Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 36. - Den D

11.04.2010 (08:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5421×

Kapitola 36. – Den D

Pohled Belly.

Bylo úterý ráno. Pro Izzie byl tento den Dnem s velkým D. Poprvé měla jít do školy.

Ještě v sobotu, když se vzbudila a já jsem se vrátila poté, co jsem odvezla Edwarda domů, se chtěla podívat na učení. Zajímalo ji, co probíráme. Měla obavu nejen z lidí ve škole, ale i z toho, že nebude zvládat učení. Až do noci jsme si procházely učivo třetího ročníku. A pokračovaly jsme i v neděli, když se Izzie probudila.

Po obědě jsem zajela pro Edwarda a Izzie mezitím pomáhala s učením Alice. S Edwardem jsme ji pak zase vystřídali. Izzie vnímala Edwardův pach naprosto v pohodě. V kině jsem si všimla, že se sice s tím pachem malou chvíli prala, ale pak, aniž by ho zastřela, to překonala. Možná by se mohlo zdát, že to musela být nuda, strávit nedělní odpoledne a večer učením, ale my jsme se u toho docela dobře bavili.

V pondělí bylo slunečno, takže šel Edward do školy jen s Kate. Nás Carlisle omluvil, když volal do školy, aby nahlásil novou studentku. Jak mi pak řekl, bylo dobře, že jsme se s Izzie podívali na učivo, protože byl konec roku, a aby mohla postoupit do čtvrtého ročníku, musela zvládnout testy, které obsahovaly učivo celého třetího ročníku.

Izzie mě překvapila vědomostmi, které načerpala nočním studiem po knihovnách, takže jsem si byla jistá tím, že testy zvládne. Večer jsme si spolu skočily na lov. Bylo to nutné, vzhledem k tomu, že měla jít další den mezi tolik lidí.

Za Edwardem jsem šla až v noci. Vzbudila jsem ho, když jsem přišla, ale netvářil se, že by mu to vadilo.

Brzy ráno, když byl ještě čas na to, vstávat do školy, jsem ho pohladila po tváři a políbila na rty na rozloučenou. Ve spánku se usmál.

Právě jsem běžela domů, abych se stihla vysprchovat a převléct. Když jsem se blížila k domu, vzpomněla jsem si na Paula. Nevím, co se stalo, ale celé dva dny jsem o něm prakticky nevěděla. Byl doma, ale nijak se neprojevoval. Jen u večeře pohladil Izzie po vlasech a to bylo vše. I jeho myšlenky „mlčely“. Že by to znamenalo klid před bouří? Ani jsem nechtěla pomyslet na to, co plánoval. Ale byla jsem z toho trochu nervózní.

Všichni jsme čekali, až se Izzie nasnídá. Jen polkla poslední sousto, zvedla se od stolu a mohli jsme vyrazit do školy. V autě s námi jela Alice a Jasper. S Edwardem jsem se v noci domluvila, že se setkáme až na parkovišti.

„Tak jak se cítíš, Izz?“ zeptal se jí po cestě Jasper, přestože věděl naprosto přesně, jak na tom je.

„Pomáháš mi, že jo?“ ptala se trochu stydlivě Izzie. Jasper se na ni jen usmál a pokrčil rameny. Byla lehce nervózní a Jasper se snažil její nervozitu zmírnit. Ale nikdo jsme se jí nedivili. Nikdy do školy nechodila a vše pro ni mělo být nové. Spousta nových tváří, spousta různorodých pachů.

„Neboj se, zlato. Alice by viděla, kdyby se mělo něco stát, já tě ohlídám přes myšlenky a také nás budeš mít všechny poblíž,“ snažila jsem se ji uklidnit. Trošku se začervenala a pak se na nás usmála.

Na parkovišti jsem zaparkovala vedle Edwardova Volva. Stál opřený o auto a jen jsme vystoupili, šel k nám. Kate nás pozdravila a už se řítila k Rileymu, který právě vystupovat z Emmettova auta kousek od nás.

„Ahojte,“ pozdravil nás Edward, chytil mě kolem pasu a políbil do vlasů.

Podíval se na mě a pak na Izzie. „Holky, oběma vám to hrozně sluší, ale jestli si myslíte, že tím, že máte jedna culík a druhá rozpuštěné vlasy, nikdo nepozná, že vypadáte téměř totožně, tak to se pletete,“ řekl se smíchem a mrkl na nás. Otočila jsem k němu hlavu a vyplázla na něj jazyk. To už se ale začala smát i Izzie a ostatní a lehce napjatá atmosféra byla ta tam.

