Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Temnota 16

1.LoveShy-Stmívání


Tak a je tu další dílek. Kdo se bál, že je Edward Junior mrtvý, tak si může oddechnout. Je naživu. Ale řekněme, že spíše spí. =D

Temnota

Přišlo mi, že jsem se ztratil, ale v nicotě. Nikde nic nebylo. Nic jsem neslyšel. Jen prázdná temnota, která mě pohlcovala. Snažil jsem se něco vidět, ale bylo to marné. Tady byla jen nicota.

Snažil jsem se jí uniknout, ale mé nohy mě neposlouchaly. Pokusil jsem se pohnout rukama, ale ty vypověděly službu. Všechno vypovědělo službu.

To ticho bylo hrozivé a ta temnota nekonečná. Začínal jsem se obávat toho, že jsem vážně mrtvý. Ale proč?

„Halo!!!“ Má ústa sice byla ztuhlá, ale alespoň jsem se pokusil vydat výkřik.

Nic. Ticho a temnota. A uvnitř mě prázdnota.

Nemohl jsem si na nic vzpomenout, na něco z mé minulosti, abych přišel na to, proč tu jsem. Vím, že tady nechci být, ale proč tu jsem? Strašně moc jsem si teď přál být někde daleko, někde kde jsem už byl, abych si aspoň trochu vzpomněl.

Najednou se něco změnilo. Najednou jsem stál na jezeře, na jeho hladině, přímo uprostřed. Začal jsem se kolem sebe zběsile rozhlížet. Tak trochu jsem to tu poznával, ale odkud?

Všude kam jsem se podíval, byl jenom les. Nic než zeleň lesa přes, který jsem neviděl. A pak jsem to uslyšel. Tichá slůvka z jednoho břehu.

Podíval jsem se tam a nevěřil vlastním očím. Stál jsem tam já. Poznal jsem se, ale nějak jsem nemohl pochopit, jak je to možné. Vždyť já jsem tady, jak můžu být na dvou místech najednou?! To je nemožné!

Jenže já jsem tam nestál sám. Stála tam semnou nádherná dívka. Měla nádherné černé vlasy, kouzelné mandlové oči a jejich barva mi byla důvěrně známá. Její rty jsem znal. A její pohyby také.

Kdo je to? Vždyť já jí znám!!

Jak se to jen jmenuje?!

Vždyť to vím! Vím to!!! Mám to na jazyku!!!

J… Ja… Jas… Jasmína!!! No jistě!!! Jak jsem jen mohl zapomenout?!

To musela udělat ta temnota, to kvůli ní jsem nepoznal svou lásku! Temnota!!!

Proč v ní vůbec jsem? Co jsem provedl, že tu musím být?

Scéna se zase změnila. Teď jsem stál ve skladu. Stál jsem na rampě asi pět metrů vysoko nad podlahou.

Podíval jsem se před sebe a opět jsem uviděl sebe. Díval jsem se na Jasmínu, ale ta se nedívala na mě (toho naproti), ale za mě. Následoval jsem její pohled a uviděl nějakou ženu. Tedy spíše upírku. Měla rudé vlasy a doslova kočičí obličej. Pak jsem uviděl, co drží v rukou.

Zbraň, tedy spíše velice špičatou a ostrou tyč. Nevěřil jsem svým očím. Najednou se mi vybavilo vše na, co jsem zapomněl.

Victorie! Vždyť ona mě zabije!

Ničemu jsem nezabránil, moje druhé já se otočilo, ale jakmile to udělalo, Victoria mu zabodla tyč do břicha. Usmála se zvířecím úsměvem, zatlačila do tyče, na kterou mě nabodla a tím mě poslala na zem pod rampou. Viděl jsem, jak se mě Jasmína pokusila zachytit, ale marně.

Dopadl jsem na záda a má hlava měla velice tvrdý dopad.

Pak se to stalo zase. Zase mě obklopila temnota. Všude byla jen temnota. Zase mě pohltila a já si s hrůzou uvědomil, co se stalo. Jsem mrtvý! Nebo ne úplně, ale brzy budu.

Ale co si počnu? Co si počne máma? A co Jasmína? Bože!!! A kde to vůbec jsem?! Proč jsem v takové temnotě? Co jsem provedl, že tu musím být?

Čekal jsem, jestli se zase změní scéna kolem mě, ale nic, pořád jsem byl uvězněný v temnotě. Musím se přece odsud nějak dostat! To nejde, abych tu zůstal po zbytek… věčnosti? Ale no tak, chci alespoň nějaký náznak toho, že nejsem mrtvý! Prosím!!! Může se mi dopřát aspoň to?!

Najednou ticho nicoty prořízl zvuk. Velice zvláštní, ale byl to zvuk, tedy spíše nějaké pípání. Do toho najednou někdo promluvil.

 

„Carlisle, už víš, proč se ještě neprobudil?“ To byla máma! Maminka moje!!! Ale počkat, co to říkala? Kdo se ještě neprobudil?

„Bello, vážně netuším proč. Ten úder do hlavy byl velice silný a on leží teprve dva dny. Já bych mu neupřel trochu spánku, vzhledem k tomu, že v předchozích dnech si ho zrovna neužil. Neboj se, on to zvládne. Je to silný muž.“ Carlisleova slova mě tak trochu zaskočila. Já už spím dva dny? Vždyť mě to přišlo jako dvě století! No alespoň, že už je slyším, kéž bych taky mohl vidět, pohnout rukama, cokoliv!

Schválně jsem čekal, jestli neotevřu oči, ale stejně se nic nestalo. Možná má Carlisle pravdu a já na to nejsem ještě připravený. Ach jo, ale kdy budu?!

„Asi máš pravdu. Ale někdy mi připadá, že mě slyší, a když je tu Jasmína, skoro se ze spánku usmívá.“ Na chvíli se odmlčela a já si říkal o čem tak asi přemýšlí. „Zajímalo by mě, co mezi sebou mají,“ řekla po chvíli. Z mámina hlasu jsem poznal úsměv a trochu zamyšlenosti. Uf takže jí to ještě nikdo neřekl. Výborně.

„To ti rádi řeknou, až se Edward probere.“ I z Carlisleova hlasu jsem slyšel úsměv, ale spíš mi to znělo, jako úšklebek. Fakt díky Carlisle. „Tak nechám vás tu, ale ty bys Bello měla jít brzy na lov, nevypadáš moc v pořádku,“ řekl starostlivým hlasem.

„O mě neměj strach. Na lov půjdu, až se Edward probere.“ Na to Carlisle nic neřekl a já slyšel, jak se otevřely a zavřely dveře, takže odešel.

Cítil jsem, jak mě mamka vzala za ruku a lehce mi prsty krouží po hřbetu. Moje ruka byla bezvládná, ale to jí asi nijak nevadilo. Jak to, že ji cítím, ale pořád jsem bezvládný?!

„Ede? Víš já si myslím, že mě slyšíš,“ řekla po chvíli, „ale nějak se ti nechce probudit. Nevím, proč se ti nechce, vždyť víš, že tě mám nadevše ráda a je mi jedno, co jsi udělal. Sice jsi porušil dohodu, ale o které jsi nevěděl, takže nic ti vyčítat nemůžu a ani bych nechtěla. Jsi můj syn a já tě budu milovat, ať uděláš cokoliv.“ Trochu si povzdechla a trochu se i zachechtala, i když jsem nevěděl, co je tu k smíchu.

„Jo a slyšela jsem, co si tu tropil za scény.“ Zase se zasmála a já se naopak zhrozil. Všechno věděla!

„No musím říct, že takový dárek, jaký si mi chtěl dát ty, by byl zvláštní. A musím říct, že bych ti byla za něj strašně vděčná, ale tím bys vlastně jen obešel tu dohodu. Víš, kdybys je opravdu za mnou přivedl a já si je vyslechla, asi bych potom s nimi chtěla zůstat, ale já stále nevím, jestli to chceš i ty. Koneckonců to ty si vždycky říkal, že nesnášíš velké rodiny.“ V jejím hlase jsem poznal úsměv nad tou vzpomínkou, ale já nechápal, kam tím míří.

„Edwarde, to rozhodnutí, kde zůstaneme, nechávám na tobě. Nechci, aby ses někde trápil, a chci ti říct, že zůstanu s tebou napořád, jak jsem ti to slibovala. Vím, že ať se rozhodneš, jakkoliv bude to správně a já s tím budu souhlasit.“ Na to jsem slyšel, jak se otevřely dveře a někdo doslova vletěl dovnitř.

„Já tě nikam nepustím! Miluju tě!“ Edward! No tak to nevím hochu, jestli tu zůstaneme, protože takhle se vtrhnout do místnosti, bože, můj otec a nemá žádné vychování.

„Nejsem žádný…“ Slyšel jsem, jak zalapal po dechu a pak jsem cítil, jak mi stisk ruku.

Au! To bolí!

„Promiň, omlouvám se, ale musel jsem se přesvědčit.“ Řekl tak rychle, že jsem sotva rozeznával slova. „Bello, slyším jeho myšlenky! Je vzhůru!“ Edward zněl velice šťastně, ale já si povzdechl.

Výborně, Proč to musí být zrovna on!!! Můj otec!!! Pomoc!!!

„Nikdo jiný to v tomhle domě nedokáže, tak si přestaň stěžovat.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Temnota 16:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!