem hub. Sakra! To nevidí? Vždyť lže!

„Dobře, vyzvednu tě kolem osmé hodiny,“ taktně se usmál a kráčel k nám. Jessica se sesypala na židli, a zhluboka dýchala. Kdyby ses udusila, poslala jsem jí myšlenku, i když jsem věděla, prd slyšela.

„Ahoj, pozdravil s úsměvem na tváři. Odtáhl si židli a sedl si vedle mě. Mohl vidět, jak ze mě jde pára, měla jsem na mále, abych nevybouchla, ale bouřka se blížila.

„Kde si byl celou dobu?“ vypálil Emmett. Ta samá otázka mě pálila na jazyku, ale pokud bych se zeptala na tuhle jednu, následovalo by mnoho dalších.

„Mimo město, potřeboval jsem být sám,“ mluvil ledabyle. Vlasy měl nagelované, rifle čisté, košili vyžehlenou, to svědčilo o tom, že byl doma. Hajzl! Už mě to štvalo a mezi námi, koho ne? Navíc ta vize… Budu se modlit, aby nebyla pravdivá, jinak ho roztrhám na kusy.

„Uvědomuješ si, že jsi nás vystrašil?“ zavrčela jsem. Jen na mě pohlédl pohledem ‚nejsem malé dítě‘ a živě začal debatovat s Emmettem. To už i na mě bylo moc. Všude okolo mě se šustilo papíry, mluvilo se o pozvání na párty a Edwardu Cullenovi! Dost!

Šlápla jsem mu vší silou na nohu a tvrdě se mi zahleděla do očí.

„Poslouchej mě,“ zahřměla jsem, „já se o tebe strachovala celé tři dny, celé tři dny jsem tě neustále hlídala a tišila Esmé, že se ti nic nestalo. Po tak dlouhé době si sem napochoduješ jako frajer, pozveš krávu jako je Jessica na rande, a nevnímáš nás? Co Bella? Jak se asi bude chovat, až přijede a uvidí tě s Jessicou? Teď ti něco povím a dopředu ti říkám, budeš toho litovat! Jestli se Bella rozhodne odejít od nás, protože jsi ji ublížil, nebo cokoli s Esmé, Edwarde, nepřej si mě. Já tě mám ráda, ale čeho je moc, toho je příliš. A nezahrávej si se mnou. Myslíš si, že jsi nám ukradený? Pořádně se zamysli, než uděláš nějakou hloupost.“ Vymanila jsem se z Jasperova objetí a mířila si to ven z jídelny. Už nemám náladu tu být, ani jít na nějakou hodinu, která je mimochodem s Edwardem.

„A ještě něco, táhne to z tebe jako z hospody,“ zašeptala jsem a byla si jistá tím, že mě slyšela alespoň polovina jídelny. Dneska už jsem si toho prožila hodně, nemluvě o té vizi. Budu se snažit, abych tomu nějak zabránila. Představa, že nebudou spolu, mě děsila a ne jenom mě…

 


 

 

Prosím o komentík. A pro ty, co čtou pravidelně, mám možná dobrou zprávu. Dočkáte se možná tak 6 dílů a budeme končit. KQC

shrnutí - 22. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 21. kapitola:

 1
21.02.2012 [0:17]

kikuskaNo Alice je drsná. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A ja dúfam, že Ed dostane rozum, inak sme... Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. fantomas
18.09.2011 [11:48]

At mu to rande s Jessikou Alice pokazi, prosiiiiiiim

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!