Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 21.část

30.10.2009 (19:45) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2773×

Jake měl stále držel za ruku a ta mě příjemně hřála. Přijímali jsme gratulace od ostatních, na těle mě studili ledové dotyky a pak zase nepřirozeně teplé.

Alice nás vytáhla ven, kde stál velký bílý stan. Kde se má konat naše svatební hostina.

….

Vešly jsme do velkého stanu, kde byl velký stůl a na něm spoustu jídla, jak ironické, když více jak půlka hostů nejí, ale Jakeova smečka se o to postará. Za stolem bylo vybudovaný parket.

,,Líbí se ti tu?‘‘ zeptala se mě Alice. Nevím jako mohla pochybovat, bylo to tady dokonalé, vše k sobě pasovalo, jako já k Jakobovi a on ke mně.

,,Blázníš? Je to tu dokonalý.‘‘ ujistila jsem jí s úsměvem. V jejích očích zajiskřilo a oplatila mi úsměv. Ladně se od nás odpojila, šla okolo stolu a upravila židli aby byla na tom přesném místě jako ty ostatní. Usmála jsem se nad tím, Alice musí mít vše dokonalé. Pokračovala dál ve své cestě až na malé podium na parketě a vzala si do ruku mikrofon.

,,Tak prosím o klid, prosím sedněte si na svá místa, jsou tam cedulky a berte si na co máte chuť.‘‘ řekla Alice. Všichni jí pozorně poslouchali.

Našli jsme svá místa, seděli jsme s Jakem vedle sebe a po mojí levici seděl Emmett. Vedle Jakea seděl Seth.

,,Na moje medvídky to nemá.‘‘ protestoval Emmett, když okusil trošku jídla.

,,Tak to nech, my to sníme.‘‘ škádlil ho Jake. Musela jsem dát Jakeovi za pravdu. Nabrala jsem si sousto na vidličku a dala ho do svých úst.

,,Nessie, jak tohle můžeš jíst? Já myslel, že budeš za jedno se strýčkem Emmem.‘‘ řekl na oko pohoršeně. Já bych to taky nemusela jíst, radši bych si zašla na lov, ale teď to potřebuje náš drobeček a kvůli němu to vydržím.

,,Emme, tady nejde o mě. Taky bych si radši zašla na lov.‘‘ usmála jsem se na něj. Cítila jsem jak mi Jake, stiskl více ruku a jeho tělo se napjalo.

,,Potřebuje to náš drobeček a já se kvůli němu budu snažit.‘‘ řekla jsem. Položila jsem vidličku na talíř a objala si svou volnou ruku bříško. Cítila jsem, že ve mně je. Cítila jsem to teplo, tu lásku kterou jsem k němu uchovávala. Byla to nejdražší věc co mám.

,,Já bych se snažil najít jiný způsob, než jíst tohle.‘‘ odpověděl Emmett. On by se obětoval taky. Nikdy jsem si nedokázala představit, že budou matka, ale jen co se to stalo, po jiném netoužím. Nemůžu se dočkat až toho mého drobečka budu držet v náručí.

,,Emme, já jsem si nedokázala představit, že budu mít našeho drobečka. Když jsem se to dozvěděla chtěla jsem si to nechat vzít a teď si to v hloubi duši vyčítám. Nikdy bych se nevzdala svého miminka.‘‘ řekla jsem mu upřímně. Nikdy bych se ho dobrovolně nevzdala, bojovala bych za něj i za cenu života, teď teprve pořádně chápu Rosalii a Bellu.

Alice si vyžádala tanec novomanželů, tak jsem si šli s Jakem zatančit. Musím uznat, že mu to šlo. Byla jsem tím příjemně překvapená.

,,Miluju tě.‘‘ zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se na něj, tělem mi proudil pocit štěstí. Musela jsem se na něj usmát, tolik jsem ho milovala.

,,Já tebe taky.‘‘ zašeptala jsem a natáhla jsem se k němu pro polibek.

Tančila jsem snad se všemi, co se zúčastnili naší svatby. Šla jsem k našemu stolu, abych si mohla trošku odpočinout. Odtáhla jsem si židli a natočila si jí k směrem k parketu pro lepší výhled. Jacob zrovna tančil s Rosalií. Jejich pohledy byli plné nenávisti, ale přesto se spolu vlnily v rytmu hudby. Musela jsem se usmát. Alice zamířila mým směrem.

,,Alice, jsem unavená nikam nejdu.‘‘ prosila jsem jí. Ona se na mě povzbudivě usmála.

,,Nejdu sem kvůli tomu, za chvíli tady budou Volturovi.‘‘ řekla se strachem a sklopila hlavu dolů k zemi. Pocit štěstí se během vteřiny proměnil na strach, který najednou zmizel. Nevím co se to děje, ale pak jsem zahlédla pohled Jaspera a hned jsem pochopila. Usmál se na mě, ale já jsem nebyla schopná mu úsměv oplatit.

,,Kde je Charlie?‘‘ zeptala jsem se Alice. Odlepila oči od země a podívala se na mě.

,,Edward už se o to postaral, odvezl je domů. Zanedlouho odejde i smečka.‘‘ pohladila mě povzbudivě po paži. Můj pohled zamířil na parket k Jakovi. Jen co můj pohled zpozoroval oplatil mi ho zářivým úsměvem. Odpojil se od Rose a zamířil k nám. Celou cestu z nás nespustil oči.

,,Děje se něco?‘‘ zeptal se. Zdálo se mi, že ta otázka nebyla pro mě. Asi věděl, že mu neřeknu pravdu.

,,Samozřejmě. Volturiovi jdou sem. Zase budou ohrožovat moje blízké a ty co miluju.‘‘ řekla jsem.  Můj strach jsem slyšela pronikat svým hlasem, snažila jsem se ovládat, ale pokaždé když jsem slyšela jejich jméno, začal mnou pronikat strach.

,,Uklidni se.‘‘ promluvil se ke mně Jake a položil mi dlaň na rameno. ,,Bude to v pořádku.‘‘  uklidňoval mě. Jindy by mě to uklidnilo, ale teď ne.

,,Jak se můžu uklidnit. Mám strach, co když se ti něco stane, co když ti ublíží.‘‘ řekla jsem vyděšeně. Nikdy bych si to neodpustila. Po tváři se mi začali kutálet slzy. Jacob si mě přitáhl na jeho hruď a hladil mě ve vlasech.

,,Lásko, všechno bude v pořádku. Nikdo ti neublíží.‘‘ šeptl mi do ucha. On si myslím, že mám strach o sebe. ,,Nesmíš se stresovat, mysli na naše miminko.‘‘ zašeptal Jake. Měl pravdu, nesmím se stresovat, naše miminko, nesmí se mu nic stát.

,,Půjdeme na mýtinu, kde jsme se s nimi setkaly před sedmy lety.‘‘ pověděla Alice, rychle jsme se šli převléknout. Alice mi dala volnější šusťákové kalhoty, bílé tričko, které obkreslovalo moje vystouplé bříško. Mikinu a zimní bundu, tu jsem si nechala rozepnutou aby mi nebylo teplo.

Vyběhli jsme z domu na louku, přeskočili řeku a běželi na mýtinu, kde hrají baseball a kde před sedmy lety, čekala moje rodina na smrt jen kvůli mně, aby mě bránili. Rozestavěli jsme se do linie podél louky. Jake mě objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

,,Miluji tě.‘‘ zašeptal mi do vlasů a políbil mě na krk. Zavřela jsem oči a užívala jsem si těch pár vteřin, který mě líbal na krk. Odtáhl se ode mě a z hrudi mu vyšlo tiché zavrčení. Podívala jsem se co se děje, ale on jen upíral pohled dopředu mezi stromy.

,,Už přicházejí.‘‘ šeptl Edward s nenávistí v hlase a tím vysvětlil Jakovo vrčení. Zpoza stromů se začali vynořovat ladným krokem postavy ovinuty plášti. Moje srdce začalo bít jako o závod a má rodina se napjala, připravena se bránit. Tmavé postavy se plížili dál.

,,Roztáhnu štít.‘‘ slyšela jsem od Belly jak říká Edwardovi, ten jen souhlasně přikývl. Tmavé postavy se přestaly vznášet a zastavili se dvacet metrů od nás.

,,Jsme rádi, že vás vidíme, mí drazí.‘‘ promluvil sladce Aro. Když mluvil cítila jsem k němu odpor, něco vevnitř mě mi říkalo, že lže.

,,Aro, o nás se to říci nedá.‘‘ promluvil k němu Carlisle. Gardou se rozvinul nesouhlasný šepot. Měřila jsem si každého pohled. Nebylo jich moc, ne jako naposledy. Bylo jich ,,jen‘‘ deset. Poznala jsem mezi nimi Aleca, Jane, Demetri, Felix a samozřejmě Aro, Caius a Marcus, ostatní jsem nepoznala.

,,Přišli jsme v míru, chtěli jsme si zkontrolovat jak roste vaše Renesme.‘‘ mluvil dál nasládle Aro. Jacob si nesouhlasně odfrkl, dloubla jsem do jeho hrudní loktem, ale asi necítil žádnou bolest.

,,Zdravím Renesme, vidím, že jsi opravdu vyrostla.‘‘ mluvil ke mně potěšeně Aro. Možná si přál abych nevyrostla ani o kousek, tím by měl dobrý a oprávněný důvod zabít mou rodinu. Jake se za mnou napnul, dotkla jsem se jeho rukou a začala jí hladit. Arovi to samozřejmě neušlo.

,,Ty jsi opravdu zůstala s tím psem? Já myslel, že máš navíc Renesme.‘‘ promluvil k nám znechuceně Caius a garda se znechuceně zasmála. Z hrudi se mi dralo ven vrčení a připravovala jsem se na něj zaútočit. Nikdo nebude urážet mého manžela. Jacob rychle zareagoval a přitáhl si mě k sobě, tím mi zabránil útoku.

,,Klid Nessie. On chce abys na něj zaútočila, o to mu jde. Mysli na miminko. Prosím‘‘ šeptal mi do ucha Jake. Nedokázala jsem odolat jeho prosbě, asi i Jasper mi poslal vlnu klidu.

,,Caie sklapni!‘‘ křikl na něj Aro. Caius nevěřícně na něj hleděl a jejich garda okamžitě zmlkla.

,,Omlouvám se za svého bratra. Přesvědčili jsme se, že Renesme roste, měli by jsme odejít.‘‘ uznal poraženě Aro. Znělo z něho zklamání. Nemohla jsem tomu uvěřit. Oni se jen tak vzdají? Aro šel pár kroků pozadu a pak se otočil na svou gardu.Všichni se poslušně otočili a odcházeli na sever mýtiny.

,,Oni opravdu odcházejí?‘‘ zeptal se šokovaný Carlisle, když nám zmizeli z dohledu.

,,Aro ani nikdo jiný nic zatím nemá v plánu.‘‘ odpověděl mu Edward. Slyšela jsem jak zdůraznil slovo zatím, ale teď jsem byla naprosto šťastná. Mé rodině zatím nic nehrozí. Objala jsem Jakoba a natáhla jsem se pro jeho rty. Hned pochopil a ochotně se sklonil ke mně. Jemně třel své rty o ty mé. Musela jsem se od něj odtrhnout, protože mě ze vnitř udeřila bolest, ale nebolelo to, spíš to bylo tím šokem. Chytla jsem se za bříško a usmála jsem se na svého drobečka.

,,Nessie, co se děje?‘‘ chytl mě za ramena Jacob. V očích měl starost. Usmála jsem se na něj.

,,Ono koplo.‘‘ řekla jsem s nadšením a očí mi zalily slzy dojetí. Vzala jsem jeho ruku a položila ji na místo, kde mě to malé koplo. Jako kdyby to cítil kopl znova.

,,Já chci taky.‘‘ zakřičel Emmett a rozběhl se k nám. Všichni se shlukli kolem nás a šahali na mé bříško.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 21.část: