Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_7. Kapitola

28.11.2009 (19:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3749×

Bella:

S Mikem jsem se usmířila. Co Edward? Ten šel za Jessicou. Šíleně jsem žárlila, ale přece mu to nebudu přiznávat! A navíc, měla jsem, co jsem chtěla. Měla jsem Mika. Vím, není to nic moc, ale hodně jsem mu dlužila. A stejně si myslím, že až Mike odjede, získám Edwarda zpět. Věděla jsem, že se jen tak nedá, ale taky jsem věděla, že nebude trvat dlouho a Edward bude můj. Vždycky jsem měla každého, koho jsem chtěla. Edward nebude výjimkou.

Když klub ve dvě hodiny ráno zavíral, rozloučila jsem se s Mattem a Johnem a šla ven za partou. Edward tam stál s Jessicou a jakmile mě viděl, políbil ji. Jess byla samozřejmě štěstím bez sebe. Došla jsem k nim a odkašlala si. Spala jsem u Jessici, tudíš jsem ji potřebovala.

„Jess, pojedeš za mnou s ostatními na náměstí a pak už pojedem k tobě, jo?“ zeptala jsem se.

„Fajn.“ A opět se věnovala Edwardovým ústům, které ještě před dvěma hodinama líbali mě!

„Ale Bello! Proč nepřespíš u nás? Prosííím! Ráno si zase můžem zajet na nákupy.“ Přiběhla ke mně Alice. Edward, který stál skoro vedle mě se odtáhl od Jessici a vrhl po Alici nenávistný pohled. Ta na něj jen vyplázla jazyk.

„No já nevím. I když… dobře. Jak vidím, Jessice to vadit nebude a nákupy mě aspoň odreagují.“

„Děkuju!“ zavýskla Alice a vrhla se mi okolo krku. Nevěděla jsem, proč z toho má takovou radost. Usmála jsem se na ni a zavelela ostatním, ať si nasedají do aut a vyjeli jsme. Já vím, každý v sobě měl pár panáků, ale tancem jsme ze sebe většinu dostali. A navíc, policie tak krátce po půlnoci nehlídá.

Dojeli jsme na náměstí, kde jsme se rozloučili, popřáli pěknou kocovinu a šel každý svou cestou. Zůstala jsem tam jen já, Mike, Cullenovi a Jessica.

„Ahoj, Miku. Uvidíme se v pondělí.“ Řekla jsem a políbila ho. Nasedl do auta a odjel. Už jsme jen čekali, než se Edward rozloučí s Jessicou. Jenom jí dal pusu, odstrčil ji od sebe a šel k nám. Stále těkal očima po mě a Alici.

Jízda Emmetovým jeepem byla příšerná! Emmet řídil, Rose si sedla na místo spolujezdce a já musela být mezi Alicí a Edwardem. Uznávám, tak špatné to nebylo, ale byla mi zima. Snažili se nebýt na mě přimáčklí tak moc, ale auto sebou strašně házelo. Edward se díval z okna, jen když se na mě náhodou přimáčkl víc, než normálně, se mi omluvil. Jenže mě to vážně nevadilo.

Vzpomněla jsem si, jaké to s ním bylo. Vzpomínala jsem na jeho pohyby a doteky. Celé jsem si to přehrávala stále dokola, dokud jsem si nevšimla, jak si mě Edward měří. Netušila jsem, proč se na mě dívá tak, jak se díval, ale nevadilo mi to. Naopak, využila jsem toho. Přehodila jsem si nohu přes nohu, i když to bylo dost obtížné v tom autě, a odhalila tak Edwardovi svá stehna. Ten se zhluboka nadechnul a okamžitě stočil hlavu zpět k okýnku.

Sama pro sebe jsem se usmála. Celou cestu po mě Edward pokukoval, a když Emmet zastavil, vyřítil se z auta jak pominutý. Také jsem vystoupila a ocitla jsem se před Cullenovic vilou. Byla obrovská! Úplně mě to ohromilo.

Alice mě zavedla do domu.

„Och! My máme hosta?“ zeptala se starší paní s medovými vlasy, kterou jsme potkali.

„Ano, tohle je Bella. Bells, tohle je moje nevlastní matka Esme.“ Představila nás Alice. Potřásla jsem si rukou s Esme a Alice mě vedla nahoru do jejího pokoje.

„Jakto, že ještě nespí?“ zeptala jsem se, když jsem si byla jistá, že nás neuslyší.

„Ehm… ona… ještě vylepšovala nějaké plány pro dům. Živí se tím.“ Vykoktala Alice.

„Počkej, teď mě tak napadlo, v čem budu spát?“ zeptala jsem se.

„Tady.“ Podala mi nádhernou modrou noční košilku, která mi sahala jen do půli stehen.

„Díky.“ Alice mi ukázala koupelnu, já se osprchovala a chtěla jsem jít do pokoje, když jsem slyšela Edwarda a Alici.

„Ano, ale ona chce Mika!“ křičel Edward a mě došlo, že se baví o mě.

„Zatím, jenže ten odjede a pak můžete být spolu! Proč nepočkáš?“ Alice taky nemluvila zrovna vlídně.

„Říká ti něco slovo sebeúcta? Nechci, aby věděla, jak moc po ní toužím!“ Páni. Tohle mě dostalo.

Alice chtěla ještě něco říct, ale Edward ju zarazil.

„Dořešíme to zítra.“ To bylo poslední, co jsem slyšela. Dlouho se nic neozývalo, tak jsem vyšla z koupelny. Alice tam stála u postele a široce se na mě usmívala. Já jí ale úsměv neopětovala. Byla jsem zaražená z toho, co Edward řekl.

„Slyšela jsi to, že?“ zeptala se, když viděla můj výraz.

„Co to mělo znamenat?“

„Jen jsem mu vytkla, že šel za Jessicou.“

„Proč?“

„Protože se mu líbíš.“

„To nemůžeš vědět.“

„Bells, já s ním žiju dýl, než si dokážeš představit. Znám ho moc dobře a poznám to.“

„To ale ještě neznamená, že by z toho mělo něco být.“

„Fajn. To netvrdím. Jenže dej si to dohromady. On prahne touhou po tobě. Líbíš se mu a on tobě taky. Svádíš ho!“

„Jenže on prahne touhou po mém těle!“

„Pleteš se!“

„Podívej, já se o tom teď nechci bavit. Teď je pro mě důležitý Mike. Hodně toho pro mě udělal, a já mu to dlužím.“

„Dobře ale pamatuj, že vy dva budete spolu, i kdybych se měla roztrhat!“ řekla Alice a mrkla na mě. Já se usmála a šla si lehnout na postel. Ona si lehla vedle mě, ale tak, aby se naše těla nedotýkala. Téměř okamžitě jsem usnula.

Když jsem se ráno probudila, Alice vedle mě neležela. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je deset hodin. To mám ještě dvě hodiny!

Hodně jsem přemýšlela. O mě a Edwardovi. Já ho chtěla, vážně moc, ale ne hned. Až Mike odjede, tak klidně. Edward byl dokonalý. A to, co řekl včera Alici… on přiznal, že po mě touží! Jenže co když vážně chce jen mé tělo. Co když chce jenom sex? Nevím, co se to se mnou stalo! Nikdy mi nevadil sex na jednu noc, ale u Edwarda by mě to ranilo. Musím si ho získat, ať by mě to mělo stát cokoliv. A byla jsem si jistá, že mi Alice pomůže!

Nevěděla jsem, kde je Alice, tak jsem vstala a šla ven z pokoje. Před dveřmi stál Edward, který si mě měřil pohldem. Uvědomila jsem si, že na sobě mám jenom tu krátkou košilku. Usmála jsem se jeho pohledu. Pak se mi podíval do očí.

Měl je černé a začal zrychleně dýchat. Bála jsem se o něj. Jenže jeho reakce mě pobavila.

Stál asi metr ode mě. Jakmile jsem se na něj usmála, překonal tuhle vzdálenost. Chytil mě kolem pasu a začal mě líbat. Chvíli jsem byla v šoku, ale pak jsem pootevřela ústa a on zapojil jazyk. Chytil mě do náruče a nesl zpět do pokoje. Nohou zavřel dveře a mě položil na postel. Chvíli si mě prohlížel, ale pak si jenom sedl na kraj postele a dal si hlavu do dlaní.

„Co se děje, Edwarde?“ objala jsem ho kolem ramen.

„Nic. Promiň.“ Vstal a odešel. Nechápala jsem to. Vždyť mě chtěl. Nebo ne?

Stále jsem nehnutě seděla na posteli, když do pokoje vešla Alice.

„Co je s Edwardem?“ zeptala jsem se.

„Štve ho, že ti neodolal. Neboj. Ho to přejde!“ smála se. Také jsem se usmála, ale nebyla jsem šťastná. Tohle jsem nechtěla.

„Asi bych měla jet domů.“ Alice mě ještě přemlouvala, abych zůstala, ale to jsem nechtěla.

„Edwarde, mohl bys prosím Bellu hodit na náměstí? Nechala si tam auto.“ Řekla Alice, když jsme přišli domů. Já na ni vrhla vražedný pohled, ale ona se tomu jenom zasmála.

„Samozřejmě.“ Odpověděl lhostejně Edward. Se všemi jsem se rozloučila a nasedla doEdwardova Volva.

Celou cestu bylo ticho a mě to ubíjelo. Až před náměstím Edward promluvil.

„Bells podívej. Je mi líto, k čemu mezi námi došlo v tom klubu. Byla to chyba a slibuju, že už se to víckrát nestane.“ Chyba? Vždyť Alici říkal něco jiného!

„Nemáš se za co omlouvat. Edwarde, já nevím, jaké to bylo pro tebe, ale já toho nelituju.“

„Bello, ale ty máš Mika…“

„Který odjede.“

„Ale až za měsíc. A navíc, na tom nezáleží. Jsem pro tebe nebezpečný.“

„Co? Včera se nic nestalo, tak jak to myslíš?“

„Nech to být, Bells.“ Zhluboka se nadechnul, jakoby se rozhodoval a po nějaké době řekl: „Já jsem teď s Jessicou, promiň.“

Alice:

Ten můj bratr je vážně idiot!!! Copak si myslí, že nevidím, jak kouká po Belle? A jak se vždy napne, když na ni Mike nebo nějaký jiný kluk sáhne? Copak ho neznám už dost dlouho? A copak zapomněl na můj dar?

Ano, měla jsem vizi. Jakmile jsme se s Bellou seznámili, naskytl se mi pohled na Edwarda, který spokojeně leží vedle Belly na posteli v jeho pokoji. Povídají si a smějí se. A pak? Přiběhl za nimi malý chlapeček, vlezl si k nim do postele a usnul.

Tahle vize se zatím nezměnila, takže je hodně pravděpodobné, že budu mít synovce. Já prostě ty dva dám dohromady, ať se děje cokoliv!

Edwardovi jsem nedovolila podívat se mi hlavy. Tedy aspoň jsem nedovolila, aby se k němu ta vize dostala. O mém plánu dát ho s Bellou dohromady věděl.

První snaha o uskutečnění mého plánu byla po párty. Nabídla jsem Belle, aby spala u nás. Přijala. K nám jsme jeli Emmetovým jeepem a já donutila Bellu, aby si sedla mezi mě a Edwarda. Bells toho využila a dala si nohu přes nohu. Odhalila tak svá stehna a já viděla Edwarda, jak má co dělat, aby se ovládnul. Bohužel, ovládnul.

Doma jsem Belle půjčila krátkou noční košilku a poslala ji do sprchy. Vešel ke mně naštvaný Edward.

„Copak, Edwarde?“ zeptala jsem se ho, jakoby nic.

„Proč-si-jí-nabídla-spaní?“ procedil pomalu skrz zuby.

„Je to kamarádka.“

„No tak, Alice. Vím, že přede mnou něco tajíš. A vím o tvým plánu. To se ti nepovede.“

„Proč Edwarde?“

„Protože ona je člověk a já po ní toužím víc, než po komkoliv jiném! Bojím se. Když jsem v její přítomnosti, ztrácím kontrolu nad rozumným uvažováním a nejraději bych se na ni vrhnul. Mohl bych jí ublížit.“ Už nenadával. Teď byl spíše smutný. Tohle mi nedošlo. Je to pravda.

 Edward se nám zamiloval? Poslala jsem mu myšlenkou.

„To ne, ale prostě… nikdy jsem neviděl hezčího člověka. Ani upírka se jí nevyrovná. Dokonce na ni žárlím! To je prostě šílený!“ opět zvyšoval hlas.

„Tak s ní začni chodit. Třeba by se časem ta touha zmenšila.“

„Ano, ale ona chce Mika!“

„Zatím, jenže ten odjede a pak můžete být spolu! Proč nepočkáš?“ také už jsem začínala zvyšovat hlasi když jsem věděla, že nás Bella slyší. Cítila jsem její vůni.

„Říká ti něco slovo sebeúcta? Nechci, aby věděla, jak moc po ní toužím!“ odpověděl a odešel. Každopádně o Belle také věděl, což znamená, že chtěl, aby to slyšela.

Prostě je to totální idiot! Věděl, že tady budeme pro něj, ať se stane cokoliv. A já věděla, že se nic stát nemohlo.

Bella rychle usnula a já šla opět promluvit s Edwardem. Vzala jsem ho do leas, aby nás nikdo neslyšel.

„Dobře, Alice. Budu s ní, ale zatím si užiju s Jessicou.“

„Proč?“

„Protože chci Bellu trošku potrápit.“ Tohle se mi nelíbilo, ale alespoň mi slíbil, že s Bellou bude. Že podlehne své touze.

„Ale potřebuju pomoct!“ oznámil mi s úsměvem a oznámil mi svůj plán…

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_7. Kapitola: