Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 18. - Déjà vu

15.01.2010 (21:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5750×

Kapitola 18. – Déjà vu 

Pohled Edwarda.

… a najednou jsem zůstal koukat na obrazovku s vykulenýma očima.

Sledoval jsem scénu v televizi a bylo to téměř jako déjà vu.

Blade stál proti krásné upírce s bledou pletí. Zaujala bojovou pozici, zavrčela a vycenila zuby.

Stačil okamžik, aby mi došlo, KOHO mi ta upírka připomínala. Zakroutil jsem hlavou a vypnul televizi. Vždyť je to jen seriál.

Nakoukl jsem do kuchyně. Holky něco kuchtily, tak jsem je nechal a vyběhl po schodech do svého pokoje.

Svalil jsem se na postel a zavřel oči. Viděl jsem dva pohyblivé obrazy. Vrčící upírku ze seriálu a vrčící Bellu v jídelně. Ty obrazy byly téměř totožné. Jediným rozdílem byla v těch dvou obrazech jiná hlavní aktérka. Kdybych měl v sobě pár panáků, klidně bych tvrdil, že je Bella upír. Za střízliva mi můj mozek odmítal existenci upírů přijmout. Vždyť to byly jen filmové postavy.

Snažil jsem se na chvíli usnout, ale mozek mi stále pracoval na plné obrátky. Pořád jsem měl před očima Bellu. Ona nemohla být jen obyčejný člověk. Bylo toho dost, co mi na ní a její rodině přišlo zvláštní.

Měli bledou pleť. Jejich kůže byla ledová na dotek. Belliny oči byly při našem prvním setkání téměř černé, teď je měla medově zlaté, stejně jako ostatní. Nebyli pokrevní příbuzní, ale všichni měli stejnou barvu očí. Divné. Nikdy nejedli. Vždy jen rozvrtali jídlo a pak ho odnesli. Vlastně jsem je nikdy neviděl ani nic pít. A pak tu byla rychlost, kterou se Bella ztratila z parkoviště, když jsem za ní dnes vyběhl.

A proč ji kluci v jídelně drželi za ruce? Byla nebezpečná? Ublížila by Vicky, kdyby ji nedrželi?

No, a to její tajemství, to byla další věc. Co tajila a proč? A tajila to jen přede mnou, nebo přede všemi?

Co tohle všechno znamenalo? Přemýšlel jsem, jestli mám zapnout notebook a podívat se na net.

A co bych tam jako hledal? Upíry? Na Santu jsem přestal věřit v momentě, když jsem v osmi letech našel ve skříni zabalené dárky. A teď, když jsem byl téměř dospělý, začnu věřit na upíry? Motal jsem se v kruhu a nevěděl, jak z něho ven.

Ráno jsem jel s Kate do školy a vůbec se mi tam nechtělo. I Kate vypadala nějaká posmutnělá.

„Půjdeme spolu na oběd?“ zeptal jsem se jí.

„Jasně. Počkáš na mě před třídou?“

„Co máš tu hodinu před obědem?“ zjišťoval jsem.

„Biologii,“ řekla a pak dodala, „proč musí být zrovna dneska slunečno?“

„Od kdy tobě vadí slunečné dny?“ divil jsem se.

„Od té doby, co znám Cullenovy,“ vyhrkla. Jak to jako myslela?

„Co mají Cullenovi společného se sluncem?“ nechápal jsem.

„Včera mi Riley říkal, že když svítí slunce, tak nechodí do školy a s celou rodinou něco podnikají. Chodí na túry, stanují, jezdí na výlety a tak. A já jsem se chtěla ve škole domluvit s Alice na večer,“ vysvětlila mi.

Nechodí do školy, když svítí slunce? Upíři, co jsem viděl v nějakém filmu, vycházeli ven jen v noci, protože jim sluneční paprsky vadily. Spálily by je na popel. To se ale Cullenových netýkalo, protože oni chodili normálně do školy a za denního světla se normálně pohybovali po venku. Tedy pokud nesvítilo slunce. Vážně by mě zajímalo, jestli jsou fakt někde na výletě nebo sedí doma a schovávají se.

