Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie 2.díl

18.02.2009 (12:31) • Petera • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2796×

Tak nadešel den D. Kdy jsme měli jet do Dartmouth, kde na nás čekala vysoká škola. Měli jsme vyjet dopoledne abychom tam byli k večeru.

Ležela jsem na posteli vedle Edwarda a doufala, že je to sen, že nemusíme nikam jezdit. Věděla jsem, že to bych si přála ze všeho nejvíc abych tady zůstala, ale slíbila jsem to Edwardovi, že zkusím vysokou školu. A začít nový život, kde nikoho neznám. Kde nebudou mí přátelé, kde nebude nikdo kromě Edwarda a Nessie. Tak jsem rychle vstala z postele a šla se obléknout. Najednou jsem si uvědomila, jak těžké pro mě bude loučení. Ale to loučení bude asi nejtěžší v mém životě. A to nejvíc asi s Charliem. Vím, že pro něho to bude stejně těžké nebo spíše těžší než pro mě. Už jednou jsem odsud odešla a nechtěla jsem odejít znova, ale Charlie na tom trval. Vzpomínám si na to přesně: ,,Holčičko, jeď a užij si vysokou školu.".
,,Vážně to tady beze mě zvládneš tati?"
,,O mě si nedělej starosti, sama víš, že jsem se o sebe dokázal postarat.".
,,Já vím, ale i tak bych tu radši zůstala. Já vím, něco jsem vám slíbila, tak to taky dodržím. Bude se mi po tobě hodně stýskat.".
Kdyby upíři mohli brečet, tak bych řvala jak želva.
Jenže to nebyl konec loučení to mě teprve čeká.

Zůstávala jsem v pokoji jak nejdéle to šlo. Uklízela jsem v něm, i když jsem nemusela. Jenže Edwardovi to nejspíš došlo, že se ještě nechci loučit.

,,Bells. Miláčku. Jestli se nechceš loučit, tak oni to pochopí."

V tu chvíli se mě zmocnila panika. ,,Néé, já se s nimi musím rozloučit, i když to bude velice těžké. Ale prostě musím."
Edward mě vzal do své náruče a začal mě utěšovat a broukat moji ukolébavku. Ta mě docela utěšila, ale nezahnala tu úzkost, která ve mně byla.

Podívala jsem se na hodiny a s hrůzou jsem se vyvlékla z Edwardovy náruče a řekla: ,,Tak, musíme se jít rozloučit. Stejnak na to nebudu nikdy připravená. Tak je lepší se rozloučit dřív, než později."
Edward: ,,Když si to myslíš, tak teda pojďme." Políbil ji jemně na čelo.
Vyšli jsme společně z pokoje a zamířili do obýváku. Nebylo pochyb, že celá rodina na nás čekala. Byl tam Charlie, Esme, Carlisle, Emmet, Rossalie, Alice, Jasper a dokonce celá vlčí smečka. Byla jsem z toho celá pryč. Myslela jsem, že se otočím a vrátím se zpátky. Ale to jsem nemohla, i když jsem si to hodně přála. Zůstala jsem tam stát jako přimražená. Alice ke mně spěchala, aby mě objala a řekla.
,,Bells, budu na tebe dávat pozor, pokud bych uviděla tvůj špatný krok, tak urychleně budu varovat Edwarda. A navíc neboj se, každý měsíc nebo co to půjde přijedeme s Jasperem a můžeme jít třeba nakupovat."

Chtěla jsem něco namítnou, ale hned mi do toho skočila.

,,Bells, budeš mi moc chybět." políbila mě na líčka a odtancovala k Jasperovi.

Tak jsem se loučila s každým, vím, že je za nedlouho uvidím, ale už teď se mi po nich hrozně moc stýská.

Jacob za mnou přišel a řekl mi překvapující zprávu.

,,Bells, já vím, že ty si to nepřeješ."

,Jacobe, doufám, že mi nechceš říct co si teďka myslím!"

,,Ale Bello, nech toho! Já to vím, že si to nepřeješ, ale smečka s tím souhlasila. A navíc mě přijali na jednu střední školu, tak v tom žádný problém nevidím."

,,Jacobe, ne! To ti nedovolím."´

,,Bello, sama víš dobře, že mě nikdo nezastaví dokonce ani ty ne.

,,Já to vím, ale pochop mě.“

,,Bells, netrap se, jen si vzpomeň, jak ty jsi vyváděla, když tě Charlie chtěl poslat na Floridu, protože ses bála, že Edward nebude existovat."

,,Já to vím moc dobře, mě to připomínat nemusíš." ohradila jsem se.

,,No tím pádem pochop mě. Nechci zůstat tady v La Push sám, vím, že tady mám rodinu, ale moje rodina je u Nessie. Ať se ti to líbí nebo ne! A navíc Edward s tím neměl problém."

„Cože? Edward věděl o tvých planech?“
Otočila jsem se k Edwardovi a ve tváři jsem měla rozzlobený výraz.

,,Jak si mi tohle mohl zatajit Edwarde Cullene?!“

,,Bells, nebuď tak sobecká.“

,,Já, že jsem sobecká??“

,,Ano to jsi, sama přece víš ,jak ti bylo, když jsem nebyl s tebou.“

A najednou byl v jeho výrazu smutek. Bylo mi hrozně, že se to zase vytáhlo.

,,Jo, ale to je jiná situace.“

,,Bello, ty mě nechceš mít na blízku? Já myslel, že jsme dobří přátelé.“ rřkl Jacob.

,,Ne, že bych tě tam nechtěla, ale nemůžu být tak sobecká, abych tě vzala od tvé smečky a hlavně od tvého otce."

,,Belo, mluvil jsem se všemi a chápou mě. A navíc Billy sám říkal, že mám dělat to, co mi říká srdce.“

,,Tebe asi nepřesvědčím, že?“ Podíval se na mě a zakroutil hlavou do stran a usmál se na mě tím jeho úsměvem, který jsem na něm milovala.

,,Bello, myslím že mě nikdo nedonutí změnit názor. Změnila by to pouze Nessie.“

A v tu chvíli přišla Nessie a šla do Jacobovy náruče. A řekla: ,,Mami, já nechci, aby Jacob byl tady a já v Dartmouth. Mami prosím, že může jet Jacob s námi. Prosím!"

Dívala se na mě tak smutným a prosebným výrazem, že jsem nemohla říct ne.

„Když si to přeješ, tak teda může jet s námi.“

Nessie přiběhla rychle ke mně, začala mě objímat a pusinkovat. Nikdy jsem jí neviděla tak šťastnou. Až mi to zahřívalo to moje zmrzlé srdce. Nessie poté začala poskakovat a broukala si nějakou písničku.

Edward mě chytnul kolem ramen a zašeptal mi do ucha: ,,Tak přece nejsi sobecká, jak jsem si myslel." a usmál se na mě tím křivým úsměvem, který jsem na něm tolik milovala. ,,Miluji tě."

A naše studené rty se opět dotkly. A políbili jsme se.

Potom se Jacob náhle otočil k nám a řekl: ,,Měli bychom už jet pokud nechceme dorazit v noci. I když vám by to nevadilo, ale berte ohled na nás, kteří si musí zdřímnout.

Neměli jsme moc času se dál loučit. Rozloučili jsme se rychle, každého jsem objala a políbila na tvář. Emment se samozřejmě křenil. Nechápala jsem proč.

Nasedli jsme do auta a odjížděli jsem do Dartmouthu. Edward řídil a já se dívala na tváře, které se vzdalovaly. A které přinejmenším neuvidím týden.

Nessie byla šťastná. Ani se nedivím proč. Měla vedle sebe Jacoba a to jí stačilo k jejímu štěstí.

Autor: Petera, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie 2.díl: