Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenechám tě zemřít - 9. kapitola

3.Ivjur - La Push

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nenechám tě zemřít - 9. kapitolaVšechno se zdálo být v relativním pořádku, než jsem se dozvěděl, že Bella brzo umře, a že někdo, komu jsem věřil, mě zradil...

14.04.2011 (20:30) • Bunny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1771×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

U minulé kapitoly jste limit nesplnili, přesto kapitola přibyla, i když o něco déle. U téhle dám pro tentokrát limit 6 komentářů, snad to dáte. :D Nevím, jestli vám chybí prsty na naklikání a odeslání smajlíka, nebo jestli tak dobře svůj počítač nebo notebook neovládáte a je mi to upřímně fuk. ;) Jen si uvědomte, že když budete líní hodit sem smajlíka (Což vám zabere kolik? Patnáct sekund?), budu i já líná hodit sem další kapitolu, a navíc tím zbrzdíte i přidání další kapitoly i u mé druhé povídky... Je to jen na vás ;) Takže znovu připomínám: limit je 6 komentářů. :) Vaše Bunny ♥

Moje naděje ale začaly pohasínat ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že kočka by byla natolik důležitá, aby riskoval život při běhu po schodech možná tak pro osamělého důchodce, ne pro mladého číšníka a definitivně zhasly, když mě do nosu udeřil silný kovový pach krve. Chtěl jsem se otočit a vrátit se do pokoje za Bellou, ale výčitky mi to nedovolily. Nechtěl jsem zničit život ještě více lidem. V duchu jsem se snažil utěšit tím, že to není tak vážné, že se možná jen někdo pořezal nožíkem na krájení brambor… Nikdo se ovšem nepořezal, jak jsem se přesvědčil, když jsem dorazil do špinavé rádoby recepce a pod pultem spatřil ležící recepční, které tričkem prosakovala krev a zbarvovala ošklivý zelený koberec do ruda.

„Co se stalo?“ Otázku jsem směřoval na černého muže, který se opíral o stěnu a vyděšeně sledoval krvavý výjev, odpověděl mi ale číšník.

„Pobodal ji nějaký šílenec.“

Přiskočil jsem k ní a snažil se něco udělat, znalostmi první pomoci jsem ale bohužel neoplýval a taky jsem pochyboval, že se s tímhle dá ještě něco udělat. Já jsem měl v popisu práce lidi nechat umřít, ne je zachraňovat… Prosebně jsem se zadíval na černocha u zdi. Zřejmě pochopil, co jsem myslel a klekl si vedle mě.

„Díky,“ hlesl jsem úlevně.

„Cože?“ optal se číšník a nechápavě se na mě podíval.

„Promiň, Edwarde…,“ šeptl černoch a provinile se na mě podíval. Znal mě. V místnosti ho očividně neviděl nikdo kromě mě. A tu ubohou recepční se nesnažil zachránit. To znamenalo jediné. Patří k nim.

Snažil jsem se zvednout, utéct do pokoje a přemístit se s Bellou kamkoliv jinam, ale nohy mě neposlouchaly. Mozek se víc než na fyzickou aktivitu soustředil na to, že Bella umře. A to dost brzo. I kdybych se s ní přemístil ještě v téhle sekundě, bylo by pozdě.

„Je pozdě,“ oznámil mi kolega a tím potvrdil mé předchozí domněnky. „Mrzí mě to, ale nemůžu jinak. Já tohle nechci dělat… a jediná možnost, jak se toho břemene zbavit, je, že díky mně ona zemře.“

Nešťastně jsem zavrtěl hlavou, jako bych tím mohl vymazat celý tenhle okamžik.

„Stejně by zemřela. Určitě sis všiml, že má poslední dny zdravotní problémy.“ Nepatrně jsem kývl hlavou na souhlas a trpělivě čekal na zbytek. „Nancy si pohrála se srdečními chlopněmi. Trošku urychlila průběh onemocnění, aby si zajistila post staršího, ale nechala vám dost času na to, abyste se sblížili. Je to taková romantická dušička, co jsem slyšel. No… zbývaly by vám asi dva týdny, pak by ta tvoje Bella zemřela na infarkt myokardu. Za tohle se vážně omlouvám, ale odvádím duše brutálně zavražděných. Bellu jsem označil… říkejme tomu třeba cejch smrti, takže jakmile narazíte na nějakého šílence, vyžívajícího se ve vraždách, určitě se neovládne.“ Kromě pocitu zmaru kolovalo v mém těle i nepochopení. Něco mi jméno Nancy říkalo, nemohl jsem si ale vzpomenout co…

„Jak vypadá ta Nancy?“ šeptl jsem a ignoroval číšníkův zmatený pohled. Černoch se pousmál, což bylo vůbec poprvé.

„Štíhlá, vysoká, moc hezká. Blond vlasy… dal bych si říct, kdyby ovšem nechodila s Brianem.“ Pochopení mi projelo tělem jako blesk z čistého nebe. Ta servírka v Sacramentu, která mi ochotně poskytla slevu na biftek za pár úsměvů, nebyla tak docela servírkou. A Brian si na mého přítele jen hrál. Ve skutečnosti je bezpáteřní krysou, která pověděla Nancy, kde jsme a tím odsoudila Bellu k smrti. Bylo mi z něj špatně…

Ze rtů recepční vyšel poslední zbytek vzduchu, víc se už nenadechla. Byla mrtvá… Nad jejím tělem se objevila její přesná kopie. Tak vypadala, když mi předávala klíčky k pokoji. V tu chvíli byla ale živá a šťastná. Teď byla mrtvá a vyděšená.

Anděl smrti jí stiskl ruku, aby ji uklidnil. Překvapeně se na něj zadívala a hlasitě polkla. Pak zmizeli…

„Co je? No tak jí pomozte, ne?“ křikl na mě číšník hystericky a otřel si slzy, které mu tekly po tváři.

„Je mrtvá.“ Překvapilo mě, jak moc bolestně ten šepot zněl. Číšník se ptal na tu - pro mě neznámou – recepční, já jsem mu ale neodpovídal. Mluvil jsem o Belle… Už teď je mrtvá, i když dýchá. Dokážu se na ni vůbec ještě podívat bez toho, abych se psychicky zhroutil?

Neuvědomoval jsem si, že se ploužím po schodech zpátky k Belle. Je mrtvá, je mrtvá, je mrtvá… Ta skutečnost se mi v mysli připomínala na každém schodu, a čím jsem byl k našemu pokoji blíže, tím hlasitěji na mě ty myšlenky křičely.

Bella už na mě čekala ve dveřích. Jakmile spatřila můj výraz, sklopila zrak k zemi. Došlo jí, co se stalo, přesto nebrečela. Narozdíl ode mě…

Třemi dlouhými kroky jsem překonal zbývající vzdálenost mezi námi a sevřel ji v náručí. Potřeboval jsem ji víc, než kdykoliv předtím. Cítit sladkou vůni jejích vlasů, vnímat její hebkou kůži… To všechno mi bude brzy odepřeno.

Jak málo času nám zbývá… Od chvíle, kdy jsem ji poznal, jsem toužil ochutnat její rty, ale nikdy jsem k tomu kroku nenašel odvahu. Teď jsem tušil, že to musím udělat. Byla to ta jediná správná věc, ke které jsem se mohl uchýlit.

Chytil jsem se do jejího pohledu jako makrela do rybářských sítí. Nemohl jsem jinak, začal jsem se sklánět k jejím rtům. Trochu mě vylekalo, když se její rty začaly také velmi pomalu přibližovat k těm mým, ale neucukl jsem. Tohle jsem chtěl. A jestli ona ne, měla dost času na to, aby si to uvědomila.

Čím blíž k sobě se naše obličeje nacházely, tím víc jsem cítil v žilách kolovat elektřinu. Ke konci už to bylo k nevydržení… A pak se naše rty dotkly.

< Předchozí - Následující >

Autor: Bunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenechám tě zemřít - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře