Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Dohoda 11

17.05.2010 (10:30) • AnnieJaneV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1842×

Dohoda

Byl jsem už o něco klidnější a nakonec jsem dokázal udržet i skleničku v ruce, aniž bych ji rozdrtil, či mi vypadla z ruky. Stále jsem se trochu třásl a ještě trochu se mi vidění barvilo do ruda, ale jinak už jsem byl v celku v pohodě.

Myslím, že to bylo díky Jasmíně a jejímu daru, kterým mi ulevovala od bolesti. Aspoň jsem se mohl uklidnit.

Edward, Carlisle, Emmett, Jasper a Laurent se před chvílí odešli poradit, jaká bude nejlepší strategie na zničení Victorie. Chtěl jsem jít s nimi, ale Laurent ani Edward mi to nedovolili, prý se potřebuju ještě uklidnit. No to určitě! Já už jsem klidný dost! Jen mi řekněte a já půjdu a Victorii klidně zabiju sám!

Jasmína semnou seděla v obývacím pokoji na gauči a obě moje ruce měla na svém klíně a hrála si s mými prsty. Bylo to příjemné a hlavně uklidňující. V takové situaci se lze dobře soustředit a to jsem teď potřeboval. Snažil jsem se vypnout a zaposlouchat se do rozhovoru, který probíhal nahoře.

Asi po pěti minutách jsem konečně něco slyšel a naštěstí tam nemluvili tak potichu, jak jsem si myslel, že budou.

„Ten kluk nikam nepůjde! Victoria měla pravdu, je to ještě dítě!“ Edward. No jasně co si myslíš, že tu budu jen tak sedět a čekat?

„Je to jeho máma, Edwarde. Ty nemáš právo rozhodovat.“ Laurent. Uf, jsem rád, že tu je. On tu je vždycky, když ho potřebuju.

„Jsem jeho otec! To právo je snad oboustranné ne?!“ Teď začal pomalu zvyšovat hlas a já si jen, kdybych mohl, zaťukal na čelo. Jasně, ty se přihlas do soutěže „Otec roku.“

Laurent si odfrkl. „Jo? A jak dlouho jím si? Pár hodin? A, když seš takový otec, tak mi řekni co má rád? Nebo kdy se narodil či kdy se, jak ty říkáš z dítěte, stal muž?!“ Jo správně strýčku jen do něj. Nandej mu to!

„To, co teď říkáš, není podstatné, důležitější teď je zjistit o jakou dohodu šlo a o to, jak ji vlastně porušil. Rozhodně o tom nevěděl, Jasper z něj cítil jen zmatek a vztek.“

„Jistě, že o tom nevěděl, Bella si to nepřála, tak mu to ani neřekla.“ Co? Co si mamka nepřála, abych věděl?

„Smím se zeptat, o co šlo v té dohodě?“ Vloudil se do jejich rozhovoru Carlisle a na jeho hlase bylo znát napětí.

„Šlo o dohodu, kterou mezi sebou uzavřeli. Victoria jí nabídla dohodu, kterou nelze odmítnout. Nebýt té dohody asi by vás Bella sama vyhledala.“ řekl smutně Laurent a já jen valil oči. Nějaká dohoda zabránila mojí mamince, aby byla šťastná, i když s rodinou, která ji opustila?

Náhle jsem si to uvědomil. Tak proto. Proto je nikdy nehledala! I když byla upír a našla by je určitě bez problémů. Ona to nesměla udělat!

Snažil jsem se poslouchat dál.

„Počkej, o co šlo v té dohodě?“ Edward mluvil naštvaným a naléhavým hlasem, jako by šlo o otázku národní bezpečnosti. Ne o tu sice nešlo, ale šlo tu o otázku, která se týkala mojí maminky.

„Victorie ji podle všeho sledovala, a když zjistila tu šokující zprávu, že je Bella těhotná, využila to ve svůj prospěch. Když byl Edwardovi rok, Victoria za ní přišla a řekla, že pokud nechce, aby se mu něco stalo, zapomene na tebe. Bella sice plánovala, že vás jednou vyhledá a ukáže vám Edwarda, ale Victorie ji zaskočila tak, že souhlasila. Podmínkou celé té dohody bylo, že ať se stane cokoliv, Edward vás nesmí vyhledat, jinak se dohoda poruší. Victoria pořád prahne po pomstě, jakou slíbila tobě a Belle a ona se jí nikdy nevzdá. Jak už jednou řekla oko za oko, druh za druha. Ona to, ale převrátila, teď nejen, že chce Bellinu smrt, ale i Edwardovu, protože to on ji mohl udělat aspoň trochu šťastnou.“ Na chvíli se odmlčel a zdálo se, že o něčem přemýšlí. „Víš,“ řekl náhle, až jsem málem nadskočil. „Ona Bellu nezabije, dokud neuvidí trpět svého syna. Takže máme ještě dvacet tři hodin na to, abychom zachránili Bellu a Edwarda.“ řekl pevným hlasem.

„Proto se opět přikláním k návrhu, nechat Edwarda doma.“ Edward snad nikdy nepřestane! Já doma nebudu!

„Souhlasím s Edwardem, bude to tak lepší.“ Přidal se Jasper a já se rozhodl, že jestli mě tu skutečně nechají, uteču a mamku zachráním sám!

„To se opovaž!“ Najednou se vedle mě objevila Alice a mračila se na mě jak hejno čertů. „Dost na tom, že se budeme muset postarat o to jak se dostat dovnitř a ven a ještě, abys ty někam zdrhal! Jen to zkus a přikurtuju tě k podlaze!“ Celá nasupená odešla a já si uvědomil, že to museli všichni slyšet. Podíval jsem se na Jasmínu a ta jen nesouhlasně vrtěla hlavou.

„Neudělám to, neboj.“ říkal jsem jí něžným hlasem a rukou ji pohladil po tváři. Jasmína se pod mým dotekem lehce zatřásla, ale nakonec se usmála.

„Vím, že to bolí, Edwarde, ale prosím nedělej nic unáhleného. Nechci o tebe přijít,“ řekla a já cítil, jak mě to k ní táhne.

Naše obličeje se k sobě přiblížily a já jednu ruku položil na její tvář a tu druhou na kříž na jejích zádech, abych si ji mohl přitáhnout blíž. Jasmína svoje ruce zamotala do mých neposlušných vlasů a přitáhla si můj obličej, co nejblíže k tomu svému.

Oba jsme se topili v očích toho druhého, a než se naše rty spojily, zavřeli jsme oči. Myslím, že to bylo dokonce naráz. Když se naše rty spojily, bylo to, jako by mnou projelo tisíc voltů. Bylo to úplně jiné, než, vlastně nikdy jsem se s nikým nelíbal, takže to nemám s čím porovnat, ale nic by se tomu určitě nevyrovnalo. Nic!

Byl to božský polibek a já jsem v něm zapomněl úplně na vše, na to, že jsem chtěl utéct, na to že musím zachránit mamku. Na všechno. V té chvíli jsem byl šťastný, jako ještě nikdy.

„Jasmíno? Co se…“ Slyšel jsem zalapání po dechu a pak jak si někdo pro sebe mumlal, cosi mi znělo, jako: ‚Konečně,‘ nebo tak něco. Nevím, nevnímal jsem to, ale Jasmína ano. Přerušila náš nádherný polibek a trochu se ode mě odtáhla. Když to udělala, zamračil jsem se, kdež to ano se začala smát.

Ten smích vylákal do obývacího pokoje diváky, kteří si také mysleli, že je tu něco vtipného.

První kdo se přiřítil, byl Emmett a ten hned spustil. „O co jde?“ zeptal se na mě až moc veselým hlasem a tak jsem se zamračil ještě víc. Jasmína se smála dál a při tom ukázala na můj obličej prstem.

„Nevíš, že prstem se neukazuje?!“ ohradil jsem se naštvaně, protože to mě se smála a to já přímo nesnáším, když se mi někdo směje. Naštěstí se Jasmína brzy uklidnila, ale Emmett stále nevěděl, o co šlo a bylo vidět, jak ho to štve.

No teď si budu muset vyslechnout verdikt o tom, zda půjdu nebo ne. Doufám, že se rozhodlo v můj prospěch.

Shora se začal scházet zbytek rádců a já si říkal, jestli je budu muset prosit nebo budu nucen utéct. Tak nebo tak jdu!

„ Tak Edwarde,“ řekl Laurent a já jen čekal. „Dohodli jsme se na tom, že tedy půjdeš s námi, ale budeš dělat to, co ti řeknu. Je to jasný?“ řekl dominantním hlasem a já jsem nemohl jinak, než souhlasit.

„Fajn, když to budeš ty, tak mi to problémy nedělá.“ Při tom jsem se díval na Edwarda, který jen propaloval podlahu. Asi věděl, že jsem je slyšel a teď se styděl za toho otce.

‚Ty a můj otec, jen doufám, že jsi to nemyslel vážně! Tebe bych za otce brát nemohl, potom co jsi udělal mamince. Navíc víš co je smutný, že ta dohoda se na tebe nevztahovala a ty jsi ji stejně nehledal.‘ Hned jsem opět zapnul štít a jen čekal na jeho reakci. Edward se na mě podíval a v jeho očích se opět objevila ta bolest, jako jsem viděl, když jsem sem přišel, ale jinak nic neřekl, jen se na mě koukal bolestným pohledem.

Autor: AnnieJaneV, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Dohoda 11: