Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 20.část

xD Bez komentáře :D


Další kapitolka. Moc se vše omlouvám za spoždní, ale poslední dobou prostě nestíhám skoro vůbec nic. Prosím o vaše vyjádření. Hezké počtení, budu se snažit aby byl další díl co nejdříve. :)

,,Nessie…‘‘ začal Edward, ale já jsem ho nenechala domluvit, nebude mi nic nalhávat.

,,Pořád mě z něčeho vynecháváte. Chcete pro mě to nejlepší, ale nikdo už se neptá co chci já. Už nejsem ta malá holka za kterou mě máte, aspoň ne psychicky.‘‘

,,Dobře, jde o to. Dnes jsem přijdou Volturiovi.‘‘ řekl Edward. Nejdříve jsem mu nevěřila, ale když jsem se podívala do tváře ostatním, tak jsem poznala, že nejde o blbý žert. Strach mě pohltil. Nebála jsem se o sebe, ale o svou rodinu, o to maličké co ve mně roste, které nadevše miluju.

…..

 

,,Volturiovi? Proč?‘‘ zeptala jsem se zděšeně, když jsem se vzpamatovala a byla jsem se jistá, že ovládám svůj hlas.

,,Neměj strach. Jedou jsem tě zkontrolovat jak rosteš.‘‘ řekl klidně Edward, ale viděla jsem na Alici jak je nevozní. Sice se snažila aby to na ní vidět nebylo.

,,Co Charlie a smečka? Neměli bychom…‘‘ nestačila jsem to ani dopovědět.

,,To ať tě ani nenapadne! Svatba bude! Neměj strach stihne se to. Nikomu se nic nestane!‘‘ Křičela na mě Alice, nikdy jsem jí neviděla takhle rozrušenou. ,,Měli by jsme jít.‘‘ řekla rychle a vyhýbala se mému pohledu. Obešla jsem Edwarda a Emma a vyšla ze dveří. Pomalu jsem následovala Alici do lesa, kde jsme se rozeběhli k domu.

Vítr foukal okolo mého těla, cítila jsem se svobodná, nenahraditelný pocit. Běh mi nedělal nijak zvlášť problémy, ale neběhala jsem bezproblémově jako upíři. Přeskočila jsem řeku a zastavila se na verandě abych se mohla trochu vydýchat – moje srdce bilo, trochu zrychleně. Emmett chňapl po klice a otevřel dveře.

,,Už jsme tady, rodino!‘‘ rozkřičel se Emmett. Musela jsem se mu smát, opravdu byl jak přerostlé dítě. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Edward usmál.

,,Moment, musím Nessie zakrýt oči.‘‘ řekla hned Alice. Myslím, že to nebude nutný. Nemám ráda překvapení a je jedno, jestli výzdobu uvidím teď, nebo za pár hodin.

,,To nebude…‘‘ nestačila jsem ani doříct větu a už jsem měla obmotané dlaně okolo očí.

,,Nemusíš se ani snažit mě přemluvit, stejně ti ty oči neodkryju.‘‘ zasmála se Alice a vedla mě správným směrem nahoru, aby se mi nic nestalo.

 

Vyšlapali jsme schody a zamířili jsem do Aliciny koupelny. Věděla jsem kam přímo míříme, poznala bych to tady i poslepu. Až přede dveřmi mi sundala ruce z očí. Vešla jsem do koupelny a nemohla jsem to tam poznat. Byla tam židle se stolečkem a na něj spoustu kosmetických přípravků až po hřebeny a další doplňky do vlasů. Většinu jsem z toho ani nepoznala a nebyla bych to schopná použít. Alice mě postrčila a tím mi naznačila abych si sedla na připravenou židli.

,,To toho budeš potřebovat tolik?‘‘ zeptala jsem se Alice a zamířila pohledem k všem těm přípravkům. Přešla jsem místnost a usadila se do židle. Položila si ruce do klína a hladila své bříško. Zavřela jsem oči a sebe svěřila Alici, vím že moje svatba bude dokonalá, Alice by nedovolila aby se něco pokazilo.

 

,,Hotovo.‘‘ pískla Alice. Trhla jsem sebou, musela jsem nejspíš usnout, vůbec si nepamatuji, že  by mě líčila. Rozlepila jsem od sebe oči a chtěla se podívat do zrcadla, ale to bylo překryto.

,,Sundám to až tě obleču, chci abys ses viděla až budeš dokonalá.‘‘ mrkla na mě Alice, vzala mě za ruce a zvedla mě ze židle. Táhla mě do šatny až k zadní stěně. Vytáhla ramínko na kterém byli šaty, ještě zabaleny.

Pomohla mi se do nich obléct. Šaty byli nádherné, nemohla jsem se dočkat až se uvidím a hlavně až mě uvidí Jake.

,,Alice prosím, chci se podívat.‘‘ žadonila jsem a udělala na ní oči, věděla jsem jak na ostatní tenhle pohled působí a taky jsem ho už tolikrát použila. Jen přikývla, vyběhla z místnosti a během vteřiny byla zpátky i se zrcadle, které bylo několikrát větší než ona sama. Natočila ho ke mně a zašeptala: ,,Sluší ti to.‘‘ zašeptala a usmála se na mě. Úsměv jsem jí ihned oplatila a pak se zaměřila na odraz v zrcadle.

Podívala jsem se na dívku, která byla pro mě neznámá. Upřela jsem na ní pohled a rozpoznala na obličeje své rysy. Natáhla jsem ještě ruku abych se přesvědčila, že jsem to opravdu já. Ta dívka udělala to samé to co já. Zalil mě pocit štěstí, jsem to opravdu já.

 

(Nessie - Šaty)

 

Někdo zlehka zaklepal na dveře a poté je otevřel. Edward vklouzl dovnitř, viděla jsem mu na očích radost a na tváři se mu rýsoval úsměv. Na sobě měl černé kvádro, vypadal dokonale, ostatně jako všichni v tomhle domě, dnes i včetně mě. Připadala mi poprvé, že patřím do téhle rodiny i po vzhledové stránce.

,,Jsi nádherná.‘‘ zašeptal ke mně. ,,Je čas.‘‘ oznámil nám, i když to Alice dávno věděla. Přešla jsem k němu a objala ho.

,,Děkuji.‘‘ zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy štěstí, které jsem zatlačila. Nemusím si hned rozmazat svůj make – up.

,,Vždycky budeš součástí naší rodiny i po vzhledové stránce.‘‘ zašeptal mi do ucha. Odtáhla jsem se abych mu viděla do očí.

,,Mám tě ráda tati.‘‘ řekla jsem mu. ,,Já tebe taky.‘‘ odpověděl a políbil mě na čelo. Alice mi podala do rukou kytici. Byli to bílé lilie, miluju lilie. Edward si nahlas povzdychl.

,,Tak moje malá Nessie se vdává.‘‘ vydechl zklamaně. Vadí mi jak mě všichni mají za malou holčičku, už nejsem malé dítě. Budu mít své vlastní, usmála jsem se nad tou představou a pohladila ho přes bílé šaty.

,,Tak pojď.‘‘ pobídl mě Edward a nabídl mi jeho rámě. Přijala jsem ho a vyrazili jsme ke dveřím. Rose už scházela po schodech a jen co je sešla vyrazila za ní Emily. Kdyby tady byli obyčejní lidé, kteří neví o našem tajemství byli by určitě překvapení, proč mě vede k oltáři věčně sedmnáctiletý člověk. Naštěstí nikdo takový tady nebyl a my jsme si na nic nemuseli hrát. Alice mi ukázala zatnutý pěsti a vyrazila pomalu s Jasperem dolů ze schodů.

,,Jsi si jistá? Ještě to pořád můžeš zrušit.‘‘ zeptal se mě Edward. Podívala jsem se na něj a protočila oči vzhůru.

,,Jsem si jistá, chci to udělat. Miluju ho.‘‘ ujistila jsem ho, jako už několikrát. Přikývl a usmál se na mě. Slyšela jsem jak se odsunují židle a hosté vstávají a já s Edwardem jsem Vykročila ze schodů k mému budoucímu manželovi.

 

(Pusťte si písničku Tady)

 

Edward se na mě povzbudivě usmál a pak jsme se vydali dolů po schodech. Pokračovala jsem v rytmu hudby po schodech. Cítila jsem se naprosto šťastná, v břichu mi poletovalo milióny malinkých motýlků. Na své tváři jsem cítila jak se mi rozlil spokojený úsměv. Sešli jsme schody a konečně se mi naskytl pohled na dokonale vyzdobenou místnost.

Cítila jsem ve vzdychu vůni vanilky. Po místnosti byli rozestavěné bílé lilie, které ladili s mými šaty a kyticí. Na židlích, které byli obsazeny hosté, byli přivázané malé květinky. Po zemi se vinul koberec a na něm byli poházené okvětní lístky. Přejela jsem očima po místnosti a pak jsem se podívala do jeho hnědých očí, které na mě viseli. Byli zalité láskou a něhou. Po tváři se mu vykouzlil přenádherný úsměv, nikdy jsem ho neviděla, ale zamilovala jsem si ho, jen co jsem ho spatřila. S Edwardem jsem přešla uličku. Došli jsme k Jakovi a podal mu mou ruku.

,,Dej mi na ní pozor.‘‘ zašeptal mu Edward vážně, ale na tváři měl stále úsměv. Edward se otočil a šel si sednou na svou židli k ostatním.

,,Jsi perfektní.‘‘ promluvil ke mně a ozářil mě svým úsměvem. Bez váhání jsem mu ho vrátila. Natočili jsme se ke Carlisleovi, který nás měl oddat. Začal na nás mluvit, ale jeho slova mi splynula s okolím, věnovala jsem se jen Jakovi. Visela jsem na něm pohledem a nedokázala jsem se podívat jinam.

,,Renesmé Carlie Cullenová, berete si zde přítomného Jakoba Blacka…‘‘ Carlisle mluvil na mě, snažila jsem se na něj soustředit, ale oči mi často neposlušně ujížděli zpátky k Jakovi. Carlisle přestal mluvit a vyčkával na mojí odpověď.

,,Ano.‘‘ vyřkla jsem to kouzelné slovo a napůl zpečetila naše manželství, teď je řada na Jakobovi. Položil stejnou otázku Jakovi jako mě.

,,Ano‘‘ odpověděl Jacob a mnou projela vlna štěstí a spokojenosti. Nasadili jsme si snubní prstýnky a pak mě políbil. Naše rty se navzájem o sebe střely, a naše jazyky tančili dokonale sehraný tanec. Emmett si hlasitě odkašlal a tím nás přiměl se od sebe oddělit.

Jake měl stále držel za ruku a ta mě příjemně hřála. Přijímali jsme gratulace od ostatních, na těle mě studili ledové dotyky a pak zase nepřirozeně teplé.

Alice nás vytáhla ven, kde stál velký bílý stan. Kde se má konat naše svatební hostina.

Předchozí // Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 20.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!