Parkoviště se začalo plnit lidmi. Ani jsem se nemusela rozhlížet, abych věděla, že nás téměř všichni pozorují. Někteří se při chůzi i zastavili a s vykulenýma očima na nás zírali. Vůbec jsem nestála o tolik pozornosti, ale byla bych hloupá, kdybych tohle nečekala.

S Edwardem a s Izzie jsme se vydali do kanceláře pro její rozvrh. Ostatní se rozešli do svých tříd.

„Ne,“ vykřikla najednou Izzie a zastavila se.

Pár lidí nadskočilo leknutím a naše tříčlenná skupinka si získala pozornost i těch, kteří si zatím nevšimli, že mě najednou můžou vidět ve dvojím vydání.

Podívala jsem se na Izzie a sledovala její pohled. Zírala na partu tří kluků stojících nedaleko od nás. Její myšlenky byly zmatené, takže jsem z nich pořádně nedokázala vyčíst, co se děje.

„Izzie, co je?“ zeptala jsem se jí.

„Ten pach z kina,“ řekla teď už potichu. Znovu jsem se podívala na partičku kluků, ke kterým se stále upíral její pohled. Daniel, Steve a Luke. Byli ze čtvrťáku. Kdo z nich jí tak voněl?

Soustředila jsem se na její myšlenky. Musí to být on.

Stále jsem ještě nevěděla, který z nich to byl. Izzie je hypnotizovala očima, ale pach ani jednoho nezastřela. Proč? Najednou otočil Daniel hlavu naším směrem. Chvíli nás pozoroval a přemýšlel nad tím, zda ho neklame zrak, že mě vidí dvakrát. Když jsme se přistěhovali do Forks, snažil se mě sbalit, ale naštěstí mu brzy došlo, že se mu to nepovede, tak toho nechal. Jeho zrak se zaměřil na Izzie, která se lehce usmála. On jí úsměv oplatil a ještě na ni mrkl. Izzie sklopila zrak.

Je tak hezký. Jeho krev musí mít-

„Izzie!“ vyštěkla jsem na ni a trochu s ní zatřásla.

Bello, s Danielem bude problém. Izzie touží po jeho krvi. Poslala mi myšlenkou Alice. To už jsem věděla také. Izzie se na mě konečně podívala.

„Promiň. Nechala jsem se unést. Ale když on mi tak voní,“ řekla mi omluvně.

„Vím, jak se cítíš. Vím, jaké to je. Skryj jeho pach, hned! Ty máš tu možnost, já ji při setkání s Edwardem neměla.“ Izzie zamrkala, a když jsem se po chvilce nadechla, Danielův pach jsem necítila.

„Proč jsi to neudělala hned?“ ptala jsem se jí nazlobeně.

„Nedokázala jsem to. Jeho pach mě lákal a já se od něj nedokázala odtrhnout,“ vysvětlovala mi zkroušeně. Objala jsem ji kolem ramen a všichni jsme pokračovali směrem ke kanceláři.

Poté, co se paní Greenová dostala ze šoku, že jsme dvě, dala Izzie její rozvrh. Zjistili jsme, že má společnou matematiku a angličtinu se mnou a Alice a dějepis s Rileym a Edwardem.

„Tak můžeme?“ zeptala jsem se jí před budovou, kde jsme měli všichni tři první hodinu. Každý ale v jiné třídě.

„Jsem zvědavá, jak to zvládnu ve třídě plné lidí, v uzavřeném prostoru, když jsem měla problém venku,“ řekla s obavou a podívala se mi do očí. Ona měla opravdu strach.

„Mysli na to, že se nesmíš nechat ovládnout pachem. Jakmile ucítíš někoho, kdo ti bude vonět, okamžitě jeho pach skryj,“ radila jsem jí. Kývla hlavou, že chápe a pak jsme se rozešli do svých tříd.

Jen jsem dosedla do lavice, začala jsem se soustředit na myšlenky Izzie.

Šla za učitelem, aby se mu představila, ale než to stihla udělat, zmateně ji oslovil Bello, protože si myslel, že jsem to já a zeptal se jí, zda si nespletla hodinu. Izzie se mu představila jako Izabella Masenová a řekla mu historku o tom, že jsme dvojčata. V myšlenkách jsem mu prvně četla lítost nad ztrátou jejích adoptivních rodičů a pak se lítost změnila na údiv. Nějak nedokázal pobrat, že mám dvojče, stejně dokonalé, jako jsem já. Po chvíli poslal Izzie do lavice. Všichni ji sledovali s vykulenýma očima. Nikomu neuniklo to, co vyprávěla vyučujícímu.

Koncentrace pachů jí nedělala dobře. Vyřešila to tak, že zastřela celou třídu. Také řešení. Myšlenka, která mě trochu překvapila, byla, že myslela na Daniela. Líbil se jí a já jsem věděla, že ona se líbí jemu. Nikdy jsem se mu nepřestala líbit. V tom to bylo. Když viděl, že jsme dvě, riskl to a zkusil na jednu z nás svůj šarm. A vybral si právě Izzie.

Izzie se snažila soustředit na výuku, ale zároveň postupně odkrývala pachy jednotlivých spolužáků ve třídě. Zkoušela svoje sebeovládání. Takhle pokračovala celé dopoledne v každé hodině. Už teď bylo jasné, že hlavní problém pro ni bude Danielův pach. Měla jsem tušení, že mezi Izzie a Danielem proběhlo něco při jejich očním kontaktu. A byla jsem zvědavá, co bude dál.

Když skončila poslední hodina před obědem, vyzvedla jsem Izzie před třídou společně s Edwardem a šli jsme za ostatními do jídelny.

Celá jídelna nás sledovala, jak si bereme jídlo a jdeme si sednout ke zbytku rodiny.

„Tak co? Jak to šlo? Nikdo nezemřel, tak asi dobře, ne?“ zeptal se jí Emmett potichu, jen jsme dosedli. Připomněl mi náš oběd, když se do Forks přistěhoval Edward s Kate a já se potýkala s jeho pachem. I na mě měl tenkrát podobné narážky.

„No, ze začátku na mě bylo těch pachů moc, ale postupně jsem si na ně zvykla,“ odpověděla mu trochu nesměle Izzie.

Najednou se napjala. Nadechla jsem se, na vteřinu jsem ucítila Danielův pach a pak už nic.

„Výborně Izzie. Jsem na tebe pyšná,“ pošeptala jsem jí a ona se na mě trochu usmála.

„U něj je to jiné. On mi příliš voní,“ přiznala a sklopila zrak.

Která z nich je Bella? Asi to bude ta, co sedí vedle toho kluka… jak jen se jmenuje… jo, Edward. A jak se jmenuje ta druhá? Jsou obě tak krásné. Která z nich se na mě na parkovišti usmála? Honilo se Danielovi hlavou.  

Kouká se sem? Přemýšlela Izzie.

„Izzie, je to člověk. Víš, jak moc je nebezpečné, být v jeho blízkosti, když ti tak voní?“ ptala jsem se jí opatrně.

Trochu jí zčervenaly tváře, nadechla se a řekla mi: „Edward je také člověk. A pro tebe to muselo být ještě horší, být s ním, když jsi stále cítila jeho pach. Ale překonala jsi to. A teď už pro něj nejsi nebezpečná.“ Vzpomněla jsem si na noc, kdy jsem byla u Edwarda a Paul mě vyprovokoval k touze po jeho krvi. Rychle jsem zatřepala hlavou a odsunula tuhle vzpomínku, co nejdále to šlo.

„Jen nechci, abys udělala něco, čeho bys pak mohla litovat,“ pronesla jsem.

Byl čas se zvednout a jít na poslední hodinu. Měla jsem dějepis s Alice.

„Mám docela strach z Daniela,“ pošeptala jsem jí, když jsme si sedly do lavice.

„Ráda bych ti alespoň nastínila, jak to bude vypadat dál, ale zatím nic nevidím. Ještě je brzy,“ řekla mi Alice a pokrčila rameny.

Uběhl týden a Izzie se už pohybovala mezi spolužáky naprosto jistě. Jen když se náhodně potkala s Danielem, znejistěla. Jeho pach zastřela, jen ho uviděla, ale přesto ji k němu něco táhlo.

Po dalším týdnu se to změnilo. Zdržela jsem se na hodině, takže když jsem odcházela ze třídy, všimla jsem si Izzie a Daniela, jak se o něčem baví na chodbě. Oba se usmívali a něco z nich vyzařovalo. Že by se Izzie poprvé zamilovala?

Zítra měl nastat Den D pro Edwarda a Kate. Před týdnem jim Alice konečně prozradila, že pro ně naplánovala narozeninovou oslavu. Kate byla nadšená, ale Edward se tvářil tak, že kdyby to šlo, nějak by se z toho rád vyvlékl. Oba měli narozeniny tento týden. Všichni jsme jim popřáli, ale bez dárků. Domluvili jsme se, že jim je předáme až v den oslavy, tedy v sobotu.

Akorát jsme všichni dorazili ze školy domů a jen jsme odložili tašky, už nás hnala Alice do práce. Zavěsit lampióny, přesunout nábytek, připravit květinovou výzdobu, dovézt dort, začít vařit… Bylo toho docela dost, ale pro nás to nebyl problém. Večer už jsme spokojeně sledovali, jak se náš dům změnil k nepoznání.

V týdnu jsme byli s Edwardem koupit dárek pro Kate. Po poradě s Rileym, abychom nekoupili něco podobného, jsme se shodli na náušnicích z bílého zlata. Byly visací a na konci byl malý kamínek. Pro Edwarda jsem měla hodinky s vyrytým věnováním na spodní straně.  A ještě jsem si pro něj připravila jeden speciální dárek, který ale pro svoje předání potřeboval přítomnost jen nás dvou. Byla jsem zvědavá, jak se mu bude líbit.

V sobotu dopoledne jsme si ještě všichni zašli na lov. Když jsme se vrátili, vyměnila Alice jednu kytici, která zvadla, a pak už jsme se šli všichni hodit do gala.

Chviličku po páté dorazili jako první Swanovi. Esme s Carlislem se ujali Renée a Charlieho. Renée fascinovala moje podoba s Izzie a také náš příběh. Sice už ho slyšela od Edwarda, ale chtěla ho slyšet znovu.

„Ahoj lásko, moc ti to sluší,“ pošeptal mi Edward do ucha. Prohlédla jsem si ho a musela jsem uznat, že i jemu to hrozně slušelo.

„I tobě, lásko,“ řekla jsem mu a natáhla se pro polibek.

Po Swanových dorazil Mike s tou slečnou, se kterou jsme ho viděli v kině. S nimi dorazili ještě čtyři naši spolužáci. Alice pozvala i nějaké Kateiny spolužáky, které jsem ale neznala.

Překvapilo mě, když se ve dveřích objevil Daniel se Stevem a Lukem.  Proč je Alice zvala? A proč mi neřekla, že je pozvala?

Nezlob se, že jsem ti to neřekla, ale Izzie mě ukecala. Pozvala jsem je až dnes ráno a dávala jsem si dobrý pozor, abych to neprozradila. Vysvětlovala mi Alice pomocí myšlenky. Zaměřila jsem svůj pohled na Daniela, který mě pozdravil kývnutím hlavy a pak už přejížděl pohledem po hostech. Hledal Izzie. Nechala jsem to být. Slíbila jsem si ale jedno. Jestli Daniel ublíží mojí dceři, ublížím pak já jemu.

Jako poslední dorazil jeden mladý doktor, kolega Carlisla, s manželkou.

Z Rileyho se stal pro tuto oslavu DJ. Jakmile jsme byli všichni, pustil hudbu víc nahlas. Domluvili jsme se na taneční disco hudbě, která bude proložena ploužáky.

„Jdete si zatancovat?“ zeptala se nás Rose a vlála za Emmettem, který ji táhl doprostřed obýváku. Ten se stal pro tuto oslavu tanečním parketem. Podívala jsem se na Edwarda a viděla jsem, jak se usmívá. Chytila jsem ho za ruku a šli jsme vlnit do rytmu hudby za ostatními. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zdálo se, že se všichni bavili. Většina popíjela jablečný punč, do kterého Esme přidala jen pár kapek rumu. Přece jen tu byli i nezletilí. I jídlo mizelo z talířů.

„Vážení hosté,“ ozval se Riley do mikrofonu, „teď si dáme pár ploužáků a pak se budou předávat dárky.“

Z repráků se začala linout podmanivá pomalá píseň. Omotala jsem ruce kolem Edwardova krku a on mi omotal svoje kolem pasu. Začali jsme se vlnit v pomalém rytmu. Po chvíli jsem ucítila poklepání na rameni. Otočila jsem hlavu a viděla jsem Paula.

„Věnuješ mi, prosím, jeden tanec?“ zeptal se pokorně. Podívala jsem se na Edwarda. Netvářil se moc nadšeně, ale pustil mě a o krok ustoupil. Rozhodnutí nechal na mně.

„Jeden,“ řekla jsem a položila si zlehka ruce na Paulova ramena. Chytil mě kolem pasu a snažil si mě přitáhnout blíž k sobě. Neměl šanci.

„Bello, chtěl jsem ti říct, že tě budu vždy milovat. A budu milovat i naši dceru. Ať se stane cokoliv,“ pronesl a ve mně to vyvolalo otázku.

„Paule, co plánuješ?“ zeptala jsem se ho přímo. Zatvářil se… zvláštně a pokrčil rameny. V myšlenkách jsem mu nevyčetla vůbec nic. Jak se dokázal tak ovládat, aby ho neprozradily myšlenky? Byla to nějaká jeho další schopnost krom stopování? Do konce písničky už jsme mlčeli. Poděkoval mi za tanec a já jsem se s radostí vrátila do náruče Edwardovi.

„Lásko, stalo se něco?“ ptal se mě, když jsme zase tancovali v těsném objetí.

„Něco plánuje. Edwarde, nemám tušení, co má v plánu. Slib mi, prosím, že se budeš mít na pozoru.“

Chvíli mě sledoval a pak kývl zamyšleně hlavou. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on mě hladil po zádech.

„Miluji tě, Isabello. To se nikdy nezmění.“ Zaslechla jsem Paula. Podívala jsem se na tančící páry. Právě tancoval s naší dcerou. Co měly ty kecy znamenat? Choval se, jakoby se loučil. Že by se konečně rozhodl, že odejde?

„A je to tady. Naši oslavenci už sice narozeniny měli, ale čas předávání dárků nastal právě teď. Tak hurá do toho,“ povzbuzoval nás Riley. Pustil tlumeně nějakou příjemnou hudbu a Kate se vedle něj culila jako sluníčko. Edward se na mě podíval, vtiskl mi polibek na rty a šel si stoupnout vedle ní. Viděla jsem na něm to obrovské nadšení. Po pravdě, ani jsem se mu nedivila. Ale Riley se držel Aliceina scénáře. Snažila jsem se jí rozmluvit to oficiální předávání darů, kdy budou stát Kate s Edwardem přede všemi, ale nešlo s ní hnout.

Před oslavenci se vytvořil špalír. Všichni k nim přistupovali, přáli jim a předávali své dárky. Stoupla jsem si až na konec fronty. Potřebovala jsem, aby se ke mně Edward přidal, až budu přát Kate. Po několika minutách jsem byla na řadě.

Popřála jsem Edwardovi, předala mu zabalené hodinky a pak jsem si stoupla na špičky, a když se trochu sehnul, pošeptala jsem mu do ucha: „Tohle je jen jeden dárek. Další, speciální, ti předám u vás, až za tebou po oslavě přijdu.“ Edward se mi podíval do očí a já jsem viděla, jak se v těch jeho zajiskřilo.

„Děkuji za tenhle dárek a už se nemůžu dočkat toho speciálního,“ zašeptal a mrkl na mě. Když si odložil dárek, tak jsem ho vzala za ruku a společně jsme se postavili před Kate. Popřáli jsme jí a předali jí náš společný dar.

„Co kdyby si teď naši oslavenci rozbalili dárky? Jste pro?“ vybízel nás Riley ke skandování.

„ROZBALIT, ROZBALIT, ROZBALIT…“ volali všichni. Musela jsem se tomu zasmát. Dokonce se smál i Edward. Oba se chopili rozbalování. Vždy, když rozbalili dárek, ukázali ho všem. Chovali se u toho teatrálně, takže se nakonec všichni jen smáli. Ani jsem nevěděla, že jsou oba tak herecky nadaní.

Poté, co měli všechny dárky rozbalené, se zase pokračovalo v tanci.

Edward měl na ruce hodinky ode mě. Byla jsem ráda, že se mu líbí. Stále chtěl ale vědět, co jsem si pro něj ještě připravila.

„Neboj, dočkáš se,“ zlobila jsem ho. Zamračil se a pak mě pohladil po tváři a políbil na rty.

Před půlnocí se s námi rozloučili, a poděkovali za pozvání, spolužáci ze školy a také mladý doktor se svojí paní. Až když všichni odešli, zavelel Charlie k odjezdu. Swanovi se se všemi rozloučili a Esme nezapomněla poznamenat, že se snad zase brzy všichni sejdeme.

Šla jsem je vyprovodit k autu. Renée mě objala, poděkovala za pozvání a společně s Charliem nastoupila do auta. Kate se ještě v domě loučila s Rileym a já jsem stála kousek od auta s Edwardem. Byla noc, ale všude byly různě po stromech rozmístěné rozsvícené lampióny.

„Lásko, děkuji. Nebylo to tak strašné, jak jsem se obával. Fakt jsem se bavil. A Alice je vážně neskutečná. Myslím, že v organizování oslav na ni nikdo nemá,“ řekl, zasmál se a pak mě políbil na rty.

„Přijdeš za mnou brzy? Slíbila jsi mi speciální dárek,“ dodal a mrkl na mě.

„A nebude ti vadit, že tě vzbudím? Přijdu, až budou vaši spát, ale to už budeš asi spát i ty.“

Přimhouřil oči. „Pokud mě vzbudíš nějak jemně…“

„Budu se snažit.“

„Nemohla bys mi alespoň naznačit, co pro mě máš?“ ptal se zvědavě.

„Promiň, ale nemohla,“ pronesla jsem s nevinným úsměvem. Edward si povzdechl a pokrčil rameny. Právě kolem nás procházela Kate. Rozloučila jsem se s ní a ona si šla sednout za rodiči.

Edward mě pohladil po vlasech, když v tu se ozvalo zatroubení. Charlie už byl nervózní. Rychle jsem se k Edwardovi natáhla, on sklonil hlavu a spojil naše rty. Pak nastoupil do auta a Charlie si mohl odvézt svoji rodinu domů. Ještě jsem jim zamávala a šla pomoct ostatním s úklidem.

„Renée a Kate byly nadšené. I Edward přiznal, že se bavil. No, jen Charlie se tvářil, jako že se moc nebavil, ale jeho myšlenky ho prozradily,“ řekla jsem Alice při úklidu.

„Takže se jim oslava líbila? To je super,“ pronesla nadšeně.

Část nádobí jsme narovnaly do myčky a o zbytek se postarala Esme s Izzie. Jedna umývala a druhá utírala. Rose vyluxovala a kluci pak uklidili nábytek na svoje místo. Během pár minut byl náš dům v původním stavu. O tom, že se tu něco dělo, vypovídaly jen lampióny, které ještě stále visely na stromech. Rozhodli jsme se, že je sklidíme až ráno.

Až teď jsem si uvědomila, že se Paul ztratil v průběhu oslavy a ještě stále tu nebyl.

„Neříkal Paul někomu, kam jde?“ houkla jsem na ostatní. Nikdo nic nevěděl.

„Třeba šel jen na lov, přece jen tu byli i lidé, tak možná dostal žízeň a šel ji ukojit do lesa,“ prohodil Carlisle. Nechtěla jsem se tím víc zabývat, tak jsem se spokojila s touto verzí.

„Izzie, miláčku, vypadáš unaveně. Nechceš si jít lehnout?“ zeptala jsem se jí.

„Jestli mě tu už nebudete potřebovat, tak bych i šla,“ řekla.

„Jen běž, drahoušku. Potřebuješ dočerpat energii,“ řekla jí mile Esme a pohladila ji po vlasech.

Objala jsem Izzie kolem ramen a spolu jsme šly do jejího pokoje.

„Izzie, můžu se tě na něco zeptat?“ zkusila jsem opatrně.

A je to tady. Určitě se mě chce zeptat na Daniela.

„Ano, to je přesně to, na co jsem se tě chtěla zeptat. Ale nenutím tě, abys mi o něm řekla, pokud sama nechceš.“

„No… On se mi vážně líbí,“ pronesla trochu nesměle. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale ona mě nenechala. „Ne, nic neříkej. Vím, že je člověk. Vím, že je to nebezpečné, ale mně je s ním dobře,“ dodala a sklopila zrak.

„Zlato, sama jsem se zamilovala do člověka, tak ti tady nebudu říkat, že je to špatně. Ano, je to nebezpečné, ale láska vše překoná.“ Podívala se na mě a objala mě kolem krku.

„Věděla jsem, že mě pochopíš. Miluji tě, mami.“

„I já tebe, miláčku,“ pošeptala jsem jí. „A teď už bys měla jít spát. Přípravy, oslava a následný úklid… vše bylo dost vyčerp-“

„Bellooo…“ ozval se domem výkřik. Okamžitě jsem byla na nohou a upíří rychlostí jsem běžela za Alice.

„Alice, co se stalo? Tvoje myšlenky jsou příliš zmatené na to, abych z nich vyčetla něco, co by dávalo smysl. Edward? Co je s Edwardem?“ křičela jsem na ni.

„Edward… Kate… Swanovi… ne-nehoda,“ koktala nešťastně.

Kapitola 35. - Sblížení - Shrnutí - Kapitola 37. - Nehoda

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 36. - Den D: