Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 10. kapitola

20.03.2011 (07:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2927×

10. kapitola

Společně s Nessie, Rose, Alice a Jasperem jsme dojeli až k obrovské vile s mnoha okny. Užasle jsem vydechla.

„Máte nádherný dům,“ konstatovala jsem ohromeně.

„To je práce naší mamky, ona je bytová návrhářka,“ řekl Jasper.

Uvnitř to vypadalo ještě lépe. Vše bylo dokonale sladěné, nebo v kontrastu.

Alice mě odvedla do prostorného pokoje s prosklenou stěnou. Celý pokoj byl sladěn do zlaté barvy a na policích stála velice drahá hi-fi soustava s mnoha cédéčky.

Zavrzala podlaha a já se otočila. U dveří stál Edward a s pobaveným úsměvem mě pozoroval.

„Co tady chceš?“ řekla jsem podezíravě.

„Tohle je můj pokoj,“ konstatoval vesele. Zamračila jsem se na něj, ale hned mi vše došlo.

„Alice!“ křikla jsem do útrob domu. Během setiny vteřiny stála vedle Edwarda.

„Promiň, Bello, ale máme jen jeden pokoj pro hosty a ten jsem dala Nessie,“ bránila se Alice.

„A to nemůžu zůstat třeba u tebe?“ řekla jsem zoufale.

„Ehm... Já a Jasper máme společný pokoj no a... ehm,“ koktala ze sebe Alice.

„Jo jasně chápu... sex,“ řekla jsem a slyšela Emmettův výbuch smíchu. Alice sklonila stydlivě hlavu a jen přikývla.

„No dobře, tak fajn,“ řekla jsem smířeně a Alice mi hodila dva kufry.

„Co to je?“ zeptala jsem se zamteně.

„Je v tom oblečení, není toho moc, ale neboj zítra jdeme ty, já a Nessie na nákupy. Nemohu uvěřit, že jste přežily, když máte tak málo oblečení.“

„Víš, Alice, někteří lidi jsou prostě normální.“ Uraženě odešla a já se pousmála. 1/0 pro mě!

Když vtom do pokoje vletěl Emmett.

„Co ty tady?“ ptala jsem se zmateně.

„Dělej, Bello! Za chvíli začíná ten zápas,“ mručel rozrušeně.

„Emmette, já nevím...“

„Slíbila jsi mi to!“

„Ne, já řekla, že si to rozmyslím,“ bránila jsem se.

„To je snad to stejný, ne?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Už nemáme čas, Bello, pojď už!“ Emmett začínal být pořád vynervovanější. Chtěla jsem zas něco namítnout, ale to už si mě hodil přes rameno a utíkal se mnou ze schodů.

„Emmette! Sakra pusť!“ nadávala jsem cestou. Stačila jsem se zachytit rámu dveří.

„Nezlob, Bello!“ ječel na mě Emmett.

„Já nezlobím, já se jen držím!“ namítala jsem.

„Řekla sis o to sama.“ Když to dořekl, vzal mě za nohy a začal se se mnou přetahovat. Já se ale statečně držela a odmítala pustit. Najednou jsem ucítila mnohem větší nátlak. Aby se Edward hned nepřidal...

„Edwarde! Ty zrádče!“ křičela jsem na něj. To už se na to přišli podívat ostatní a vesele se bavili.

Když jsem to už nemohla vydržet, pustila jsem se a spadla obkročmo na Edwarda... I když naprosto nevím jak se mi to povedlo.

Vyděšeně jsem vyskočila, protože Edwardův malej prcek se najednou probudil k životu.

Emmett mého výskoku využil a strhl mě do obrovského Jeepu. Než jsem se stačila rozkoukat, už jsme jeli.

„Za tohle zaplatíš, Emmette!“ pištěla jsem stále v šoku.

V Emmettovi to vyvolalo záchvat smíchu, tak jsem jen pokrčila rameny a smála se s ním.

Našli jsme si dobrá místa, skoro úplně dole.

Celý zápas jsme se výtečně bavili, hlavně ty Emmettovy poznámky byly super. Po nějaké době mě to však přestalo bavit a rozhodla jsem se, že to trochu oživím.

„Hej, Emme, kryj mi záda,“ zašeptala jsem mu a přeskočila plot, který mě dělil od hřiště.

Splašeně jsem začala běhat sem a tam a ty bodyguardi mě nemohli chytit. Jednomu neschopnému hráči jsem sebrala míč a z poloviny hřiště dala gól. Diváci se smáli a povzbuzovali mě. Nadšeně jsem jim mávala a utíkala mezi bodyguardy. Emmett se ke mně po chvíli přidal, takže se museli rozdělit. Společně jsme pak přeskočili plot a vyběhli ze stadionu. Na parkovišti ovšem už hlídkovali policisté. Společně jsemme se rozběhli směr Forks a Emmett se pořád smál.

„Teda, Bello, to bych do tebe nikdy neřekl,“ řekl Emmett mezi záchvaty smíchu.

„To víš, alespoň se máš od koho učit.“

Pořád jsme se smáli, takže jsem nedávala pozor na běh a vrazila do stromu. Emmett kvůli tomu spadl z větve a dopadl do bahna. Náš hlučný projev se veverkám moc nelíbil a začali po nás házet ořechy. To se zase nelíbilo nám a tak jsme je proti nim házeli taky. Nebylo to moc fér, sjednotilo se jich totiž asi sto, takže na stromech nebyly vidět listy, ale jen veverky. Pak přešli na fyzický útok, takže situace vypadala asi tak, že dva rozesmáté upíry honila tlupa veverek. Najednou se Emmett přestal smát. Sice jsem nechápala důvod, ale nechala jsem to být. Spolu jsme vešli do domu, kde na nás všichni zírali. Teda hlavně na mě. Edwardovi úplně zčernaly oči. Zmateně jsem koukala z jednoho na druhého. Pak jsem ale jen zavrtěla hlavou a skočila na Emmetta, který mě automaticky objal rukama.

„Díky, Emme, fakt super zápas,“ řekla jsem a chtěla vyjít nahoru, ae u schodů bylo zrcadlo, a tak jsem se do něj koukla. Copak vypadám tak hrozně? Vyděšeně jsem vykřikla. Já neměla tričko. Stála jsem tady jen v podprsence. Ty zákeřný veverky mi ho museli sebrat. Snažila jsem se zakrýt a vyběhla nahoru do Edwardova pokoje.

„Sakra! To se může stát jenom mě! Sakra!“ nadávala jsem tiše. Vzala jsem si nějaké čisté oblečení a zalezla do koupelny, kde jsem se kompletně umyla. Pak jsem si vyfoukala vlasy a oblékla se do čistého. Spokojeně jsem vešla do pokoje a chtivě se podívala na tu velkou, na pohled pohodlnou postel. Pokrčila jsem rameny a skočila do ní. No co, Edward přece spát nebude. Nebo jo? Už jsem nic neřešila a spokojeně se zahrabala do nadýchaných přikrývek.

Zavrzaly dveře, ale neobtěžovala jsem se vzhlédnout. A alespoň na hodinu jsem toužila uniknout realitě.

Probudila jsem se na studené mužské hrudi. Vyděšeně jsem vykřikla a vyskočila metr do vzduchu.

Přede mnou ležel Edward jen v teplákových kalhotách.

„Pšššt! Zbudíš Renesmé,“ pokáral mě a dělal, jako by to, že jsem teď na něm ležela, nic nebylo.

„Co tady sakra děláš?“ řekla jsem už o něco tišeji.

„Zaprvé, tohle je můj pokoj. Zadruhé, když je to můj pokoj tak i má postel. A za třetí, to ty sis na mě lehla,“ řekl s úplným klidem a usmál se na mě.

Pozvedla jsem jedno obočí, ale nechala to být. Seběhla jsem dolů, kde byla Rose, Alice a Nessie. Když jsem procházela kolem Rose, chytila mě za ruku.

„Dávej si na mě pozor! Ještě jednou se dotkneš Emmetta a urvu ti hlavu, je ti to jasné?“ zavrčela na mě.

„O nic nešlo. A ty mi nebudeš říkat, co mám dělat! A být tebou, tak se nenamáhám s přemýšlením, nebo se ti ten tvůj roztomilej blonďatej mozeček zauzluje,“ řekla jsem a vytrhla jí mou ruku. Než jí moje slova dojdou, musím být hodně daleko. Spěšně jsem odešla dveřmi a hned jak mě Nessie nemohla vidět, rozeběhla jsem se. Utíkala jsem dlouho, až jsem doběhla na překrásnou loučku. Samé květiny, svěží tráva, okouzlující vůně trávy, stromů a květin a čirá voda.

Okouzleně jsem vzdychla a povalila se do trávy. Zavřela jsem oči a užívala si slunce, které mi teď lehounce hladilo mrtvou kůži. Když jsem otevřela oči, vykřikla jsem. Nade mnou stál Edward.

„Sakra, to mě pořád pronásleduješ?“ poznamenala jsem mrzutě.

„Mohl bych říct to samé, nejdřív se mi nasáčkuješ do pokoje - a teď se mi válíš po louce,“ poznamenal.

„Copak ji máš podepsanou?“ řekla jsem v ironií v hlase.

„Vlastně jo, mám. Hele na tom stromě tam,“ řekl a ukázal na jeden strom na druhé straně louky. Byl na něm přišpendlený papírek s nápisem: Louka Edíka Cullena

Vyprskla jsem smíchy.

„Edíka?“ dostala jsem ze sebe mezi návaly smíchu. Edward se uraženě zamračil a sedl si na truc na turka. To ve mně vyvolalo další výbuch smíchu. Válela jsem se po zemi. V tu samou chvíli jsem ucítila tlak na noze.

„Dělej, Bello, už je pozdě, musíme jít nakupovat,“ řekl pisklavý hlásek.

„Nech mě být, Alice!“ křičela jsem a stihla jsem se zachytit nohy Edwarda, který teď už stál.

„Prosím, prosím klidně ti dneska přenechám postel, ale zachraň mě před ní,“ škemrala jsem. Edward se jen pousmál a začal se s Alice o mě přetahovat.

„Edwarde! Okamžitě ji pusť, nebo pojedeš taky!“ křikla Alice a Edward mě pustil.

Alice si mě přehodila přes rameno a utíkala. Ještě jsem stihla zaznamenat Edwardův omluvný obličej.

U domu jsme ještě nabraly Nessie a nechaly se zavést do obchodního domu. Všechny jsme měly asi padesát tašek a krabic.

Alice dokonce Nessie zmohla tak, že jsem ji cestou zpět musela nosit, protože usnula. Když jsme dojely domů, já odnesla Nessie do postele a Alice nám roznesla nákup.

Letmo jsem Nessie políbila na čela a chtěla odejít, ale ve dveří stál Edward. Sakra!

„Tak přece jen nebudeš tak tvrdá, jak se zdáš.“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem a proklouzla kolem něj. U nás v pokoji jsem si půjčila nějakou knihu a začetla se. Edward mě napodobil.

Na obsah knihy jsem se ale nemohla soustředit, když jsem věděla a i cítila, že mě Edward pozoruje. Podívala jsem se na něj a okamžitě sklopil pohled ke knize. Pobaveně jsem se uchechtla.

„Co je?“ ptal se zmateně.

„Já jenom, že máš tu knihu vzhůru nohama a jsou to sexuální praktiky.“

Odhodil knihu a uraženě vysunul spodní ret. Zasmála jsem se.
To byly tedy dny a to je mám za sebou jen dva.

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 10. kapitola: