Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 12. kapitola

Polštáře 1


Nevyřčená slova lásky - 12. kapitola Dozvíte se, jak to cítí Bella. Bella se ocitne ve světle své rodiny, která ji neustále bombarduje otázkami na včerejší noc. Co se stane? Odpoví jim Bella? Nebo má nějaký jiný plán? Prosím o komentáře, děkuji. KacenQaCullen

Bella:

Po slovech, která jsem jen zašeptala, neboť už jsem neměla sílu všechno v sobě držet, jsem utekla do koupelny a zavřela na dva západy.

Moje tělo se svezlo k zemi a vzlyky, ať už tlumené či hlučné, se draly na povrch. Myšlenky v mé hlavě létaly od kouta ke koutu, od shora dolů. Edwardova tvář, když mi vyznal city, i když ne zrovna klasickým způsobem. Maminky příběh, moje srdce, které se každou minutu bez Edwardovy přítomnosti trhalo na kousky.

Nikdo to nechápal, ani Jasper to nemohl pochopit. Edward byl zakázaná láska, nemohla jsem být s ním, nemohla jsem se dotýkat jeho bílé kůže, nemohla jsem ho políbit na ledové rty. Moje mysl i končetiny byly svázané neviditelnými pouty.

Proč já? Proč jsem se musela zamilovat zrovna do Edwarda. Proč se stal mým bratrem? Proč? To jsem byla tak zlá, že ani po zbytek věčnosti nemůžu žít normálně? Když jsem byla člověk, nepoznala jsem, co je to láska. Když jsem se stala upírem, také do teď nevím, co to láska je, jaký význam to vůbec má. A věřte, že není lehké být v domě plné lásky. Tři páry, které mají druhou polovičku a podrží se navzájem, když je to nutné.

Já se nemám o koho opřít a i kdybych chtěla, pořád nejde to. Nevím, proč mi příběh mé matky tak přirostl k srdci, ale je tak podobný tomu mému. Také se Edward do naší rodiny dostal jen shodou náhod. Bohužel, také jsem k němu pocítila jistou náklonnost. Už od začátku jsem věděla, že to nebude dobré. Nebyl to cit, který mám stejný jako k Emmettovi nebo Jasperovi. To jsou moji starší bratříčkové a nic víc. U Edwarda jsem se snažila o stejný vztah, ale nějak to nabralo jiný konec.

Od doby, co je tu Edward, se necítím jako doma. Jako by nezapadaly částečky do sebe. Nechápu to, co se stalo? Možná je to tím, co pro mě Edward znamená, že to už není jen sourozenecký vztah, ale opětovaná láska. Nevím, co dělat dál. Nemá mi kdo poradit, jsem totálně na dně.

Tok slz se zdvojnásobil, ale já už neměla co plakat. Váčky vyschly, a tak jsem plakala na sucho. Neviděla jsem se v zrcadle, ale určitě by prasklo, vidět teď můj obličej.

Nevím, jak dlouho jsem tu seděla v mé bohulibé činnosti, ale asi velmi dlouho. Únavou se mi zavíraly oči a nedokázala odporovat, ne teď.

 

Když jsem se probrala, myslela jsem, že budu v posteli přikrytá dekami a v křesle spatřím Edwarda. Jak naivní jsem byla. Vždyť jsem si zavřela dveře na zámek, oknem by se neprotáhl a vlastně já ho vyhodila z pokoje, tak se ani nebudu divit, když nebude doma.

S těžkou nestabilitou jsem se vyhoupla na nohy. Opřela se o umyvadlo a bála se spatřit můj odraz v zrcadle. Neměla jsem dosti odvahy zvednout hlavu o pár stupňů nahoru. Pustila jsem ledovou vodu a kropila si obličej. Nějak jsem se pořád necítila ve formě, tak jsem napustila vanu a poddala se tomu.

Zakázala jsem si myslet na poslední dny, ba dokonce měsíce. Všechno by mě to přivedlo k jedné osobě a skončila bych znovu uplakaná, tentokrát ve vaně. Umyla jsem si vlasy, vymydlila tělo. Nechtělo se mi vylézt, a tak jsem na poličce nad pračkou našla knihu. Vzala jsem ji do ruky a začetla se. Občas, když mám dobrou náladu, tak vlezu do vařící vody a čtu, dokud nejsem na poslední stránce. Nezabere to moc času, ale takovou hodinku relaxuju. Knížku ,Na větrné hůrce´ jsem četla nespočetněkrát, ale něco mě k ní pořád táhne. Není to o hlavních postavách, nýbrž o tom ději.

Čtení mi uvolnilo celou mysl a já byla schopná se po tříhodinové koupeli dostat z vany ven. Na hlavě jsem si vytvořila turban z ručníku, tělo obalila do županu, takže mi byl vidět jen bílý obličej, skoro podobný barvě mého ručníku. Nebylo by od věci, kdybych provedla i ranní hygienu, když už jsem strávila celou noc v koupelně.

Potichu jsem otevřela dveře od koupelny a nakoukla do pokoje. Doprava, doleva, nikde nic. Zalezla jsem do šatny a navlékla na sebe první věci, co mi přišly pod ruku. Modré kalhoty, tričko s dlouhým rukávem a mikinu. Vlasy jsem vyfoukala, projela kartáčem a hodila do culíku, jen ofinu jsem nechala, aby mi splývala po obličeji. Řasy jsem lehce projela řasenkou, pusu přejela leskem a bylo hotovo. Pro kontrolu jsem se rozhlédla po pokoji, jestli tu opravdu nikdo není. Můj pohled zůstal na růži, která vynikala na bílém povlečení.

Nebyla jsem si jistá, kdo ji sem dal, ale hrubou představu jsem měla. Rychle jsem ustlala, růži dala na psací stůl a vyrazila dolů. V obývacím pokoji nebyl nikdo, televize vypnutá, bylo tu ticho jako v márnici. Čekala bych Emmetta a jeho narážky, nebo Jaspera, ale nikde nikdo. Vešla jsem do kuchyně a tam byla Esmé u plotny, Alice si četla módní časopis a Rosalie prostírala stůl.

„Alice, prosím, podej mi mléko z lednice.“ Poslušně časopis odložila a odcupitala k ledničce.

„Ahoj Bello, posaď se. Hned ti nandám snídani.“

„Ahoj,“ zachraptěla jsem. Bez další konverzace jsem se uvelebila na židli. Alice se zrovna otočila a nesla plnou sklenici mléka.

„Ježíšku na křížku,“ zaklela a pustila mléko, které se záhadným způsobem vlilo Rose do dekoltu.

„Proboha, Alice, co se stalo?“ Alice byla bílá jako křída, v místnosti byla napnutá atmosféra.

„Bello, jak to vypadáš,“ vysoukala ze sebe, ale dalo jí to práci.

„Normálně, jak bych vypadala.“

„Kruhy pod očima, opuchlé oči, nemluvě o tom, jaké máš bělmo. Napuchlé rty, vlasy ledabyle svázané do culíku a to oblečení, chceš mě zabít?“ Jako kdyby vypukla třetí světová válka.

„To je toho,“ pustila jsem se do jídla, které mi podala Esmé, při čemž kroutila nechápavě hlavou.

„Alice, já tě zabiju, teď jsem celá pocákaná tím smradem od krávy.“

„Promiň, Rose, ale tohle mě opravdu moc vylekalo.“

„Chápu, ale nemusela jsi to vrhnout na mě, je tu i linoleum, mimochodem, Bello, vypadáš fakt hrozně, co se stalo?“ Cítila jsem, jak se mi do očí vlévají slzy. Sakra!

„Nemám náladu se o tom bavit, tak mě, prosím, nechte dojíst tu snídani.“ Popravdě řečeno, jsem měla po chuti.

„Bello, jsme tvoje sestry, měla by ses nám svěřit.“

„Alice, pochop, že prostě nechci, nemám na to náladu a vůbec nemám náladu na nic,“ odstrčila jsem talíř, který posléze dopadl na zem. Teď linoleum zdobila slanina a žlutá vajíčka. Byla jsem vynervovaná, a tak jsem bleskem vyletěla z kuchyně.

To bych nebyla já, kdyby se něco nestalo. Bezedný práh se mi chamtivě zakousl do bot a pomalu, ale jistě jsem se chystala seznámit s podlahou. Už jsem byla na dosah, ale okolo pasu se mi obmotaly ledové ruce. Byla jsem ze všeho vyjukaná, takže jsem ani periferním viděním nepozřela, kdo by to mohl být.

„Bellinko, měla bys dávat pozor,“ usmíval se od ucha k uchu Emmett.

„Jo, díky.“ Na víc jsem neměla. Chtěla jsem se vymotat ze silného sevření, ale nějak se mi to nedařilo. „Emmette, mohl bys mě pustit,“ procedila jsem skrz zuby, docházela mi trpělivost.

„Pustím, jen když mi řekneš, co měla znamenat ta hádka včera v noci s bráchou.“ Si ze mě dělal srandu, ne?  To se všichni dohodli?

„Jo? Tak s bráchou? A já jsem kořen, nebo co? Víš co, Emmette, do toho, co jsme si včera řekli, ti může být prd a buď rád, že jsem slušná, použila bych i jiná adjektiva.“

„Moc nechápu tvoje rozpoložení, ale Edward na tom je o hodně hůř, na lovu byl jako tělo bez duše a dokonce s námi ani nešel domů.“

„Je mi úplně jedno, co je s Edwardem, a tobě to může být taktéž ukradené. To, co jsme si řekli, je jen mezi námi.“ Konečně mě pustil, hned jsem toho využila a vyletěla nahoru. Na schodech jsem potkala Jaspera.

„Ahoj Bello, tak co…“ Nenechala jsem ho domluvit.

„Nechte mě všichni na pokoji, jste hrozní. Nechte mě taky trochu dýchat, proboha.“ Cítila jsem mokré tváře, takže už je to tu zas. Třískla jsem dveřmi, že málem vyletěly z pantů. Chtěla jsem si sundat boty, ale nějak se mi zamotaly nohy a já políbila koberec, přičemž jsem si dala jednu ruku pod tělo a přimáčkla ji tam. Vyndala jsem si z pusy chlupy a boty si raději zula ručně. Hupsla jsem do peřin a neměla v úmyslu vylézt.

Nevím, co mě bolelo víc. Edward a jeho smutná tvář, kde nejiskří oči radostí, nebo moje přilehlá ruka. Já jsem fakt někdy nemotorný druh stvoření. Podařilo se mi znovu usnout a ve snu běhala mezi králičky s růžovýma srdíčky. Doběhla jsem na konec cesty a tam stála krásná nevěsta ve svatebních šatech a vedle ní Edward. Bylo mi jasné, že nebude pořád sám, takže jsem ani nemohla čekat nic jiného, ale docela mě to zklamalo. Přistoupila jsem blíže k nevěstě a zahleděla se jí do tváře. Měla zlaté oči, plné rty, hnědé vlasy, štíhlou postavu, byla krásná, úchvatná… ale když jsem se zahleděla pořádně, poznala jsem tu postavu.

Byla jsem to já. Jen jsem měla jinou barvu očí a byla jsem rozhodně krásnější. Sen se rozplynul a já spatřila bílý strop mého pokoje. Nevím, jestli to byla noční můra či krásný sen. To bylo neuvěřitelné. Pak mě něco napadlo, nemůžu tady zůstat, alespoň ne teď. Čapla jsem kufr pod postelí a začala balit. Nevěděla jsem, na jak dlouho jedu pryč, takže to byla docela slušná kopa oblečení.

Trička s krátkým i dlouhým rukávem, kalhoty, bundy, zkrátka bylo toho moc. Hygienu jsem jen jedním pohybem shrnula do tašky a bylo zabaleno. Na sebe jsem hodila něco pořádného, namalovala jsem se a vyžehlila vlasy. Do jedné ruky kufr, do druhé kabelku a vydala jsem se na boj se schody. Jako bych to nevěděla, jen co jsem se dostala na první schod, kufr dostal nohy a utíkal dolů sám. Pod schody stála Alice, ta se hbitě otočila a kufr chytla do rukou.

„Bello, můžeš mi říct, co to děláš?“


Moc prosím o komentáře, nejsem ani v půlce a připadá mi, že zájem začíná upadat. Jestli nechete pokračování, stačí říct a já to useknu, ale nepočítejete potom, že to bude happy end. Na happy end bych potřebovala takových dvacet kapitol navíc, tak si to rozmyslete a vyjádřete. Děkuju.

KacenQaCullen.

11. kapitola - shrnutí - 13. kapitola

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 12. kapitola :

 1
20.02.2012 [19:56]

kikuskaNo tak ja teda rozhodne nechcem, aby Bella niekam chodila! Nie! Emoticon Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. fantomas
17.09.2011 [18:50]

OPOVAZ SE SKONCIT SAD ENDEM!!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!