„Myslíš jako, kde se sejdeme? Bella mi bude odpoledne volat, abychom se domluvili co a jak.“

„Jenže já potřebuji od Alice poradit, co si mám vzít na sebe,“ řekla zamyšleně. Zasmál jsem se. No jo, ženské starosti. Bylo mi jasné, že se chtěla líbit Rileymu.

Dopoledne se hrozně táhlo. Měl jsem mít s Bellou hodinu biologie. Tím že na ní chyběla, mi připadalo, že ta hodina snad nikdy neskončí.

Před obědem jsem čekal na Kate před třídou, a když vyšla, společně jsme se vydali k jídelně. Spousta lidí nás pozorovala. Možná kvůli tomu, že si říkali, kde máme Cullenovy, možná kvůli včerejšímu incidentu.

Mike na mě zamával, tak jsme si k němu přisedli.

„Kde máte Cullenovy?“ uchichtl se.

„Oni mají dneska nějaký společný rodinný program,“ odpověděl jsem mu.

„No jo, ono vlastně svítí slunce,“ řekl a plácl se prsty do čela, jakoby mu právě něco došlo.

Co to jako mělo znamenat? To snad všichni ve škole věděli, že když svítilo slunce, tak Cullenovi nepřišli do školy? Že to nikomu nepřišlo divné.

„Miku, už jsem ti představil sestru?“

„Znám ji jen od vidění, ale oficiálně jsme ještě představeni nebyli,“ řekl Mike a mrkl na Kate. Ta se na něj ušklíbla.

Vzájemně jsem je představil. Podali si ruce, Kate se maličko pousmála, zato Mike nahodil zářivý úsměv. Kate se mu určitě líbila.

Po obědě nás čekala ještě jedna hodina.

S Kate jsem se sešel na parkovišti u Volva.

Domů jsme jeli mlčky. Těšil jsem se, až mi zavolá Bella. A hlavně, až se večer uvidíme. Už se mi po ní vážně stýskalo.

Pohled Belly. 

Dneska jsem měla mít společnou biologii s Edwardem. Mrzelo mě, že jsem nemohla do školy.

A tak jsem dopoledne strávila na lovu. Sice jsem to ještě nepotřebovala, ale vzhledem k tomu, že budu celý večer s Edwardem, chtěla jsem mít jistotu, že se nic nezvrtne.

Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že ho opravdu miluji, jsem věděla, že už bych ho nemohla zabít. Přesto jsem ale stále intenzivně vnímala jeho sladce vonící krev. A i když jsem měla svoji touhu po jeho krvi pod kontrolou, stále jsem měla na paměti, že já jsem upír a on je jen křehký člověk.

Podívala jsem se na hodiny. Edward už by měl být ze školy doma. Vzala jsem do ruky mobil a našla si jeho číslo. Po prvním vyzvánění se ozval.

„Ahoj lásko, jsem rád, že tě slyším. Tolik jsi mi chyběla,“ řekl radostně.

„Ahoj, také jsi mi chyběl.“

„Moc se těším na večer, až budeme spolu. Jak to máte namyšleno? Kde se sejdeme?“ zeptal se s nadšením v hlase.

„No, myslela jsem, že byste mohli dorazit k nám. Auto necháš u nás a pojedeme mým a Emmettovým. Co ty na to?“ seznamovala jsem ho s plánem.

„A vám nebude vadit, že si nemůžete dát ani pivo?“ zeptal se trošku udiveně. V duchu jsem se zasmála.

„My alkohol nepijeme,“ vypadlo ze mě. Ještě že jsem neřekla, že VŮBEC nepijeme. Takhle to znělo moc „slušňácky“, takže jsem dodala. „Většinou.“

Chvíli jsem slyšela jen Edwardův dech. Pak promluvil. „Aha. Tak v kolik máme přijet?“

„Co třeba v pět?“ navrhla jsem. Už jsem chtěla mít Edwarda u sebe. A Alice už se nemohla dočkat, jak si bude hrát s Kateiným zevnějškem.

„Dobře, tak my kolem páté dorazíme. A nebude vašim vadit, když budeme u vás, než vyrazíme do Port Angeles?“ zeptal se s obavou.

„Lásko, proč by jim to mělo vadit? Zkrátka a jednoduše vás čekáme kolem páté,“ zasmála jsem se.

„Tak jo, budeme tam. Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím.“ Rozloučili jsme se a já jsem šla dolů za ostatními.  

Alice poskakovala kolem sedačky, takže musela vidět, že Edward s Kate dorazí k nám.

„Jen jsem vám chtěla oznámit a připravit vás na to, že kolem páté přijede Edward s Kate. Nezapomeňte prosím, že jsou to lidé a o skutečnosti, že jsme upíři, neví,“ pronesla jsem v obýváku. Byla jsem si jistá, že mě všichni slyšeli.

Konečně poznám Edwarda a jeho sestru. Od té doby, co se Bella s Edwardem schází, vypadá šťastně. Přemýšlela Esme s hlavou skloněnou nad knihou. Nejen že vypadám šťastně, já se tak i cítím. Díky Edwardovi. Carlislovy myšlenky byly překvapivě dost podobné. Ostatní se těšili na večer a jen se usmívali.

Před pátou jsem začala vyhlížet z okna Edwardovo auto. Alice přemýšlela s hlavou ve skříni nad tím, co by Kate nejvíc slušelo. Nahlas jsem se zasmála a ze skříně se ozvalo zavrčení.

Na cestě k našemu domu jsem zaslechla auto. Podívala jsem se po ostatních. I oni slyšeli zvuk motoru. Emmett zapnul televizi a Rose s Jasperem a Rileym si sedli k němu. Esme seděla v kuchyni a stále si četla. Carlisle byl zatím ve své pracovně, ale slyšela jsem, že zaklapl knihu a šel ke dveřím. Alice byla stále ještě ve skříni.

Edward zaparkoval před domem a spolu s Kate šli ke vchodovým dveřím. Ozval se zvonek a tak jsem šla otevřít.

„Ahojte, vítám vás v sídle Cullenových,“ zasmála jsem se a rukou naznačila, aby vstoupili. Kate vešla a vykulila oči. Edward se zastavil přede mnou a chytil mě kolem pasu.

„Konečně…“ povzdechl si a lehce mě políbil na rty. Vzala jsem ho za ruku a šli jsme za Kate, která zůstala stát kousek od nás. Carlisle už byl vedle Esme a oba se blížili k nám.

„Esme, Carlisle, tohle je Edward a jeho sestra Kate. A tohle jsou moji rodiče,“ navzájem jsem je představila. Carlisle podal oběma ruku. Esme vypadala trošku nejistě, ale pak jim také podala ruku. Emmett, Rose a Jasper sborově zahlaholili na pozdrav. Riley si stoupl vedle Kate, na Edwarda kývl hlavou a Kate dal pusu na tvář. Zářivě se na něj usmála.

„Už letím,“ ozvalo se z patra. Musela jsem se zasmát. Alice se řítila jak velká voda ze schodů.

„Ahojte. Kate, už jsem ti vybrala hadry na večer. Budeš nadšená,“ řekla rozjařeně. Chytla Kate za ruku a tahala ji ke schodům.

„Pardon,“ řekla Kate Esme a Carlisleovi, pokrčila rameny a nechala se Alice odtáhnout do jejího pokoje.

„Alice, ty jsi neskutečná,“ zavolala jsem na ni a zasmála se.

„Já vím,“ ozvalo se se smíchem z pokoje.

„Edwarde, nemáš hlad? Než pojedete, mohla bych připravit něco dobrého na zub,“ zeptala se Esme s úsměvem. Hezký chlapec. Sluší jim to spolu. Jen kdyby to nebyl člověk. Myslela si Esme a stále se usmívala. Bella je konečně šťastná. Edward je sice člověk, ale zatím to nevypadá, že by to byl nějaký problém. A co to bylo mezi Rileym a Kate? Četla jsem v myšlenkách Carlisleovi.

„Možná… něco malého. Děkuji, paní Cullenová,“ odpověděl zdvořile Edward.

„Něco vám připravím. A Edwarde, říkej mi Esme, prosím.“ Edward přikývl. Snad to všechno dopadne dobře. Přála si Esme v myšlenkách. Už jsem chtěla mít Edwarda jen pro sebe.

„Pojď se mnou, chci ti ukázat svůj pokoj,“ řekla jsem mu a mrkla na něj. Přikývl, tak jsem vyrazila ke schodům, stále ho držíc za ruku. Došli jsme na konec chodby, kde byl můj pokoj. Otevřela jsem a vstoupili jsme dovnitř. Přelétl očima pokoj a pohledem se zastavil na posteli. V očích jsem mu viděla jiskřičky. Na co asi myslel? Uchichtla jsem se a on se na mě podíval.

„Čemu se směješ?“ zeptal se nechápavě. Tvým myšlenkám lásko, které sice nedokážu přečíst, ale které se odráží ve výrazu tvého obličeje a také v očích.

„Jen tak. Jsem ráda, že jsi tady,“ natáhla jsem se k němu a políbila ho na bradu. Pak jsem ho pustila a šla si sednout na kraj postele.

„Co jsi včera odpoledne dělal? Přemýšlela jsem, jestli ti nemám zavolat. Ale pak jsem si říkala, že máš možná svůj program a nechtěla jsem tě rušit.“

Na chvilku se zamyslel. „No, chvíli jsem koukal na televizi. Dávali nějaký seriál,“ řekl stručně a sedl si vedle mě.

„A co to bylo za seriál?“ zeptala jsem se.

„Myslím, že se to jmenovalo Blade.“ Když to říkal, díval se mi do očí. Blade? A sakra.

„Napověz mi. O čem to bylo? Nevím, jestli jsem to někdy v minulosti také neviděla.“

„Je to o… nevím, jak to přesně říct. Poloupírovi? Je napůl člověk a napůl upír a bojuje proti ostatním upírům,“ řekl a stále se mi koukal do očí. Tušil snad něco? Ne, nemohl nic tušit. Vždyť upíři v Bladeovi jsou jiní jak my. Už jen tím, že vychází ven pouze v noci.

„To jsem myslím neviděla,“ zalhala jsem.

„Představ si, že tam byla jedna upírka a ta vrčela a cenila zuby přesně jako ty v jídelně,“ řekl zaujatě. No paráda.

„Vážně?“ ušklíbla jsem se.

„Myslím, že by tě mohli po tom tvém výkonu v jídelně z fleku obsadit do role upírky. Po pravdě, tvoje vrčení se mi líbilo víc jak to její,“ usmál se, ale v očích jsem mu viděla něco, co jsem nedokázala identifikovat. On určitě tuší, kdo jsme. Hraje si s tebou. Poslala mi myšlenkou Rose. Na to stejné mysleli všichni upíři v domě. No tak to jsem v pěkné kaši.

„To víš, já to vrčení trénuji po večerech, když nemám co dělat,“ snažila jsem se o ledabylý tón.

Stál úplně v klidu a snažil se mi číst v obličeji a očích. „Víš, že bych tomu i věřil?“ řekl s přimhouřenýma očima a pokračoval: „Když jsem viděl tu upírku v televizi, jako bych viděl tebe, Bello.“ Zkouší, jestli se prokecnu? Co to hrál za hru?

„Tím chceš říct co?“ zeptala jsem se na rovinu. Změřil si mě pohledem od hlavy až k patě.

„No… že by mě asi ani nepřekvapilo, kdybys byla vážně upírkou,“ řekl zamyšleně.

Vykulila jsem na něj oči.

Kapitola 17. - Taekwondo - Shrnutí - Kapitola 19. - V sídle Cullenových

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 18. - Déjà vu: