Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 45. kapitola

02.11.2011 (11:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2937×

Spokojeně jsem scházela schody v doprovodu Rosalie. Šla vedle mě jako duch, nemluvila. Asi na mě byla stále naštvaná. Třeba čeká, že se omluvím, nedočká se, nemám za co. Odtrhla jsem oči od ní a radši se dívala pod nohy, abych náhodou nezakopla.

„Tanyo, už se s tebou o tom nehodlám bavit!“ zaslechla jsem Edwardův rozčilený hlas.

„Jak si můžeš být tak jistý, že si s tebou nehraje. Jak víš, že to dítě je tvoje?!“ Moje tělo se instinktivně zastavilo a odmítalo jít dál. Viděla jsem je. Tanya stála naproti Edwardovi a divoce máchala rukama a Edward se na ni mračil.

„Ehm, ehm…,“ odkašlala si nahlas Rosalie. Dala jasně na vědomí, že jsme tady a slyšíme je. Upřeně jsem se dívala na Tanyu. Jak tohle jen mohla vyslovit?! Vřelo to ve mně, ale převládala otupělost. Nemohla jsem ani otevřít pusu, abych reagovala na její slova.

„Bello,“ slyšela jsem Edwardův hlas, ale tak nějak z dálky. Pozorovala jsem Tanyu a vynadala si. Jak jsem si mohla myslet, že bychom mohly být kamarádky? A já měla pocit, že jí křivdím! Zasloužila by si být století uvězněná bez krve, shořet v plamenech. Nad tou představou jsem se musela pousmát.

„Bello,“ oslovil mě znovu Edward a jemně uchopil do dlaní mou tvář. Zaměřila jsem na něj svůj zrak a párkrát zamrkala. Připadala jsem si, jako bych se vzbudila z nějakého transu. „Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a pohladil mě po vlasech. Donutila jsem svou hlavu k pohybu, abych mohla přikývnout. Myslím, že jsem ho moc nepřesvědčila, protože se i nadále na mě starostlivě díval.

„Půjdeme domů?“ zeptal se.

„Jo,“ přitakala jsem potichu. Měla jsem přistoupit na Edwardův nápad, abychom se zatarasili a dělali, že jsme si prodloužili pobyt na ostrově. Neměla jsem sem vůbec jezdit! Edward mi obmotal paži kolem ramen a odváděl mě do chodby. Ještě, než jsem se otočila k odchodu, zahlídla jsem na Tanyině tváři úsměv.

Edward mi pomohl dostat se do kabátu a odvedl si mě do auta. Ještě, než jsme opustili dům, zaslechla jsem Rose, jak Tanye vyčítá její chování a říká, že to doopravdy přehnala.

Mechanicky jsem se posadila do auta a dívala se na okolí, které pobíhalo kolem. Nemyslela jsem na nic. V hlavě jsem měla jen jednu velkou díru. Možná jsem byla v šoku.

Edward měl položenou ruku kolem mého opěradla, konečky prstů hladil mou paži a starostlivě po mně pokukoval. Sklopila jsem pohled na svoje dlaně, které nevědomky hladily vypouklé břicho.

Nejeli jsme moc dlouho, protože jsme od Cullenů nebydleli daleko. Ani jsem se nenadála a už jsme zastavovali před naším domečkem. Poslušně jsem vyčkávala, až mi Edward otevře dveře. Chtěla jsem vystoupit, ale vyzdvihl si mě do náruče a nevypadal, že by mě chtěl pustit. Obmotala jsem ruce kolem Edwardova krku a složila hlavu na jeho rameno.

Donesl mě až do ložnice, kde mě postavil na zem, aby mi mohl sundat kabát, a pak si lehl na postel a mě si uvelebil v náručí.

Po tváři mi brázdily slzy, které Edward okamžitě slíbával. „Dokud tam ona bude, tak tam nechci chodit,“ zafňukala jsem jako malé dítě.

„Nemusíš, miláčku. Nemusíš dělat nic, co nechceš,“ slíbil mi něžně a váhavě vyhledal mé rty. Polibek byl vlhký a slaný, ale přesto kouzelný. Na pár vteřin jsem dokázala zapomenout úplně na vše.

„Edwarde,“ začala jsem opatrně.

„Ano?“

„To… To co říkala Tanya… Nikdy tě nenapadlo, že by to mohla být pravda? Že naše maličká není... Není tvoje a já to chci jen na tebe hodit?“ Pozorovala jsem, jak se mu ve tváři mění emoce. Nejdříve se tvářil překvapeně, pak se zamračil a nakonec se na mě láskyplně usmál.

„Ty můj blázínku. Nikdy jsem nepochyboval, nikdy mě nic podobného nenapadlo. A i kdyby malá nebyla moje -“

„Je tvoje,“ přerušila jsem ho vážně. Na tváři se mu rozlil úsměv a políbil mě na nos.

„Já vím, že je. Řekl jsem i kdyby… Staral bych se o ni, jako by byla moje. Přijal bych ji za svou, protože chci být s tebou. Miluju tě, Bello. Tak moc tě miluju, že to není možné,“ vyznal se mi. Začala jsem vidět lehce rozmazaně a věděla jsem, co to znamená – blíží se opět slzy. Natáhl se, aby mě mohl políbit, ale uhnula jsem hlavou, takže jeho rty skončily na mé tváři.

„Ale stále mě trápí… Tehdy před domem, když jsem se stěhovala do hotelu a ty jsi za mnou vyběhl, aby ses ujistil, kdo je to otcem. Oddychl sis…“ Nestačily slzy, teď už jsem i začala vzlykat!

„Vím, jak to vypadá. Ale v tu chvíli jsem si vybavil, jak jsi mi vyprávěla o své matce a cos jí… Co jí způsobilo těhotenství s upírem. A když jsi mi řekla, že dítě není moje, oddychl jsem si. Až později jsem si uvědomil, že jsem nejen přišel o příležitost někdy vychovávat dítě, ale taky jsem definitivně přišel o tebe. Šíleně jsem žárlil na muže, který byl s tebou a začal jsem pátrat v každé mysli, jestli o tobě a o tom neznámém muži něco neví. A když… Když jsem uslyšel myšlenky Jessicy,“ zasněně se usmíval až odhaloval všechen svůj chrup, „najednou jsem byl nejšťastnější tvor na světě a stále jsem a budu.“

„Edwarde,“ vzdychla jsem dojatě. „Zasloužil by sis, abych se s tebou pomilovala, ale jsem hrozně unavená…,“ omlouvala jsem se.

Pohladil mě po tváři a usmál se na půl rtu. „Neboj, budu si to pamatovat a vyberu si to v nejbližší době,“ slíbil uličnicky. „Teď si nedělej starosti, Bellinko. Klidně se prospi. Budu tady s tebou.“

Spokojeně jsem přikývla a rychle jsem si přiložila Edwardovu dlaň na bříško. Než jsem zavřela oči, ještě jsem zachytila, jak nespokojeně zamručel a přesunul dlaň pod moje šaty, aby nemusel hladit maličkou před látku šat.

Opatrně jsem pérovala na nafukovacím míči. Seděla jsem vzpřímeně a lopatky tlačila k sobě. Začala jsem cítit nepříjemné pálení na stehnech. Taky jsem cvičila pěkně dlouho. Od té doby, co Edward odešel. Vlastně ještě předtím jsem si zabalila věci na cestu. Takže je to tak hodina a půl? Ale Alice měla pravdu, opravdu mi cvičení na míči pomohlo od bolesti zad. Stačilo tak málo, jen se řídit pokyny z DVD pro těhotné.

Uslyšela jsem klapnout dveře. Edward už se vrátil z lovu. Opřel se ramenem o futra dveří a pozoroval mě. Dívala jsem se mu do očí a svým zrakem jsem ho vyzývala.

„Víš, že při tom vypadáš děsně sexy?“ zeptal se mě roztřeseným hlasem a mně neušlo, že i navzdory tomu, že byl na lovu, mu oči černají. Nad jeho lichotkou jsem se potěšeně usmála.

„Myslím, že to víš až moc dobře," usoudil správně. „Pokoušíš se mě svádět?“ Skousla jsem si spodní ret a lehce přikývla. Dál jsem pokračovala v pohybu na míči. Nahoru. Dolů.

Odlepil se od rámu dveří a s pohyby lovce se vydal ke mně. Hltavě jsem ho sledovala, klouzala jsem očima po jeho tělu a usmála jsem se, když jsem uviděla vybouleninu v jeho rozkroku. Znamenalo to, že jeho slova jsou pravdivá.

Stoupla jsem si na nohy a šla mu naproti. Chytla jsem ho za týl hlavy a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Vrhla jsem se po něm moc divoce, až jsme o sebe cinkly zuby. Ani jsem se nenadála a už jsem byla v Edwardově náručí a odnášena do našeho pokoje. Posadil mě na okraj postele. Sám si klekl přede mě a vtěsnal se mezi má stehna. Hladil mě po obou tvářích a díval se na mě. Jeho hladový pohled sklouzával po mém obličeji, přes krk až na dekolt a k ramenům. Sledoval mě jako umělec, který obdivuje svoje životní dílo a nemůže se ho nabažit. Nesmírně mi to lichotilo a vzrušovalo.

Náhle se jeho pohled zasekl za mnou a zamračil se, až se mu obočí setkalo. Chvíli jsem na něj nechápavě hleděla, ale pak jsem pochopila. Vidím mojí sbalenou tašku.

„Co je to?“ zeptal se.

„To je taška,“ vysvětlila jsem opatrně.

„Bello,“ řekl rozzlobeně. „Co to má znamenat? Už zase kuješ něco za mými zády?“

„Tak to není! Abys věděl, tak jsem objednala letenku i pro tebe. Chtěla jsem ti to říct už dávno, ale usoudila jsem, že bude lepší ti to říct těsně před odletem. Rozhodně nechci dělat něco za tvými zády!“

„Kam nás to chceš unést? Nebo mi to řekneš až na místě, abych ti to nezkazil?“ zeptal se mě nepříjemně.

„Edwarde, zbytečně přeháníš. Letím do Volterry.“ Viděla jsem, jak zalapal po dechu a tak jsem rychle pokračovala. „Poletím tam s tebou nebo bez tebe. Ale poletím. Jsem rozhodnutá,“ oznámila jsem mu nekompromisně.

„Já tě ale nepustím!“ řekl pevně.

„Carlisle s tím souhlasí!“ namítla jsem.

„Jak je to dlouho, co o tom ví? Jak dlouho vy dva tohle plánujete?“

„Už přes tři týdny. Musíš sám uznat, že kdyby bylo nějaké riziko, zastavil by mě. Času na to měl dost.“

„To nic nemění na tom, že tě nenechám odletět,“ odpověděl skálopevně.

„Klidně tě i ovlivním, je mi to jedno. Nebudeš mi, sakra, stále říkat, co mám a nemám dělat! Víš, jak to nenávidím, tak proč to pořád děláš?!“ vykřikla jsem. Vstala jsem z postele a otočila se k němu zády.

Edward mě uchopil za ramena a otočil čelem k sobě. „Pořád se musíš ptát, proč to dělám? Copak ti to není jasný? Záleží mi na tobě, mám tě rád. To je to tak těžký pochopit? Ve Volteře ti můžou ublížit a nejen tobě, ale i naší malé. Když nebereš ohledy na mě, ber je aspoň na naši holčičku!“ Zalapala jsem po dechu a vrazila mu pořádný políček. Divoce jsem dýchala a pozorovala ho. Aspoň tak dlouho, než se mi všechno rozmazalo a začala jsem brečet.

„Proto jsem chtěla, abys jel se mnou. Chci, abys mě podpořil a stál při mně. Ale teď už je to vlastně jedno. Nebudu se o nic prosit. Svůj názor jsi vyjádřil dost jasně. Říkám jen tohle: dnes v noci odlítám a přiletím za dva dny.“ Vytrhla jsem se z jeho sevření a chtěla se vydat do koupelny.

„Kam jdeš?!“ zeptal se mě.

„Kam asi! Víš ty co? Laskavě vysvětli své dceři, že močový měchýř není žádný balónek, do kterého by mohla šťouchat!“ Vešla jsem do koupelny a pořádně třískla dveřmi.

<< // >>

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 45. kapitola: