Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 19. kapitola

13.12.2010 (19:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3103×

Nevyřčená slova lásky – 19. kapitola

Běžel jsem dál a dál, nevnímajíc kolik hranic už jsem minul. Už jsem je ani nepočítal, nemělo to cenu. Sem tam jsem si ulovil nějakou tu pumu, či medvěda. Běhal jsem mezi jehličnatými stromy a přemýšlel o svém životě. Co jsem komu udělal? Kde jsem udělal chybu? Proč mi to Bella udělala? Ale odpovědi se mi nedostávalo. Stromy mi naslouchaly, ovšem prozradit mi nic nechtěly.

Utíkal jsem co nejdál od civilizace, rodiny, Belly. Byl jsem donucen to udělat, nebo jsem to možná chtěl já. Sám nevím, co si pořád mám myslet. Co když jsem vybouchl zbytečně? Možná jsem si to měl ověřit… Dost. Ne. Neudělal jsem nic špatného, to ona. Já jsem jako blbec čekal, kdy o sobě dá vědět, a ona takhle.

Posadil jsem se na nejvyšší větev stromu a vyndal mobil, který mi v poslední době neustále vibroval v kapse. Na displeji se mi zobrazilo padesát nepřečtených zpráv a dvacet zmeškaných hovorů. Neměl jsem chuť je otevírat, ale moje zvědavost mi nedala. Co když mi napsala Bella? Co když si na mě vzpomněla? Byl jsem naivní, ale naivně zamilovaný, to byl ten důvod.

Otevřel jsem první dvě a dál už nečetl. Byly od Alice a Emmetta. Od Alice. „Edwarde, prosím, vrať se, máme o tebe strach.“ Od Emmetta. „Přijď domů, rychle, Alice je na tom špatně.“ Špatně? Z čeho? Nejdříve jsem byl na pochybách a přemýšlel o tom, že bych se vrátil jen kvůli Alice, ale pak mě to napadlo. Není jí zle, jen mě chtějí dostat domů, abych nic neprovedl.

Pořád mě podezírají, že nemám pevnou vůli, mají obavy z toho, že bych podlehl lidské krvi, podle nich neabstinuji tak dlouho, abych to mohl zvládnout, navíc v tomhle stavu jsem nejzranitelnější, ale sami vědí velký kulový.

I když si budou chránit myšlenky, vycítím to z nich. Ve škole mě sledují na každém kroku, pohnu se já, pohnou se oni. Kolikrát jsem měl chuť jim vynadat, říct jim od srdce, co si myslím, ale držel jsem se. Všechen vztek, co jsem v sobě střádal, jsem držel hluboko v nitru jen kvůli Belle.

Kvůli ní mám pevnou vůli, ale nač mi je, když mě Bella opustila? Moment, ona se ke mně nikdy moc neměla, dalo by se říci, že utekla od své rodiny, jen aby nemusela být v mé blízkosti. Raději mě vyměnila za namachrovaného kulturistu.

Už jsem kvůli Belle ronil plno slz, řekl jsem si, že jsem chlap a ti nebrečí. Měl bych se sebrat a žít dál. Není jediná holka na světě, je jich mnohem víc, než si myslím, jen je potřeba otevřít oči, abych na jejich vnitřní krásu viděl lépe.

Znovu jsem pohlédl na displej a projížděl neotevřené zprávy od neznámého čísla. Kdo by to mohl být? Bella? Ne, ta to nebude, má zajímavější program, než napsat svému ‚bratrovi‘, jak se má. Myslím, že si vystačí s někým jiným, mě hodila někam do zákoutí své mysli a bude se mnou zaobírat, až to bude opravdu nutné.

Otevřel jsem ji a nestačil jsem valit oči.

Ahoj, zlato, víš, v poslední době jsem tě tu neviděla, což se mi moc nelíbí. Ráda bych tě opět viděla, tvou mužnou postavu, tvé oči a nebylo by na škodu okusit tvé překrásné rty. Písni, budu čekat, Jessica.

Wow, to bude ta přebarvená blondýna na hnědo. Chtěla by se se mnou seznámit? Co jí mám napsat? Otázkou je, jestli jí mám vůbec odepsat.

Když jsem si dával dohromady všechny pro a proti, došel jsem k závěru. Co by mi mohlo bránit? Alice? Emmett? Bella? Kdyby se někdo zeptal před dvěma dny, řekl bych, že čekám na svou princeznu, až přijede domů – Bellu. Ale teď mi nebrání nic. Jsem volný, zraněný s bolestí na srdci. Jak se říkává, láska se léčí přátelstvím, které přeroste v další lásku. Možná bych měl zapomenout na Bellu a ohlížet se po jiných.

Ne možná, ale určitě!

Bella:

S pláčem jsem nasedla do taxíku a jela do hotelu. Byla jsem pevně rozhodnutá odjet z tohoto prokletého města a odjet za svou rodinou, láskou, štěstím…

Bolelo mě to, jak se ke mně Jacob zachoval. Byl to hulvát. A ještě víc mě bolelo, že jsem málem Edwardovi zahnula s jiným. Když jsem si uvědomila, co se mohlo stát, polilo mě horko a nejraději bych se propadla do země ostudou. Jak jsem mu to mohla provést?

Nedivila bych se, kdybych přijela a on by doma nebyl. Nedivila bych se, kdybych ho našla s jinou. Ublížila jsem mu víc než dost. Ten kluk má právo být šťastný s někým, kdo ho bude milovat správně, kdo si ho bude vážit, a ne si z něho utahovat a prchat před ním. To dělá jenom husa, jako jsem já.

