Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepřemožitelní 9. kapitola

14.06.2010 (15:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2050×

„Počkej, Alice, přeci nemůžeš Elis, která se živý lidskou krví, poslat mezi smrtelníky!“ zhrozil se Carlisle nad představou toho, co všechno bych mohla provést. Vím, že to nemyslel špatně, ale já sama si nejsem jistá, zda bych dokázala odolat lidské krvi.

„Vždyť by nás ještě prozradila. Stačí se jí podívat do očí a každý vidí, co je zač!“ řekla Bella a nevím proč, ale zdálo se mi, jako kdyby byl v jejích slovech ukrytý dvojsmysl.

„Já si myslím, že to zvládne,“ řekl Edward a Esme se přidala k jeho slovům.

„Carlisle, já vím, že Elis není zvyklá pobývat mezi lidmi, ale my se o ni postaráme, a navíc viděla jsem, že nikomu nic neudělá.“ Bránila mě Alice.

„Smrtelníci byli i ve Volteře,“ řekla jsem na svou obranu „Nikdy jsem se sice neživila jinou krví, než lidskou, ale ne protože bych to tak chtěla, ale protože jsem jinak nemohla. Ráda vyzkouším zvířecí krev. Nechci zabíjet lidi jen proto, abych já přežila,“ promluvila jsem po pravdě a všichni, až na Bellu a Jaspera, který sám prošel tím, že měl problémy s ovládáním, souhlasili s mým nástupem do školy.

„Dobrá, ale teď musíme na lov. Bello, půjdeš s Elis, ano?“ řekl Carlisle Belle a ona se tedy uráčila a řekla mi, abych šla za ní. Vyšly jsme druhou stranou domu směrem do zahrady a přeskočily jsme přes potok, který tudy proudil. A pak už jsme utíkaly mezi stromy, dokud Bella nezastavila a neřekla mi, abych nasála vůni a ulovila jelena, který pil poblíž. Bylo to neuvěřitelné! Nevoněl sice tak dobře, jako člověk, ale byla jsem ráda za každou možnost změny jídelníčku. Plížila jsem se podél keřů, jako predátor, který loví svou kořist. Tohle byla moje kořist. Před očima jsem měla rudou barvu a nechala jsem se řídit svými instinkty. Viděla jsem velkého jelena, který ničím nerušen pil vodu. Chvíli jsem čekala a potom jsem vyběhla. Podařilo se mi zvíře chytit hned na první pokus. Do tepny, která se nacházela na krku, jsem se zakousla a potom už jsem vnímala jenom tu lahodnou chuť. Když jsem dopila, tak jsem pořád cítila jisté pálení v krku, ale Alice mi vyprávěla, že je to normální a že to patří k životu, který žijí.

„Jsi připravená?“ zeptala se mě Alice, která se stala mou velmi dobrou přítelkyní i přesto, že ji znám krátce. Podívala jsem se na její veselý obličej a usmála jsem se.

„To nebudu asi nikdy, ale co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek,“ řekla jsem známé pořekadlo a vyrazily jsme spolu do školy. Ne příliš velká škola, která se nachází uprostřed města, nese název Forks High school. Vypadá to tu docela dobře, na lavičkách před školou posedávali nějací žáci, kteří při našem příchodu zbystřili a sledovali, kdo přichází. Všimla jsem si pohledů, které věnovali celé naší společnosti. Museli jsme vypadat přímo neskutečně. Alice si dala záležet na tom, aby nás všechny oblékla a sladila. Musím říci, že se jí to povedlo, protože jsem se nepoznávala. Chodila jsem jen v červeném plášti, takže jsem úzké černé džíny a rudé tričko, ke kterému mě nalíčila, přijala ráda.

„Edward s tebou půjde do kanceláře a postará se o to, aby všechno zařídili,“ šeptla mi Alice, a tak jsem se automaticky zařadila vedle Edwarda. Rozhlédla jsem se kolem dokola a přemýšlela jsem nad tím, jak nás asi vidí ostatní. Já s kontaktními čočkami, které zbarvily mé oči do hnědé barvy a zbytek dokonalých Cullenů.

„Dobrý den,“ pozdravil Edward ženu, která seděla za kancelářským stolem a něco sepisovala do papírů na stole.

„Ach,“ zarazila se a slyšela jsem, jak jí srdce začalo tlouct rychleji. „Pan Cullen. Co si přejete?“ zeptala se a já jsem musela maskovat smích, protože se v Edwardově přítomnosti cítila dost nervózně a dávala to znát. Ale já bych asi také byla nervózní, kdyby na mě promluvil tak krásný kluk, teda upír.

„Paní Copeová, toto je Elisabeth Toresová. Jistě tu máte v papírech, že je to neteř mé matky Esme. Bude u nás bydlet a měla by být přihlášena na tuto školu.“ Pozoroval každé její gesto a ona z toho byla ještě víc nervózní.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ji slušně a ona se začala přehrabovat v papírech.

„Toresová... Ach, ano tady to je. Vítejte na naší škole, zde máte rozvrh hodin, na které budete docházet. Pokud by nastal nějaký problém, tak za mnou přijďte,“ poradila mi a sklonila hlavu k hromadě papírů, které měla na stole k vyplnění, ale stále jsem slyšela tlukot jejího srdce, na který by se snad dalo tancovat.

„Tak, jak se cítíš, jako nová studentka?“ zeptal se mě Edward, když jsme vyšli ven.

„Abych pravdu řekla, tak je to milé, ale cítím se úzkostně,“ přiznala jsem se. „Mám strach, že jsem přecenila své sebeovládání,“ řekla jsem a on se na mě podíval tak, jakoby mi viděl až do duše.

„Elis, nic jsi nepřecenila. Nemusíš se bát. Budu poslouchat, a kdyby nastal nějaký problém, tak něco udělám a pomůžu ti, ano?“ uklidňoval mě a já jsem se hned cítila jistěji.

„Takže se uvidíme po hodině na španělštině. Bude to dobré,“ ujistil mě ještě jednou a odešel do své třídy, na hodinu. Matematika, tak nenáviděná všemi, a já se na ní nejspíš těším, protože je to první hodina, kterou budu mít na nové škole, v novém životě.

Vešla jsem do třídy a profesorovi, který v ní už byl, jsem předala své papíry a on mě posadil do první lavice, která byla volná. Byla jsem za to ráda, protože nevím, jestli bych se udržela, kdybych musela s někým sedět v jedné lavici a dýchat jeho vůni. Když jsem si sedala, tak jsem si všímala pohledů studentů, které mi věnovali. Od dívek závistivé, od kluků… Obdivné? Tedy, asi jim připadám krásná, ale je to stejně jen kvůli tomu, že jsem upír.

„Takže, máme novou studentku, ale doufám, že i na její předchozí škole se učili to, co jsme brali my a tudíž si napíšeme slíbený test,“ začal hodinu a mně bylo celkem jedno, jestli si test napíšeme, nebo ne, protože mi matematika nikdy problémy nedělala. Ve Volteře jsem četla knihy, které mě vzdělávaly, takže jsem nejspíš o hodně napřed, než oni.

„Už máte hotovou práci?“ divil se profesor, když jsem seděla a nic nepsala, protože se mi zdálo, že písemka byla primitivní, a tak jsem ji měla velmi rychle vypočítanou.

„Ano, pane profesore,“ oznámila jsem mu a on si ji vzal, aby ji zkontroloval. Zbytek hodiny probíhal už vcelku rychle a já jsem se za chvíli mohla setkat s Emmettem a Edwardem na španělštině.

„Tak, jak to šlo?“ zeptal se Emmett hned na úvod.

„Myslím, že dobře,“ odpověděla jsem mu a podívala jsem se na Edwarda. „Měl jsi pravdu.“

Chtěla jsem se posadit do jedné z lavic, ale Edward mě nekompromisně stáhl k sobě.

„No hej! Tady sedím já!“ obořil se Emmett, ale já jsem jenom pokrčila ramena na znamení, že za to nemůžu a Edward ho odpálkoval slovy „Až doma!“

Chudák kluk, který si musel sednout vedle Emmetta, protože jinde nebylo volné místo. Emmett svým vzhledem připomíná medvěda a povahou dítě. Ani v této hodině se učitelé nijak nezaobírali mým příchodem a pokračovali v látce. Bylo to zvláštní, být tak blízko Edwardovi. Byl okouzlující a v tmavě modrém tričku s dlouhými rukávy, které měl lehce vyhrnuté, mu to vážně slušelo.

Celý den mi utíkal poměrně rychle a než jsem se nadála, tak jsem seděla ve stříbrném Volvu a mířila jsem domů. Domů? Jak zvláštně to zní, ale je to příjemné, když o nějakém místě mohu tvrdit, že je to můj domov. Ve Volteře jsem tenhle pocit neměla padesát let a tady ho mám ani ne za jeden týden. Je to úžasné, když se někde můžu cítit doma.

8. kapitola - Shrnutí - 10. kapitola

Moc děkuji za komentáře, které jste mi psali k předchozím kapitolám. Snad se vám i tato bude líbit. :)