Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Epilog

Edwardova pochoutka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak a je tu epilog. Jen bych chtěla poděkovat všem, co si mojí povídku přečetli a všem, co ji okomentovali. Jsem strašně ráda, že se vám tolik líbila, a že nápad, aby Bella měla syna, jste nezavrhli. Taky děkuju administrátorům, kteří se mnou měli svatou trpělivost. Všem moc a moc děkuju, vaše AnnieJaneV. =)))

15.06.2010 (09:00) • AnnieJaneV • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2270×

Epilog

Edward se rozešel do neznáma a ani se na mě nepodíval a ani se nepřesvědčil, jestli jdu za ním.

Jo a to se mě ptal? Bože! Nejradši bych do něčeho praštil! Kde mám tu svojí skálu?

Ale nakonec jsem se okřikl, řekl si, že se nejdřív dozvím, co chce a pak, až se naštvu. No ještě jsem mu nedal žádnou šanci, aby se mohl omluvit, nebo mi vynahradit ty desítky let, i když ty jen těžko vynahradí.

Nevadí, uvidíme, co chce a pak si s tím poradíme.

Už si povídám sám se sebou!! Z té rodiny mi hrabe! Nebo spíše z mého otce. To je vážně super! No tak klid a uvidíme. Šli jsme a ani jsem si nevšiml, kam jsme to došli.

Bylo to, to jezero, ke kterému mě přivedla i Jasmína, a které jsem viděl, když jsem byl v bezvědomí.

Bylo pořád stejné. Pořád moc zeleně a všude byla slyšet srdce tvorů, kteří se před námi schovali. Musel jsem se usmát. Tohle místo mi přišlo kouzelné. Tady jsem poprvé svíral Jasmínu v náručí a právě tady jsem se ocitl, když jsem si přál být v bezvědomí, někde jinde než v temnotě. Zvláštní místo. Zvláštní a kouzelné.

Ani jsem si nevšiml, že se Edward zastavil a málem jsem do něj narazil, kdybych včas nezvedl hlavu. Stál jsem kousek od něj, ale do obličeje jsem mu neviděl, protože ho měl sklopený, ale viděl jsem, že má zavřené oči a snaží se pravidelně dýchat. Podivín. Vypadá jako ti jogíni, při tom dýchacím cvičení, které musí odstupovat, každou volnou chvíli. Je vážně divný!

Začal jsem sebou nervózně šít a začal si říkat, že jsem měl vážně zmizet, jenže pak Edward hlavu zvedl a jeho výraz byl… napjatý a vypadal rezervovaně.

Začal jsem si ho podezřele měřit a přemýšlel, o čem přemýšlí on, což bylo těžké, já mu myšlenky nečetl. Škoda, mohl jsem získat, alespoň menší dar na čtení myšlenek! Když promluvil, znělo to pevně, ale v očích jsem viděl, že váhá.

„Děkuju,“ řekl a podíval se do země a zase zpátky na mě, „děkuju, že jsi tu chtěl zůstat a…“ Musel jsem ho zarazit. To se mi snad zdá! On mi děkuje?! Je už z něj totální cvok?!

„Nechápu za, co mi děkuješ. Já to neudělal pro tebe! Dělal jsem to pro lidi, které miluju nejvíc a ty,“ ukázal jsem na něj, „mezi ně rozhodně nepatříš! Takže skutečně nechápu, proč děkuješ. Neprosím se o tvé díky. Udělal jsem to, jen proto, aby byla šťastná mamka, aby byla šťastná Jasmína, a to znamená, že tu musíme zůstat.“

Pokrčil jsem rameny a viděl jsem na Edwardovi, že to co jsem řekl, chápe. Ale já chtěl pokračovat.

„Víš, mamka tvou rodinu miluje a bohužel miluje i tebe, a kdybych ji to vzal, byla by nešťastná a já bych si to vyčítal. Je to moje maminka a já pro ni udělám cokoliv, jen aby byla šťastná. Myslel jsem, že tomu pomůže vaše omluva, ale jen by se stalo to, co se stalo teď. Spojili byste se, jako rodina a nic by vás už nerozdělilo. No a i kdybych odešel s mamkou a Jasmína by taky šla se mnou, byla by i ona stejně nešťastná. A co bych pak dělal? Za smutek obou bych mohl jen já a jen já tomu mohl zabránit.“ Dokončil jsem svoje vysvětlení a doufal, že ho pochopí.

„Je to velice moudré rozhodnutí a zní velice logicky, což mě od někoho tak mladého překvapuje, ale zároveň jsem rád, že už jsi tak dospělý.“ To byla lichotka? Wow, to se musí oslavit!!

Usmál jsem se. To byla první lichotka od mého otce a ani jsem netušil, jak moc mě zahřála u srdce. Byl to tak úžasný pocit, když je na vás někdo, jako je otec, hrdý.

„Jo, vždyť mi už bude čtyřicet, ještě abych nebyl. Navíc když mýmu tátovi bude něco hodně přes sto dvacet?“ Nevím kolik mu je! Musel jsem se usmát, mýmu tátovi…

„Trochu přidej.“ Usmál se na mě a já jen přikývl. Nevěděl jsem už, co mu říct, tak jsme oba přihlouple mlčeli a ani jeden se neměl ke konverzaci, natož k odchodu.

To mlčení mi bylo fakt nepříjemné, začal jsem přešlapovat na místě a nevědomky si začal kousat ret.

„Stejně ti děkuji,“ vyhrkl najednou Edward. Já jsem k němu prudce vzhlédl a čekal, co další bude následovat. „Jsem rád, neskutečně rád, že tu s námi všemi zůstanete. Jasmína je jako má sestra a mám ji velice rád a celá rodina ji miluje. A Bella…“ Najednou se nějak zasekl a nějak se nemohl vymáčknout. Chvíli mrkal a vypadal, jako by se snažil rozehnat slzy, které se stejně nikdy neobjeví. Když zase promluvil, znělo to, ale pevně a sebejistě, až mě to překvapilo.

„Edwarde, chci, abys věděl, že už nikdy ve své existenci neudělám, nic čím bych mohl způsobit bolest tvé matce, naší rodině nebo tobě. Nikdy už vás neopustím, to slibuji a vím, že to dodržím. Miluju tvoji matku a tuto rodinu a ty jsi můj syn a patříš do rodiny, i kdybys byl syn jen Belly.“ Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale jeho slova ve mně vyvolala pocit naplnění, jaký jsem ještě nikdy necítil. Naplnění, po kterém jsem podvědomě toužil a až teď jsem ho dosáhl.

Edward ke mně přišel a napřáhl ruku na potřesení. Přijmul jsem si bez řečí, ne jako včera. Usmáli jsme se na sebe a já jsem si až teď uvědomil, jak moc jsme si podobní.

Ani nevím, co to do mě vjelo, ale neudržel jsem se a vyhrkl: „Tak fajn, uvidíme, jakej budeš vzor. Pojď si dát závod, táááto.“ Schválně jsem to protáhl a Edward se jen zasmál a připravil se ke startu. Všiml jsem si, že startujeme ze stejné pozice. Oba mírně předklonění a pravá noha vepředu. Jo, tak to asi fakt bude můj táta. Najednou jsem se nad tou myšlenkou usmál a asi poprvé si uvědomil, že mě ta myšlenka neznechucuje.

„Tak jo, tři, dva, jedna…“

Autor: AnnieJaneV, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Epilog:

 1
1. Andílek14
09.06.2011 [23:15]

Mocinky moc krásné. Tahle povídka je úžasná, přečetla jsem ji jedním dechem. Emoticon Emoticon Emoticon Jen tak dál! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře