Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 30. - Shledání

15.03.2010 (18:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5808×

Kapitola 30. - Shledání

Pohled Belly. 

A pak mi to došlo. To, že nikoho necítím, mohlo znamenat jen jedno. Otočila jsem se na Edwarda, který se zastavil vedle mě a nechápavě mě pozoroval.

„Je tady,“ řekla jsem mu vzrušeně. Zamrkal a otevřel pusu. Neměla jsem čas mu cokoliv vysvětlovat. Chytila jsem ho za ruku a teď už jsem ho skutečně táhla za sebou.

Zastavila jsem se až přede dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela je…

Vešla jsem dovnitř a těkala očima z místa na místo. Bylo divné, že nikdo nemluvil. Tedy nemluvil nahlas. V myšlenkách na mě doslova řvalo několik hlasů. Vnímala jsem to jako změť zvuků. Jako když hraje několik písniček najednou. Zablokovala jsem všechny myšlenky.

Stále jsem držela Edwarda za ruku a společně jsme šli do obýváku. První, koho jsem uviděla, byl Paul. Stál u zdi a koukal na mě. Zbytek mojí rodiny stál naproti němu. Dokonce tam byla i Kate. Stáli s rukama složenýma na hrudi a sledovali Paula.

„Isabello,“ zašeptal Paul a nepřestával mě sledovat. 

Otočila jsem se na Edwarda. „Lásko, můžeš si jít stoupnout za ostatními?“ řekla jsem mu prosebně a pustila jeho ruku. Edward se podíval na Paula a pak zpátky na mě.

„Miluji tě,“ řekl, postavil se přede mě a políbil mě na rty. Pak si šel stoupnout vedle Kate. Došlo mi, že to co řekl a udělal, bylo proto, aby ukázal Paulovi, že já patřím jemu.

Podívala jsem se Paulovi do očí. Viděla jsem v nich bolest, smutek a lítost. A také jsem si všimla, že je měl medově zlaté.

Přelétla jsem očima svoji rodinu. Jediný, koho jsem neviděla, byla Alice. Kde mohla být?

Odblokovala jsem si vnímání myšlenek.

Je tak krásná. Proč se zamilovala zrovna do člověka? Já jsem otcem Izzie. Já jsem měl být tím, koho měla milov-

„Dost!“ řekla jsem a upíří rychlostí jsem se přemístila těsně před Paula. Chytila jsem ho pod krkem a on se nebránil. Jen na mě udiveně a nechápavě koukal. Čte myšlenky?

„Ano, čtu. A ani se neopovažuj dál takhle přemýšlet. Ano, ty jsi otec Izzie, ale to je vše. Neznamenáš pro mě nic. Nic, rozumíš? Přes sto let čekám na to, až uvidím svoji dceru. Proč jsi mi dával nesmrtelnost, když jsi mi vzal dceru a zmizel jsi s ní? K čemu to bylo?“ křičela jsem mu do obličeje. Za mnou se ozvalo zalapání po dechu. Kate.

Bello, nebylo by dobré, kdyby tě takhle viděla Izzie. Přece jen je to její otec. Chtěla vidět tvůj pokoj, tak jsem šla s ní. Za pár sekund budeme u vás. Mluvila na mě v myšlenkách Alice.

„Ještě jsem s tebou neskončila,“ zavrčela jsem na něj a pustila ho.

Otočila jsem se ke schodům, které vedly k mému pokoji. Právě včas. Nahoře na schodech se objevila Alice. Rychlým krokem scházela ze schodů a usmívala se na mě.

Je úžasná, Bello. Vypadá jako tvoje dvojče. Jen má hnědé oči a bije jí srdce. Četla jsem v myšlenkách Alice.

Až teď jsem začala vnímat zvuk dalšího srdce v blízkosti. Podívala jsem se za Alice a nahoře na schodišti se objevila moje dcera. Moje Izzie.

Její srdce bilo jako splašené. Kdybych měla srdce, jsem si jistá, že by se mi pokoušelo vyskočit z hrudi.

Vypadala jako já. Z Paula toho měla pramálo.

Sestoupila o dva schody a zaváhala. To musí být moje maminka. Je mi tak podobná. Bude mě mít ráda?

„Izzie?“ zašeptala jsem. Podívala se mi do očí a sestoupila zase o pár schodů. Zaslechla jsem za sebou vzlyky. Na malý okamžik jsem se otočila a viděla jsem Esme, která se choulila Carlislovi v náručí. Rose držela pevně za ruku Emmetta a Kate svojí uslzenou tváří máčela triko Rileymu. Jen Alice se usmívala a držela jednou rukou Jaspera a druhou Edwarda. Otočila jsem se zpět ke svojí dceři.

I jí se po tvářích kutálely slzy. Kdybych jen mohla plakat.

Roztáhla jsem ruce a naznačila jí, že moje náruč čeká jen na ni.

Na vteřinu se zastavila a pak se rozběhla za mnou.

„Maminko,“ zakřičela a jen přiběhla ke mně, objala mě kolem pasu a hlavu si položila na moje rameno.

Hladila jsem ji po vlasech. „Konečně,“ zašeptala jsem. Nedokázala jsem ze sebe dostat víc slov. Celou mou myslí cloumaly tak silné pocity, že jsem měla pocit, že se musím každou chvíli zhroutit.

Izzie mě pevně objímala a vzlykala mi na rameni.

Moje dcera byla tady. Měla jsem ji u sebe. Po tak dlouhé době.

Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stály, ale ani jedna jsme se nechtěla pustit té druhé. Jako bychom měly obě stejný pocit, že když to uděláme, sen se rozplyne.

Slyšela jsem, že si někdo slabě odkašlal, ale nevšímala jsem si toho. Chtěla jsem si užívat ten pocit, že mám svoji dceru v náručí.

Když jsem slyšela hlasitější odkašlání, došlo mi, že je to Emmett.

Pustila jsem Izzie, a když se ode mě trošku odtáhla, aby se mi podívala do očí, pohladila jsem ji po uslzené tváři.

„Vítej doma,“ řekla jsem jí. Pokusila jsem se na tváři vyloudit úsměv. Za mnou se stále ozývaly vzlyky.

„Maminko, tak moc jsi mi chyběla,“ pronesla něžně. 

„I ty jsi mi moc chyběla. Čekala jsem na tebe přes sto let,“ řekla jsem. Setřela jsem jí z tváří slzy a vzala jsem ji za ruku.

Věděl jsem, že o ni přijdu, když se setkají. Věděl jsem to. Možná bych měl odejít, ale nemůžu je opustit. Obě je tak miluji. Slyšela jsem zase Paula. Hodila jsem po něm pohledem a lehce jsem zavrčela. Izzie se na mě podívala a já se na ni usmála.

„S ostatními už se znáš?“ zeptala jsem se jí.

„Alice mě seznámila s tvými rodiči a sourozenci. A také s Kate,“ řekla.

Kdo je ten kluk, co přišel s maminkou? Jak jsem mohla zapomenout na Edwarda? Přes všechny ty emoce, které mnou zmítaly při setkání s dcerou, jsem vypustila ze svojí mysli svoji lásku. Aniž bych to dávala najevo, v hloubi duše jsem se  zastyděla.

Vedla jsem Izzie za Edwardem.

„Izzie, tohle je Edward. Můj přítel,“ řekla jsem. „Edwarde, tohle je moje dcera Izzie,“ vzájemně jsem je představila. Edward se usmál a natáhl ruku k mojí dceři. Izzie ho několik vteřin pozorovala. Další člověk?

Pak podala Edwardovi ruku a usmála se na něj.

„Edward je bratr Kate,“ vysvětlovala jsem jí. Nevěděla jsem, co se honilo hlavou Edwardovi a dost mě to znepokojovalo. A také jsem nevěděla, zda je Edward a Kate v bezpečí před Paulem a Izzie. I jejich pach byl teď zastřený, takže je nemohl dráždit. Ale přece jen jim bilo srdce a slyšeli jsme to všichni upíři v domě. Stejně, jako všichni slyšeli bijící srdce Izzie.

Přemýšlela jsem, co provedu s Paulem. Měla bych ho roztrhat na kousky a spálit. To by si zasloužil. Viděla jsem před očima obraz, jak stojím před hranicí, kde hoří kusy jeho těla.

Bello, to nemůžeš. Vím, že by si to zasloužil a ráda bych ti s tím pomohla, ale Izzie by ti to nikdy neodpustila. Nabádala mě Alice. Měla pravdu. I teď jsem zaslechla myšlenky Izzie, která svého otce milovala. Nebylo jí zcela jasné, proč se se mnou setkala až po tak dlouhé době. A také, proč mám vedle sebe člověka, když bych měla být s jejím otcem. Budu jí to muset vysvětlit. A bude to pro ni asi hodně složité.

„Drahoušku, jak to máš se školou? Chodila jsi do školy?“ zeptala se Izzie Esme. Izzie se podívala na Paula.

„S tátou jsme chodili v noci do knihkupectví a učila jsem se z knih,“ řekla trochu stydlivě.

„Izzie, všiml jsem si, že má Paul oči jako my, což značí, že se živí zvířecí krví. Mezi námi jsou dva lidé a budeš se s nimi setkávat i nadále,“ řekl Carlisle a na chvíli se zamyslel. Pokud tu tedy zůstane s Bellou. Zajímalo by mě, jak je na tom se sebeovládáním? Ta otázka, co chtěl položit Izzie, zajímala i mě. „Jak bych to… Jak snášíš přítomnost lidí? Umíš se ovládat, abys jim neublížila?“

Izzie se zase podívala na Paula. Bylo mezi nimi silné pouto.

„Věděl jsem, že se vaše rodina živí zvířecí krví.  My jsme se živili lidskou krví, ale před několika lety jsme zkusili zvířecí a zjistili jsme, že to sice není ono, ale pokud jsme se měli setkat s vámi, bylo to nevyhnutelné. Při setkání s lidmi nám pomáhala Isabellina schopnost zastřít jejich pach. To byla ale jen jedna věc. Slyšeli jsme jejich srdce a viděli jejich pulsující krev v tepně na krku. Naše první střety s lidmi nedopadly podle našich představ a tak jsme začali trénovat sebeovládání. Po několika neúspěšných pokusech se nám začalo dařit se zcela ovládat. Problém nastal pouze v okamžiku, kdy jsme se setkali s člověkem, jehož pach pro nás byl jako magnet,“ vysvětloval Paul.

Všichni jsme ho sledovali a byli fascinováni jeho vyprávěním. Izzie mu zbožně visela na ústech a hltala každé jeho slovo. Ne, nemohla jsem mu ublížit. Izzie by mě za to nenáviděla. Jejich vztah byl tak silný, až mě to děsilo.

„Zajímavé,“ pronesl Carlisle a prstem si zamyšleně poklepával o bradu.

„Paule, zajímalo by mě, jak si to představuješ dál. Jak to bude s naší dcerou?“ zeptala jsem se ho.

„Izzie chce zůstat s tebou. A já…“ řekl a podíval se na Izzie. Co to na mě ti dva hráli? Měli to domluvené?

„Mami, že tu může zůstat táta s námi?“ zeptala se mě prosebně. Tak o tohle tu šlo. On ji zmanipuloval. Myslí si, že když tu bude s námi, tak že se něco změní na tom, co k němu cítím? To se ale přepočítal.

Podívala jsem se na Edwarda. Sledoval Paula a z očí mu šlehaly blesky. Hrozně jsem tu chtěla mít Izzie, ale Paula ani náhodou. Jenže… Izzie chtěla, aby tu byl Paul s námi. A pokud měla být šťastná, tak mi nezbývalo nic jiného, než souhlasit s tím, aby tu zůstal.

Přimhouřila jsem oči a skrze zuby jsem procedila: „Může, alespoň zatím.“ Edward se na mě podíval a viděla jsem v jeho očích nesouhlas.

„Bello, Paule, dovolíte, abych si na chvíli půjčil vaši dceru? Mám na ni pár otázek ohledně její schopnosti. Samozřejmě jestli s tím bude souhlasit Izzie,“ řekl a pohledem přejel ze mě na Paula. Pak otočil hlavu na Izzie a čekal. Carlisle a jeho neustálé zkoumání a poznávání nových věcí. Musela jsem se tomu trochu usmát.

Já jsem s tím problém neměla, Paul také ne a tak se Izzie s Carlislem odebrali do jeho pracovny. Za chvíli už jsem slyšela, jak se jí vyptává, jak funguje její schopnost, jestli dokáže zastřít pach jen třeba jednoho ze skupiny ať už upírů nebo lidí… Chrlil na ni otázky a ona mu poslušně odpovídala.

Izzie tu nebyla a já jsem mohla dokončit svůj rozhovor s Paulem.

„Ty jsi ji normálně zmanipuloval. Co jsi jí napovídal? Jestli si myslíš, že když tu zůstaneš, tak se mezi námi dvěma něco změní, to se sakra pleteš. Souhlasila jsem jen kvůli Izzie,“ šeptala jsem přímo do obličeje.

„Pořádně mě poslouchej a zapamatuj si, co ti teď řeknu. Nemilovala jsem tě a milovat tě nikdy nebudu. Sám víš, jak to je, když se upír zamiluje. Mrzí mě, že plýtváš svojí láskou na mě, ale s tím si budeš muset poradit sám. Já ti s tím nepomůžu. Nikdy ti neodpustím, že jsi držel naši dceru tak dlouho ode mě. Nikdy. Rozumíš? Miluji Edwarda. A ty na tom nic nezměníš. Ty jsi POUZE otcem mojí dcery. Nic víc,“ pokračovala jsem a u konce jsem trochu zavrčela.

Mohl bych se ho zbavit. Mohl bych ho zab- V tu chvíli jsem ho držela pod krkem a moje rodina se přesunula za mě. Asi tušili, na co Paul myslel. Nebo se za mě postavili jen jako moje podpora. Nebo se báli, abych mu neublížila?

Přirazila jsem jeho tělo na zeď a vrčela jsem na něj.

„Ještě jednou na něco takového pomyslíš a bez ohledu na to, jak by to vzala naše dcera, tě roztrhám na kusy a spálím. Ber to jako varování,“ vrčela jsem na něj. Slyšela jsem, jak bouchly dveře od Carlislovi pracovny. Pustila jsem Paula, ještě jednou jsem na něj hodila varovný pohled a s úsměvem jsem se otočila ke schodům.

Sledovala jsem, jak Carlisle s Izzie schází po schodech k nám a stále ještě diskutují. A v tu chvíli jsem ucítila, jak mě teplá Edwardova ruka uchopila za moji chladnou. Podívala jsem se na něj a lehce jsem mu stiskla ruku.

Když došli až k nám, sjel pohled Izzie na moji a Edwardovu ruku. Oni se drží za ruce? Jak vedle něj může být tak blízko? Neměl by stát na jeho místě táta?  Přemýšlela jsem, jakýma kecama ji Paul celou tu dobu krmil. On v ní snad pěstoval naději, že jednou budeme všichni tři šťastná rodinka. Vůbec jsem netušila, zda budu někdy schopná tohle svojí dceři vysvětlit. Zda pochopí, co jí budu říkat. Zda pochopí, že pro mě její otec nic neznamená.

„Izzie, všimla jsem si, že s sebou nemáš žádné věci. Co kdybys jela s Alice na nákup? Ona ti pomůže vybrat nějaké hezké věci na sebe. Teta Alice je na tohle expert,“ zeptala jsem se jí a mrkla jsem na Alice.

Chápu, chceš být chvíli s Edwardem. Nenápadně jsem lehce kývla hlavou na souhlas. Nemáme asi moc spěchat, že? Další kývnutí na souhlas. Dobře. Neboj se, já se o ni postarám a přivezu ti ji v pořádku zpět. Vezmeme s sebou ještě Rose. Lehce jsem se na ni usmála, na znamení díků.

„Tak co Izzie, užijeme si nakupování? Rose, pojedeš s námi?“ mluvila Alice k oběma.

Izzie se rozzářily oči. „Vážně můžu? A pojedeme hned? Mami, ty s námi nepojedeš?“ chrlila ze sebe otázky.

„Pojedu s vámi až příště. Potřebuji si tu něco zařídit. Ale vy si to užijte, a dokud nebudete mít ruce obložené taškami, tak se nevracejte,“ řekla jsem a zasmála se. Izzie na mě chvíli koukala a pak se začala smát také. A s námi i všichni ostatní.

Alice s Rose si zašly nahoru pro peníze a  jen se vrátily k nám, chytila Alice Izzie za ruku a táhla ji ke dveřím. Stihla jsem se ještě nahnout a dát jí pusu na tvář. Usmála se na mě a už spěchala za holkama.

Otočila jsem se na Edwarda, vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila ho na rty.

Stoupla jsem si na špičky a pošeptala jsem mu do ucha: „Co kdybychom si zajeli k jezeru?“

Usmál se na mě. „Rád,“ zašeptal.

Přejela jsem očima ostatní. Esme se usmívala a zářila štěstím. Carlisle stále přemýšlel nad tím, na co se chce ještě zeptat Izzie. Měl pár otázek i na Paula. Emmett s Jasperem plánovali, že si skočí zalovit a Riley objímal Kate kolem ramen. Oba rozmýšleli nad tím, jak se co nejrychleji vypařit.

Paul pozoroval mě s Edwardem a na tváři se mu střídaly emoce. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem být s Edwardem a nechtěla jsem přemýšlet nad Paulem.

Chytila jsem Edwarda za ruku a společně jsme vyšli k mému autu.

Kapitola 29. - Esemeska - Shrnutí - Kapitola 31. - Izzie

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 30. - Shledání: