Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 49. - Páteční odpoledne

05.06.2010 (16:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4258×

Kapitola 49. – Páteční odpoledne 

Pohled Belly.

„No, to je dost! Čekáme tady na vás celou věčnost,“ vykřikl Emmett, jen co jsme se s Edwardem objevili před domem.

„Emmette, lásko, nemohl bys jim dát pokoj?“ pokárala ho Rose.

Emmett se na ni zašklebil a na mě vyplázl jazyk. Byl jak hodně přerostlé dítě. Protočila jsem oči a šla jsem za Izzie. Pohladila jsem ji po vlasech a usmála se na ni.

„Zlatíčko, stále platí to, na čem jsme se spolu domluvily včera, jasné?“ řekla jsem jí. Trochu neochotně přikývla, ale přesto se jí hlavou honily myšlenky na to, jak by mě obelstila. Nechápala jsem její touhu, zapojit se také do boje. No, nechápala… Bylo mi jasné, že nás nechtěla nechat ve štychu, ale na druhou stranu si stále neuvědomovala, že je daleko zranitelnější jak my ostatní. Já jsem o ni ale v žádném případě nemínila přijít.

„Tak se do toho dáme,“ zvolal Carlisle.

Bojový výcvik probíhal podobně jako včera. Různě jsme se střídali, dokonce i Edward se zapojil bez toho, aby ho někdo musel vyprovokovat. Zkoušeli jsme bojovat i dva na jednoho, tři na dva a žádný zápas nevypadal stejně, protože měl každý svou taktiku boje. Nepřekvapilo mě, že Kate porazila Rose, ale s Jasperem a Alice měla víc práce. Když to vypadalo delší dobu nerozhodně, protože k tomu, aby někdo z nich vyhrál, by bylo třeba dotáhnout zápas do úplného konce, zavelel Carlisle k jeho ukončení.

Já jsem bojovala i s Edwardem, ale moc nám to nešlo. Snažila jsem se ho dostat a on se bál, aby mi neublížil, tak se držel zpátky. Nakonec jsme skončili na zemi, já jsem seděla na něm a držela jsem mu ruce za hlavou. Nebránil se, jen se smál. Sklonila jsem se k němu a vtiskla mu polibek na rty. Pak si Carlisle odkašlal, a tak jsme se zvedli a ruku v ruce si šli stoupnout zase do řady. Ke konci už jsme mezi sebou všichni bojovali uvolněně.

„Pro dnešek to myslím stačí,“ řekl Carlisle a tím ukončil bojový výcvik.

Otočil se na Kate a zamyšleně pronesl: „Kate, co kdybychom se teď zkusili podívat třeba do Volterry?“ Kate se na něj podívala a nahodila nejistý výraz.

„Ráda bych, ale nejsem si jistá, že to svedu,“ zašeptala s obavou v hlase. Ta obava, že to nezvládne, byla v její mysli daleko větší, než dávala najevo. I v Carlisleově mysli byla obava. Bál se, že jí nedokáže pomoci. Nevěděl jak na to.

„Kate, asi bychom měli začít s Paulem. Promiň, že to řeknu takhle, ale k němu tě váže hodně emocí a vzhledem k tomu, že se ti zatím nepodařilo vyvolat svoji schopnost jinak, než pod návalem emocí, zdá se mi v tuto chvíli jako nejvhodnější kandidát,“ vysvětloval jí.

Ještě než se Kate začala soustředit, zaslechli jsme všichni nedaleko nás zvuk přijíždějícího auta. To nemohl být nikdo jiný než Daniel. Že by Izzie zapomněla na schůzku s ním?

„Izzie, čekáš Daniela?“ zeptala jsem se jí. Podívala se na mě a já jsem v jejích myšlenkách viděla, jak se sama sebe ptá, jestli je dnes pátek. Pak si vzpomněla na to, že se s Danielem domlouvala na večeři v Port Angeles. Vdechla úlekem vzduch, položila si ruku na pusu a nahodila omluvný pohled.

„Já jsem zapomněla, že spolu máme jít dneska na večeři,“ zamumlala a trochu se zarděla. Nechápala, jak mohla zapomenout na schůzku s klukem, na kterém jí záleží.

„Drahoušku, za poslední dobu toho bylo na nás na všechny docela dost,“ řekla jsem jí, mrkla jsem na ni a otočila jsem se k Emmettovi. „Dobře, takže, Emmette, skoč pro míč. Edwarde, Kate, běžte do domu. Nebylo by dobré, kdyby vás tu Daniel viděl. My ostatní si jako zahrajeme volejbal,“ dávala jsem ostatním instrukce. Edward mi vlepil pusu na tvář a v mžiku zmizel i s Kate v domě. Emmett mezitím přiběhl s míčem.

Když přijel Daniel před dům, už jsme si pinkali s míčem. Zastavil u garáží, vystoupil z auta a šel k nám.

„Nahraj,“ zavolal Jasper na Rose, která měla právě v rukou míč.

Proč nebyli ve škole? V pohodě si tu hrají s míčem, ale do školy nemohli? Četla jsem Danielovy myšlenky.

„Zdravím, můžu si zahrát s vámi?“ zeptal se, když dorazil až k nám.

„Nechtěli jsme jet na večeři?“ ptala se ho Izzie, když přišla k němu a on jí vtiskl polibek na tvář.

„Ještě máme chvíli čas,“ odpověděl jí ledabyle. V myšlenkách stále hledal důvod, kvůli kterému jsme nebyli ve škole.

„Tak pojď, budeš ve družstvu s námi,“ řekl mu Emmett.

Všichni jsme doufali, že bude ta chvíle času, o které mluvil, trvat co nejkratší dobu.

Vytvořili jsme dvě družstva. V jednom byl Jasper, Rose, Carlisle a já a ve druhém byl Emmett, Alice, Esme, Izzie a Daniel. Hráli jsme bez sítě, jen jsme si na zem namalovali čáru.

Všichni jsme se museli před Danielem snažit, abychom působili jako lidé. Občas se někdo netrefil do míče, další upadl, když se pro něj natahoval a nakonec jsme se u toho docela dobře pobavili.

Jen Edward s Kate museli čekat v domě.

Ne, že bych je chtěla nějak šmírovat, ale zajímalo mě, o čem se baví a co se jim honí v hlavě. Bavili se o svých schopnostech. Oba by chtěli být nápomocni a trápilo je, že svoje schopnosti zatím neovládají tak, jak by bylo třeba.

Asi po půl hodině nám Izzie oznámila, že se půjde převléct, zatímco my ostatní jsme pokračovali ve hře. Když míjela v domě Edwarda s Kate, omluvila se jim, že zapomněla na to, že má dorazit Daniel a zmizela ve svém pokoji.

Kate přemýšlela nad tím, jak si to Izzie představuje dál s Danielem. Nebyla sama, koho tahle věc zajímala. Po čas hry nad tím přemýšleli téměř všichni. Daniel zatím neměl tušení o tom, kdo ve skutečnosti jsme. Ale vzhledem k tomu, že to vypadalo, že s ním bude chtít být Izzie i nadále, dřív nebo později mu bude muset povědět pravdu. O tom, kdo jsme, kdo je ona…

Doufala jsem, že až k tomu dojde, neohrozí Daniel ani nás, ani sebe tím, že by to řekl někomu dalšímu.

Ve spojení s Danielem mě napadla ještě jedna otázka. Jak to s ním má Izzie namyšlené, až se budeme stěhovat? Jako člověka jsme ho s sebou vzít nemohli. A že by Izzie zůstala ve Forks, to nepřipadalo v úvahu. S námi by mohl a vlastně i musel jen v případě, že by z něj byl upír…

V tuto chvíli ale nemělo smysl se jím více zabývat. Čekala nás návštěva z Itálie a já jsem doufala v to, že po setkání s nimi bude ještě možnost se Danielem zabývat. A také dalšími věcmi…

Zatímco jsme si my ostatní, včetně Daniela, pinkali balónem, Izzie se vysprchovala, oblékla, upravila a po chvíli už vycházela z domu a mířila k Danielovi.

„Tak můžeme jet,“ pronesla a vzala ho za ruku. Oba se rozloučili, nasedli do auta a odjeli.

Jen zmizeli z dohledu, přidal se k nám Edward a Kate.

Bello, bylo by dobré od Izzie zjistit, jak to má s Danielem naplánované.

Mluvil na mě Carlisle myšlenkou. Podívala jsem se na něj.

„Zeptám se jí na to,“ zašeptala jsem. Ostatní se na mě podívali, ale nikdo to nekomentoval.

„No, a teď bychom mohli pokračovat v tom, co jsme začali, než se tu objevil Daniel,“ řekl Carlisle a podíval se na Kate. „Kate, zkusíš se tedy přenést do Volterry?“

„Zkusit to můžu,“ řekla potichu.

Když se několik minut nic nedělo, otevřel Emmett pusu, že něco řekne.

„Dejte jí čas,“ pronesl Riley k nám ostatním.

Kate se hlavou honily vzpomínky na Paula, tak jak si ho pamatovala ještě jako člověk. To ale nezabíralo.

„Kate, zkus si vzpomenout na pohřeb a na to, kvůli čemu jsou tvoji rodiče mrtví,“ řekla jsem jí, když jsem došla až k ní a chytila ji za ruce. V tu chvíli se v ní zvedla vlna nenávisti vůči Paulovi. Té nenávisti bylo tolik, že zaplavila celou její mysl. Ozvalo se zavrčení a v tu chvíli zůstala stát na místě, zírala před sebe, její myšlenky se ztratily a mně bylo jasné, že se její mysl právě přenesla.

Všichni jsme s očekáváním trpělivě vyčkávali, až se k nám zase vrátí. Vadila mi ta myšlenková hluchota. Nikdo z nás nevěděl, kde přesně se její mysl v tuhle chvíli nacházela. Všichni do jednoho jsme doufali, že se přenesla za Paulem do Volterry. Co když ale ne? Nikdo ani nedutal.

„Myslím, že tu nemusíme stát potichu. Nevyrušíme ji, když budeme normálně mluvit,“ řekla jsem. Podívala jsem se na Kate, ale ta byla stále mimo. Carlisle se mnou v myšlenkách souhlasil a i myšlenky ostatních naznačovaly, že věří mému úsudku.

Přenos její mysli trval ještě déle, jak posledně. Snad až po půl hodině Kate zamrkala a zhluboka se nadechla. Ještě než stihla promluvit, předběhla ji Alice.

„Aro k nám posílá Demetriho,“ vyhrkla a Kate jen lehce přikývla.

„Paul nás právě všechny popisoval Jane a Alecovi. Není si jistý tím, jestli Edward a já žijeme. Každopádně, oni už vědí, že je tu možnost, že by Edward přežil a Bella ho přeměnila na upíra. A ta samá možnost je i u mě. Takže teď spekulují, jestli máme nějakou schopnost, pokud jsme přežili a případně jakou. Do toho tam vešel Aro, a protože by rád věděl na čem je a mohl se na nás připravit, znovu k nám posílá, jak už řekla Alice, Demetriho. Chtěl s ním vyslat i Paula, ale ten mu opatrně sdělil, že by raději zůstal ve Volteře, protože si je vědom toho, že mu jen tak nezapomeneme, co udělal a ze strachu o svůj nesmrtelný život se k nám bojí. Takže se k nám blíží „jen“ Demetri. Jakmile dostal povel od Ara, hned se vydal na cestu,“ vyprávěla nám Kate, co viděla v sídle Italů. Takže Demetri byl opět na cestě do Forks.

„Výborně Kate. Tvoje schopnost je jedna z nejzajímavějších, s jakou jsem se zatím za celé své bytí setkal. Zřejmě se nám ji nepodaří vyvolat jinak, než přes emoce, ale to vůbec nevadí,“ říkal Carlisle Kate a ta jen pokrčila rameny.

„Co kdyby ses teď pokusila přenést za Izzie? Po pravdě mě nenapadá žádná emoce, která by mohla vyvolat přesun tvojí mysli k ní, ale ty třeba najdeš v paměti nějakou, o které my ostatní nemáme ani tušení. Zkus se nad tím zamyslet, prosím,“ nabádal ji Carlisle. „Jo a příchod Demetriho probereme potom,“ dodal ještě.

Ať jsem přemýšlela sebe víc, nenapadala mě žádná situace spojená s Izzie, která by mohla v Kate vyvolat nějakou emoci. Zaměřila jsem se na Kateiny myšlenky. Probírala se vzpomínkami a hledala nějakou, kde by byla Izzie. Pár jich našla, ale nevzbudilo to v ní žádnou emoci.

„Nedokážu to, Carlisle. Mám Izzie ráda a jen to je na přenos mysli k ní… málo. Nezlob se,“ řekla Kate šeptem.

Carlisle se na ni usmál. „To nevadí, Kate, tušil jsem, že to nepůjde. Alespoň jsem si potvrdil, že se tvoje mysl bez emoce nepřenese. A musí to být nějaká silná emocionální vzpomínka, aby to fungovalo.“

„Co ten Demetri? Nechtělo by to někam uklidit Edwarda a Kate, aby je Demetri neviděl a nemohl o tom podat zprávu Arovi?“ ozval se Jasper.

„Myslím, že není třeba je nikam „uklízet“. Až bude Demetri ve Forks, uvidím to. A pro Kate a Edwarda to bude znamenat jedno. Dokud se bude Demetri pohybovat v blízkosti našeho domu, nebudou vycházet ven a budou se chovat potichu. Arovi to neulehčíme. Demetri má být něco jako špion a my mu prostě neumožníme, aby se o Kate a Edwardovi cokoliv dozvěděl,“ pronesla Alice s úsměvem.

„To se mi líbí, ségra. Jo, tak to uděláme,“ vyhrkl Emmett nadšeně a z toho nadšení vlepil Rose pusu na tvář. Ta jen protočila oči a pak se usmála.

„Myslím, že to není špatný nápad. Alice, soustřeď se teď výhradně na Demetriho, ať nepropásneme moment, kdy dorazí do Forks,“ nabádal ji Carlisle. „Samozřejmě nezapomeň ani na Ara, ale zatím to vypadá, že máme stále ještě dostatek času, než k nám přijde i se svojí družinou.“

„Lásko, neskočíme si teď spolu na lov?“ zeptala se Rose laškovně Emmetta. Otočil na ni hlavu, obličej se mu rozzářil úsměvem od ucha k uchu, chytil ji za ruku a za moment byli pryč. Po chvíli se rozběhli do lesa i ostatní.

Jen já s Edwardem jsme zůstali stát před domem.

„A co budeme dělat my, lásko?“ zeptal se mě Edward. Na chvíli jsem se zamyslela, přimhouřila jsem oči a usmála jsem se na něj.

„Oni se hned tak nevrátí, takže mám dost času na to, dodatečně ti předat slíbený dárek k osmnáctým narozeninám. Co ty na to?“

Edward si mě chvíli měřil pohledem, pak vykouzlil na tváři úžasný úsměv a kývl na souhlas. Vzala jsem ho za ruku a vedla jsem ho do domu.

Jakmile se zavřely dveře našeho pokoje, řekla jsem mu: „Dej mi pět minut, prosím.“ Nečekala jsem na odpověď, v rychlosti jsem si vzala ze skříně smotanou červenou stuhu a červené krajkové prádlo a zavřela jsem se do koupelny.

Svlékla jsem si vše, co jsem měla na sobě. Oblékla jsem si na sebe červené prádlo a rozmotala jsem stuhu. Ovázala jsem se jí jako dáreček, nezapomněla jsem na mašli, ještě jsem se podívala do zrcadla a rozpustila si vlasy a s úsměvem na tváři jsem pomalu otevřela dveře od koupelny. Edward stál u okna s rukama založenýma na prsou. Jen zaslechl zvuk dveří, otočil se a vykulil na mě oči. Pak obdivně hvízdl a vrhl se na mě jako lovec na svoji kořist. Během vteřiny jsme se ocitli na posteli.

„Ještě jednou… všechno nejlepší, lásko,“ pošeptala jsem mu do ucha.

„Děkuji. Jsi tak krásná a jsi jen moje,“ zašeptal s povzdechem. Položila jsem mu ruku za krk a přitáhla si jeho hlavu ke své. Naše rty se spojily v úžasný polibek. Cítila jsem, jak mi pomalu rozvazuje mašli.

„Krásný dárek,“ zašeptal do polibku, stáhl mi z těla stužku, hodil ji na zem a přitiskl se svým tělem těsně k mému.

Kapitola 48. - Pohřeb - Shrnutí - Kapitola 50. - Hlídkování

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 49. - Páteční odpoledne: