Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 35. - Sblížení

06.04.2010 (21:45) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5133×

Kapitola 35. - Sblížení 

Pohled Edwarda.

Poté, co jsem se dokoukal s Kate na telku, jsem šel k sobě do pokoje. Byl nejvyšší čas si dát sprchu. Bella s Izzie tu budou za chvíli a já jsem nechtěl, aby na mě čekaly.

Když jsem se osušil, oblékl jsem si na sebe seprané rifle, triko a na to košili.

Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin. Bylo skoro půl třetí, takže by tu holky měly být každou chvíli.

Lehl jsem si na postel a přemýšlel, jak se chovat k Izzie, když mi pípla esemeska. Vzal jsem do ruky mobil a četl:

Za pět minut jsme před domem. Těším se na tebe, lásko. B.

Sešel jsem po schodech do obýváku, rozloučil jsem se s Kate a našima a šel si stoupnout před dům. Jen jsem došel k silnici, už jsem viděl Bellino auto, které se blížilo ke mně.

Bella zastavila vedle mě. Otevřel jsem dveře u spolujezdce a sedl si vedle ní. Izzie seděla vzadu.

„Ahoj holky, tak už víte, na co půjdeme?“ zeptal jsem se jich s úsměvem.

„Ahoj lásko,“ řekla Bella a natáhla se pro polibek. Pohladil jsem ji po tváři a vtiskl jí polibek na rty.

„Ahoj Edwarde,“ ozvalo se zezadu. Přestal jsem líbat Bellu a oba jsme se otočili na Izzie. Seděla, koukala na nás s trošku vykulenýma očima a cukaly jí koutky.

„Ahoj Izzie. Rád tě vidím a doufám, že se lépe poznáme,“ pronesl jsem a mrkl na ni. Maličko jí zčervenaly tváře. Byla tak podobná Belle. Lépe řečeno, až na tu barvu očí a červenání, byla téměř stejná jako Bella. Až mě to trošku děsilo.

„I já,“ řekla nesměle a sklopila zrak.

„Tak jedeme,“ zamumlala Bella s hlavou otočenou k lesu a nastartovala. Mračila se. Podíval jsem se tím směrem, ale nic jsem neviděl.

„Děje se něco, lásko?“ zeptal jsem se jí šeptem. Svírala volant a s napjatým výrazem v obličeji koukala před sebe.

„Nic. Nelam si s tím hlavu,“ procedila mezi zuby.

Po chvíli trošku zatřepala hlavou a na tváři vyloudila úsměv.

„Izzie, ještě jsem se tě na to asi neptala, ale už jsi byla někdy v kině?“ zeptala se Bella svojí dcery. Ta otázka by za normálních okolností zněla zvláštně až směšně, ale v případě Izzie, která celý život cestovala a nikde nebyla déle, jak pár dní, byla na místě.

Podíval jsem se na Izzie. Vypadala zamyšleně.

„Jednou. Když jsme byli s tátou v Chicagu, tak mě vzal do jednoho velkého kina. Byla to paráda. Hrozně se mi tam líbilo,“ vyprávěla s nadšením.

„Kino v Port Angeles není až tak velké, ale myslím, že se ti tam bude také líbit,“ řekl jsem jí.

„Už víme, na co tedy půjdeme? Kdyby to záleželo na mně, tak já bych šla radši na Souboj Titánů než na tu romantickou komedii,“ zašvitořila Izzie potichu.

„Tvé přání je mi rozkazem,“ řekla Bella a začala se smát. „Takže jdeme na Souboj Titánů,“ dodala.

Začal jsem se smát společně s ní a přidala se k nám i Izzie. Zatím to naše společné „rande“ ve třech vypadalo na pohodu.

Bella jela, jak bylo jejím zvykem, docela rychle, takže jsme za chvíli dorazili do Port Angeles. Zaparkovala auto kousek od kina, a když jsme z něj všichni vystoupili, nabídl jsem holkám rámě a ony se do něj obě zavěsily. Bella zvesela, Izzie trošku nesměle.

Měl jsem z každé strany krásnou holku a nesl jsem se jako páv. Všiml jsem si pohledů lidí okolo. A myslím, že mi někteří pánové i záviděli.

U pokladny jsem holky pustil a koupil tři lístky. Bella sice protestovala, protože je chtěla zaplatit sama, ale po menším nátlaku a vysvětlení, ať to berou jako moje pozvání, se nechala ukecat. Políbil jsem ji do vlasů a všichni tři jsme se společně vydali směrem k sálu.

„Čau chlape. Dlouho jsme spolu nemluvili,“ ozvalo se z ničeho nic za mnou. Otočil jsem se za hlasem a uviděl Mika s nějakou holkou, kterou jsem neznal. Chvíli se usmíval a pak se mu začal měnit výraz ve tváři. Nejprve vykulil oči a otevřel pusu, očima těkal z Belly na Izzie a zase zpět, pak zamrkal a odkašlal si.

„Co-jak… je to možné?“ koktal a stále si měřil pohledem obě holky.

„Ahoj Miku. Dovol, abych ti představil Bellinu sestru Izzie. Od úterý s námi začne chodit do školy.“ Mike koukal chvíli na Bellu a chvíli na Izzie.

„A která to je? Vždyť jsou obě stejný,“ mrmlal zmateně Mike.

„Tohle je Bella, tu znáš ze školy,“ řekl jsem a ukázal na svoji lásku, „a tohle je Izzie, Bellina sestra,“ ukázal jsem na Izzie.

„Ty jo, to je hustý. Od kdy má Bella další sestru? To mi hlava nebere," mluvil Mike zmateně.

Otočil se na Izzie a řekl: „Ahoj Izz, rád tě poznávám.“ Samozřejmě, že na ni nezapomněl lišácky mrknout. Bella trošku zavrčela, tak jsem ji chytil za ruku a lehce jsem jí ji stiskl. Zajímalo by mě, co se honilo Mikovi v hlavě, že to Bellu popudilo. Tipoval bych to na nějaké oplzlosti.  

Izzie se na něj s menším zaváháním usmála. „Ahoj Miku, také tě ráda poznávám.“

Ozvalo se zakašlání. Holka vedle Mika se hlásila o slovo.

„Tak si užijte kino,“ řekl Mike, a aniž by nám tu dívku vedle sebe představil, otočil se a mířil do sálu, kde dávali film Exmanželka za odměnu.

„Tak to bychom měli. Myslím, že má Izzie zaručenou zvýšenou pozornost ve škole,“ pronesl jsem a trochu se usmál.

„A já s ní,“ poznamenala Bella. Měla pravdu. Až se obě objeví ve škole, bude to pro všechny šok.

Vzal jsem je obě kolem pasu a šli jsme k sálu.

Izzie si chtěla sednout vedle Belly a já jsem neměl nic proti. Chápal jsem, že to pro ni musí být těžké, když je v kině s mámou a jejím přítelem, zatímco její táta sedí doma. Nebo kdoví, kde byl.

Ještě než se v sále setmělo, podíval jsem se na Izzie. Seděla a netrpělivě čekala, až začne film. Chvílemi se rozhlížela po lidech, kteří přicházeli do sálu. Občas jsem viděl, že zatajila dech.

„Izzie, jsi v pohodě?“ nemohl jsem se nezeptat.

Podívala se na mě a pokrčila rameny. „Pach,“ řekla jen.

Kolik pachů asi v sále zastřela? Nevypadala ale nijak zvlášť znepokojena, tak jsem to vypustil z hlavy.

Vzal jsem Bellu za ruku a ona se na mě usmála. Trošku se ke mně nahnula, tak jsem ji políbil na rty. Chtěl jsem se odtáhnout, ale ona byla jiného názoru. Položila mi ruku kolem krku a přitáhla si mě blíž k sobě. Cítil jsem vzrušení, které mi proudilo celým tělem.

„To z toho filmu moc mít nebudete,“ pošeptala nám Izzie. Odtáhl jsem se trochu od Belly, ještě jsem jí dal pusu na nos, a když jsem otočil hlavu k plátnu, zjistil jsem, že je v sále tma a film už jede. Aha, nechali jsme se trochu unést. Za ten polibek to ale stálo. Sevřel jsem Bellinu ruku ve své ještě pevněji a začal jsem sledovat děj filmu.

„Izzie, nemáš hlad? Mohli bychom si zajít na něco k snědku,“ zeptal jsem se jí, když skončil film a v sále se rozsvítilo.

„Proč ne. Docela mi vytrávilo. Něčí pach mě hrozně dráždil,“ odpověděla zamyšleně a očima přejížděla po sále. Hledala toho dotyčného?

„Já jsem myslel do restaurace, ne na lov,“ pošeptal jsem jí trošku káravě.

Podívala se na mě a lehce jí zčervenaly tváře. „Jasně, promiň. Jen jsem přemýšlela nahlas,“ řekla omluvně. Bella sledovala náš rozhovor mlčky. Když se ale podívala na Izzie, přimhouřila oči. Teď by se mi hodilo umět to, co uměla ona. Co asi vyčetla Izzie v myšlenkách?

Vstali jsme a šli k východu ze sálu.

Restaurace byla kousek od kina a já jsem si vzpomněl, jak jsme v ní seděli před více jak půl rokem s Kate a ostatními Cullenovými.

Objednal jsem si vepřový řízek s bramborovou kaší a k pití colu. Bella si dala to co já. Bylo jedno, co si objedná, když nejí. A Izzie si poručila salát s kuřecím masem a vodu.

„Edwarde, můžu… můžu se tě na něco zeptat?“ položila mi Izzie nejistým hlasem otázku a očima zkoumala vzor na ubruse.

„No, proč ne? Co tě zajímá?“ odpověděl jsem jí a byl jsem zvědavý, s čím na mě vyrukuje.

„Víš, chtěla jsem…“ zarazila se a podívala se mi do očí. „Miluješ mamku?“ vypálila náhle. Trošku jsem vykulil oči, protože mě tou otázkou překvapila. Bella trhla hlavou směrem k Izzie a chtěla něco říct, ale nestihla to.

„Ano. Miluji,“ řekl jsem a mrkl přitom na Bellu. Usmála se na mě tak, jak to uměla jen ona.

„Mamka tě také miluje. Trošku mě mrzí, že nemiluje tátu, ale ty jsi také fajn,“ pronesla a usmála se na mě. Bella ji pohladila po vlasech.

„Díky. I ty jsi fajn a jsem rád, že jsi tady. Mamka je konečně dokonale šťastná.“ Natáhl jsem se k Belle a vtiskl jí polibek na spánek.

Izzie se zhluboka nadechla a pak se zeptala: „Myslíte, že to ve škole zvládnu?“

„Miláčku, zvládneš to. Vím, že jsi měla malý problém v kině, ale zvládla jsi ho. I ve škole ti bude určitě někdo vonět víc, jak ostatní. Ale máš svoji schopnost a také máš nás,“ uklidňovala ji Bella.

„Izzie, neboj se. Já věřím, že to zvládneš,“ snažil jsem se jí dodat odvahu. Přejela očima z Belly na mě a trošku se usmála.

„Díky.“

Když jsme dojedli, teda když jsem dojedl já s Izzie, Bella vypadala, že si s tím řízkem spíš hrála, zaplatil jsem a vydali jsme se k autu. Držel jsem Bellu kolem pasu a Izzie šla vedle nás.

Sedl jsem si zase vedle Belly a Izzie se posadila na zadní sedačku.

„Ten film byl super. Moc se mi to líbilo a také jsem ráda, že jsem mohla být s vámi oběma,“ svěřila se nám Izzie.

„Mohli bychom si to někdy zopakovat. Kdy se mi zase poštěstí mít vedle sebe dvě krásné holky?“ řekl jsem se smíchem. Bella po mě střelila pohledem a pak se začala smát také. Izzie se uculovala a zase jí trošku zčervenaly tváře. Bylo to hrozně roztomilé.

Dojeli jsme k domu Cullenových. Byla sobota a bylo ještě brzo, abych jel domů.

Pohled Belly. 

Vystoupili jsme z auta.

Už jsou tady, hrdličky. Zaslechla jsem Paulovy myšlenky.

Vešli jsme do domu a můj pohled padl na něj. Stál v obýváku a mračil se na nás. Zavrčela jsem a v tu chvíli mě Edward objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Paul se zamračil ještě víc a v myšlenkách křičel na Edwarda. Pak se zasmál a upíří rychlostí se vytratil. Co měl zase znamenat ten jeho smích?  Dával si moc velký pozor na to, aby mi v myšlenkách neprozradil svůj plán. Pustila jsem ho z hlavy. Edward byl tady, takže mu nic nehrozilo.

„Ahoj Edwarde,“ pozdravila ho Alice a otočila se na Izzie. „Zlato, mám pro tebe překvapení. Chceš ho vidět?“ zeptala se jí natěšeně. Izzie kývla na souhlas, Alice ji chytila za ruku a táhla ji do schodů. Za chvíli už jsem slyšela, jak se Izzie rozplývá nad svým novým pokojem.

„Pojď, jdeme se také podívat,“ vybídla jsem Edwarda.

Izzie měla pokoj vedle mého. Zaklepala jsem lehce na dveře a pak jsem i s Edwardem vstoupila.

„No, Alice, dobrá práce. Moc hezké,“ pochválila jsem ji. Zvedla hlavu a bylo vidět, jak se dme pýchou.

„Mami, koukej. Mám tu i notebook a velkou skříň na oblečení a krásnou postel a… prostě všechno.“ Izzie běhala po pokoji a nadšeně se všeho dotýkala.

Myslela jsem, že budeš chtít mít s Edwardem soukromí, tak mě napadlo využít tuhle místnost a udělat z ní pokoj pro Izzie.

„Děkuji,“ zašeptala jsem na Alice a ona se usmála.

„Je ještě brzy. Co podnikneme?“ zeptala jsem se ostatních.

„Já mám naprosto jasnou představu, co bych chtěl podniknout,“ zašeptal mi Edward do ucha a lehce se o něj otřel rty. Tělem mi projela vlna vzrušení a slyšela jsem, jak se Alice uchichtla.

„Lásko, na to bude dost času v noci,“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi.

Povzdechl si a řekl: „Musel jsem to zkusit. Co kdyby mi to třeba vyšlo.“

„Já bych si na chvilku zdřímla,“ ozvala se Izzie. „Jsem nějak unavená. Nevadí vám to?“

Edwardovi se zajiskřilo v očích.

Já to věděla, pomyslela si Alice, znovu se uchichtla a odtančila z pokoje. Dívala jsem se na Izzie, jak si sedá na postel.

„Drahoušku, budu tu, až se vzbudíš,“ ubezpečovala jsem ji. Nevím proč, ale stále jsem měla potřebu jí to opakovat. Přišla jsem k ní a dala jí pusu na čelo.

„Já vím, mami. Užij si TO s Edwardem. Uvidíme se později. Mám tě ráda,“ řekla a položila si hlavu na polštář.

„Také tě mám ráda, miláčku.“ Vzala jsem Edwarda za ruku a pomalu jsme se sunuli ke dveřím.

„Edwarde, myslím, že se naučím mít ráda i tebe,“ zaslechla jsem ještě za sebou. Oba s Edwardem jsme se zastavili ve dveřích a otočili se na Izzie. Ležela se zavřenýma očima a s úsměvem na rtech. Trvalo nám asi deset vteřin, než jsme se „probrali“, opustili pokoj a zavřeli za sebou dveře.

Když jsme přišli ke mně, podívala jsem se na Edwarda.

„Slyšel jsi to co já?“ ptala jsem se stále překvapená.

„Myslím, že ano. V tohle jsem ani nedoufal,“ pronesl. Ani já ne. Myslela jsem, že bude mít Izzie s Edwardem problém, ale jak se zdálo, opět jsem se v ní zmýlila. Byla daleko rozumnější a chápavější, než jsem si myslela.

„Nevíš, co myslela tím: ‘Užij si TO s Edwardem.’?” zeptal se škádlivě a přišel blíž ke mně.

„Kdybych nevěděla, že je fakt unavená, myslela bych si, že…“ Edward se otřel svými rty o moje a já v tu chvíli zapomněla, co jsem vlastně chtěla říct. Omotala jsem ruce kolem jeho krku a on mě začal vášnivě líbat. Než jsem se nadála, už jsme stáli u postele a vzduchem létalo naše oblečení.

Leželi jsme v objetí na posteli a užívali si doteky našich nahých těl.

„Já věděl, že se mi moje představa vyplní. Miluji tě, lásko,“ zašeptal mi Edward do ucha a hladil mě přitom po zádech.

„Ty ses snad s Izzie domluvil,“ řekla jsem šeptem a zasmála se. „Miluji tě, Edwarde. Lásko mého života.“

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V příští kapitolce se pozvolna přehoupneme k oslavě Edwardových a Kateiných narozenin.

Proběhne vše tak, jak má?

Nechte se překvapit.

Vaše EdBeJa

Kapitola 34. - Otázky a odpovědi - Shrnutí - Kapitola 36. - Den D

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 35. - Sblížení: