Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_33. kapitola

08.02.2010 (13:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3693×

33. kapitola

„Bello!“ vykřikl.

„Prosím tě, Edwarde, uklidni se, ano?“

„Uklidni se? Víš jak jsem se bál? Ty si na týden odjedeš a mě nic neřekneš? Ani debilní smsku nepošleš? To mě vážně tak moc miluješ, že si ani nevzpomeneš?“ řval.

„Edwarde…“ nenechal mě ani doříct větu.

„Dokážeš si představit, jaký jsem o tebe měl strach? Víš…“ tohle už jsem nevydržela. Hodila jsem telefon na postel, aniž bych zavěsila a šla na záchod. Vrátila jsem se asi po dvou minutách. Sotva jsem si mobil přiložila k uchu, slyšela jsem Edwardův rozzlobený hlas.

„To snad není možný. Nikdo nic nevěděl a Charlie mi akorát řekl, že přijedeš za týden.“

„Lásko, zklidni hormon. Neřekla jsem ti to, protože jsem to úplně zazdila. Chtěla jsem ti zavolat dnes, ale předběhl si mě. A promiň, ale jestli mi pořád hodláš nadávat, tak s tebou mluvit nechci,“ řekla jsem celkem klidně a zavěsila.

„Edward?“ slyšela jsem za sebou Jessičin hlas.

„Jo. Ani jsem si nevšimla, že si tu.“

„Co ti chtěl?“

„Nadávat.“

„Měl jen strach, to bude v pořádku.“

Jen jsem přikývla, ale vevnitř mě to vřelo. Jak si dovoluje nadávat mi? Je pravda, že jsem odjela na jiný kontinent, aniž bych mu cokoliv řekla, ale řvát po mě nemusí! Je to můj život a on mi ho diktovat nebude.

„Bells, neplač.“ Jessica mě pohladila po tváři a prstem mi setřela slzy, které se mi draly z očí.

„Já nepláču,“ popotáhla jsem. Jess se tomu zasmála, chytla mě za ruku a spadla na postel. Mě samozřejmě stáhla s sebou.

„Je to jenom kluk. Můžeš jich mít tisíce!“

„Jenže já toho kluka miluju,“ pošeptala jsem jí a stočil se do klubíčka. Jessica se přitiskla na má záda a hladila mě po vlasech. Tomu já říkám přátelství.

„Jseš si jistá? Chci říct… Nikdy jsi nikoho nemilovala. Víš jistě, že tohle je láska?“

„Jess, pokud je láska to, že se mi v břiše rozletí miliony motýlků pokaždé, když ho uvidím, jsem zamilovaná. Pokud je láska to, když se mi rozbuší srdce jen při vzpomínce na něj, miluju ho. A pokud je láska pocit, že ho musím mít stále u sebe, protože i vteřina bez něj mi připadá jako věčnost, pak ano. Miluju ho.“

„Páni, Bells,“ vydechla Jessica.

„Já vím. Nikdy jsem tohle nepocítila, ale doufám, že to bude napořád. Tak a teď si připadám strašně staře.“ Začala jsem se smát a Jess se přidala. Chvíli jsme tam jen ležely, když Jessica vyskočila na nohy.

„Pojď!“ zakřičel a chytla mi ruku.

„Kam?“ Vytáhla mě do stoje a došla k mé skříni.

„Kousek odsud je malý klub. Plno kluků a alkoholu.“ Najednou mi na hlavě přistál kus látky.

„Ale mě se nikam nechce. Vůbec to tu neznám.“

„Je na čase to poznat. Neboj, budeš se dobře bavit.“

Jen jsem si povzdechla, ale nic jsem nenamítala. Bylo to dlouho, kdy jsem naposledy byla v nějakém tom klubu. Každý večer jsem trávila s Edwardem. Oblékla jsem se do toho, co mi hodila Jessica a chtěla jsem se jít namalovat, když mi zazvonil mobil. Edward.

„To je on?“ zeptala se Jess, když viděla, jak jsem zaváhala. Nevěděla jsem, jestli s ním chci mluvit.

Přikývla jsem a vzala mobil. Jednou to být musí.

„Edwarde,“ zašeptala jsem. Chvíli bylo ticho, až jsem si myslela, že tam není.

„Tys mi zavěsila,“ ozval se konečně.

„A ty se divíš?“

„Ani ne. Bells, zlato, omlouvám se. Vím, že jsem neměl právo na tebe řvát. Mrzí mě to.“

„V pořádku,“ odsekla jsem a čekala, jestli zavěsí. Lhala jsem. Nic nebylo v pořádku.

„Ne, Bells, v tvém hlase slyším, že to není v pořádku. Jenom jsem se o tebe bál. To musíš pochopit.“

„Chápu to. Nejspíš bych reagovala stejně,“ vydechla jsem.

„Miluju tě.“

„Já tebe víc.“

„To bych se hádal.“

„To já taky.“

„Dobře, ještě ti zavolám,“ řekl, ale nezavěsil.

„Budu se těšit.“ Sakra na co čeká? Vždyť ví, že já hovory ze zásady nepokládám.

„Ty nezavěsíš, že?“ zeptal se po chvíli ticha.

„To ty víš.“

„Fajn, takže se teď budem dohadovat jako puberťácký děti? Zavěs. Ne, ty zavěs. Až po tobě. Ne, ty zavěs první.“ Zasmála jsem se do telefonu.

„Mě je to jedno. Ty voláš mě. Nemusíme zavěšovat ani jeden, pokud se nebojíš účtu za mobil.“

„Já si s tebou můžu povídat celou noc.“

„To já s tebou taky, Edwarde, ale Jessica mě chce vytáhnout někam do klubu.“

„Klubu?“

„Ano. Znáš to, ne? Alkohol, hudba… Kluci.“ Ozvalo se vrčení, kterému jsem se zasmála.

„Dobře. Měj se, Edwarde. Miluju tě,“ rozloučila jsem se s ním.

„Já tebe taky.“ A zavěsil.

„Je mi jasné, že jste se usmířili, co?“ usmála se Jessica.

„Nejspíš. Tak pojď.“

Alespoň půl hodiny jsme se líčily a česaly. Jessica pak od mámy dostala nějaké peníze. Paní Stanleyová se ani na nic neptala, jen nás upozornila, že ihned, jak vejdeme do klubu, musíme dát najevo, že nemluvíme italsky. To by mohlo jít.

„Čím pojedem?“ zeptala jsem se, když jsme vyšly před dům.

„Bells, já vím, že ve Forks i k sousedům jezdíš autem, ale my tu žádné nemáme, takže jdeme pěšky.“

„Co?“ zajíkla jsem se. Já a pěšky?

„Jen pojď.“ Jessica mě opět chytla za ruku a táhla. Já musela jít za ní.

„Už tam budem?“ zeptala jsem se otráveně snad po půl hodině cesty.

„Otoč se, vidíš ten zelený dům asi pět metrů před tebou? Z tama jsme vyšly.“ Zasmála se.

„Ale vždyť víš, že jsem líná.“

„Vím, ale vidíš tu cedulku Tequila Club asi deset metrů před námi? Tam jdeme,“ řekla a šla, aniž by počkala na mě. S povzdechem jsem se vydala za ní.

U vchodu se na nás smál snědý chlapík. Mohlo by mu být mírně přes dvacet. Začal mlít cosi italského, ale Jessica ho přerušila.

„My být z Kanada. My nemluvit italsky,“ říkala mu to jak nějakému retardovanému.

Chlapík jenom chápavě pokýval hlavou a vedl nás dovnitř.

„Hej! Anglie!“ zavolal do klubu a všichni přítomní se na nás podívali. Chtěla jsem mu říct, že nejsme z anglie, ale pak mi došlo, že to nejspíš myslel tak, že anglicky mluvíme. Najednou k nám přiběhla skupinka kluků.

„Ahoj, jsem Mario,“ řekl jeden z nich.

„Bella a Jessica,“ představila jsem nás.

„Dáte si něco?“ zeptal se nějaký jiný.

„Samozřejmě,“ vypískla Jess. Mario mě chytil kolem pasu a vedl k baru. Objednal Tequilu a za chvíli přede mnou stálo deset panáků tohoto pití, miska soli a několik půlek citronu. Všichni zároveň jsme si olízli hřbet ruky a posypali ho solí, kterou jsme následně slízli. Kopli jsme do sebe panáka a do pusy si nakapali citron.

Upřímně… Šíleně to pálilo. V mém hrdle se rozdělal oheň, ale takový příjemný. Ihned se mi zatočila hlava, ale vidět všechny ty zkřivené tváře mých společníků, kteří ve svém krku cítí to samé, bylo velmi vtipné. Začala jsem se smát a Jessica taky. Mario okamžitě objednal další.

Po půl hodině strávené v tomhle klubu jsem byla totálně mimo. Stále jsem se smála tomu, že mě pálí krk a citron jsem si do pusy kapala i bez Tequily. Všichni okolo mě na tom byli stejně.

Ani jsem si nevšimla, že u nás stojí už většina klubu. Můj pohled se zastavil na kulečníku. S rozzářenýma očima jsem se pokusila vstát, ale jakmile jsem došlápla, podlomila se mi kolena. Takhle to nepůjde.

„Mario!“ zařvala jsem přes celý klub, i když jsem věděla, že stojí hned vedle mě.

„Bella?“

„Kuleš – kuleš – kulešník!“ Ať jsem se snažila jakkoliv, č se prostě nedalo vyslovit. Ovšem Mario mě pochopil, chytil mě kolem pasu a oba jsme se vydali ke kulečníku. Když mě pustil, popadla jsem tágo a hrála si na mažoretku. Mé břicho utrpělo pár ran, takže jsem to nechala být.

„Zašínám!“ vykřikla jsem a sklonila se, abych šťouchla do bílé koule. Nešlo to. Koule se stále točila po celém stole a ne a ne se zastavit.

„Zastavte ju někdo!“ řekla jsem smutně, protože jsem si vážně chtěla zahrát.

„Fajn, asi bych měl začít,“ ozval se Mario a vytrhl mi tágo z ruky. Trošku jsem se posunula a dívala se na točící se kouli.

„Jseš opilá, Bells!“ zakřičela mi Jessica do ucha a začala se smát.

„To ty taky,“ štěkla jsem na ni, ale smála jsem se s ní.

„Bello, jsi na řadě,“ oznámil mi Mario a podal mi tágo.

„A kde je bílá?“ zeptala jsem se vyděšeně, když mi všechny ty barevné koule začaly splývat.

„Myslím, že jsme dohráli.“ Mario se začal neovladatelně smát a já se naštvaně dobelhala k baru.

„On je taaaak sladkej,“ vyprávěla jsem mým společníkům o Edwardovi po další půl hodině.

„Jmenuje se Edwarda Cullen a má takovou ztřeštěnou rodinu. Ale já je mám ráda.“ Pusa se mi otevírala jen stěží, ale zvládla jsem to. Vyčerpaně jsem seděla u baru a rukou si podpírala hlavu.

„Edward Cullen? Bledý se zlatýma očima?“ ozvala se vedle mě nějaká dívka.

„Jo! Znáš ho?“ zeptala jsem se podezíravě.

„Ano.“

„A znáš i Nicka?“ vykřikla Jessica s nadějí a jiskřičkami v očích. Mimochodem… Ty jiskřičky nebyly z alkoholu.

„Jamesona? Jasně!“ řekla milá neznámá s úsměvem.

„A ty jsi kdo?“ zeptala jsem se.

„Já? Heidi.“

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_33. kapitola: