Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč - 11. kapitola


Němý pláč - 11. kapitolaSnad se vám tenhle Bellin "nudný" den bude líbit. Když ne, tak mi to pořádně zkritizujte... :OD

 

 

11. kapitola

 

„Dáš mi její adresu?“ požádal jsem ho. „Byl bych rád, kdyby se na ni náš otec podíval, zda je v pořádku.“ V podstatě jsem nelhal a byl jsem schopen to z něj i vymlátit.

„Promiň, ale kdyby chtěla se s vámi bavit, neutíkala by od vás,“ cekl.

„Já chci její adresu,“ řekl jsem pomalu a výhružně.

„Neznám.“

Obdivoval jsem jeho loajalitu k Belle, předpokládal, že jí chceme ublížit, tak se ji jistým způsobem snažil ochránit. Jindy bych mu za to byl vděčný, ale ne teď. Potřeboval jsem na vlastní oči vidět, že je v relativním pořádku, ošetřená a nic jí nechybí. Její lidské tělo bylo tak křehké...

Stiskl jsem ho pod krkem a přitiskl ke zdi, moje trpělivost došla.

„Edwarde.“ Chytl mě za rameno Emmett. V tom mi došlo, že mu dělám to samé, jako včera Rosalie Belle. Pustil jsem ho a on spadl s kašlem na zem.

„Edwarde, ochranka jde k vám! Zkontrolovat, co se tam děje,“ křičela na mě Alice v myšlenkách.

„Ochranka,“ šeptl jsem bratrům a my odešli z místa činu. Nenápadně jsme se rozešli a vydali se do svých učeben.

Bella se do konce týdne neukázala a Timy se nám vyhýbal jako čert kříži, a dával si moc dobrý pozor, aby nezůstal sám ani na okamžik. Byla neděle a já celý víkend lezl všem na nervy, ale nikdo mi neřekl ani slovo. Sami nevěděli, co čekat. Přijde Bella v pondělí do školy nebo ne?  Nebo utekla daleko od nás, jako my předtím od ní?

Tolik toužím po jejím odpuštění, až to bolí. Už jí nedám šanci, aby mi utekla, já bez ní nejsem nic. To ona je můj život, moje vše pro co jsem na tomto světě. Musím ji získat zpátky!

 

. . .

 


„Ale Nessie, pššt...“ uklidňovala jsem ji a pořád se mi to nedařilo. Cítila mou nervozitu z nadcházejícího dne. Blížilo se pondělí a já se nemohla věčně schovávat před Cullenovými. Napadlo mě odjet zpět do Forks, ale jak bych to vysvětlila Charliemu? A pak tu bylo nebezpečí zvané Quilleutská smečka, kdyby se dozvěděli o našem malém tajemství, kdo ví, jak by to dopadlo! Ano, věděla jsem o vlkodlacích i smlouvě mezi nimi a Culleny. Jacob mi všechno řekl, když jsem přišla na jeho skrytou identitu. Po nějaké době naše přátelství odeznělo a my se přestali vídat, když se dozvěděl, že jsem těhotná. Neměla jsem mu to za zlé. Naštěstí nikdo z nich neměl podezření, že čekám dítě s upírem.

„No, tak... Ty moje malá,“ chlácholila jsem dál ten malý uzlíček v mém náručí... Chodila jsem s ní po pokoji a ne a ne ji utišit.

Hlavou mi běhaly myšlenky na zítřejší den. Zvládnu ho? Jaké bude další setkání s nimi a hlavně s ním? Napadnou mě a nebo mi jinak ublíží? Timy mi volal, že mě hledali a chtěli po něm mojí adresu. Naštěstí jim ji nedal a já se tak vyhnula mnohým nepříjemnostem. Pane Bože, co mám jen dělat...

Malá po hodině uspávání konečně usnula a já ji uložila do postýlky. Sama jsem nevěděla, zda zvládnu den bez ní po tom, co se stalo. Srdce se mi svíralo při pomýšlení na ni beze mě. Vysprchovaná v noční košilce jsem zalezla do postele a vzala si k sobě svoje spící děťátko. Pozorovala jsem ji, jak spinká a tiše oddychuje, byl na ni pohled, který mě hřál u srdce. Její malé a křehké tělíčko ve mě probouzelo ty nejněžnější pocity a ochranitelské pudy. S ní jsem měla pocit, že zvládnu vše. Ještě pořád jsem nevěřila, že to já ji porodila. Malého nevinného andílka. Víčka se mi začala klížit únavou k sobě, tak jsem to maličké stvořeníčko položila zpět do postýlky a políbila do vlásků.

 

V noci mě budily sny a já se jim nedovedla bránit, byly celé zmatené a nedávaly smysl. Zdálo se mi o Edwardovi, přicházel ke mně jako anděl s křídly a odcházel jako ďábel s výsměšnou tváří. Jen stěží jsem zadržela výkřik, celé moje tělo bylo polité potem...

 

 

Probudilo mě slunečné ráno s přívalem nové energie. Nálada se mi hned zvedla, Cullenovi nebudou ve škole. Připravila jsem si věci do školy, hlavně oblečení, které mi zakrývalo modřiny. A čekala, až se malá probudí ze spánku a oznámí  mi to svým pláčem. V klidu jsem se nasnídala a pořád nic, bylo ticho, malá ani nedutala. Naklonila jsem se nad její postýlkou a ona na mě upřela svá zelená očka.

„Že jsi se neozvala, ty moje malá princezno. Za chvíli musíme vyrazit,“ usmála jsem se na ni. Vyměnila jsem její mokrou plínku a políbila ji na její sametové bříško. Pupík už měla krásně zahojený, po pupeční šňůře už nezbyly žádné známky a mně tak ubyly starosti. Jen co si malá po nakojení odříhla, vydali jsme se na cestu.

 

Rebeka nás ve školce přivítala s drsným nadáváním. Prý jsem jí nahnala takový strach, že z toho nespala, prý by si neodpustila, kdyby dala dítě někomu cizímu a něco se Nessie stalo. Uklidnila jsem ji, že je vše v pořádku a že udělala správně. S těžkým srdcem jsem od malé odešla a vydala se na přednášky. Jen co jsem přeparkovala auto na školní parkoviště a vystoupila, přihnal se ke mně postava s divným výrazem v obličeji a nastavil ke mě dlaně. Lekla jsem se ho a ucukla před ním a vyšvihla ruce v obraném gestu, jako by mě chtěl uhodit.

„Já ti neublížím,“ promluvil klidně Edward a pomalu se ke mně přibližoval.

„Ne, zůstaň stát tam, kde stojíš!“ vyhrkla jsem, tep mi pulzoval hlasitě v žilách, bylo mi jasné, že to slyší. Vždyť on tu nemá být, bylo slunečno. Ano, bylo slunečno, mraky zastínily slunce a já si toho ani nevšimla. Teď jsem koukala do Edwardovy ztrhané tváře. Na můj pokyn zamrzl na místě a ani se nepohnul.

„Bello...“ přiřítila se Alice a pokusila se mě obejmout. Dopadla stejně jako Edward.

„Dejte mi pokoj,“ zasyčela jsem a nevšímala si zvědavých pohledů spolužáků. „Nechte mě na pokoji. Nic jsem vám neudělala, tak proč mi pořád tak ubližujete!?“ Zabouchla jsem dveře od auta a vydala se od nich pryč. Něčí dotyk na mé ruce mě zastavil.

„Bello, prosím, promluvme si. Já nechtěl, aby to takhle dopadlo. Slibuji ti, že už ti nikdo neublíží, já...“

„Ne, Edwarde. Já tvým slibům zásadně nevěřím! Přísahal jsi, že mě nikdy neopustíš a opustil. Slíbil jsi mi, že už tě nikdy v životě neuvidím a právě teď stojíš přede mnou v celé své kráse. Tak raději mlč a drž se ode mě dál. Já už tvůj odchod překonala a nemám zájem to znovu prožívat. Jestli chceš, tak si tu před tebou kleknu a požádám tě na kolenou... Nechte mě žít můj život, nezasahujte mi do něj, já vás už v něm nechci!“ Jazyk se mi chvěl nad těmito slovy.

Edward chtěl něco říct, ale ze rtů mu unikl jen... vzlyk? Alice ho chytla za ruku a odvedla ho pryč. Na tváři měla stejně bolestný stín jako on. Hluboce jsem se nadechla a snažila se najít v sobě ještě nějaký kus své skryté síly, abych se dokázala pohnout z místa.

 

„Jsi v pořádku?“ ozvalo se za mnou. Timy se na mě zmateně díval. „Nevěděl jsem, že se s nimi znáš.“

„Já... já se ti omlouvám za všechny ty nepříjemnosti, co jsem ti způsobila. Nejsem zvyklá, že se o mě někdo zajímá a ... promiň,“ mekotala jsem jedno slovo za druhým.

„To je v pohodě.“ Mávl rukou, vzal mi tašku a odvedl do učebny.

 

 

Dny ubíhaly a měnily se v týdny. Cullenovi se mi vyhýbali a já jim. Přesto mi neunikl pocit, že mě sledují. Na každé hodině, na chodbě a parkovišti. Měla jsem strach, že mě jejich oči budou pronásledovat i do jesliček, ale nikdy se tak nestalo.

 

Od Rosaliina ataku uběhly skoro dva měsíce a ze mě a z Timyho se stali nerozluční přátelé. Ano, jen přátelé. Pro Timyho jaksi nebyly holky zajímavé a já si díky tomu tak trochu oddychla. Timy mi představil svou sestru Vanessu a jejího synka Jerryho. Bylo úžasné mít na tomhle neznámém místě nějakou kamarádku, se kterou jsem mohla chodit i se svou maličkou ven na dětská hřiště, kde si Jerry hrál v písku a Nessie z mého náručí zvědavě pozorovala děti okolo sebe. Neutekly mi závistivé pohledy ostatních maminek při pohledu na mojí maličkou. Neúmyslně se ze mě stávala pyšná matka.

„Ale no tak, Bello. Nestyď se! Je to normální proces. Přeci kvůli tomu nepůjdeš domů,“ pobízela mě Vanessa na procházce v parku. Bylo krásné sobotní odpoledne, malá dostala hlad a já si nebyla jistá, zda ji zvládnu nakojit na veřejnosti.

„Já nevím...“ přiznala jsem. Nikdy jsem neodhalovala prsa na veřejnosti, bylo to pro mě strašně citlivé. Ani doma před Charliem jsem nekojila. Vanessa se zaculila. „Co?“ zeptala jsem se jí.

„Jen jsem si vzpomněla, jak jsem jednou kojila na dětském hřišti. Přišla ke mě stařenka a drcla do mě hůlkou a začala hulákat něco o mravnosti a o tom, že kojení na veřejnosti je nepřípustné a ostudné, a že si to žena má nechat na doma atd. Byla jsem tak vyděšená, prostě jsem to nečekala, že jsem strnula a nezmohla se ani na slovo. Vlastně jsem ani nic říkat nemusela, na hřišti bylo dost jiných mamin, které také kojily, a pustily se do ní s tím, ať se vrátí do své doby, že dnes už je to naprosto normální věc a kojence nějak nakrmit musíme, a když se jí to nelíbí, tak ať se nekouká. Daly jí tak do těla, že mi té stařešiny bylo i trochu líto. Hold nevyhrála. Tak se neostýchej a pusť se do toho. Stejně lidi nic neuvidí, dáš si přes rameno plínku a zakryješ si tak prso,“ radila mi.

Posadila jsem se s Vanessou na lavičku mimo hlavní cestu, byl tam klid. Vyndala jsem svojí holčičku z kočárku a položila si ji do klína. Vyhrnula si tričko a odepnula podprsenku, malá se hned přisála k mojí bradavce a chytla se mě pěstičkami.

„No, vidíš, že to není tak těžký,“ usmála se Vanessa a posadila si na klín svého syna.

Musím říct, že malá za poslední měsíc ztěžkla, rostla jako z vody. Tolik jsem se zabrala do myšlenek a nevnímala okolí, že jsem ani nezaznamenala dvě přicházející postavy.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě hlas a já k němu vzhlédla.

 

 

((-- shrnutí --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč - 11. kapitola:

 1
4.
Smazat | Upravit | 14.12.2013 [17:00]

Dobre.

08.11.2011 [18:37]

Danka2830No tak konečne sa Bella vzchopila a dala mu poriadne zabrať... ale dúfam že aj tak budú spolu... a je divné že upíri ešte neprišli na to že má dieťatko.... Emoticon Emoticon Emoticon

2. kikuska
08.07.2011 [8:40]

Bella to Edwardovi riadne natrela. Aj mi ho bolo chudáka trochu ľúto. Som zvedavá, kto prišiel na to ihrisko. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.06.2011 [15:04]

Forevergirltak treba Edwardovi, zaslúži si to Emoticon Emoticon Emoticon
No to som zvedavá, kto to bude Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!