Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 25. část

04.01.2010 (20:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3542×

Slyšela jsem kolem sebe hlasy, ale nedokázala jsem rozeznat o čem mluví. A kde to vlastně jsem. Jsem v nebi? Nebo v pekle? Chci znát odpovědi na své otázky. Chci otevřít oči a chci vědět kde jsem, ale to bych je nejdříve musela umět otevřít! Sakra jak se to dělá. Zkoušela jsem nadzvednou víčka, ale moc dobře to nešlo.

A konečně! Cítila jsem jak se mi lehce zatřepetaly. Prosím chci zpátky, chci zase vidět svého Jacoba a svou rodinu, ale ze všeho nejvíce se chci dotýkat svého lůna, kde nosím naše miminko.

Už jsem konečně mohla ovládat své mimické svaly i ty ostatní. Odlepila jsem od sebe víčka, ale stejně jsem toho moc neviděla. Musela jsem se párkrát zamrkat abych zaostřila.

,,Nessie, konečně.“ Zašeptal ten nejúžasnější hlas. Rozlil se mi po těle pocit štěstí. Takže stále žiju. Můžu žít dál s těmi co miluji. S Jakem a se svým miminkem. Děkuji. Víc jsem si přát nemohla.

,,Jakeu…“ zakřehotala jsem. Měla jsem divně sucho v puse a špatně se mi mluvilo.

,,Nessie, jen klidně lež. Musíš odpočívat a nabrat síly.“ Uklidnil mě Jacob a zatlačil mě zpátky do polštáře.

,,Vodu.“ Netoužila jsem po ničem jiném než zklidnit to nesnesitelné škrábání v krku. Zkusila jsem párkrát polknout, ale neobešlo se to bez bolesti. Jake se zvedl z křesla a odešel. Rozhlídla jsem se po místnosti. Byla bíle vymalovaná, celkem to tady vypadalo jako v nemocnici, jak já jsem to tady nenáviděla. Netrvalo dlouho a Jake se vrátil se skleničkou vody a s ním přišel i zbytek rodiny.

,,Nessie.“ Zakřehotala Bella smutně a rozeběhla se ke mně. Pevně mě objímala v náručí, cítila jsem se tak v bezpečně. ,,Měla jsem o tebe takový strach.“ Zavzlykala mi do vlasů.

,,Snad o nás ne?“ nejsem tady sama, ještě naše miminko. Bella se rozvzlykala ještě víc, to mi nedávalo smysl.

,,Je mi to líto, Nessie.“ Zašeptal Edward a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na ostatní, všichni měli utrápený pohledy. Ne, to není pravda. Podívala jsem se na Jakea, doufajíc, že mě vyvede z omylu. Jeho pohled byl stejně bolestný jako u ostatních. Měl zarudlé oči a pod nimi fialové kruhy, které se k jeho dokonalému obličeji vůbec nehodily. To není pravda, oni mi lžou.

,,Nic jiného bych si nepřál.“ Odpověděl na moje myšlenky Edward. Neubránila jsem se slzám a vzlykům. Jestli jsem chtěla abych se probudila, teď jsem si ze všeho zase přála upadnout do zapomnění.

,,Nedalo se už nic dělat. Málem jsme přišli i o tebe.“  Zašeptal a pohladil mě po vlasech. Je to sice hezký, ale to mi dítě nevrátí. Možná jsem se neměla probrat. Jake by to tady zvládnul. Smečka by mu pomohla a Cullenovi by mu byli taky oporou. Zvládli by to beze mě všichni, po čase.

,,Na to ani nemysli Nessie.“ Odpověděl mi vážně Edward. Ať mi sakra neleze pořád do hlavy. Ne teď, nemám zájem s nikým sdílet své myšlenky.

,,Můžu… Mohla bych být chvíli sama?“  vysoukala jsem ze sebe. Chytla jsem Jakea do dlaně a naznačila mu aby tu zůstal. Potřebuji si s Jakem promluvit o samotě. Vím, že to všichni stejně uslyší, ale aspoň pro ten pocit.

Zůstali jsme sami. Nevěděla jsem jak začít. Bolest, která mě sužovala, mi ztemnila mozek a nemohla jsem se plně soustředit. Hleděla jsem do jeho hnědých očí a utápěla se v nich. Ráda jsem se do nich dívám, jsou jako můj bezpečný přístav. I když teď v nich byla pořádná dávka bolesti.

,,Jacobe, nenávidíš mě?“ zeptala jsem se ho. Nedalo mi to. Má právo mě nenávidět, nedokázala jsem ochránit jeho dítě.

,,Miluji tě.“ Zašeptal se sklonil se nade mě. Byla jsem to já, kdo prolomil jako první tu mezeru mezi námi. Lehce jsem ochutnávala jeho rty. Nebylo to ono, v tom polibku jsem cítila bolest a příchuť mých slaných slz.

,,Proč bych tě měl nenávidět?“ zeptal se mě a políbil mě do dlaně.

,,Nedokázala jsem ochránit naše dítě. Promiň...“ zašeptala jsem mezi návaly vzlyků.

,,Nessie, co blázníš. Miluju tě, miluju tě.“ Opakoval mi stále něžně do ucha. Malinko mi to pomohlo od bolesti.

,,Týden jsi nebyla při sobě. Strašně jsem se o tebe bál.“ Pohladil mě po čele a znovu mě políbil. Ruce se mi klepali a nebyli teplé jako obvykle.

,,Měla by jsi odpočívat. Klidně spi, budu tady s tebou. Slibuji.“ Sliboval mi a já jako vždy mu věřila, neměl mi proč lhát. Jen jsem přikývla. Naklonila jsem hlavu na stranu a zavřela oči. Netrvalo moc dlouho a já se slzami a vzlyky usnula.

Vzbudilo mě šramocení vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči. Dívala jsem se na Carlislea, jak něco hledá.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Omlouval se mi a posadil se na křeslo vedle postele. „Přišel jsem tě zkontrolovat.“ Vzal mě za ruku a na hřbetu mi kreslil uklidňující kroužky. Až teď mi došlo, že tu má být Jacob.

,,Kde je Jake?“ zeptala jsem se Carlislea. Doufám, že se nic nestalo. Vždyť mi slíbil, že tu bude. Neodešel by jen tak, muselo se něco stát.

,,Šel na hlídku. Cítili poblíž upíra, nedělej si starosti.“ Uklidňoval mě, ale moc to nepomohlo, spíš naopak. Někde po lese běhá upír, co když se jim něco stane, nemůžu teď přijít i o Jacoba.

,,Neměj o ně starosti, oni to zvládnou.“ Pohladil mě po čele. Jeho dlaň mě příjemně ochladila. ,,Nechám tě odpočinout.“ Začal se zvedat k odchodu. Nechci být tady sama.

,,Carlisle…“ rychle jsem za ním zakřičela. Otočil se u dveří a vyčkával na to, co řeknu. ,,Nechci tady být sama, můžeš být tady semnou? Prosím.“

,,Samozřejmě, kéž bych pro tebe mohl udělat víc.“ Zašeptal, nevím jestli to patřilo mým uším nebo prostě uvažoval nahlas. Posadil se zpátky do křesla a opět si vzal mou dlaň.

,,Carlisle, mohla bych jít zítra domů?“ zaprosila jsem. Ne, že by se mi tady nelíbilo. Byla bych tu se svou rodinou, ale doma je doma.

,,Jen pokud mi slíbíš, že budeš opatrná a hlavně když budeš odpočívat.“ Dala bych cokoli za to abych mohla být doma, dokonce bych se upsala i ďáblovi.

,,Slibuji.“

,,Tak dobře, až se vrátí Jake, tak můžete jít domu. Budu k Vám jezdit na kontrolu.“ Upozornil mě Carlisle. Alespoň, že budu doma. Přikývla jsem na souhlas. Zívla jsem únavou, proto jsem se stočila do klubíčka a přitáhla si kolena pod bradu.

,,Může se tě ještě na něco zeptat?“ hlesla jsem ospale.

,,Hm.“

,,Byl by to chlapeček nebo holčička?“ zeptala jsem se a Carlisle vedle mě ztuhl. Dokonce i přestal dýchat. Vím, že mě odpověď bude bolet, ale chci to vědět.

,,Nevím jestli…“ začal se vykrucovat. Pokud ho nestopnu odvede téma, jak to dobře umí.

,,Chci to vědět.“ Odpověděla jsem rázně. Nebude mi nikdo říkat, co je pro mě dobré a co ne. Myslím, že už to nemůže být horší.

,,Chlapeček.“ Mým srdcem projela ostrá bolest. Do očí se mi natlačili nové slzy a začali stékat po tvářích dolů. Objala jsem si kolena.

,,Jasmett.“ Vydralo se mi z úst. Stiskla jsem k sobě víčka jak nejvíce jsem mohla, ale slzy se dostaly ven i přes ně. Věděla jsem to, byl by to Jasmett, náš Jasmett, můj a Jacoba.  Proč se to musela stát zrovna nám? Proč Jakovi, tolik se na dítě těšil a já taky. Jak jsme si mohli myslet, že to dobře dopadne. Vždyť já jsem upír a on vlkodlak, dva rozdílné druhy.

Otevřeli se dveře a někdo další vstoupil do místnosti. Nebyla jsem zvědavá natolik abych otevřela oči.

,,Spí?“ zeptal se ten nejkrásnější hlas na světě.

,,Myslím, že ne.“ Zašeptal Carlisle vedle mě.

,,Jakeu…“ Otevřela jsem oči a spatřila ho. Zkoumala jsem ho, jezdila jsem pohledem nahoru a dolů. Naštěstí jsem nenašla žádné zranění.

,,Jsi v pořádku?“ Nevím co bych dělala kdyby ne. Už by se to sypalo na mě ze všech stran.

,,Jo, je to vyřízený.“ Přešel ke mně a sedl si na kraj postele. Zvedla jsem se, nechci ho mít od sebe takhle daleko. Vycítil to, co jsem chtěla, a přitáhl si mě k sobě na teplou hruď. Opřela jsem si hlavu a poslouchala jeho srdce, které mě uklidňovalo.

Cítila jsem se tak bezpečně, když byl se mnou a neběhal někde po lese za šíleným upírem. Hladila jsem ho po jeho svalech, on mi zase dlaní jezdil po zádech. Houpal se semnou a líbal do vlasů a na čelo až do té doby než jsem usnula.

Konečně zítra půjdu domů. Chci mít s Jakem soukromí abychom si mohli promluvit. Taky nechci aby mi někdo pořád lezl do hlavy a sdílel semnou mé myšlenky a bolest.

Předchozí // Další

Shrnutí

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 25. část: