Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 18. kapitola


Nevyřčená slova lásky - 18. kapitolaDěkuji všem za komentáře k minulé kapitole. Přidávám sem dílek, který se bude týkat Alice, Edwarda a Belly. Prosím o komentáře a vaše názory. Můj mozek se neprokrvoval v té chvíli, tak mi promiňte menší výpadky. KQC.

Nevyřčená slova lásky – 18. kapitola

 

Alice:

Edward vyletěl z jídelny jako namydlený blesk a já jen valila oči. Měla jsem obavy hned z několika důvodů. Za prvé, doufejme, že si nikdo nevšiml jeho rychlosti, což asi není možné, neboť všichni přítomní hleděli jen na nás. Za druhé, Edward byl až moc rozrušený, ještě aby neprovedl nějakou hloupost. Nedej bůh, aby se někomu zakousl do krku, je sice pár měsíců starý, odolávání má taky dobré, ale teď je jeho psychika narušená víc jak jindy. Mám strach.

Za třetí, jak je možné, že se Bella dala ostříhat? Nezakázala jsem jí snad doslovně, že to dělat nesmí? Ona mě vůbec neposlouchá. Sice jí těch pár centimetrů naroste na rozdíl ode mě, ale nebude to mít takovou kvalitu, jako mělo dříve. I když musím přiznat, že se mi moc líbila, vyrazila mi dech. O tom svědčila i moje tvrdohlavost, že na té fotce není Bella. Byla jako vyměněná, mátl mě i ten kulturista, který ji objímal kolem pasu, mám takový dojem, že kvůli tomu Edward tak vybouchl a utekl. A netuším, jestli se brzy vrátí, kupodivu ho vůbec nevidím.

Dopadala na mě úzkost, Jasper si přisedl blíže, vzal si mě na klín a já s úsměvem položila hlavu na jeho hruď. Na zádech mi vytvářel uklidňující kroužky a do ouška mi šeptal slova lásky. Mělo mě to uklidnit, možná to zabralo, ale pořád jsem byla myšlenkami tatam.

Emmett se cítil provinile, podle sebe měl držet jazyk za zuby. Dokonce chtěl běžet za Edwardem, ale zakroutila jsem záporně hlavou.

„Nedělej to, potřebuje být sám.“

„Alice, mám o něj strach, aby něco nevyvedl.“ V jeho obličeji se nedalo číst.

„Já taky, ale bude lepší, když si provětrá hlavu, uklidní se a přijde zas zamilovaný a usměvavý, tedy doufám. Lepší bude, když odepíšeš Belle z mého mobilu, z toho tvého zbyl jen prášek, který se teď mísí někde venku s plyny z výfuku aut,“ vyndala jsem z kabelky telefon.

„Jo, musím jí napsat, uvidíme se doma,“ vzal si mobil a vytratil se. Rose seděla nad mísou zeleného blafu, a kroutila rty. V duchu jsem se smála, ale nestačilo to, abych svoje city projevila i navenek. Měla jsem dost těch pohledů od vlezlých studentů, omluvila jsem se Jasperovi, vzala Rose za ruku a běžely jsme na další hodinu – tělocvik.

Mlčky jsme došly do šatny, kde štěbetaly místní drbny. Jen co jsme vešly do dveří, pohrdavě si nás měřily, po pár minutách nás začaly pomlouvat, jak jinak. Jen jsem si povzdechla a šla najít bílé kraťásky s logem naší školy. S Rose jsme nosily svoje úbory, sice nám tu nabízeli ty jejich zapocené, ale měla jsem k tomu výhrady. Bylo to neforemné, s čímž souhlasila i Rose, rády jsme nosily spíše upnuté oblečení na tělo a ne plachtu.

A za druhé takové barvy, které zkombinovali, to byla rána. Modrá s fialovou, kde to viděli? Dávno z módy a vůbec, takovou kombinaci bych si nikdy nevzala. Profesoři mě už raději neřešili, byla jsem ztracený případ co se týče módy, ke všemu jsem měla připomínky.

Tělocvična byla osvětlená zelenými bodovkami, naše kůže byla ještě průsvitnější než normálně. Někdy jsem si připadala jako průhledné stvoření, lidé skrz vás čtou a ignorují vás. Jako obvykle po nás kluci koukali, pískali na nás a házeli nám malé papírky s čísly od pokoje hotelu. Jsou tak vlezlí.

 

O pár hodin později

Jasper se opíral o zeď a pobrukoval si nějakou písničku.

„Ahoj, lásko,“ zamumlal, ale jeho úsměv na tváři zmize, jakmile mě spatřil. „Proboha, co se ti stalo?“ Měla jsem ovázanou hlavu, jedno oko a ruku.

„Jenom profesor přeháněl, prosím tě, pojď rychle k autu, ať to ze sebe sundám, neladí mi to k oblečení,“ popadla jsem ho za ruku a táhla na parkoviště. Měl na jazyku plno otázek, ale já jsem mu ani na jednu neodpověděla, více mě zajímala ta vize, kterou jsem o hodině měla.

„Alice, co se stalo, kdo tě tak zřídil?“

„Heh… měla jsem vizi o Edwardovi, Belle a…,“ zasekla jsem se.

„O kom?“

„Prosím, jeďme domů, potřebuju trochu klidu, prosím,“ upřela jsem na něj svá očka a doufala, že mi vyhoví. Otevřel mi dveře od auta a já s úsměvem nasedla. Byla jsem rozhozená a potřebovala jsem trochu klidu bez dalších otázek a dotěrných pohledů.

Jasper si sedl za volant a neopovážil se mě na něco ptát. Měl nutkání mě utěšovat, ptát se, ale věděl, že by mi to náladu jen zhoršilo. Sundala jsem si ty bílé obvazy, hodila je z okna ven a hlavu položila na ledové sklo. Přemýšlela jsem o tom, jak se to mohlo stát, je to vůbec pravda? Byly to jen útržky, ale něco na tom bude, přeci se mi někdo jen tak nenabourá do mysli.

Tiše jsem si povzdechla a zavřela oči. Jak bych si někdy přála zavřít víčka a ponořit se no říše snů. Běhat po louce s růžovými králíčky, gigantickými slony. Mít culíčky každý z jiné strany, červená líčka a házet úsměvy na každou stranu. Bohužel, nemám možnost projevit svou fantazii naplno.

„Alice, miláčku, jsme doma,“ zašeptal mi někdo do ouška.

„Hm,“ zavrněla jsem, neměla jsem v úmyslu z toho prokletého auta vůbec vylézt.

„Dobře, nejde to po dobrém, půjde to po zlém,“ vzal mě do náruče a nesl do domu. Chtěla jsem sice protestovat, ale i jako upír jsem neměla tu sílu, abych pronesla nějakou jedovatou poznámku.

Byla jsem při vědomí, ale starostlivý křik Esmé jsem vnímala jen okrajově.

„Jaspere, co se stalo? A kde je Edward?“ Bože, ani slovo bych jí teď říct nemohla.

„Esmé, nic se nestalo, jen je vysílená. Promluvíme si, až ji dám do pokoje a Edward…“ víc jsem neslyšela, jako bych upadla do věčné tmy, ze které se jen tak neprobudím.

 

***

Emmett:

Už to byly tři dny, co sebou Alice sekla a Edward nepřišel domů. Bella mi už taky neodepsala, připadal jsem si sám, bez jediné podpory. Esmé byla utrápená. Během jednoho měsíce ztratila dvě své děti, jedno z neznámých důvodů omdlelo a ještě se neprobudilo. Sakra, co se to děje?

Každou minutu jsem chodil do Alicina pokoje a modlil se, aby otevřela oči, nebo stačil jen malý náznak, že se jí nic nestalo. Jasper z toho byl hotový, nedalo se s ním vydržet v jedné místnosti. Každou minutu seděl u Alice, držel ji za ruku, prosil ji, aby o sobě dala vědět, ale ona jako by neslyšela.

Poslal jsem ho na lov, ať se jde odreagovat, je řada na mně. S malým vrznutím jsem vešel do ložnice a spatřil malé, křehké stvoření, přes které se dalo pomalu i číst. Oči mě pálily, ale nevnímal jsem to, sedl jsem si vedle pelesti a chytl Alice za ruku. Nepohnula ani brvou, nic se nestalo, vnímal jsem jen chlad z její ruky. Měl jsem hrozný strach, moc jsem se o ni bál.

Ona byla sluníčko naší rodiny, ona nás tu táhla dál. Ona byla ta, co odchod Belly snášela nejlépe, čímž držela všechny. Sehnul jsem se nad ni a políbil ji na čelo. Žádná odezva, jako obvykle. Celé tři dny se stresuji, kdy přijde Edward, kdy se ozve Bella, kdy se Alice probudí… Za chvíli budu první upír na prášky.

Pohladil jsem ji po tváři a přiblížil se k uchu.

„Alice, prosím, jestli mě trochu slyšíš, nebo okrajově vnímáš, dej mi vědět. Nedělej nám to, víš, jak se o tebe bojí Esmé? Ani patu z pokoje vytáhne, s Carlislem nemluví, a co Jasper? Nesmíš ho tu nechat. Slibuji, že až se probudíš, tak s tebou dobrovolně půjdu na nákupy. Přisahám, že ti budu dělat hadrovou panenku, jen se prosím probuď,“ tlumil jsem své vzlyky. Přeci není možné, aby upír omdlel a pak nevnímal ani slůvko.

Hlavu jsem položil do peřin a snažil se zaznamenat sebemenší pohyb. Přemýšlel jsem, kde asi teď bude Bella, kde je Edward a kde je konec Alice…

Na tváři mě hladila něčí ruka. Vískala mě ve vlasech, následně jsem dostal polibek na čelo.

„Přeci mi tu nebude brečet moje hadrová panenka, ne?“ zachraptěla.

„Alice,“ vší silou jsem ji objal, až něco zapraskalo.

„Emmette, prosím tě, vždyť se nic nestalo.“

„Nestalo?! Omdlela jsi a nevnímala tři dny, víš, jaký to byl šok?! Nikdo tomu nemohl uvěřit. A už vůbec nevíme, co tě tak skolilo.“

„Oh…“ obličej jí posmutněl.

„Alice, jsme tady od toho, aby ses s námi podělila o tvoje trápení, ne, abys to dusila v sobě, to jsou pro nás ještě větší muka.“

„Emmette, já vím, že jste tu pro mě, ale tohle bylo tak nečekané a pak ta rána do hlavy, bože, byla jsem mimo.“

„Co se stalo?“ Možná by se mi odpovědi dostalo, ale to by mi Jasper nesměl Alice sebrat.

„Miláčku, já jsem myslel, že se už neprobereš,“ drtil ji v náruči. Nechal jsem je v soukromí, myslím, že si mají, co říct.

Rosalie seděla na sedačce a lakovala si nehty.

„Rose, zas tady je ten smrad, nemůžeš s tím jít ven?“

„Drž pusu,“ vyplázla na mě jazyk a odešla do ložnice, to mi dělá naschvál. Měl jsem se s ní mazlit a místo toho se na mě broskvička naštvala. Po schodech scházel Jasper v náruči s Alice.

„Všechno to přeháníš,“ lamentovala.

„Ne, nepřeháním. Už nechci poslouchat Emmetta a Rosalii v jejich ložnici bez tebe.“

„To si vyprošuji, co jsem měl dělat?“ bránil jsem se. Spolu se smáli, měl jsem z toho radost, Jasper se dlouho na nikoho nesmál.

„Alice,“ vyřítila se z pokoje Esmé.

„Mamí,“ objímaly se tak dojemně, že jsem musel obejmout Jaspera. Nejdříve na mě koukal jako na blbce, ale pak se podvolil.

„Prosím tě, řekni nám, co jsi měla za vizi.“ Opět zbledla, posadila se na sedačku a upřela na nás svůj utrápený výraz.

„Zrovna jsme byli na lovu, když jsem zahlédla mrtvolu člověka. Bez jediné kapky krve ležela na zemi. Pár kilometrů od nás jsme našli viníka. Seděl pod dubem s dívkou a objímali se. Oba měli pusu od krve a karmínové oči. Jejich láska z nich čišela na míle daleko, ale když jsem viděla obličeje, zastavil se mi dech. Pak jsem dostala medicimbálem do hlavy, takže jsem celou vizi ztratila, nevím, jak to dopadlo.“  Myslím, že vím, kdo to je.

„V autě jsi mluvila, že jsi měla vizi o Belle a Edwardovi… Alice, byli to oni?“ Na sucho polkla a přikývla.

„Alice, myslím, že to není tak vážné. Bella by nepodlehla a Edward také ne, myslím, že to byl nesmysl,“ vložil se do debaty Carlisle.

„Možná ano, možná ne. Říkám - nejsem si tím jistá, což mě trápí.“

„Měli byste si zalovit, Alice nevypadá moc dobře, navíc zítra jdete do školy.“

„Máte informace o Edwardovi?“ zeptala se Alice.

„Ne, zatím nic. Doufejme, že přijde brzy, nebo nám náš plán nevyjde, ples se koná za tři dny.“

„Jo, snad se do té doby objeví, ale ty mi dlužíš nákupy,“ na tváři se jí objevil vítězný úsměv.

„Co? Tys to slyšela?“ vyjekl jsem.

„No jasně, že ano. Tohle jsem nemohla přeslechnout,“ skočila mi kolem krku.

„Doufám, že to nepřeženeš, jinak příště omdlím já.“

„Neboj, jen budeš smyslů zbavený,“ zakřenila se. Sice jsem si podepsal ortel smrti, ale jsem rád, že se probudila, jinak bych se užíral dál, ale Edward mi hlavou vrtá pořád.

Bude někdy naše rodina normální, bez problémů? To ví jenom Bůh…


Vím, že vás tato kapitola moc nezaujala, nemám talent, což svědčí o mém stylu psaní, tudíž mi prosím napište, jestli chcete, abych pokračovala dál.

Co říkáte na Alice? Vím, divné, že upír může omdlít, ale když Edward ronil slzičky, proč by Alice nemohla omdlít?*

Pokud budete chtít další, konal by se návrat Edwarda a jeho zuřivosti.

17. kapitola - shrnutí - 19. kapitola

* Může za to moc bujná fantazie po dobu lenošení v posteli, zatímco si spolužáci namáhali hlavinky.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 18. kapitola:

 1
20.02.2012 [22:35]

kikuska Ja chcem Bellu späť a Eda tiež. A nechcem, aby sa hádali, ale aby sa ľúbili. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.01.2012 [21:01]

alicecullen105 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!