Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 18.část

02.10.2009 (09:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2777×

Měli přijet každou chvíli. S Jakem jsem seděla na gauči a čekali jsme. Konečně zazvonil zvonek a já jsem šla otevřít.

,,Ahoj moje neteřinko.‘‘ pozdravil mě nadšeně Emmett. Přiskočil ke mně aby mě mohl pevně obejmout.

,,Taky tě ráda vidím. Ale pozor na miminko.‘‘ upozornila jsem Emma a ten se hned odtáhl. Jake přišel ke dveřím.

,,Ahoj‘‘ pozdravil všechny a položil mi ruku na kříž. Pozvala jsem je dál. Všichni si sedli na gauč. Jake si sedl do křesla a já jsem šla za ním. Sedla jsem si na opěradlo a usmála se na něj. Usměv mi oplatil a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vdechovala jeho vůni. Jezdil mi rukou po stehně. Viděla jsem jak si jí Edward měří pohledem, ale nechala jsem to být.

,,Měli by jsme tě jít připravit.‘‘ rozsekla tu chvíli Alice. Podívala jsem se na ní s zmučeným výrazem. Věděla jak se stavím k rozlučce se svobodou, klidně by jsme jí mohly vynechat.

,,Ale no tak, vdáváš se jen jednou, teda aspoň doufám.‘‘ usmála se na mě Alice, Jake se napjal. ,,Ne že by mi vadilo připravovat svatby....‘‘ pokračovala Alice. Jacob jí zastavil s hlasitým vrčení. Alice přestala drmolit a s leknutím se podívala na Jake. Dokonce i já jsem se skrčila, takhle jsem ho nikdy neviděla, ale Alice se nenechala zastrašit a jen na něj vyplázla jazyk.

,,Já jsem nic neřekla, jen že je tu ta možnost, i když se ti možná nelíbí, ale Nessie si může vybrat jinak. Po čase.‘‘ pokračovala dál. Ona se chce nechat zabít, měla by se krotit Jake je přeci jen vlkodlak.

,,Alice, neměla by jsi ho moc dráždit.‘‘ napomenul jí Edward. Viděla jsem jak se Jazz připravil k rychlému zasáhnutí, kdyby to bylo potřeba.

,,Já za to nemůžu, že se mu to prostě nelíbí, ale Nessie je člověk a žádný člověk nemiluje po celý život, aspoň ti normální.‘‘ přesvědčovala teď Alice i Edwarda. To už jsem nemohla vydržet, nemůžu to nechat zajít tak daleko.

,,Tak to stačí Alice, měla bych se připravit.‘‘ přiskočila jsem k ní. Nechtěla jsem jí už poslouchat, ale co když je to pravda? Rychle jsem to přesunula do zadní části hlavy, abych na to nemusela myslet. Nevypadala, že by chtěla někam jít.

,,Jdeme, HNED!‘‘ řekla jsem důrazně a čapla jí za ruku. Co nejrychleji jsem jí dotáhla do koupelny.

,,Co to mělo jako znamenat?! Jsi normální?!‘‘ začala jsem na ní potichu křičet, ale moc mi to nešlo.

,,Měl by jsi uvědomit, že tě nemá jistou jako ty jeho. Tebe k němu nedrží žádné mystické kouzlo.‘‘ odpovídala mi klidně. Co se s ní stalo, vůbec jí nepoznávám. Nejdřív měla radost, že se budu vdávat a teď mi tu svatbu nepřímo rozmlouvá?

,,Ale on mě má jistou, vždy budu k němu patřit, i když nebudu s ním, bude pořád mít na mě nárok.‘‘ Bude mít na mě nárok, patří mu moje srdce a to nikdy nezapřu, i kdybych stokrát chtěla a navíc, budeme mít miminko.

,,Nikdy neříkej nikdy.‘‘ zašeptala tak neslyšně, že i já jsem měla problém abych to slyšela.

Alice mě nalíčila a oblékla. Narvala mě do minisukně, šedivého trička s flitry a černé kozačky na podpatku. No uvidíme jestli přežiju. Celou dobu jsem s ní nepromluvila. Nebudu se sní bavit dokud se neomluví.

Vyšla jsem nasupeně z koupelny a Alici nevěnovala ani jeden pohled. Vešla jsem do obýváku, nic se tam nezměnilo, všichni seděli na stejném místě téměř bez pohybu. Všechny jejich pohledy spočinuly na mě, byla jsem z toho trošku nervózní. Podívala jsem se z okna a už byla tma.

,,Měli by jsme vyrazit.‘‘ prolomila ticho Rosalie. Na tváři měla povzbuzující úsměv, který jsem jí oplatila. Jen jsem přikývla a tím jsem je vyzvala k odchodu. Chci se ještě rozloučit s Jakem. Přešla jsem k němu, dala jsem mu ruce okolo krku abych si ho přitáhla blíž.

,,Budeš tam zítra?‘‘ zeptala jsem se. Nedokázala jsem si představit, že by mě nechal u oltáře.

,,Samozřejmě‘‘ řekl a naklonil se ke mně.

,,To bych ti radil.‘‘ řekl tvrdě Edward. Musela jsem se usmát. Chytla jsem Jakea za týl a dychtivě jsem si ho přitáhla k sobě. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se jen na nás dva, na nic víc, nic není důležitější. Jen my dva.

,,No fuj. Budu asi zvracet.‘‘ stěžoval si Emmett. Odtáhla jsem se od Jakea a pohladila jsem ho po tváři. Ten opravdu ví, kdy všechno překazit. Už několikrát jsem přemýšlela, jestli to není jeho skrytý talent. Slyšela jsem jak se Edward uchichtl. Dívala jsem se mu do očí.

,,Miluju tě‘‘ zašeptala jsem stále udržující oční kontakt mezi námi.

,,Já tebe víc.‘‘ odpověděl a líbl mě do vlasů. Otočila jsem se a šla za Alicí, Rose a Bellou, které už šli do auta. Jazz mě šel doprovodit ke dveřím.

,,Tak ahoj a dej na něj pozor.‘‘ zamířila jsem pohledem k Jakobovi. Zřejmě pochopil a přikývl. Šla jsem pomalu k autu. Dnes je poslední den co jsem Cullenová. Ze začátku jsem si nebyla jistá jestli si mám nechat své příjmení, tak jsem se rozhodla, že budu Renesme Cullenová – Blacková. Přišlo mi to jako nejlepší nápad. Otevřela jsem dveře v zadu u auta a přisedla si k Belle.

Jeli jsme mlčky až do Seattlu, vůbec jsem nevěděla kam máme namířeno, doufám, že ne na nákupy, ale u Alice bych se moc nedivila. Když jsme vjeli do centra, tak Alice přibrzdila a tím se přiblížila k normální rychlosti. Zastavila před velkým klubem, kde se stáli fronty venku. To bude ještě hodně dlouho trvat, než se dostaneme dovnitř. Otevřela jsem dveře a vystoupila z auta. Neochotně jsem šla směr konec fronty.

,,Kam si myslíš, že jdeš?‘‘ zeptala se mě Alice, chytla mě za zápěstí a klusala semnou ke vchodu.

,,Tam je konec fronty.‘‘ řekla jsem jí a ukázala na ty lidi co čekali až se dostanou dovnitř. Alice se na mě dívala nevěřícně.

,,Snad si nemyslíš, že bych tě nechala čekat venku, když máš rozlučku se svobodou.‘‘ zakroutila hlavou. Šla k chlápkovi, který rozhodoval, kdo půjde dovnitř. Omámeně se na nás čtyři díval. Alice mu něco pošeptala a nenápadně mu vzal ruku a obmotala mu jí kolem balíčku peněz. Muž jen ustoupil a otevřel nám dveře. Od lidí se ozýval nesouhlasný křik, ale tomu jsme nevěnovali pozornost.

Vešli jsme do klubu a tam to teda žilo. Hlasitá hudba hrála a na parketu se vlnily lidé do rytmu.

,,Tak jdem na to, dneska to pořádně rozjedem.‘‘ křičela Rose a táhla nás na parket. Všichni si to užívali, dokonce i já, to pro mě bylo překvapení. Později Rosalie začala flirtovat s mnoha muži, nemůžeme jí to zakazovat, ne pokud to zůstane jen u flirtu, ale Emmett by se to neměl dovědět. Byla jsem unavená, tak jsem zamířila k baru pro něco k pití.

Proplouvala jsem mezi lidmi k baru. Byla jsem už tak blízko, když si mi do cesty vstoupil cizí kluk.

,,Ahoj, můžu tě na něco pozvat?‘‘ zeptal se. Nevěděla jsem jestli mluví na mě, pro jistotu jsem se otočila, ale nikdo za mnou mu nevěnoval pozornost, takže to bude na mě.

,,Ahoj, proč ne.‘‘ souhlasila jsem. Nic se nestane, tak proč bych si to měla vyčítat. Koupí mi jen něco k pití, nemusím se cítit vina vůči Jakovi. Došli jsme spolu k baru a posadili se.

,,Já jsem David.‘‘ představil se a podal přede mě ruku.

,,Já jsem Renesme, ale klidně mi můžeš říkat Nessie.‘‘ podala jsem mu na oplátku tu svou.

,,Tak co si dáš?‘‘ zeptal se. Nemám moc na výběr, kvůli miminku, tak si dám džus.

,,Dám si pomerančový džus.‘‘

S Davidem jsme si povídali celý večer. Jen když jsem mu řekla, že jsem těhotná, tak prostě zmizel. Nemohla jsem se mu divit.

Potřebovala jsem na záchod, tak jsem se rozhlížela kolem sebe, ale nic jsem nenašla, tak se půjdu porozhlídnout. Šla jsem do zadní části, kde nikdo nebyl, začala jsem mít divný pocit, radši bych měla jít zpátky.

,,Co tady děláš, tak sama.‘‘ ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila. Stála tam tmavá postava, neviděla jsem mu do očí, ale byl to asi muž.

,,Já už odcházím.‘‘ vykoktala jsem ze sebe. Mým tělem proudil strach, nikdo mě neuslyší přes tu hudbu křičet. Budu muset rychle utéct. Rychle jsem ho chtěla obejít, ale chytil mě a přirazil ke stěně.

,,Ještě nechoď.‘‘ řekl a namáčkl se na mě. Chtěla jsem se sním prát, ale byl silnější, poprvé v životě jsem si přála být upír, jen upír, nemít v sobě ani kus lidskosti.

,,Pusť mě.‘‘ křičela jsem nahlas, ale nemělo to účinek.

,,Ale no tak. Tady tě nikdo neuslyší.‘‘ Cítila jsem z něho nasládlou vůni – byl to upír. Byl nechutný. Do očí se mi začali hrnout slzy strachu a stékali mi po tváři. Neměla jsem šanci, tak jsem si pevně objala bříško, zavřela oči a nechala vše osudu. Naklonil mi hlavu na pravou stranu. Odhodlala jsem se otevřít oči. Přiblížil se k mému hrdlu a pak nakrčil nos. Nechápala jsem jeho reakci. Dívala jsem se na něj, světlo reflektorů osvítilo jeho tvář, pouze jen na chvíli, ale já se nemohla zbavit pocitu, že ho znám. Něco si rychle mumlal, začala jsem se soustředit, abych aspoň pochytila něco.

,,Málem jsem zabil Renesme Cullenovou…‘‘ Cože?! Přestala jsem ho vnímat, jak mě může znát a jak mě poznal? Moje teorie se potvrdila, znám ho, tím jsem si teď byla jistá. Podíval se na mě se zděšením, rychle se otočil a zmizel.

Nemohla jsem se pohnout, tělo jsem stála měla ztuhlé šokem.

,,Nessie? Co tady proboha děláš?‘‘ zeptala se mě Alice. S těží jsem se na ní podívala. Na její tváří proběhl šok. Radši jsem si ani nepředstavovala jak vypadám.

,,Můžeme jet domu? Tam vám to vysvětlím, teď se musím vzpamatovat.‘‘ řekla jsem pouze a konečně jsem byla schopná přimět nohy aby se pohnuly. Nic nenamítala jen přikývla. Čapla mě za ruku a táhla mě za Bellou a Rose. Našly jsme je během chvilky.

Vyšli jsme ven a tam byla větší tma než jsem čekala. Měla jsem radost, že se nestalo nic mému miminku, ale zároveň mě sužoval strach, co když se to bude opakovat a kdo to vlastně byl?  Neměla jsem ani páru, kdybych měla aspoň tušení, ale ani to ne.

Alice na to šlápla abychom byli co nejrychleji doma. Hodila jsem všechny starosti za hlavu a jen pozorovala míhající se krajinu. Bella zatelefonovala Edwardovi, aby hned přijeli domů.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 18.část: