Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Otec 3


Tak jo je tu další pokračování, omlouvám se, že to tak trvalo, ale měla jsem technické potíže =). Doufám, že některé z vás překvapím a možná i trochu pobavím, přeji pěkné počtení. =))

Otec

Všichni stáli jako opaření, než si stačili něčeho všimnout, vyběhl jsem z domu svojí upíří rychlostí a zastavil se až na konci mýtiny. Ani jsem si předtím nevšiml, že je s nimi někdo další. Byl to taky upír, tedy spíše upírka. Byla malá, černé dlouhé vlasy jí rámovaly obličej, měla krásně plné rty a nádherné mandlové oči, její oči mě tak trošku zmátly, ale pak jsem to pochopil. Měla je totiž do stejné oranžové, jako měla moje maminka, když se probudila po proměně. Byla krásná, velmi krásná a můžu říct, líbila se mi, při proměně jí muselo být tak šestnáct. Bože na co zase myslíš! Soustřeď se! Z konce mýtiny jsem zavolal na Edwarda.

„Edwarde, chci si s tebou promluvit! O samotě!“ dodal jsem, aby ostatní věděli, že nechci, aby nás někdo rušil. Edward nepatrně přikývl a už šel, pomalým lidským krkem. Tomu to, ale trvalo! Zastavil se asi deset metrů ode mě a já byl jenom rád, mám alespoň možnost na rozběh. Edward se na mě chvíli díval zmateně a pak skoro zavrčel.

„Kdo, ksakru jsi?!“ Usmál jsem se,  Alice a Jasper mají v hlavě asi pěkný zmatek, když si nepřečetl kdo jsem.

„Jistě, rád se ti představím. Mé jméno je Edward Swan.“ Musel jsem si odkašlat, abych se za chvíli neválel po zemi, kvůli tomu jak se tvářil. Kdyby mohl, byl by rudý, sice nevím, zda vzteky nebo překvapením, ale byl by.

„Ta malá upírka, je tvoje nová přítelkyně? Nějaká mladá, nemyslíš, táto?“ Páni, teď jsem ho musel úplně vykolejit, to mě začíná bavit.

„Táto? Cože?!“ Pořád se na mě díval zmateně a já si jen odfrkl, zas to vysvětlování! Otrava!

„No jak bych to řekl ve zkratce?“ Chvíli jsem uvažoval, jak to říct ve zkratce?

„No nevím, jestli si pamatuješ, na to, že pár dní předtím než jsi opustil Bellu, jste se spolu vyspali. No a můžu říct nechráněný sex, to se nečeká od někoho, kdo v té době je už dá se říci dospělí.“ Nejsem si jistý, ale myslím, že jsem viděl na Edwardově tváři něco, něco jako úsměv, ale byl to spíše smutný úsměv. Vlastě jsem si toho všimnul až teď, ale on nevypadal, jako někdo kdo se celých osmatřicet let bavil, spíše naopak, jako kdyby trpěl, byl mučen. Ano, to je ono, vypadá zmučeně, ale proč? Tomu vůbec nerozumím, ani Alice nevypadala na to veselé pískle, které popisovala maminka v deníku. Tomu já prostě nerozumím! O co tady ksakru jde? Proč se všichni tváří jako kdyby jim někdo umřel. Ještě jednou jsem pro jistotu spočítal všechny postavy v deníku a všechny přítomné a navíc tu je ta novorozená kráska, u které pořád neznám jméno! Z přemýšlení mě vtrhla otázka.

„Bella žije?“ zeptal se, se stejným strachem jako předtím Alice.

„Ano, moje maminka, je naživu, ale za to nevděčí tobě ani nikomu z tvé rodiny, nýbrž mě!“ Zase jsem cítil, jak mi v žilách proudí čistá nenávist a musel jsem si to vybít!

„Žije jen díky mě! To já ji zachránil, ale já to neměl udělat, měl to udělat můj otec! Otec, který jí přestal milovat, ale ona tebe nikdy! A nikdy se nepřestala trápit! To kvůli tobě! Kvůli tobě se trápí celou tu dobu! Ty jsi ji nikdy nehledal! Nikdy ses jí nepokusil kontaktovat, ani zjistit jak se má!“ Začal jsem cítit, jak se moje slzy nenávisti hromadí v očích a proto jsem pokročil k tomu, kvůli čemu jsem sem přišel.

„A proto půjdeš se mnou a celá tvoje rodina. Vy všichni půjdete a všichni se jí omluvíte, budete se jí plazit u nohou a prosit za odpuštění. Ona vám sice odpustí, protože vás všechny pořád miluje, ale u mě to bude těžší! Chci jen po tobě jediné, jděte se omluvit, ať už se přestane trápit, ona nemůže za to, že jsi ji nikdy nemiloval.“ Než jsem to, ale stačil doříct, Edward mě držel pod krkem, ve vzduchu a já jen lapal po dechu. On skrz zaťaté zuby procedil.

„Můžeš říkat, co chceš, ale nikdy neříkej, že jsem nemiloval Bellu! Miloval jsem ji, miluju ji a milovat vždy budu!“ Pak mě položil zpátky na zem, ale já neváhal, čapl ho za ruku a ukázal mu obrázky mojí mámy. Nejdřív sebou trhl, ale já mu nedovolil se vysmeknout, pokračoval jsem dál ve své prezentaci a on už pak jen zadržoval dech a zuřivě krkal. Ha jako by mu to mohlo nějak pomoct.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Otec 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!