Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemiluji tě, Bello! - Prolog

Nemiluji tě, Bello! - PrologTak nakonec jsem se rozhodla začít s novým příběhem. Doufám, že tu nic podobného ještě nebylo. Odehrává se to na začátku celé ságy, tedy v Stmívání. Tedy začíná to ještě dříve, den před příjezdem Belly. Jaké to bude, když Jake opravdu není nadšený z příjezdu jeho dětské lásky Belly? Co si vlastně udělali? A co budou říkat ostatní?

Prolog


 

„Že nevíš, kdo přijede, Jaku?!“ oznamoval mi u snídaně vesele Billy.

„Ne to opravdu nevím. Že by přiletěli ufoni, nebo by si sem šel zavolat IT?“

„Já to myslím vážně. Přijede Bella!“ oznamoval stále vesele a na tváři se mu rozlil široký úsměv.

„Jaká Bella?“ ptal jsem se kyselým tónem.

„Dcera Charlieho Swana. Pamatuješ si ni přece, ne?“

„Hm, pamatuju,“ odpověděl jsem rychle a okamžitě se zvedl od stolu.

„Co je?“ ptal se Billy, ale já neodpověděl. Šel jsem ven. Nevím přesně, kam jsem měl namířeno, ale prostě jsem musel na vzduch.

Pak už jsem slyšel jen křupající písek pod nohama a Billyho hlas, který na mě volal, abych šel zpět. Neotočil jsem se. Nedokázal jsem se s ním radovat nad příjezdem Belly.  Ano, jako malý jsem s ní trávil veškeré prázdniny, ale pak řekla ta osudová slova a ta dlouhá léta našeho kamarádství, a z mé strany lásky, byla fuč, vypařila se jako pára nad hrncem. Několik dalších let mě to trápilo. Trápí mě to dodnes. Nechci na ni vzpomínat, všechno, co mi ji připomínalo, jsem zahnal do nejzazšího koutu mé mysli, ale teď se všechno vrátilo. Ani Charlie o ní nemluvil! A jen její jméno mi způsobuje bolest. Ale co s tím mám asi dělat? To ona to zkazila. To ona to řekla: „Nemám tě ráda, Jaku. Už nikdy tě nechci vidět!“ Pak už jsem ji opravdu neviděl, nikdy. A teď sem jako jen tak přijede? To jako bude hodlat dělat jakoby nic, jakože se nic nestalo? Jestli to ona dokáže, tak já rozhodně ne!

„Čau, Jaku. Co ty tu tak brzo?“ Quil – můj nejlepší kámoš -, na toho opravdu nemám náladu.

„Čus, ani nevím,“ odpovídal jsem potichu s očima upřenýma na oceán.

„Stalo se něco?“ ptal se starostlivě. Povzdechl jsem si.

„Přijede Bella. Bella Swanová,“ říkal jsem ještě tišeji. Bylo těžké vyslovit její jméno nahlas.

„Kecáš!“ zavýskl Quil. „Tvoje Bella? To nemáš ani trochu radost?“ ptal se stále vesele.

„Není to moje Bella, nikdy nebyla, není a nebude. A ne, opravdu nemám radost!“ skoro jsem na něj křičel.

„To je furt kvůli tomu, co ti asi před deseti lety řekla?“ nemohl tomu uvěřit. Přimhouřil oči a zkoumavě si mě měřil.

„Jo, je to kvůli tomu. Protože to dodržela. Celých deset let. Ani si na mě nevzpomněla. A teď si se jen tak přikráčí?“

„Třeba to není jen tak. Třeba má nějaký důvod. Měl sis o tom promluvit s Billym. Ten by určitě věděl, jak to je. A na druhou stranu, kdyby přijela kvůli tobě, asi by ti to nevadilo, co?“

„Tse!“ Neměl jsem chuť se s ním hádat. Nedokázal jsem říct, jestli by to pro mě bylo jiné, kdyby to opravdu řekla. Kdyby řekla, že přijela kvůli mně, že se jí po mně stýskalo. Ale kdyby to opravdu řekla, věřil bych jí?

Otočil jsem se a kráčel pryč. Doufal jsem, že nepotkám už nikoho dalšího. Nevěděl jsem kam jít, tak jsem hold šel domů.

„Konečně jsi tady!“ křičel na mě Billy.

„Hm.“

„Jsem ti to ani nemohl ráno doříct!“ stěžoval si. „Bella přijede už zítra a Charlie chce od nás koupit náklaďáček.“

„Ten ale nejezdí,“ odpovídal jsem zase potichu.

„No tak proto ti to říkám. Musíš ho opravit.“

„Do zítra? To nestihnu, ani kdybych chtěl!“ zvýšil jsem hlas.

„Jacobe! Já tě o to nežádám, nařizuji ti to!“ Také zvýšil hlas. „Navíc už jsem volal Embrymu, ať ti přijde pomoct, takže…“

„Bezva!“ hlesl jsem kysele a neochotně odkráčel z domu, směrem k mojí provizorní garáži. No ona to nebyla moc garáž, ale spíš taková bouda stlučená z několika vlnitých plechů, ale Rabbitovi – autu – to očividně stačilo.

Prodíral jsem se podrostem, dokud jsem neuviděl známé obrysy. Bylo brzo a mezi stromy bylo poměrně šero. Rozeznal jsem obrysy střechy a polorozestavěného Rabbita. Jen jedna věc tam byla navíc. Byla to silueta nějaké postavy, mužské postavy – Embry, byl jsem si tím jistý, protože o této stavbě moc lidí nevědělo.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě v sobotu ráno budil?“ stěžoval si.

„Já tě nebudil, zeptej se Billyho!“ odpovídal jsem suše.

„No prej potřebuješ pomoct s Chevym. Chceš ho snad opravit?“ vyptával se.

„Já ho nechci opravit, to chce Charlie.“ Došel jsem až k němu a moje oči si dostatečně přivykly na šero, takže jsem rozpoznal výraz v jeho tváři. Byl zamyšlený. Přimhouřil oči.

„Na co by chtěl náklaďáček, vždyť má policejní au…“ odmlčel se a ještě více se zamyslel. Pak se mu rozzářily oči a začal se usmívat od ucha k uchu. „No ne! Bella!“

„Hm,“ hlesl jsem ponuře a skoro neslyšitelně.

„Děláš si srandu? Ona přijede? Splnil se ti sen, kámo!“ zavýskl.

„To spíš noční můra!“ okřikl jsem ho, zatímco jsme se oba hrabali v motoru. Napadlo mě, že bych měl klid, kdybych třeba přestřihl brzdové hadičky. Co to sakra blbnu? Bych přece Charliemu neudělal.

„Fakt nemáš ani trochu radost?“ ptal se vážnějším tónem.

„Ne! Fakt nemám a nechci se o tom bavit!“ Embry jen pokrčil rameny.


„To si sem pro to nemůže dojet Charlie?“ ptal jsem se podrážděně ráno. Nechápu, proč si nemůže Charlie dojet pro náklaďáček. Klidně i s ní, ale to bych někam zpakoval.

„Ne, už jsem to slíbil,“ odporoval mi Billy.

„Tak řekni Henrymu. Já nikam nejedu!“

„Ne, jedeš, oba tě určitě rádi uvídí,“ odpovídal stále klidně Billy. Zazvonil telefon.

„Blackovi,“ řekl jsem do sluchátka a snažil se o klidný tón.

„Tak kde jste? Měli jste přijet před čtvrt hodinou.“ Byl to Charilie – dalo se to předpokládat.

„Už jedem,“ odpověděl jsem a zavěsil sluchátko. Naložil jsem Billyho do auta a vyjeli jsme.

Celou cestu jsme mlčeli. Neměl jsem náladu nic říkat. Pak jsem viděl ten bílý dům a udělalo se mi nevolno. Takové setkání po tolika letech? To fakt nemuselo být.

„To vám to trvalo. Bello pamatuješ si na Billyho?“ ptal se Charlie, jen co pomohl Billymu z auta. Já tam ještě seděl.

„Samozřejmě, jak se máte Billy?“ ptala se. Její hlas se o tolik změnil, jako ona sama. Byla o dost větší, ale i přesto prcek, nemohla mít víc než 165 cm. Taky měla o hodně delší vlasy, ale štíhlá byla úplně stejně.

Sebral jsem všechnu odvahu a vystoupil z auta.


Předchozí < Shrnutí > Další


Kacennnka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemiluji tě, Bello! - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!