Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 26. část

25.03.2010 (17:15) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2278×

Ráno když jsem se probudila, bylo všechno ještě horší. Bolest nabrala na intenzitě a nejhorší bylo, když jsme dorazili s Jakem do našeho domečku. Už v autě jsem byla nesvá, cítila jsem v žaludku tíživý pocit. Náhle, jako by se můj život sesypal jako domeček z karet.

Vstoupila jsem jen na práh a cítila jsem, jak na mě další vlna bolesti spadla. Bylo to, jako by se na mě všechno sypalo. Jako by jsem cítila všechnu bolest světa. Trhalo mi to hrudník na všechny strany. Nepodlehla jsem bolesti. Nesmím tady, ne před Jacobem. Ničilo by ho to ještě  víc, než mě.

Ať jsem se podívala kamkoliv, všechno tady mi připomíná moje miminko, jako by tady všechno mělo na sobě napsáno Jasmett… Jasmett… Nedala jsem to na sobě nic znát. Tedy aspoň si to myslím. Viděla jsem něco Jakovi na očích. O něčem zadumaně přemýšlel. Nechtěla jsem na něj tlačit, proto jsem se rozhodla mlčet. Však on mi to řekne pokud bude chtít.

,,Nevadilo by ti, kdybych se šel na chvíli se podívat za smečkou?“ zeptal se mě Jacob. Záporně jsem zakývala. Objal mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Zrovna jsem ho potřebovala, ale nebudu mu v tom bránit. Nechci ho odtrhnout od jeho rodiny i po tom, co se stalo a teď, když je kvůli mně zanedbával. Dlouhou dobu je zanedbávat. Řekla bych, že od té doby, co jsem mu řekla, že čekám naše miminko.

Zase se ozvala moje bolest. Škubla mi hrudníkem na několik stran na jednou. Nepatrně jsem sebou škubla. Nechtěla jsem aby měl Jake pochybnosti.

,,Klidně běž. Já to tady zvládnu,“ pobídla jsem ho rychle, aby nic nepoznal. Lhala jsem mu, nebyla jsem si stoprocentně jistá, že to zvládnu, ale nechci ho tím zatěžovat. Bude hned zpátky, tak jak slíbil.

,,Nezdržím se dlouho“ špitl mi do vlasů. Zvedl se semnou a přenesl mě do obýváku. Položil mě na podlahu a políbil mě.

Ještě ani neodešel a už ze sebe shazoval oblečení. Vyběhl ven zadními dveřmi a zmizel v lese. Zůstala jsem tam úplně sama. Celý dům byl nezvykle tichý. Nebýt mých vzlyků a zrychleného dechu bylo by tu naprosté ticho. Jen, co jsem ztratila Jacoba z očí, vydrala se bolest na povrch.

Kolena se mi začala klepat. Cítila jsem se slabá a bezmocná. Nohy mě přestali držet a já spadla na kolena a reflexivně na dlaně. Projela mi jimi ostrá bolest, ale nevěnovala jsem jí pozornost. Fyzická bolest nebyla tak strašná jako ta psychická. Ta byla daleko, daleko horší.

Slzy z mých tváří padaly na parkety. Chtěla jsem to zastavit. Chtěla jsem zastavit ty vzlyky deroucí se z mé hrudi, chtěla jsem zastavit ty slzy padající na podlahu, ale nemohla jsem přijít na to jak. Nemohla jsem najít to, co by je zastavilo. Nedokázala jsem se přimět ke klidu.

Svezla jsem se na podlahu. Opírala jsem se o své čelo a dál vzlykala. Proč vždycky se musí něco pokazit. Pokaždé, když jsem šťastná, tak se něco stane. Není mi souzeno být šťastná? Asi ne. Mezi rty se mi vydral další záchvat vzlyků. Vztekle jsem praštila vedle své hlavy do podlahy. Možná jsem doufala, že se něco stane, ale nestalo se nic.

Nevnímala jsem okolí, proto mě překvapilo když se mě dotkly teplé Jakobovi ruce a vzal mě do náručí. Nezmohla jsem se na nic. Ani jsem ho nemohla zaostřit  přes veškeré slzy. Položila jsem si svou tvář na jeho nahou hruď a nechala se odnést pryč.

Až když mě položil na postel, uvědomila jsem si kde jsem – v ložnici. Jsem hrozná. Jake mě neměl takhle vidět, teď si bude vyčítat, že odešel. Jak jsem se mohla nechat přemoc city? Proč jsem si naivně myslela, že to mám pod kontrolou? Možná to bylo tím, že Jake na mě měl uklidňující účinky.

Jake si přilehl ke mně a objal mě kolem pasu. Otočila jsem se k němu čelem a zabořila mu obličej do jeho hrudě.

,,Promiň…“ zašeptala jsem ochraptile. ,,Neměl jsi mě takhle vidět…“ pokračovala jsem. Vůbec se mi můj hlas nelíbil. Byl jiný. Takový cizí, ale přitom tolik známý. ,,Nechtěla jsem…“ začala jsem pokračovat, ale Jacob mě přerušil.

,,Ššš, já vím. Netrap se kvůli tomu. Měl jsem to poznat, neměl jsem tě tu nechávat samotnou,“ zašeptal mi něžně. Nadzvedl mi ukazováčkem bradu a díval se mi zhluboka do očí, stejně jako já do těch jeho.

,,Miluju tě,“ zašeptal a sklonil se pro mé rty. On ví jak přeorientovat mojí pozornost. Proto ho tolik miluju. Rozumí mi i beze slov.

Polibky jsem mu začala oplácet, moje pozornost se z velké části přesunula od bolesti k nám, ale stejně jsem ji pociťovala.

Odtáhla jsem se od jeho rtů, protože jsem začala mít problémy s nedostatkem vzduchu. Sklopila jsem zpátky hlavu dolů na jeho hruď a vdechovala jeho vůni, které byla cítit po mechu a kůře.

,,Jsem ráda, že tě mám. Nechci tě nikdy ztratit. Chci být s tebou… navždy. Miluju tě, Jacobe. Miluju tě, jako nic na světě,“ zašeptala jsem mu. Teď mi přišlo správné mu všechno říct. To, co pro mě znamená. Políbila jsem ho na jeho holou kůži.

Přitáhl si mě blíž a příjemně mě hladil dlaní na zádech. Přejížděl sem a tam, dolů a nahoru a zase zpátky. Nebyla potřeba slova, jen by zkazila tuhle chvíli. Přitiskla jsem se k němu blíž, jak to nejvíc šlo. Přitiskla jsem pevně k sobě víčka a oddala se říši snů.

Po dlouhé době se mi nic nezdálo. Za to jsem děkovala. Dlouho jsem nespala klidným spánkem.

,,Sakra! Nemůžu tam jít!“ zakřičel někdo hlasitě z kuchyně a to mě nejspíš probudilo. Možná jsem jen nespala tak tvrdě jak jsem si myslela.

,,Jacobe, smečka tě potřebuje. Nebyl jsi na hlídce jak dlouho. Je to vůči ostatním dost nefér,“ promluvil další hlas, bylo mi hned jasné kdo to byl – Sam. Z jeho hlasu jsem pocítila respekt, mluvil jako pravý alfa.

,,Same, pochop. Nemůžu jí tady nechat samotnou. Tys ji včera neviděl. Je z toho úplně zničená. Myslí si, že se na ní zlobím, že selhala jako matka…“ zašeptal k němu Jake zničeně.

Všechno věděl, nic jsem před ním neutajila. Ví toho více než jsem si myslela.

Neměla bych je poslouchat, ale nechtěla jsem je rušit. Tohle si musí vyjasnit beze mě. Hlavně nechci aby Jacob kvůli mně zanedbával smečku. Odhrnula jsem deku ze svého těla a posadila na postel. V kuchyni dále pokračoval rozhovor.

Rozhlídla jsem se po pokoji. Sledovala jsem každičkou věc, všechno bylo na svém místě, nic se nezměnilo. Připadalo mí, jako bych tu nebyla věčnost, ale přitom je to pár dnů, ale i za těch pár dnů se hodně změnilo. Ztratila jsem navždy své dítě. ,Nemůžu na tohle myslet!‘ Křičela jsem na sebe v myšlenkách.

Musím se nějak zabavit, jinak zase propadnu bolesti a to rozhodně nechci. Vyšvihla jsem se na nohy a přešla ke skříni. Vyndala jsem si oblečení, které si vezmu na sebe, až se vykoupu.

Svlékla jsem saténové pyžamo a vlezla si pod sprchu. Spustila jsem horkou vodu a nechala ji stékat po svém těle. Byl to příjemný pocit a taky mě to na chvíli zaměstnalo, tím pádem jsem na nic nemyslela a měla mysl prázdnou, tak se mi to líbilo.

K mé smůle jsem tady nemohla zůstávat celý den a musela jsem vylézt. Obalila jsem své tělo do ručníku, aby nasákl přebytečnou vodu. Oblékla jsem si na sebe oblečení, které jsem si připravila.

Musím udělat něco k jídlo, Jake musí mít určitě hlad a já mám taky. Přišla jsem do kuchyně, nechtělo se mi dělat nic složitého, proto jsem se rozhodla pro toasty.

Když jsem přicházela k lince, všimla jsem si sedícího Jacoba u stolu. Měl obličej v dlaních a asi nad ničím hodně dumal, protože si mě asi nevšiml.

,,Jakeu,“ oslovila jsem ho opatrně, aby se nevylekal. Ihned zvedl hlavu a upřel na mě jeho zoufalé oči. Ten pohled ve mně vyvolal nepříjemný pocit. Neměla jsem ráda, když se kvůli něčemu trápil, nechtěla jsem ho takhle vidět.

Rychle jsem přešla k němu. Sklonila jsem se před něj a uchopila jeho ruce do těch svých. Příjemně mě hřála. Propletla jsem si ruce s těmi jeho. Hned mi bylo jasné důvod jeho trápení – smečka.

,,Jakeu, nesmíš zanedbávat smečku. Ne kvůli mně. Oni tě potřebují.“ Zvedl hlavu, aby se mi mohl podívat do očí.

,,Ty mě taky potřebuješ. Oni to zvládnou, Nessie.“ Chytl mě kolem ramen a vysadil si mě k sobě na klín. Položila jsem si svou hlavu na jeho hřejivou hruď.

,,Zvládla bych to,“ zamumlala jsem. Jacob mě pohladil dlaní po vlasech.

,,Neřekl jsem, že by jsi to nezvládla. Chci být s tebou,“ zašeptal mi něžně do vlasů. Potěšilo mě, jak zdůraznil to ,,chci“. Usadil se mi na srdci hřejivý pocit, který si nenechám jen tak vzít.

Jake mě políbil do vlasů a zabořil do nich svůj obličej. Cítila jsem jak jemně nasává mnou vůni.

,,Renéesme, nechci tě tu nechat samotnou, ne po tom včerejšku. Neměl jsem tě poslechnout! Mělo mi být jasný, že to poneseš těžce. Je to moje chyba“ potichu si vyčítal to, za co nemohl.

,,Dobře, ale nechci abys měl kvůli mně problémy.“

,,To nebudou,“ ujistil mě. ,,Všechno spolu zvládneme. Všechno bude fajn,“ zašeptal mi do vlasů a políbil mě na temeno hlavy. Věřila jsem mu, spolu to zvládneme, všechno.

Předchozí // EPILOG

Shrnutí

_____________________________________________________________________

Poslední díl. Nejsou nutná slova. Tahle povídka mě ze začátku hodně bavila, pak se stala spíš mou povinností a začalo se to projevovat. Sice jsem plánovala ještě pár dílů, ale prostě mi to nejde napsat. Tahle povídka mi dala hodně zkušeností, je v ní kousek mě a proto končím, nechci si jí zhnusit. Ještě napíšu Epilog a tahle povídka oficiálně končí.

Chtěla bych Vám všem moc, moc, moc poděkovat a Vaší přízeň a komentáře, které jste mi zanechaly u každého dílku, a které mě nepopsatelně podporovali :). Děkuji, Terísekk

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 26. část: