Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 50. - Hlídkování


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 50. - HlídkováníDalší kapča je na světě.
Děkuji všem za komentáře.

Kapitola 50. – Hlídkování 

Pohled Belly. 

„Ještě jednou… všechno nejlepší, lásko,“ pošeptala jsem mu do ucha.

„Děkuji. Jsi tak krásná a jsi jen moje,“ zašeptal s povzdechem. Položila jsem mu ruku za krk a přitáhla si jeho hlavu ke své. Naše rty se spojily v úžasný polibek. Cítila jsem, jak mi pomalu rozvazuje mašli.

„Krásný dárek,“ zašeptal do polibku, stáhl mi z těla stužku, hodil ji na zem a přitiskl se svým tělem těsně k mému.

 

Vášnivě jsme se líbali a užívali si doteky toho druhého. Edwardova ústa se pak odpoutala od mých. Pomalu jimi putoval po mém těle a zasypával ho polibky.

Po chvíli jsme se vzájemně zbavili přebytečných kousků oblečení, a pak už jsme leželi nazí na posteli a oddávali se jeden druhému…

 

Milování s Edwardem mě nikdy neomrzí. Dokázal být něžný, ale i vášnivý a z každého jeho slova a doteku jsem cítila cit, kterým byla láska.

„Edwarde, tak moc tě miluji. Někdy mě to až děsí, jak moc je to silné,“ zašeptala jsem. Ležela jsem mu na hrudi a hladila ho po ruce. Cítila jsem jeho ruku na svých zádech. Lehce mě hladil po celé délce vlasů.

„Jsem na tom úplně stejně, Bello. Pokud bych o tebe měl přijít, nechtěl bych už dál žít. Ztratil bych kus sebe, a tak bych nemohl existovat,“ pronesl tiše. Objala jsem ho rukama kolem těla a přitiskla se k němu, jak jen to šlo.

  

„Demetri... je v Americe. Co nevidět ho budeme mít tady. Musíme být ve střehu,“ slyšela jsem Alice, která vtrhla ke Carlisleovi do pracovny, aby mu sdělila svoje vidění.

„Přijďte, prosím, všichni hned ke mně,“ řekl klidným hlasem Carlisle. Byla sobota odpoledne, všichni jsme byli doma a on věděl, že nemusí křičet, protože ho svým upířím sluchem všichni uslyšíme.

Během chvilky jsme se sešli u něj.

„Nesmíme propásnout moment, kdy se u nás Demetri objeví. Alice by měla pravděpodobně vidět, až bude blízko, ale pojistíme se ještě tím, že se budeme střídat venku a hlídkovat. Aro se nesmí dozvědět, jak je to s Edwardem a Kate,“ říkal nám zamyšleně Carlisle.

Pak se otočil na Izzie. „Izzie, chtěl bych tě o něco požádat. Mohla bys skrýt jejich pach?“ zeptal se jí opatrně.

Izzie přimhouřila oči, na chvíli se zamyslela, a pak se zamračila. Viděla jsem jí v myšlenkách, co jí došlo.

„To ale znamená, že se nebudu moct hnout z domu,“ zamumlala si spíš pro sebe, ale slyšeli jsme to všichni.

„Jestli je to pro tebe moc velká ob-“

„Ne, tak jsem to nemyslela. Jen jsem si to ujasňovala nahlas. Demetri se tu snad nezdrží moc dlouho,“ řekla rychle, když přerušila Carlislea. Jen já jsem věděla, že ji to ve skutečnosti hodně štve, protože se neuvidí s Danielem. Na druhou stranu ale chápala, že pokud máme mít nad Arem alespoň nějakou výhodu, nesmí se o Edwardovi a Kate dozvědět. Postupně se smiřovala s tím, že si bude s Danielem jen psát a volat. Už si dokonce i vymyslela výmluvu, proč se s ním nebude moct sejít. Bude jako nemocná.

Nahlas jsem se uchechtla, a když se na mě ostatní podívali, jen jsem pokrčila rameny. Izzie trošku zčervenaly tváře. Pochopila, proč jsem se uchechtla.

Nadechla jsem se a jakoby tu Edward s Kate ani nebyli. Kdybych je neviděla, nevěděla bych o nich.

„Díky,“ zašeptala jsem a usmála se na svoji dceru. Vrátila mi úsměv a vydala se po schodech do svého pokoje.

Bello, běž za ní a zkus se jí zeptat na Daniela, prosím. Nabádal mě v myšlenkách Carlisle. Povzdechla jsem si, protože jsem tušila, že to nebude snadný rozhovor.

„Lásko, jdu si promluvit se svojí dcerou,“ řekla jsem potichu Edwardovi. Jen kývl a já se vydala za Izzie.

 

Před jejím pokojem jsem se zastavila, zhluboka se nadechla a zaklepala.

„Pojď dál, mami,“ vyzvala mě Izzie.

Vešla jsem a ona se na mě otočila od notebooku. Právě psala Danielovi.

„Něco jsem si vymyslet musela,“ zamumlala a zase se trochu začervenala. Reagovala na moje uchechtnutí předtím.

„Já vím,“ řekla jsem a mrkla na ni. „Izzie, potřebuju si s tebou promluvit,“ dodala jsem.

Přimhouřila oči, měřila si mě pohledem, a pak se jí v myšlenkách objevilo jen Daniel.

„Zlato, vím, že se máte s Danielem rádi,“ začala jsem opatrně a přemýšlela, jak pokračovat. „No… prostě by mě zajímalo, jak si to s ním představuješ dál. Zatím jsi mu o nás neřekla, pokud vím.“

To kdybych věděla. Pomyslela si Izzie a pokrčila rameny.

„Bojím se, že když mu o nás řeknu pravdu, tak mi nebude věřit a ztratím ho,“ pronesla šeptem. Co jí mám na tohle říct? Vzpomněla jsem si na to, jak se zachoval Edward, když se o nás dozvěděl pravdu a to tak nějak tušil, kdo jsme.

„Izzie, zatím máš čas si to rozmyslet. Za pár týdnů nás čeká setkání s Arem a myslím, že můžeš to odhalení nechat až na potom. Záleží to ale na tobě. Stejně mu to budeš muset dřív nebo později prozradit. Přemýšlela jsi už nad tím, že bys ho přeměnila na upíra?“ zeptala jsem se jí a zaměřila se na její mysl. „Takže přemýšlela. Zlato, z jakých rodinných poměru Daniel pochází?“

„Žije jen s babičkou. Rodiče se mu zabili při letecké nehodě, když byl ještě dítě. Hlídala ho tenkrát babička a po jejich smrti už u ní zůstal nastálo. Bylo mu deset, když se to stalo,“ vyprávěla mi Danielův příběh. Kdybychom ho přeměnili, co by na to asi řekla babička, kdyby jí vnuk zmizel z očí?

„Daniel ji miluje. Vychovala ho, když přišel o rodiče. Vůbec netuším, jak moc by ji zasáhlo, kdyby o Daniela přišla,“ řekla s obavou v hlase. „Bojím se, mami,“ dodala.

„Chceš být s ním?“ vypálila jsem na ni otázku. Podívala se na mě. Musí se tak blbě ptát? Přečetla jsem jí v myšlenkách první věc, která ji napadla. Přimhouřila jsem oči.

„Promiň, tak jsem to nemyslela,“ zašeptala omluvně. „Samozřejmě, že s ním chci být. Myslím, že ho miluji,“ zamumlala.

„Izzie, doufám, že on to cítí stejně. Až mu prozradíš, kdo jsme, uvidíme, co dál,“ řekla jsem a mrkla na ni. Vstala, na chvíli zaváhala, a pak přišla až ke mně a objala mě.

„Mám tě ráda, mami.“

„To i já tebe, drahoušku. Neboj se, všechno dobře dopadne,“ chlácholila jsem ji. Nebyla jsem si ale tím, co jsem řekla, zcela jistá. Všechno byl moc široký pojem. Nedala jsem na sobě nic znát a hladila jsem svoji dceru po vlasech.

„My si bereme první hlídku,“ zahlásil Emmett ostatním v obýváku. Předpokládala jsem, že myslel sebe a Rose. Bouchly venkovní dveře. Zajímalo by mě, kdo z nás narazí na Demetriho. Alice ho zatím neviděla nikde blízko, ale mohl nás nepřekvapit.

„Půjdu za ostatními. Ty budeš chtít asi soukromí,“ zašeptala jsem. Izzie se ode mě odklonila, usmála se na mě, trošku jí zčervenaly tváře, a pak se posadila zpět k notebooku. Došla jsem ke dveřím. Ještě jsem se na ni otočila a ona už psala Danielovi, jak moc se jí stýská. Vyšla jsem z jejího pokoje.

 

„Kdo bude mít další hlídku?“ zeptala jsem se ostatních, když jsem sešla schody a ocitla se v obýváku. Koukali se na televizi a hlavou se jim honilo to, na co jsem myslela i já. Byli zvědaví, komu z nich se podaří narazit na Demetriho. Každý si v hlavě spřádal řeč, kterou s ním povede.

„My,“ pískla Alice a chytila Jaspera za ruku.

„A pak jsme na řadě my,“ pronesl Carlisle. Myslel tím sebe a Esme. Samozřejmě.

„Dobře, takže jako poslední půjdeme hlídkovat my,“ řekla jsem Rileymu. Jen kývl a objal Kate kolem ramen. Sedla jsem si vedle Edwarda. Zatvářil se nesouhlasně, tak jsem se zvedla a sedla si mu na klín. Jen jsem dosedla a podívala se na něj, rozzářil se mu obličej tím jeho krásným úsměvem. Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na rty.

 

Venku už byla tma, když se Emmett s Rose vřítili do domu.

„Na všech frontách klid,“ řekl se smíchem Emmett. Rose do něj žďuchla a protočila oči. Alice s Jasperem se s námi rozloučili a vydali se vstříc noci.

„Neříkala Alice, kdy se tu má Demetri objevit? Neviděla něco?“ zeptala se Rose.

„Zatím nic neviděla. Ale určitě nám dá vědět, jakmile něco uvidí,“ odpověděla jsem jí.

Bello, děkuji, že ses ptala Izzie na Daniela. Uvidíme, co se bude dít, až mu o nás řekne pravdu. Říkal mi myšlenkou Carlisle. Jen jsem na něj mrkla. Nikdo si toho nevšiml.

Emmett si zapnul, jak jinak, v televizi nějaký sportovní přenos a my ostatní jsme se koukali s ním.

Esme stáhla pro jistotu žaluzie, aby nebylo z venku vidět do domu. Co kdyby se tu Demetri náhodou zjevil, tak říkajíc, nečekaně? Alice s Jasperem byli sice venku na hlídce, ale Demetri byl stopař a jistě by dokázal nepozorovaně proklouznout až k domu. Byla jsem si jistá tím, že by se neodvážil přijít moc blízko, ale i přesto jsme se museli mít na pozoru. Nesměli jsem vyslovovat Edwardovo a Kateino jméno, ani náznakem jsme nesměli dát najevo, že by mohli být v domě, oni museli šeptat, aby je nemohl slyšet… Bylo toho dost, na co jsme si museli všichni dávat pozor.

 

Po Alice s Jasperem šli na hlídku Carlisle s Esme. Venku už skoro svítalo. Šla jsem nahoru zkontrolovat  Izzie. Opatrně jsem otevřela dveře jejího pokoje, nakoukla jsem dovnitř a viděla jsem ji, jak leží v posteli a pravidelně oddechuje. Spala. Potichu jsem zavřela dveře a sešla zase po schodech dolů.

Právě včas. Alice seděla na sedačce, pohled upřený před sebe. Viděla jsem její myšlenky.

„Je blízko,“ řekla jsem šeptem. To už Jasper vyťukával Carlislea, aby mu to oznámil.

„Takže, jejich jména jsou od této chvíle tabu,“ oznámila jsem ostatním a ukázala na Edwarda a Kate. „Nejlépe, když budeme všichni mluvit hodně potichu,“ dávala jsem nám všem další instrukce.

„Nebylo by lepší, kdybys ho šla najít ty? Carlisle se s ním sice také zná, ale… tak… víš?“ koktala Alice.

Když jsem se na ni podívala, skousla si lehce ret.

Otočila jsem hlavu k Edwardovi. Měřil si mě pohledem. Určitě přemýšlel nad tím, co říkala Alice.

Hodila jsem na ni pohled, který jí nařizoval, aby už to víc nerozebírala.

 

Bello? Cože? Byl tak blízko? Musel stát před domem…

 

Kapitola 49. - Páteční odpoledne - Shrnutí - Kapitola 51. - Prozrazení



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 50. - Hlídkování:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!