Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 11. kapitola

22.03.2011 (08:15) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2807×

11. kapitola

Nebavilo mě pořád jen sedět a zírat do knihy, kterou jsem stejně nečetla. Vstala jsem a otevřela dveře.


„Kam jdeš?“ ptal se Edward.

„Projít se,“ řekla jsem prostě a vyklouzla na chodbu. Tiše jsem se vplížila k Nessie a zaklapla dveře. Posadila jsem se k ní na postel a pozorovala ji. Hrozně ráda jsem ji pozorovala při spánku. Její tvář teď byla klidná, vyrovnaná a bez přetvářky. Ale i tak jsem z ní cítila bolest a strach. Nenáviděla jsem Ara za to, co jí provedl.

Lehce jsem setřela osamocenou slzu, která jí stékala po tváři. Otevřely se dveře a v nich stál Edward. Čekala jsem, že zase bude mít nějaké poznámky nebo slovní urážky. On si ale k mému překvapení sedl vedle mě a stejně jako já ji pozoroval. Nevím, jestli mě vůbec vnímal, byl plně soustředěn na Nessiinu tvář.


„Proč jsi tady?“ promluvil tiše jako závan slabého větříku.

„Vlastně ani nevím,“ přiznala jsem a chtěla odejít, jeho ledová ruka mě však zastavila.

„Nemyslel jsem tím, abys odešla. Já jen, že přes den se chováš, jako by Nessie byla přítěž, jako by to byl tvůj nepřítel. Ale po nocích k ní chodíváš a utíráš slzy. Proč se tak chováš?“ ptal se zmateně.

Co jsem mu měla říct? Že Nessie mám ráda, ale nechci aby věděla, že se dostala pod ten můj ledový obal? Že si jen tak přišla a vše se mi v životě obrátila vzhůru nohama?

Zavrtěla jsem hlavou, jako že o tom nechci mluvit a odešla. Když jsem však zavírala Nessiiny dveře, naskytl se mi pohled mimickou škvírkou na Edwarda a Nessie. On ji chtěl také ochránit. Nevím důvod, ale s jistotou vím, že ji má také rád, jen si to nechce přiznat. Ta malá potvůrka si nás všechny obmotala kolem prstu. Ale já taková nebudu! Klidně ať jí leží u nohou, ale já tedy ne! Zavřela jsem dveře a seběhla dolů, kde jsem našla Emmetta a Jaspera.

„Ahoj, kluci. Co budeme dělat?“ řekla jsem a švihla sebou mezi ně na sedačku.

„Můžeme předvádět scénky, ne?" křikl Emmett a v tu chvíli byli dole úplně všichni kromě Nessie, která spala.

„Fajn, rozdělíme se na dvě skupiny. Kluci budou vybírat holkám a holky zas klukům. Ok?" řekl Jasper. Nejprve byli na řadě kluci. Měli nám předvést rozmnožování lvů. Jasper a Emmett se hrozně smáli, jen Edward vypadal trochu vyplašeně.

S holkama jsme se hrozně smály. Emmett totiž skočil na Edwarda a povalil ho na zem. Edward sebou začal hrozně mlít a Jasper byl jako mladý lev a skočil na oba dva. Takže všichni tři vypadali jako obří hamburger. A Edward byl salát.

Pak byli na řadě s vymýšlením kluci. Trochu jsem se děsila, že se budou chtít pomstít.

„Takže, dáváme vám za úkol nás svést,“ vykřikl Emmett a s Jasperem se usmívali. Já ale ztuhla.

„To nemyslíš vážně!“ křikla jsem a rozhlížela jsem se po nejrychlejšímu východu.

„Ale myslíme,“ poškleboval se Emmett.

„To... to ne! Odmítám!“ stála jsem si za svým.

„Tak mě tady znásilní bráchové a ty odmítáš? Tak to ne. Je to povinné!“ rozkázal Edward a já na něj divoce zavrčela.

„Bello, no tak klid. Ber to jako srandu,“ řekla Alice a pomalým krokem se vydala k Jasperovi, kterému úplně zčernaly oči. Svůdně se kolem něj vlnila a Rose ji napodobila, akorát s Emmettem.

Naprázdno jsem polkla a snažila se o svůdnou chůzi, stejně jako Alice a Rose.

No tak, Bello! Uklidni se! To zmákneš!

Svůdně jsem na Edwarda mrkla a otřela se o jeho klín. Ať trpí, skrček jeden! Lehounce jsem se kolem něj vlnila a jemu se to - podle reakce malého Edíka - velice líbilo. Když v tom Edward ode mě odskočil s očima bezchybně černýma.

Usmála jsem se na něj.

„Líbilo?“ ptala jsem se. Usmála jsem se, protože Edward byl pořád v šoku.

„Beru to jako ano,“ šeptla jsem mu do ucha, když jsem kolem něj procházela. Podívala jsem se na hodiny. Ukazovaly 12 odpoledne. Ta Nessie je teda spáč. Šla jsem do kuchyně. Asi bych jí měla připravit nějaký oběd. Přece jen do teď to za mě dělala školní jídelna. Zmateně jsem zírala na nějakou mísu. Co s ní?

„Nechceš pomoct, Bells?“ ptali se Jasper s Emmettem.

„Jasně,“ řekla jsem a ukázala na stránku v kuchařce.

Jesper četl: „Nechte vařit vodu...“ Zapálila jsem sporák a vychrstla na něj kýbl vody.

„Hotovo,“ řekla jsem a poslouchala další instrukce.

„Bells, kde máš tu vodu?“ ptal se zmateně Emmett.

„Vždyť tady ještě před chvíli byla!“ mručela jsem a zkoumala sporák. Pokrčila jsem rameny a vylila na sporák další kýbl vody.

„Bello! Ta voda mizí!“ vykřikl Emmett. A opravdu. Z té vody se stával nějaký kouř.

„Ten kouř nám krade vodu!“ zvolala jsem.

Když v tom do kuchyně vešel Edward.

„Co tady sakra děláte? A proč Bella bojuje s párou?“ ptal se zmateně.

„Krade nám vodu!“ vysvětlila jsem dál boxovala do svého nepřítele. Však já ti ukážu!

Edward si povzdech.

„Tu vodu musíš dát do hrnce, Bello,“ zasmál se.

„Ale já se snažím uvařit vodu! Ne hrnec!“ odporovala jsem. Pche! Prej hrnec!

„Vážně, Bells, zkus to,“ nabádal mě Edward. Zamračila jsem se, ale udělala jsem, co mi řekl.

„Hej, Bello! Ty kuřata celý, nebo bez zobáčku?“ ptal se mě Emmett a v ruce držel živou slepici.

„Kde jsi k tomu přišel, Emme?“ ptala jsem se zmateně.

„Pobíhalo to na zahradě,“ vysvětlil Emmett.

„Emmette, bydlíte uprostřed lesa, jak ti po zahradě může běhat slepice?“ ptala jsem se nechápavě.

„To je teda záhada, že?“ mručel Emmett. A snažil se odvést od tématu.

„Kde jsi vzal to kuře, Emmette!“ štěkl po něm podrážděně Edward.

„Když jsem byl na lovu, tak za mnou šlo... Jenomže pak jsem zjistil, že by opustila svá vajíčka, tak jsem je vzal taky sebou," řekl stydlivě Emmett.

„Chceš říct, že těch potvor je tady víc?“ ptala jsem se naštvaně.

„Tak nějak,“ pípl Emmett.

„Emmette Cullene! Proč mám v šatně slepici!“ řvala Alice.

Vše vypadalo asi tak, že Alice honila Emmetta, který zachraňoval svoje kuřata. Jasper honil Alice, kterou se snažil uklidnit. Ta ale díky tomu byla ještě víc naštvaná. Já a Edward jsme mezitím dovařili jídlo.

Co mě asi překvapilo nejvíc bylo to, že Nessie se raději na nic neptala a snědla moje jídlo! Úspěch!

Když Nessie dojedla, shromáždili se v kuchyni už všichni. Emmett pořád statečně držel asi deset malinkých kuřátek a Alice ho probodávala pohledem.

„To takhle zajít večer do baru?“ navrhla Rose. Všichni souhlasili, zejména Nessie byla hodně nadšená.

Vešla jsem k Edwardovi do pokoje, ale ve dveřích mě zastavila studená ručka.

„Pojď se mnou, Bello. Mám víc věcí,“ řekla Alice a táhla mě do svého pokoje, kde mě zatáhla do obrovské místnosti. Šatna...

Alice po mě hodila dva titěrné kousky oblečení. Prohlédla jsem si je. Byla to minisukně a korzet.

„Alice! Tak tohle tedy ne! Ne! Já si to na sebe nevezmu!“ namítala jsem.

„Ale Bello! Bude ti to moc slušet! prosím, Bello, zkus to alespoň,“ žadonila Alice.

„Ne! Já se toho ani nedotknu!“ stála jsem si za svým.

Alice nasadila pohled štěněte.

„Přestaň! Tohle není fér! Přestaň, Alice!... No tak jo, ale jen dneska!“ Sakra! Porazila mě.

Zatímco jsem se oblékala, ostatní už byli oblečení. U Rose a Alice bych to chápala, ale Nessie?

Všechny jsem si je prohlédla.

Nessie měla červené minišaty, Alice měla korzet a sukni a Rose měla fialové šatičky do poloviny stehen.

„Proč já jediná vypadám jako děvka?“ ptala jsem se zamračeně Alice.

„Ale nevypadáš, moc ti to sluší, Bello,“ řekla Alice mile.

Pak nás všechny Alice namalovala a učesala. Mně je akorát trochu navlnila a postříkala nějakýma vodičkama. Prý pro lesk. Musela jsem uznat, že až na to příšerné oblečení jsem vypadala docela dobře.

„Bello, zapomněla sis boty,“ řekla a podala mi vysoké černé kozačky.

„Tak to tedy ne, Alice! Koukni na ten podpatek, vždyť se zabiju,“ namítala jsem.

„Bello, slibuju, že se ti nic nestane,“ uklidňovala mě.

„Oblečení jsem ještě rozdýchala, ale tohle na mě nedostaneš,“ odporovala jsem. Alice na Rose mrkla a obě se zákeřně usmály.

Obě na mě naráz skočily. Rose mě držela a Alice se mi snažila narvat boty. Nessie se jen příšerně smála a vše fotila.

Po pár minutách mi narvaly boty a já uraženě mlčela a pohledem vraždila ty moje boty.

„Je čas, Bello,“ řekla Rose a začala mě tahat z postele, na které jsem právě seděla.

„Víš co? Já tady zůstanu, věřím, že se o Nessie dobře postaráte,“ řekla jsem a snažila se uniknout otevřenými dveřmi, ve kterých teď už stála Alice.

„Tak to tedy, ne! Neprala jsem se tady s tebou, aby pak moje práce byla na nic. Hezky půjdeš!“ řekla a tahala mě ze schodů, pod kterými už stáli všichni kluci. Asi v polovině schodů mě Alice pustila a rozběhla se za Jasperem. Zvažovala jsem, že uteču, ale její pohled, který mě probodával, mi to zatrhl. Povzdechla jsem si a snažila jsem se nějak sejít ty protivný schody.

Už stačil jen jeden schod. Jupí!

Ale samozřejmě že jsem zakopla a padala směrem k té tvrdé zemi.

Náraz se však nedostavil. Zmateně jsem otevřela oči. Byla jsem v Edwardově náruči. Usmíval se na mě tím jeho pokřivený úsměvem. A jeho oči byly úplně černé. Trochu jsem od něj odstoupila.

„Promiň, to ty boty,“ špitla jsem a kdybych mohla, začervenala bych se. Jen se pousmál a přikývl.

Postupně jsme všichni nastupovali do aut. Já jela s Edwardem a Nessie. Seděla jsem vzadu, ale i tak jsem viděla Edwardův pohled v odrazu ve zpětném zrcátku. Vždy když si mě všiml, sklopil zrak a soustředil se na silnici. Po pár vteřinách se ale vše opět opakovalo. Zasmála jsem se.

V klubu jsme si všichni posedali k jednomu velkému stolu a objednali si. Ta číšnice po Edwardovi očividně toužila. On si jí ale vůbec nevšímal. Všichni včetně Ness odešli tancovat, jen já a Edward jsme zůstali u stolu. Pila jsem už druhou sklenku vodky a účinky se začínaly dostavovat.

Edward byl napřed, měl v sobě už tři sklenky a pořád se na mě tak nějak divně koukal.

Zanedlouho přišel nějaký kluk. Bylo mu tak něco kolem osmnácti a požádal mě o tanec. Chtěla jsem se trochu pobavit, a tak jsem šla. Edwardova ruka toho kluka ale zastavila.

„Ta je moje!“ rozkřičel se na něj. Bylo vidět, že na něj má alkohol velký vliv.

„Ne, nejsem, Edwarde!“ křikla jsem na něj na oplátku. Ještě jsem naštěstí v sobě neměla tolik alkoholu. Mohla jsem díky tomu alespoň trošku přemýšlet.

Edward naštvaně jeho ruku pustil, ale vraždil ho pohledem. Ten kluk byl docela fajn. Ale chtěla jsem naštvat Edwarda, a tak jsem se o něj začala třít. Tomu klukovi se to rozhodně líbilo a přešel na mou hru.

Edward vstal a šel směrem k nám.

Ajaj. Tak takhle to nemělo být. Teď mi mého pokusného králička zabije. Raději jsem si před něj stoupla.

Edward mě ale ignoroval a obešel mě. Toho kluka chytl za krk a vyzvedl ho do vzduchu. Sakra!

„Já tě varoval!“ vrčel na něj Edward.

„Edwarde, pusť ho!“ křičela jsem na něj.

„Nepleť se do toho, Bello!“ přikázal mi Edward naštvaně. Tak tohle nedopadne dobře.

Strhla jsem toho kluka dolů a naznačila jsem mu, ať uteče. Poslechl téměř okamžitě.

„Co to děláš!“ vrčela jsem na něj naštvaně.

„Tak proč se otíráš o nějakýho chlapa!“ vrčel Edward.

„Je to můj život! Můžu si dělat, co budu chtít!“ syčela jsem na něj.

„Bello, nedělej mi to tak těžké! Bello, já tě miluju!“ řekl upřímně.

Usmála jsem se na něj. Kéž by teď nebyl opilý. Kéž by teď to, co právě řekl, byla pravda a ne jen důsledek alkoholu. Smutně jsem se usmála a vlepila mu pusu na tvář.

„Jsi opilý, Edwadre, nevíš co mluvíš. Ráno ti bude líp,“ řekla jsem a pohladila ho po jeho dokonalé tváři.

Vyšla jsem před bar a vdechovala studený noční vzduch. Tak ráda bych jej cítila ve svých plicích.

Najednou jsem uslyšela křik. Nessie...

Rozběhla jsem se za zvukem.

V tmavé uličce stála Nessie a bránila se nějakému muži. Odtrhla jsem ho od ní a divoce na něj zavrčela. Ten si však nedal říct a chtěl se po ni vrhnout ještě. Já ho jen odhodila na protější zeď. Já vím, nebylo to moc lidské, ale hromadil se ve mně vztek. Vztek na toho chlapa tady, na Alici, že mě oblékla do těchto hadrů, na Edwarda, že zrovna tyto dvě slova musel říct, když byl opilý, a především sama na sebe, že jsem takový srab a neřeknu Edwardovi to samé. Ten kluk zůstal bezvládně ležet. Přišla jsem ho zkontrolovat.

Jen omdlel. Naštěstí.

„Pojď, půjdeme už domů," řekla jsem, ale když jsem uviděla Nessie celou v šoku, vzala jsem ji do náruče a nesla směrem k autu, kde už na mě čekal Edward. Položila jsem Nessie na zadní sedadlo a sama si sedla dopředu.

Tiché předení auta Nessie uspalo. Podívala jsem si na ni a usmála se.

„Bello?“ zašeptal Edward.

„Ano?“

„Omlouvám se za vše co jsem dnes způsobil... a řekl," promluvil smutným hlasem.

„Neomlouvej se, Edwarde. Také mi občas rupnou nervy a to s tím... beru to jako opilost, nemusíš se bát. Nepoužiju to proti tobě. Také jsem dnes udělala špatné věci,“ řekla jsem a usmála se na něj.

Když jsem vystoupila, Edward nesl Nessie a spící jsme ji dali do postele. Ještě jsem ji políbila na čelo a odešla z jejího pokoje. Tentokrát mi nevadilo, že mě Edward pozoruje. Jen jsem se na něj podívala. Vlezla jsem do sprchy a nechala padat vodu na mé ztuhlé tělo. Ne, že by to nějak pomohlo, ale cítila jsem se líp. Naneštěstí jsem si zapomněla pyžamo.

„Edwarde, prosím nepřinesl bys mi pyžamo?" ptala jsem se z koupelny a mezitím jsem kolem sebe zabalila ručník.

„Máš tady jen... toto,“ řekl a podal mi škvírkou černou noční košilku. Naštvaně jsem si to oblékla. Tak to tedy ne!

Divoce jsem na svůj odraz v zrcadle vrčela. Vždyť to bylo horší, jak ty věci co jsem měla v klubu! Alice!

Hned jak jsem vyšla z koupeny, tak Edwardovi opět zčernaly oči. Zavrčela jsem na něj a on se pousmál.

Vešla jsem do Edwardovy šatny, kde teď už byly i mé věci. Byla úplně prázdná! Alice ji musela vyklidit. Syčela jsem a prskala, ale nic mi nepomáhalo. Naštvaně jsem sebou švihla přes Edwardovu postel.

„Budeš spát?“ ptal se Edward.

„Ani ne,“ řekla jsem a dál zírala do stropu. Edward se ke mně přidal. A v této poloze jsem vydrželi až do rána.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pls, koukňete se mi na shrnutí. Dole mám pár nápadů. Pokud se vám nějaký z nich zalíbí, napište mi to, pls. Já bych to pak dopsala. Dík.

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 11. kapitola: