Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Procházka 19

4.Handaa-JaaKniha

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak už to je poslední dílek a pak už zbývá ten nepatrný a už úplně poslední. =)))

10.06.2010 (10:45) • AnnieJaneV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1825×

Procházka

S Jasmínou mi těch několik hodin, které jsme strávili jen v posteli, připadalo jako pár minut a moc dobře si vzpomínám, že jsem usínal s úsměvem na rtech a pohledem upřený na nádhernou Jasmínu. Ona se jen usmívala a občas se zachichotala, jako by viděla něco, co ji pobavilo.

Když jsem se znovu probudil, byl jsem v posteli sám a to mě trochu vyděsilo. Prudce jsem se vyšvihl do sedu a zběsile kontroloval okolí.

Oddychl jsem si, Jasmína stála u okna a hleděla někam do dáli. Bylo zvláštní ji vidět tolik zamyšlenou, ale mě i jako zvláštní přišla nádherná. Lehce jsem sklouznul z postele na koberec a šel se podívat, na co se dívá.

Když jsem k ní došel, vůbec se nepohnula, a tak jsem ji objal kolem pasu a lehce ji políbil na krk. Pod mým polibkem se lehce zachvěla a úplně se uvolnila. Svoje ruce položila na ty moje a lehce se naklonila, aby na mě viděla.

Usmívala se a já ji zase začal obdivovat, jak nádherná a úžasná je, a že právě ona je jen moje. Byl jsem šťastný a nemohl uvěřit svému štěstí. Přišel jsem sem a hledal pomstu a místo toho jsem našel lásku. Zvláštní ironie, nemyslíte?

Musel jsem se nad tím usmát. Je to zvláštní, ale je mi to jedno, mám Jasmínu, maminku jsem taky dostal zpátky a teď je úplně šťastná a nikomu nic neschází. Všichni jsme šťastní a to je důležité.

Na to jsem si uvědomil, jak moc mi škrábe v krku a jak hroznou mám žízeň. Aby ne, na lovu jsem byl ani nepamatuju!

Jasmína jako by mi četla myšlenky, se zeptala. „Nepůjdeme na lov, mám žízeň a ty určitě taky.“ Usmál jsem se. Známe se tak krátce a já už jsem pro ni otevřená kniha.

„Dobře, tak jdeme.“ Už jsem ji začal tlačit ke dveřím a neuvědomil jsem si jednu zásadní věc. Jasmína si ji uvědomila a začala se smát na celé kolo a já ji nechápal. O co jí jde?

„Copak ty chceš jít takhle?“ Ukázala na mě a já si teprve teď uvědomil, že jsme oba nazí, jak Adam a Eva v ráji. Ta představa se mi líbila a poťouchle jsem se usmál. Jasmína na mě vrhla pronikavý pohled, který jasně říkal „Jestli takhle někam půjdeš, zastřelím tě!“ nebo něco podobného. Zazubil jsem se a odešel ke skříni, která byla kousek od postele. Když jsem se do ní podíval, usmál jsem se. Bylo tam oblečení, jak pro mě tak pro Jasmínu. Než jsem se stačil otočit, Jasmína už stála vedle mě a začala ze skříně vyndavat věci na sebe.

„Jsme v mém pokoji a včera sem dala Alice nějaké věci, prý se budou hodit. Nemýlila se.“ Usmála se a já odněkud z domu slyšel Alice, jak říká: „Já se nikdy nemýlím!“ Znělo to trochu naštvaně, ale já se jen zazubil. Ani jsem si nevšiml, že jsem v jejím pokoji. Jak mi to mohlo uniknout? Nevím.

Začal jsem si oblíkat džíny a košili, kterou mi bez řečí vrazila do rukou Jasmína, a přitom se na mě ani nepodívala. Oblékl jsem si je a pohledem zkontroloval, jestli je vše, jak má být. Jasmína už stepovala u dveří jak malé dítě, které čeká na to, až si rozbalí dárek. Ta představa mi přišla legrační, a tak trochu komická, musel jsem se trochu uchechtnout. Jasmína na mě vrhla zmatený pohled a já jen mávl rukou, ať to nechá být. Pokrčila rameny a společně jsme se vydali z domu na lov.

Společně jsme přeskočili řeku a utíkali do hlubin lesa a vůbec se neohlíželi. Zastavili jsme se asi tři kilometry od řeky a až potom jsme se rozdělili. Já si šel ulovit nějakou tu pumu a Jasmína si šla zalovit srnečky. Trochu jsem se poškleboval, že nechce nic jiného, ale ona mě jen dloubla do žeber a tím mě hned umlčela.

Měli jsme se sejít za půl hodiny a já byl hotový ani ne za deset minut, nechtěl jsem Jasmínu honit, tak jsem si řekl, že se trochu projdu. Nijak jsem si nevšímal, kam to jdu, ale spíš jsem si snažil utřídit myšlenky, které mi teď vířily v hlavě jako tornádo.

Budu si muset zvyknout na tu spoustu lidí a na to, že se denně budu potkávat se svým otcem, a že se s mojí mamkou dali zase dohromady. Bude to znít šíleně, ale jsem rád. Nejsem rád, že je s ním, ale jsem rád, že je šťastná. Šťastná a spokojená, že má zase rodinu, kterou miluje, pohromadě a samozřejmě je šťastná, že jsem se konečně zamiloval. Mamka už předtím říkala, ať si někoho najdu, ale já ji neposlouchal. Holky byly jen kámošky a já to tak bral vždycky. Jasně, párkrát jsem se s holkama líbal, ale to byly jen úlety a nic vážného.

Jasmínu miluju, to vím a nechci na tom nic měnit a je to jeden z důvodů, proč tu chci zůstat. Ona má tu rodinu taky ráda. Možná by se mnou šla, ale byla by stejně nešťastná, jako by byla mamka. A já nechci vidět ani jednu smutnou. Bylo by mi hrozně, protože bych věděl, že za to můžu já!

Tak jo, nevadí, když tu zůstanem, bude to zábava a možná se jednou naučím aspoň trochu respektovat otce, ale tím si pořád nejsem tak jistý. Budu to muset nějak vymyslet.

„Hm, ehm,“ odkašlal si někdo za mými zády a já nadskočil skoro tři metry vysoko. Za mnou stála Jasmína a pobaveně si mě měřila a já se snažil uklidnit svoje rozbušené srdce. Šlo to ztuha, ale nakonec zpomalilo a já se na Jasmínu káravě podíval.

„Tohle mi už nedělej!“ zavrčel jsem a Jasmína se provinile usmála a mrkla na mě. Jasně, zlobit se na ni je těžké, když je tak roztomilá, ale co se dá dělat. Tak jsem se na ni usmál a ona svůj úsměv rozšířila a zářivě se usmála. Vypadala jako anděl seslaný z nebe přímo ke mně. S ní jsem byl šťastný jako ještě nikdy.

Překonal jsem tu malou vzdálenost mezi námi a vzal ji do náruče. Co nejpevněji jsem ji objal a ona mi objetí opětovala. Chvíli jsme tam jen tak stáli, dokud nás někdo nevyrušil.

„Ehm, ehm.“ Ten hlas mi byl až příliš známý, než abych se lekl. Edward stál za námi a já si říkal, že jsem měl pravdu. On zkazí vážně veškerou legraci!

Otráveně jsem se k němu otočil a zamračil se na něj. Jestli mu mám někdy odpustit, tak ať už tohle nedělá!

„Co chceš?“ zeptal jsem se otráveně. On se na mě jen letmo podíval a pak upřel svůj pohled na Jasmínu.

„Jasmíno, bude ti vadit, když se na chvíli půjdu projít s Edwardem?“ zeptal se jí a ona překvapeně zamrkala. Počkat! A co takhle se zeptat mě?! Třeba se nechci s ním projít!

Jasmína to ale viděla jinak. Přikývla, a než jsem stačil něco říct, zmizela tak, jak to umí jen upíři. Zrádkyně!

Podíval jsem se na Edwarda zamračeným pohledem a přemýšlel, jestli se nemám taky vypařit. Edward se na mě ale nedíval, propaloval zem a já v myšlenkách vtipkoval, že ji za chvíli podpálí. Trochu jsem se nad tou myšlenkou uchechtl, ale věděl jsem, že mému „otci“ to neušlo. Ještě aby ne! Tss, chce si říkat, že je můj otec, tak ať si všímá svého „synka“!!!

Edward se náhle napřímil a nepatrně se usmál. Jo, bezva, teď se začne usmívat a poplácá mi rameno, jak nějaký fotbalový táta. Zapomeň!!!

„Můžeme se projít?“

Autor: AnnieJaneV, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Procházka 19:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře