Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 47. - Trénink

23.05.2010 (22:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5128×

Kapitola 47. - Trénink 

Pohled Edwarda.

Svoje věci jsem si dal k Belle do pokoje. Vlastně to teď bude náš společný pokoj.

Když Alice viděla, kolik jsme si toho s Kate přivezli, oznámila nám, že zajede o víkendu do Port Angeles a nakoupí pro nás nové oblečení.

Ještě v noci jsme se sešli u Carlislea v pracovně a plánovali jsme, kdy začneme s bojovým výcvikem a také s tréninkem našich schopností.

Carlisle oznámil ostatním, že je ráno omluví do konce týdne ve škole.

Zítra se pokusíme přijít na to, jak funguje moje a Kateina schopnost a jak je vyvolat kdykoliv budeme potřebovat. A v pátek budou mít pohřeb naši. Obřadu budou přítomni jen Cullenovi, já s Kate a samozřejmě kněz. Teď ale nebyl čas přemýšlet nad obřadem. Naši již nežili, a i když mě to hrozně bolelo, nedalo se to nijak změnit. Po pohřbu snad jejich duše konečně nalezne klid.

Samotnému mi moc nebylo jasné, jak má ten můj štít správně fungovat. Netušil jsem, jak zaštítit někoho dalšího. Co jsem ale věděl s určitostí, bylo, že Kate byla stále pod jeho ochranou. I když jen nějak napůl. Bella jí mohla číst myšlenky, Alice viděla její budoucnost a Jasper mohl ovlivňovat její emoce. U mě to nefungovalo. Když jsem byl ještě člověk, Bella moje myšlenky číst nemohla, ale Alice viděla mou budoucnost a předpokládám, že i Jasperova schopnost na mě působila. Po přeměně se to změnilo. Štít mě chránil před všemi ostatními schopnostmi. Zajímalo mě, zda bych mohl štít úplně odhodit, zda se to dá naučit. Nevěděl jsem ale jak a měl jsem podezření, že to nevěděl ani Carlisle. Hold to budeme muset zkoušet. Možná ani to, že Kate dokáže ovládat svoji touhu po krvi, nemá nic společného se štítem. Jak bych na ni ale jinak dokázal přenést svoji schopnost ovládání se?

Poté, když jsme se domluvili, co podnikneme po zbytek týdne, jsme se rozešli do svých pokojů. S Bellou jsme si dali společnou sprchu a pak jsme se jen v županech přesunuli do postele, kde jsme pokračovali v tom, čím jsme se zabývali v našem domě. Až jako upír jsem dokázal ocenit, kolik času mi spánek vzal. Teď, když jsem nemusel spát, jsem se mohl věnovat spoustě věcem, aniž bych se unavil a potřeboval si odpočinout.

„Lásko, ještě jsi mi slíbila jeden speciální dárek k narozeninám, pamatuješ?“ vyrukoval jsem na Bellu. Zvedla se na rukách, přimhouřila oči, a pak se krásně usmála.

„Nezapomněla jsem,“ řekla stručně a zase se mi schoulila do náruče.

Byl jsem zvědavý, ale už jsem se neptal. Když bude chtít, dá mi ho.  

Náhle jsem si vzpomněl na Rileyho oči, které byly ještě stále červenooranžové. Bella mi vysvětlila, jak se to stalo, a i když byla v ohrožení moje sestra, nedokázal jsem se na něj zlobit. Ani Kate to nedokázala. Poté, co jí přiznal, proč má jinou barvu očí jak ostatní, nezlobila se na něj. Vše dopadlo dobře a on se prostě jen choval tak, jak ho nabádal instinkt. Málokdo by odolal. A ona sama věděla, jak silná dokáže být touha po krvi, když málem zaútočila na Daniela.

„Bello, kdy budou mít Rileyho oči zase medově zlatou barvu? A vím, že jsi mi říkala, že naše oči přestanou být červené za několik měsíců, ale není nějaká možnost, jak to uspíšit? Ne, že bych tak toužil po škole, ale přece se nemůžeme skrývat měsíce,“ zeptal jsem se šeptem.

Stále mi ležela na hrudi. Nadechla se.

„No, Rileyho oči se zbaví té načervenalé barvy za několik dní. Nenapil se tolik, aby mu úplně zčervenaly. Tvoje a Kateiny oči ztmavnou během několika měsíců. Neznám způsob, jak to uspíšit. Musíte počkat, až vám zředí zvířecí krev tu červenou barvu, a pak budou stejné jako moje nebo ostatních z naší rodiny. Mrzí mě to,“ vysvětlovala mi. Měl jsem pocit, jako bych slyšel při poslední větě v jejím hlase lítost.

„Lásko, co tě mrzí?“

„Mrzí mě, že to… s Paulem došlo tak daleko a musela jsem tě přeměnit na upíra,“ pošeptala.

„Bello, když pominu okolnosti, kvůli kterým došlo k mojí přeměně, tak jsem opravdu rád, že jsi mě přeměnila. Víš, že jsem to chtěl už dřív. Teď s tebou můžu být po zbytek věčnosti,“ řekl jsem jí, pohladil ji po vlasech, a pak jsem si vzpomněl na to, co nás čekalo. „Tedy… doufám, že spolu budeme po zbytek věčnosti,“ dodal jsem.

„I já v to doufám. Edwarde, nechci o tebe přijít. Už se to skoro stalo a já už to znovu nechci, prostě nechci,“ řekla zoufale, objala mě kolem krku a přitiskla se ke mně ještě víc.

„Musím se naučit ovládat svůj štít a až přijdou, budu se snažit udělat vše, abych nás ochránil. Kdybych o tebe měl přijít, ani já bych pak nechtěl žít. Bez tebe by můj život neměl smysl.“ Objal jsem ji a políbil do vlasů.

Ani jeden z nás už nic neřekl. Jen jsme leželi ve vzájemném objetí. Přemýšlel jsem nad tím, jak asi dopadne setkání s nevítanou návštěvou z Itálie. I Bella se zdála zamyšlená.

Jen co se začalo rozednívat, jsme se oblékli do sportovního oblečení a sešli se s ostatními před domem.

„Tak čím začneme?“ zeptal se nás všech Carlisle.

„Možná bychom mohli Edwardovi a Kate ukázat pár triků, jak zaútočit na upíra. Jak co nejrychleji oddělit končetiny a hlavu od trupu…“ pronesl zamyšleně Jasper.

Věděl jsem, že je to nutné, naučit se, jak úspěšně porazit jiného upíra, ale doufal jsem, že se boji vyhneme. Že se nám nějak podaří se domluvit a rozejdeme se bez boje.

„Jaspere, ty máš nejvíce zkušeností, takže povedeš bojový výcvik. Sice jsi bojoval většinou s novorozenými, kteří nebojují takticky a nepřemýšlí o svých výpadech, ale i tak jsi z nás nejzkušenější. My ostatní se budeme učit společně s Kate a Edwardem,“ pronesl Carlisle.

„Cože? Jak učit s námi? Vy neumíte bojovat?“ zeptala se udiveně Kate.

„Víš, Kate, každý upír je silný sám o sobě a nepotřebuje žádný speciální výcvik. Ale Arova garda… oni jsou cvičení, ví, jak si poradit s dalším upírem. A Demetri s Felixem jsou nejsilnější z jeho družiny. I já jsem ve Volteře prošla výcvikem, takže vám můžu ukázat pár triků, jak na ně, ale jak už řekl Carlisle, nejvíce zkušeností z boje s upíry má Jasper. Pro něj byl boj na denním pořádku. Abych to shrnula, každý máme nějakou zkušenost, někdo menší, někdo větší, ale rozhodně musíme být připraveni, takže ano, budeme se učit s vámi,“ vysvětlovala jí Bella.

Jasper jen kývl hlavou a postavil se před nás. Začal nám vysvětlovat, jak je důležité být rychlý, přemýšlet o každém svém kroku a nejednat zbrkle, protože to by nás mohlo stát život.

Jako prvního vyzval Emmetta. Postavili se před sebe a začali na sebe dorážet. Všichni jsme je se zaujetím sledovali. Uvědomil jsem si, že kdybych byl člověk, nestihl bych je sledovat. Pohybovali se upíří rychlostí a lidské oko by tento pohyb nezaznamenalo. Vrčeli na sebe a snažili se dostat jeden druhého. Emmett spoléhal na svoji sílu a několikrát se mu podařilo chytit Jaspera za ruku, ale Jazz byl rychlejší, takže se z jeho sevření vysvobodil. Takhle to pokračovalo ještě několik minut a nakonec skončil Jasper Emmettovi na zádech s rukama na jeho hlavě, takže stačilo jen škubnout a Emmova hlava by se oddělila od těla. Jasper pak slezl z Emmettových zad. Emm chtěl odvetu, ale Carlisle mu vysvětlil, že na to bude čas později. Teď bylo nutné, aby si vyzkoušeli bojovat s Jasperem i všichni ostatní.

„Kdo bude další?“ ptal se Jazz. Z naší řady vystoupil Riley.

A opakovala se situace jako s Emmettem. Kluci na sebe doráželi, vrčeli na sebe a snažili se dostat jeden druhého. Riley nebyl tak silný jako Emmett, ale kupodivu byl stejně bystrý a rychlý jako Jasper. Po několika minutách, když to vypadalo, že tento souboj nebude mít vítěze, ho Carlisle ukončil. Jako další šla Alice a její souboj s Jasperem vypadal jako taneční vystoupení. Přestože proti němu působila hrozně drobně, po pár minutách už seděla Jazzovi na zádech, jeho hlavu měla ve svých rukách a skláněla se pusou k jeho krku. Nechal ji Jasper vyhrát? Nebo ho vážně přemohla?

Jako další šel Carlisle, pak přišla na řadu Rose, po ní Esme, která vypadala bojácně, a Carlisle ji stále povzbuzoval, že na to má, až se k němu přidali i ostatní. Jako poslední z Cullenových šla Bella. Trochu jsem se o ni bál, ale když jsem viděl, jak si je v boji jistá, jen jsem valil oči. Bylo vidět, že má za sebou výcvik. Dostala Jaspera během chvilky.

Nakonec jsem zbyl já, Kate a také Izzie. I ona se chtěla zapojit do boje s Arem a jeho družinou. Jenže byla napůl člověk, takže bylo její tělo zranitelnější, jak to naše. Bella se ji snažila přesvědčit, že by neměla bojovat, protože by to pro ni mohlo být daleko nebezpečnější, jak pro nás ostatní, ale Izzie si postavila hlavu a odmítala se nechat z boje vyšachovat. Takže jsme se po chvíli koukali, jak se snaží dostat Jaspera. Jenže proti němu neměla šanci. A na Jasperovi bylo vidět, že si musí dávat pozor, aby jí skutečně neublížil. Souboj skončil výhrou Jaspera, který stál těsně u Izzie, držel ji jednou rukou pod krkem a druhou držel její ruku. Když ji pustil, přistoupil k ní Carlisle a objal ji kolem ramen.

„Izzie, vím, že chceš bojovat, ale pokud dojde skutečně k boji, budeš se držet zpátky. Nejsi tak silná, jako my ostatní. Budeš naše záloha. Nikdy, opakuji, nikdy nepůjdeš do souboje sama. Vždy budeš nápomocna někomu dalšímu. Neradi bychom o tebe přišli. Jasné?“ přikazoval jí a ona se v první chvíli zamračila, ale pak přikývla na souhlas. Bella vedle mě maličko zavrčela. Usoudil jsem, že si asi přečetla v myšlenkách svojí dcery něco, co se jí nelíbilo.

„Mami, ale já bych chtě-“

„Holčičko, bude to tak, jak řekl Carlisle. Bez diskuze. Čekala jsem na tebe tak dlouho a nemíním o tebe přijít jen kvůli tomu, že si chceš něco dokázat. Ne a ještě jednou NE. Budeš se držet u mě a v případě nutnosti mi pomůžeš,“ spustila na ni Bella. Izzie si ji chvíli měřila pohledem, a pak jen pokrčila rameny, usmála se na svoji matku a zařadila se do řady. Podíval jsem se na Bellu a její výraz prozrazoval spokojenost.

„Edwarde? Teď je řada na tobě. Jsi novorozený, takže jsi silnější jak kdokoliv z nás. Což by mohla být výhoda, ale jak už řekl Carlisle, novorození se do boje vrhají bez přemýšlení. Je to proto, že je nikdo nenaučil, jak bojovat. Takže je v podstatě jednoduché je porazit, když víš jak. Ty se po našem výcviku, stejně jako Kate, nebudeš chovat jako novorozený, protože budeš vědět, jak zneškodnit upíra. Budeš bojovat s rozmyslem a ještě k tomu budeš moct využít svoji dočasnou sílu,“ promlouval ke mně Jasper. „Můžeme začít?“ zeptal se a to už jsem šel k němu.

Stáli jsme proti sobě a já, přestože jsem viděl útočit ostatní, jsem nějak nevěděl, co dělat. Nechtělo se mi bojovat. Věřil jsem, že k boji s Italy ani nedojde. Jasper do mě žďuchnul, aby mě vyprovokoval, ale se mnou to ani nehnulo. Najednou zmizel a po mé pravici se ozvalo vrčení. Otočil jsem hlavu tím směrem a viděl jsem ho, jak stojí v bojové pozici před Kate a doráží na ni. V ten okamžik se ve mně něco probudilo a já jsem chtěl ochránit svoji sestru. Vrhnul jsem se na Jaspera a odhodil ho od Kate. Vystartoval jsem do místa, kam dopadl a zavrčel jsem na něj. To už stál ale na nohách a snažil se mě chytit rukama. Uhýbal jsem jeho výpadům a snažil se mu dostat k hlavě. Stále na mě útočil a já jsem jeho útok odrážel. Naznačil jsem mu, že půjdu doprava, a když se on nahnul vpravo, uhnul jsem rychle doleva a už jsem svíral jeho hlavu ve svých rukách.

„DOST!“ ozvalo se. Jako bych se probudil, pustil jsem Jaspera a s omluvným výrazem jsem sklonil hlavu.

„Výborně. To bylo přímo ukázkové. Přemýšlel jsi o každém tahu, a když k tomu přidám i tvou sílu, máme velkou šanci, že se nám podaří v případném boji Ara s družinou porazit,“ pronesl nadšeně Carlisle. Zvedl jsem hlavu a nevěřícně se na něj podíval.

„Vždyť jsem Jaspera málem…“ nedořekl jsem, ale všichni věděli, co jsem měl na mysli.

„Jasper zariskoval, když zaútočil na Kate, aby tě vyprovokoval k boji. Ale všichni jsme spoléhali na to, že tě dokážeme zastavit, kdyby bylo třeba,“ pronesl Carlisle. V to jsem doufal i já. Moc nechybělo a Jasper by tu ležel… na kusy. Zařadil jsem se mezi ostatní a z řady vystoupila Kate.

„Díky, bráško,“ zašeptala a usmála se na mě. Stoupla si před Jaspera a zavrčela na něj.

„Tak se ukaž,“ procedila skrz zuby. Tohle byla moje sestra? Kdybych byl člověk, bál bych se jí.

Jasper se nenechal dvakrát pobízet a já jsem se koukal, jak Kate odráží jeho výpady, jak se na chvíli ocitla Jasperovi na zádech, než ji ze sebe strhnul, jak mu hbitě uhýbá a takhle to pokračovalo ještě několik dalších minut, než Carlisle prohlásil tento souboj za nerozhodný.

Esme s Izzie se s námi na chvíli rozloučily a šly do domu. Izzie měla hlad a Esme se nabídla, že jí připraví něco dobrého k snědku.

My ostatní jsme se dohodli, že si zkusíme bojovat různě mezi sebou. Jako první jsem šel já s Emmettem. Chtěl porovnat svoji sílu s mojí. Bral jsem boj jako nutné zlo. Ale už mě nehnal kupředu ochranitelský instinkt, takže jsem si s Emmettem trochu pohrál, a když skončil v mém sevření, při kterém by jedním škubnutím skončil bez hlavy, vzdal to.

„Tak jo, brácho, vyhrál jsi,“ uznal, když jsem ho pustil.

Pak se proti sobě postavila Alice s Bellou. Když jsem si odmyslel, proč proti sobě stojí a jen jsem sledoval jejich pohyby, tak jsem si uvědomil, že mi připomínají víly, které tančí někde na paloučku. Jejich pohyby byly ladné a hezky se na ně koukalo.

Různě jsme se ve dvojicích střídali, a pak přišel Jasper s nápadem, že bychom mohli vyzkoušet dva na jednoho.

Opět jsem začínal já a proti mně šel Jasper a Alice. Přemýšlel jsem, jak na ně, ale nebylo moc času si v hlavě utvořit strategii. Doráželi na mě každý z jedné strany. Ohnal jsem se po Jasperovi, ale stačil mi uhnout. A to už jsem cítil Alice na zádech, jak se mě snaží chytit za hlavu. Nebylo těžké ji setřást a odhodit kousek od nás. Ještě jsem se po ní podíval, zda je v pořádku a to už na mě vystartoval Jasper, který chtěl bránit Alice. Snažil jsem se ovládat svou sílu, kterou jsem cítil v každém kousku svého těla a neustále jsem si opakoval, že přede mnou stojí Jasper. Nerad bych mu vážně ublížil. Chytil jsem ho za ruce a otočil si ho zády k sobě, takže jsem ho sevřel v náruči. Než jsem se nadál, Alice mi znovu přistála na zádech. V mžiku jsem povolil sevření Jaspera a odhodil jsem ho od sebe, natáhl jsem se pro Alice, která mě držela za hlavu, a přehodil jsem ji přes sebe, takže skončila na zemi vedle Jaspera.

„Stačí,“ křikl Carlisle. „Jako ukázka to stačí. Nechceme se tady přece trhat na kusy. A tady to vypadalo, že by k tomu co nevidět došlo,“ dodal ještě. Měl pravdu. Tohle byl trénink a nikdo nechtěl přijít k újmě.

„Myslím, že pro dnešek bychom mohli s tímhle tréninkem skončit. Co zkusit potrénovat Edwardovu a Kateinu schopnost?“ navrhovala Alice.

Carlisle jen pokýval hlavou, pak si dal ruku pod bradu a vypadal zamyšleně.

„No, nenapadá mě způsob, jak na to. Edwardův štít… Nevím, zda by mohl jen silou vůle zaštítit někoho dalšího. Má tahle schopnost nějaký spouštěč? Je Kate pod částečnou ochranou jeho štítu nebo na ni Edward jen nějak přenesl svoji další schopnost, ovládat touhu po krvi?“ přemýšlel Carlisle nahlas. „Edwarde, zkus se soustředit. Kate, mysli na něco, na cokoliv, Bello, zkus jí číst myšlenky a ty, Edwarde, zkus zaštítit Kate, aby zůstaly její myšlenky skryté před Bellou,“ dával nám instrukce.

Soustředil jsem se, co to šlo, ale nic jsem necítil. To, čemu říkali štít, pro mě nebylo nic hmotného. Nevěděl jsem, jak ho „uchopit“, jak s ním pracovat. Opakoval jsem si stále dokola, že chci dostat Kate pod svůj štít, ale bylo to k ničemu.

„Bello?“ ozval se Carlisle a Bella mu řekla šeptem, že stále slyší Kateiny myšlenky.

„Tak takhle to asi nepůjde,“ pronesl znovu zamyšleně Carlisle. „Jestli přijde s Arem i Jane s Alecem, a já jsem přesvědčen, že s ním přijdou, tak by se nám štít hodil. Sice nás neochrání před fyzickým napadením, ale před jejich schopnostmi ano,“ uvažoval nahlas.

„Jak přesně působí jejich schopnosti?“ zeptal jsem se. Už se o nich někdo jednou zmínil. Nepamatoval jsem si, v jaké souvislosti. A Bella, i když se s nimi musela potkat ve Volteře, o nich nikdy nemluvila. Nevěděl jsem, proč.

„Janeina schopnost je… hodně bolestivá. Dokáže způsobit šílenou bolest jen tím, že se na tebe zaměří. Prostě vnukne tvému mozku, že tě bolí celé tělo a ty se pak svíjíš v křečích. Alecova schopnost je jiná. On dokáže vnuknout tvému mozku, že tvé tělo nemá nic cítit. Přeruší všechny tvoje smysly. Necítíš žádnou bolest, nevidíš, neslyšíš… prostě jsi úplně mimo. Jeho schopnost tě tak ochromí, že neucítíš, ani kdyby tě pálili,“ snažila se mi vysvětlit Bella. „A to není vše. Jane se dokáže v jeden okamžik zaměřit pouze na jednu osobu, ale Alec nás ochromí všechny naráz. Už tomu rozumíš? Oba nás mohou znehybnit. Každý jiným způsobem. A my pak budeme jen bezmocné terče, takže nás porazí velice snadno.“

Zíral jsem na ni a nebyl schopen slova. Už jsem chápal, proč byl pro všechny můj štít tak důležitý. Schopnosti Jane a Aleca se mi vůbec nelíbily. A díky nim jsme mohli prohrát bitvu. Přestavil jsem si, jak se moje sestra svíjí v bolestech na zemi a v tu chvíli… Co to bylo?

„Jo,“ zakřičela Bella. „Edwarde, dokázal jsi to. Neslyším Kateiny myšlenky, to znamená, že jsi ji dokázal zaštítit,“ stále křičela a řítila se ke mně. Roztáhl jsem ruce a ona mi zaplula do náruče.

„Výborně, Edwarde,“ pochválil mě Carlisle a ostatní mu přizvukovali. „Už víš, jak na to?“ zeptal se ještě.

„No, poté, co jsem zjistil, jakými schopnostmi vládnou Jane s Alecem, jsem si představil, jak se moje sestra svíjí bolestí na zemi, a pak jsem cítil… Vlastně ani nevím, co jsem cítil. Bylo to zvláštní. Jakoby se kousek mě samého přesunul na ni. Očima štít nevidím, ale cítím, že ji celou obklopuje,“ objasňoval jsem to, co jsem sám pořádně nechápal.

„Myslíš, že by se ti podařilo zaštítit i někoho dalšího?“ ptal se Carlisle. Pokrčil jsem rameny. Sám jsem nevěděl, zda to svedu. Znovu jsem si v mysli přehrál Bellin popis Janeiných a Alecových schopností a představil jsem si Bellu, která se svíjí v bolestech a zasáhla mě strašná bolest v místě, kde bývalo moje srdce. V tu chvíli jsem cítil, že ze mě vystřelil další kousek mého já směrem k mé lásce, která stála v mém objetí. Zkontroloval jsem, zda štít stále pokrývá i Kate.

„Štít teď chrání Kate a Bellu,“ oznámil jsem ostatním. Dívali se z Kate na Bellu, ale nemohli nic vidět. Ani já jsem štít neviděl.

„Ty jo, to je super. Jestli se ti podaří zaštítit nás všechny, tak máme vyhráno,“ zvolal nadšeně Emmett.

„Bello, můžeš číst myšlenky ostatních?“ zeptal se jí Carlisle.

Přimhouřila oči. „Můžu a dokonce je můžu číst i Kate. Když jsem pod štítem společně s ní, jde to. Jen Edwardovy myšlenky jsou pro mě stále hluché,“ řekla trochu zklamaně.

„Zajímavé. Edward má asi díky štítu ještě nějakou svoji speciální ochranu,“ zamumlal Carlisle.

„Lásko, jestli tě něco zajímá, tak se mě zeptej. Nechci mít před tebou žádná tajemství,“ pošeptal jsem Belle do ucha. Podívala se na mě, pohladila mě po tváři a natáhla se pro polibek.

„Pro dnešek už toho bylo opravdu dost. Zítra nás, teda hlavně vás,“ řekl Carlisle a ukázal na mě a Kate, „čeká pohřeb vašich rodičů a to bude náročné samo o sobě. Pokud pak budete schopni… budeme pokračovat v tréninku vašich schopností. Kate, i tvoje schopnost je pro nás všechny důležitá, můžeš vidět věci, které my ostatní nevidíme. Takže se v dalších dnech pokusíme přijít na to, jak tu tvoji schopnost spustit, kdykoliv si zamaneš. A také budeme v následujících dnech trénovat bojovou taktiku. Musíme být připraveni, kdyby se náhodou Aro rozhodl, což by snad Alice viděla, že přijde dřív,“ nastínil nám plány příštích dnů.

Všichni jsme se po sobě podívali a zamyšleni jsme se vydali směrem k domu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Snad jsem vás neunudila... Jen připomínám, že tu od pondělí do pátku nebudu. Odjíždím do nějaké tramtárie, kde nebude na 99% net :-( Času bych tam měla mít po večerech dost, takže budu pracovat na další kapče, abych vám jim mohla hodit na stmívko k přečtení nejpozději v sobotu. Mějte se tu krásně a v pátek večer jsem tu jako na koni.

Vaše EdBeJa

 Kapitola 46. - Vzpomínky - Shrnutí - Kapitola 48. - Pohřeb

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 47. - Trénink: