Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 2. kapitola

Nevyřčená slova lásky - 2. kapitolaMoc Vám děkuju za vaše komentáře, moc mě potěšily. V minulé kapitolce jste se něco málo dozvěděli o Edwardovi. Dnešní kapitolka bude o Belle a její rodině. Jak dopadne Edward? Kdo ho zachrání? Přežije proměnu? Víc Vám neprozradím, budu moc ráda, když si to přečtete. Prosím o nějaké komentíky. Děkuju.

„Mami, tati miluju Vás, sbohem.“

Už jsem upadal do věčného spánku, když v tom…


Bella

„Bello, kde jsi? Už čekáme jenom na tebe!“

„Alice, můžeš počkat, jenom si oblíknu boty a hned jsem dole.“ Dopínala jsem si kozačky, asi na 20-ti centimetrovém podpatku. Top byl černý s holými zády, trochu odhaloval i můj dekolt, k tomu ladila mini sukýnka v červené barvě. Vlasy jsem si natočilo do lehkých lokýnek. Proč jsem se takhle parádila? Moji milí sourozenci se rozhodli, že mě vytáhnou do klubu v Port Angeles. Místo toho abychom na Silvestra šli společně všichni na lov, tak jdeme do klubu se bavit, to snad není normální. Divíte se, proč zrovna na lov? No, naše rodina není obyčejná, jsme upíři. Teda až na mě, já jsem jen poloviční. Mám tvrdou kůži, kterou nic nepronikne, karamelové oči, jako celá moje rodina, ale mám i slabé místo. V žilách mi koluje sladká, chutná krev. Myslíte si, že je to nebezpečné, ale naše rodina se živí výhradně krví zvířat. Proto nemám strach, že by se na mě někdo vrhnul a vysál mě. Pro lidi jsme chladní, tvrdý, silní, rychlí a krásní. Nevím, co na nás vidí, jsme stejní, akorát bledší, snažíme se chovat jako lidé, ale každý má své mouchy. Alice umí číst budoucnost, dokáže určit polohu podle rozhodnutí dotyčného. Jasper cítí emoce lidí, upírů a dokáže je i ovládat. Rosalie, nevím, jestli se tomu dá říct talent, ale její krása je neobyčejná, Emmett, můj nejoblíbenější bratříček, má nadlidskou sílu a já. Já mám štít, dokážu blokovat všechny útoky jak fyzické i psychické. Naši adoptivní rodiče nejsou ničím výjimeční, ale jsou to ti nejlepší rodiče, jaké si můžete přát. Cullenovic rodina je spárovaná Carlisle a Esmé, Rosalie a Emmett, Alice a Jasper a já jsem  lichá. Nejsme praví sourozenci, ale přišlo mi to divné.

Sešla jsem po schodech dolů a zamířila k Alice.

„Alice, jsi si jistá, že na mě chceš navlíknout tohle?“ ukázala jsem na moje sexy oblečení.

„Jasně, Bello, jdeš do klubu, ne do opery, navíc, aspoň si tam najdeš nějakého kluka.“ Mrkla na mě.

„Na to zapomeň, řekli jste jenom jako zábava, žádný sbližování, nebo nepůjdu!“

„Dobře, dobře, ale pak až si budeš stěžovat, že jsi sama, tak za mnou nechoď.“

„Neboj, to nehrozí, když tak půjdu plakat Emmettovi na rameno.“

Vyšli jsme ze dveří a zamířili si to do garáže. Každý ze sourozenců má své auto. Já mám Astona, Alice žluté Porsche, Jasper má Mercedes Benz, Emmett Jeepa a Rosalie červený kabriolet, který se k její kráse hodí. Všichni, kromě mě, nasedli do kabrioletu.

„Bello, ty s námi nepojedeš?“

„Ne, chci si protáhnout Astona, uvidíme se tam.“

„Dobře, ale ne, že utečeš, já tě sleduju.“

„Alice, jako bych tobě mohla utéct.“ Usmála se a zaplula na zadní sedadlo.

Vyjela jsem první, rozpálila jsem to po silnici na 150  km/h, miluju rychlou jízdu, ostatně každý z mé rodiny miluje rychlou jízdu. Ke klubu jsme dojeli během chvilinky. Mí krásní příbuzní už tam samozřejmě byli.

„No jo, řídil Emmett, tak to jsi neměla cenu vyhrát,“ ušklíbla jsem se.

„Jaspere, já nezávodila, jenom jsem si chtěla protáhnout autíčko, taky bys to měl zkusit.“

Nechali jsme toho pošťuchování a vešli dovnitř.  Cítila jsem pohledy všech okolo. Nevšímali jsme si toho, jsme na to zvyklí. Alice nám rezervovala stůl v pozadí, takže aspoň nějaké plus.

„Dobrý večer, nechtěla byste si zatancovat?“ oslovil mě jeden kluk se zrzavou hřívou na hlavě.

„Ne, děkuju.“ Odešel.

„Bello, nemůžeš se takhle chovat. Přeci tady nevysedíš důlek po celý večer!“

„Alice, to co budu dělat, ti může být ukradený, jasný?“ Našpulila pusu, vzala Jaspera za ruku a šli na parket.

„Emmette, běžte taky tancovat, nemusíte mě tady hlídat jako malé děcko.“

„My tě nehlídáme, ale jak myslíš. Když budeš potřebovat pomoc, stačí jenom zapískat.“

„Jasný, mám to na paměti.“ Usmála jsem se, aby co nerychleji vypadli na parket. Odešla jsem k baru objednat si nějaké pití. Jako jediná z rodin jsem mohla alkohol a nic se mnou neudělal. Ne, že by s ostatníma něco udělal, ale když se smíchá s jedem, není to zrovna přívětivý stav.

„Jednou whisky.“

„Jistě hned, to bude.“ Sedla jsem si na barovou židličku, dala si nohu přes nohu a čekala. Najednou mě někdo oslovil.

„Ahoj kočko, nechceš koupit pití?“

„Ne, to je dobrý, už si kupuju sama.“ Usmála jsem se, aby to nebylo podezřelé.

„Tak si se mnou zatancovat?“ Začal na mě šahat.

„Ne, a nešahej na mě, nebo se neznám!“ zavrčela jsem.

„Ale, ale já rád vlčice asi budeš dost žhavá.“ Zajel rukou pod sukni, než stačil na něco šáhnout, udělala jsem rázný krok.

Ááách, zatraceně mezi nohy, to si nemusela!“

„Jo, musela. Mimochodem, jsem tě varovala!“ Vzala jsem si whisky, usmála se a odešla zpátky ke stolu.

Dopila jsem asi pátou skleničku. Chtěla jsem si jít pro další, ale na parketu mě zastavil Emmett.

„Bello, pojď si zatancovat se mnou.“ Byl to ploužák, tak proč ne. Přišla jsem k němu a dala mu ruce kolem krku. Začali jsme se hýbat do rytmu.

„Teda ségra, co to bylo to s tím klukem?“ smál se

„Co by bylo, dostal mezi kulky.“ Smál se, až jsem se otřásala i já.

„To jsem viděl, ale musel jít domů. Byl chudák celej modrej. Ono podpatkem, to není sranda.“

„Emmette, jestli mi chceš dávat rady ohledně chování ke klukům, tak si to nech.“

„Ok, kdyby se něco dělo, tak radši příště zavolej, ano?“

„Jistě, udělám ti radost, ale teď mě pusť, chci si dojít pro pití.“ Usmál se a uvolnil svoje medvědí objetí. Odešla jsem k baru, tam mi automaticky dali další sklenku a mířila jsem si to ke stolu.

„Ehm… jsem Edward, nechceš si zatancovat?“ Už zase, proboha. Na rozdíl od toho vetřelce minule, byl tenhle k zulíbání. Měl bronzové vlasy vyčesané z čela nahoru, černé kalhoty, k tomu černé tričko na tělo, které ukazovalo jeho vypracovanou postavu a přes jako ozdoba bílá košile. Z krásných, zelených očí vyzařovala radost, nevím teda z čeho.

„Ne, díky nemám zájem.“ Otočila jsem se na patě, rukou jsem si projela vlasy a šla ke své rodině.

„Promiň, ale co jsi říkala?“ To je tupej nebo co?

„To si neslyšel nebo co? Nechci, nemám zájem.“ Na slově zájem jsem trochu zavrčela.

„Proč nechceš?“ Nemohla jsem mu vysvětlit, že jsem poloviční upír a zbíhají se mi sliny.

„Prostě nemám zájem, odpal. Emmette, odežeň toho moulu, kterej mě otravuje.“ Emmett rychle přicupital a koukl se na Edwarda.

„Copak, Bello, zase někdo otravuje?“ smál se

„Jo, nedá si říct, pořád by chtěl tancovat.“

„Ségra, taky by ses měla trochu uvolnit, koukej na Alice a Rose, nestojí tady.“ Zavrčela jsem, je jako Alice  mě chtěl pořád dávat dohromady s kluky.

„Emmette,“ zvýšila jsem hlas.

„Jo, promiň, hned ho odeženu. Sorry, kluku, ale Bella nemá zájem, dej si svátek.“ Uff, se mi ulevilo. I když jsem byla poloviční upír, na krev jsem reagovala jako každý jiný a krev Edwarda byla ještě vábivější než kohokoliv jiného.

„Alice, prosím, mohli bychom už jet domů?“

„Bello, tebe to tu nebaví?“

„Ne, nebaví a navíc mám žízeň, co kdybychom zbytek Silvestra oslavili na lovu?“ Usmála jsem se a doufala, že to příjme.

„Dobře, tak jo, stejnak už mě to tu taky moc nebaví.“ Nečekala jsem, že to bude tak jednoduché, ale byla jsem za to ráda. Odcházeli jsme zadním vchodem, kde to bylo blíž k autům. Kráčela jsem si přímo k Astonu, když v tom…

„Áááááhhhhhhhhh“ Poznala jsem Alice, běžela jsem za její vůní. Když jsem doběhla, byli tam všichni.

„Co se děje?“

„Bello, pojď sem, rychle.“ Přicupitala jsem a doufala, že to není nic vážného. Mýlila jsem se.

Ležel tam Edward v kaluži krve, jeho srdce vydávalo poslední údery. Jeho krásný obličej byl celý od fialové barvy až po černé.

„Alice, co se mu stalo?“

„Bello, já nevím, ale musíš ho odnést domů, ať se na něj podívá Carlisle.“ Nechtěla jsem, aby ho Carlisle proměnil.

„Alice, proč? Přece ho nepro…“

„Bello, jsi jediná, která to může udělat, jestli ne, umře. Ani jeden z nás nemá takové ovládaní jako ty.“ To byla pravda, v tomhle jsem s Carlislem byla jedinečná.

„Dobře, ustup.“ Obešla jsem Alice, došla k Edwardovi. Jednou rukou jsem ho vzala pod krkem a druhou pod koleny. Kdybych neměla takové sebeovládání, asi by to nepřežil, mojí chybou, ale já jsem si věřila a odnesla ho do auta. Položila jsem ho na zadní sedadla a největší rychlostí jsem jela do Forks. K nám domů.

Během pěti minut jsem byla před naší vilou a nesla Edwarda dovnitř. Kopla jsem nohou do dveří a doufala, že Esmé nebo Carlisle jsou doma. Ano, dveře se otevřely a já spatřila Carlislea.

„Bello, co si… teda… jak… kdo t… to je?“ Neutvořil smyslnou větu.

„Carlisle, nebojm já mu nic neudělala. Našli jsme ho venku u klubu celého zmláceného v kaluži krve. Jediná já jsem ho mohla odnést, nikdo jiný se na to necítil. Máš se na něj podívat. Alice a ostatní by měli dojet během chvilky.“  Udiveně na mě koukal.

„Bello omlouvám se, já myslel, že…“

„Carlisle, nemáme čas, přestává mu být srdce, prosím zachraň ho, nesmí umřít,“ začala jsem vzlykat.

„Jistě, rychle pojď do mé pracovny.“ Vyběhla jsem schody a zamířila si to pracovny. Položila jsem ho na lehátko a čekala na Carlislea, ten hned přiběhl.

„Edwarde, slyšíš mě?“ zkoušel mluvit na Edwarda, ale ten nevnímal.

„Nevnímá, musím to udělat hned.“

„Carlisle, já sen půjdu osprchovat, přeci jenom moje sebeovládání má hranice.“

„Jistě, promiň, zapomněl jsem na to.“ Šla jsem ke dveřím.

„Bello?“

„Ano“

„Jsme na tebe pyšný, určitě ti bude zavázaný.“ Ušklíbla jsem se.

„To nemusí, jenom ať to přežije, ale i tak děkuju.“ Usmála jsem se a vyběhla do svého pokoje. Jak mile jsem otevřela dveře, vrhla jsem se do koupelny a šla se osprchovat. Třikrát jsem se umyla vlasy i tělo, ale místy jsem ještě cítila krev. Vyšla jsem z koupelny, oblékla si volné tepláky, tričko a šla do kuchyně, měla jsem hlad. Krvavé oblečení z klubu jsem spálila venku.

„Bello, drahoušku máš hlad?“

„Ano, prosím, uděláš mi něco?“ Esmé se na mě usmála a jen přikývla. Sedla jsem si ke stolu a čekala. Před očima jsem měla pořád Edwarda, jak mě žádá o tanec a pak venku jak krvácí. Kdybych s tím šla tancovat, nemusel tam ležet. Z části to byla moje vina. Z mého myšlení mě vyrušila Esmé.

„Zlatíčko, tady máš jídlo.“

„Děkuju, mami.“ Věděla jsem, jakou radost jí udělá tohle oslovení, a pustila jsem se do jídla.

Bylo to výborné, jako obvykle.

„Esmé, bylo to výborné, ale já už si půjdu lehnout, jsem po dnešku unavená.“

„Jistě, dobrou zlato.“

„Dobrou.“ Vešla jsem do obýváku a tam seděli moji krásní sourozenci.

„Bello, je mi to líto, že jsi to musela být ty, ale jinak to opravdu nešlo,“ omlouvala se Alice

„To je dobrý, nic se nestalo, bude žít, teda ne doslova, ale bude. Jsem unavená, půjdu si lehnout dobrou.“ Všichni mi řekli dobrou, Alice s Rosalie mi dali pusu na čelo a já odešla do svého pokoje se natáhnout. Jediná v tomhle domě jsem spala, to bylo opravdu frustrující.

Sny jsem měla o Edwardovi. Ležel venku, klepal se zimou a brečel. V tom jsem se probudila, bylo něco kolem osmé hodiny ráno. Cítila jsem na obličeji mokro. Já jsem brečela, brečela jsem za Edwarda, to není možný. Určitě jsem za jeho „smrt“ mohla já. V koupelně jsem provedla ranní hygienu, oblékla se a vydala se dolů na snídani. V obýváku seděli všichni, včetně Carlislea.

„Bello, jak si se vyspala?“ Nechtěla jsem jim vyprávět o svých snech, tak jsem zalhala.

„Skvěle, dík.“ Odešla jsem do kuchyně, kde jsem měla na stole míchaná vajíčka. Snědla jsem je celá. Talíř jsem odnesla do dřezu a umyla ho. Mezi futry jsem ztuhla, viděla jsem Alice, jak kouká do prázdna a má vykulené oči. Znala jsem ten pohled. Alice má vize o budoucnu. Nevydržela jsem to.

„Alice co se děje?“ Chvíli mlčela, podívala se na mě, usmála se a…

„Edward, Edward se za necelých pět minut probudí.“  Stála jsem tam s vykulenýma očima pro změnu já, v tom někdo zařval.

„Áááchhhhh…“

Pokračování ve 3. kapitole :).

_______________________________________________________________________________________________________

Doufám, že se Vám moje druhá kapitolka líbila, pokud ano, napište nějaký komentář. Další kapitolku Vám sem dodám po 15 komentářích. Vaše KacenQaCullen. :.)

  Nevyřčená slova lásky- 1. kapitolashrnutí - Nevyřčená slova lásky- 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 2. kapitola:

 1
20.02.2012 [17:52]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!