Vím, že toho budu pekelně litovat. Edward je ten pravý. Jen kvůli Jacobovi jsem si uvědomila, že jsem zamilovaná. Celým srdcem, celou duší jsem se zamilovala do Edwarda Cullena. Do krásného, úchvatného, mužného sexy upíra, který mě miloval.

Bude mě mrzet, když uvidím, že jeho mužné ruce drží někoho jiného, ale copak bych mu to mohla vyčítat?! Ne, nemohla. Mohu pouze nečinně přihlížet a nadávat sama sobě, že jsem tak blbá.

Auto zastavilo, bezmyšlenkovitě jsem na sedadlo hodila peníze s tučným dýškem a vystřelila odtamtud jako zapálená raketa.

Rozeběhla jsem se ke dveřím, které byly docela daleko. Boty na podpatku mě brzdily, a tak jsem neváhala, sundala jsem je, hodila je do kabelky a bosa spěchala do svého pokoje.

Výtah byl obsazený, jako malá jsem nedočkavě mačkala tlačítka a proklínala čas. Dokonce mě napomenula starší dáma, že bych do toho neměla mlátit, abych to nerozbila. Byla jsem tak rozrušená, že jsem si neuvědomila, co jsem z té nevymáchané pusy vypustila.

„Hej, stará držgrešle, nechte si své rady pro někoho, kdo o ně stojí. Já spěchám a nemám v plánu se tu s vámi zdržovat, na shledanou,“ nastoupila jsem do výtahu a opět nedočkavě mačkala osmé patro. Stará paní na mě koukala s otevřenou pusou a propiskou v ruce.

Když se dveře zavřely, teprve potom jsem si uvědomila, jak jsem se to chovala. Chytila jsem se za hlavu. „Vidíš to, Bože? Kvůli Edwardovi jsem drzá i na staré lidi, co jsem komu udělala, že jsem tak trestaná? Pověz, alespoň se z těch chyb poučím,“ bědovala jsem.

Jen co se dveře rozevřely, vyletěla jsem směr můj pokoj. Hrabala jsem v kabelce kartu, abych si mohla otevřít, ale nikde nic. Vyházela jsem boty, peněženku, klíče od auta, ale kartu k otevření nikde. Potřebovala jsem, co nejrychleji dovnitř. Musela jsem jednat ukvapeně.

Trochu jsem couvnula a pořádnou silou jsem odkopla dveře. Ty se rozletěly z pantů a přistály na zemi. S úsměvem od ucha k uchu jsem se vrhla k cestovní tašce a cpala tam vše, co mi přišlo pod ruku. Vyndala jsem si mobil a vytáčela číslo na letiště. Pořád to vyzvánělo, ale nikdo to nezvedal.

„Sakra, zvedněte to,“ hudrovala jsem.

„Prosím, letiště v Paříži, jak vám mohu pomoci?“

„Dobrá den, potřebovala bych urychleně co nejbližší letenku do Seattlu,“ drmolila jsem. Možná, že mi nerozuměla úplně, ale asi něco pochytila. Slyšela jsem jen vyťukávání divné morseovky.

Běhala jsem po pokoji a házela poslední věci do kufrů. Nezabývala jsem se skládáním, jen jsem to srolovala a hodila dovnitř. Alice mě zabije, pomyslela jsem si.

„Jste tam?“ vyrušila mě slečna.

„Jistě,“ snažila jsem se o vlídný tón, ale hlas mi tak přeskakoval z jednoho tónu na druhý.

„Slečno, je nám líto, ale nejbližší let je zítra odpoledne.“

„Co prosím? Bližší není? Nemusí to být první třídou, potřebovala bych co nejdříve, je to otázka života a smrti.“ Spíše lásky či ztroskotání.

„Opravdu bychom vám rádi vyšli vstříc, ale je to nejbližší let. Zrovna před čtyřmi hodinami odletělo poslední letadlo.“ Sakra, ještě jeden den. Co budu dělat?

„Dobře, v kolik přesně?“

„V půl třetí vám to letí, tudíž na letišti buďte v půl jedné.“

„Výborně, zašlete mi letenky do hotelu Pěti růží, mnohokrát vám děkuji.“

„Jistě a rádo se stalo.“ Telefon na druhém drátě oněměl a já se zhroutila na postel. Hodila jsem mobilem o zeď a přimkla si kolena k hrudníku. Ještě necelý den a budu moc spatřit jeho krásný mramorový obličej, oči plné vzrušení a rty, které mě přímo volají po zmocnění se.

Lehla jsem si do polštářů a koukala do stropu. Bílá barva, která nebyla ničím obklopena. Byla sama. Stejně jako já. Sama bez jediné opory.

Já si tu stěžuji, ale popravdě… nemůžu si za to sama?! Ano, můžu. Kdybych nebyla tvrdohlavá, neodjížděla nikam, zůstala doma na zadku dřepět a promluvila si o tom s Edwardem, tak jsme spolu mohli být a možná bychom chystali i svatbu. Ale co jsem já udělala? Vzala nohy na ramena a pelášila pryč.

Utekla jsem jako zbabělec, který nedokáže problému čelit sám. Musí se neustále za někým, něčím schovávat. Ani nevíte, jak mě to mrzelo. Byla to největší chyba v mém životě a věřte, že toho lituji.

Po obličeji mi stekla teplá, slaná voda. Hřbetem ruky jsem ji utřela, ale za ní následovala hned další. Zabořila jsem hlavu do polštářů a snažila se nemyslet na dnešní den. Šlo to velmi těžce, ale nakonec jsem usnula s myšlenkami na Edwarda…

To be continued... KQC. Příště se dočkáme kulatin, jaké pak budou?

18. kapitola - shrnutí - 20. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 19. kapitola: