Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_29. Kapitola

23.01.2010 (10:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3663×

29. Kapitola

Usmála jsem se na Bellu a mířila si to ke škole. Nevšímala jsem si zvědavých pohledů lidí. Podle pachu jsem našla Edwarda. Seděl v úplně prázdné třídě, ruce měl složené na lavici a hlavu na rukou.

„Co tady děláš?“ zeptal se, aniž by hlavu zvedl. Přišla jsem blíž k němu, aby neměl šanci utéct.

„Víš, proč mi Alice zavolala?“

„Ne.“ Konečně se na mě podíval. V jeho očích bylo pochopení. Věděl, proč jsem tu.

„Ale no tak. Vidím ti na očích, že to víš.“ Usmála jsem se.

„Ne, nevím.“

„Tak fajn, řeknu ti to. Pomsta. Pamatuješ, co si mi udělal naposledy?“ usmála jsem se na něj a přiblížila se.

„To neuděláš!“ vykřikl a prudce vstal. Já jen s úsměvem vytáhla pouta z kapsy.

Bella:

Tohle pro mě byla muka. Vědět, co se Edwardovi stane a moct tomu zabránit. Kdybych chtěla, jediným slovem tohle zastavím, ale při vzpomínce na to, co všechno mi udělal...

Zrovna jsem šla s Alicí na odpolední vyučování, když jsme potkaly Tanyu táhnoucí Edwarda. Bylo to zvláštní. Jako by byl Edward slabší než Tanya. Jenže to spíš vypadalo, jakoby šel Edward sám. Tohle mě zabolelo. Opravdu chtěl být s Tanyou, i když jsem ho viděla. Věděla jsem, že Tanya mi chce pomoct, ale i tak jsem na ni měla neuvěřitelný vztek. Možná proto, že je mnohem hezčí než já, možná proto, že kvůli ní Edward popřel všechna vyznání lásky ke mě. Rychle jsem se otočila a do třídy to vzala přes vedlejší vchod. Alice do třídy přišla jen minutu po mě.

Celou hodinu jsem byla jako na trní. Věděla jsem, co se teď odehrává na dámských záchodech. Tušila jsem, že se zrovna Tanya dotýká Edwardových nejcitlivějších míst, že Edward slastně vzdychá a snaží se nebýt pozadu.

Sakra dost! Zatřepala jsem hlavou, jako bych mohla tyhle myšlenky zahnat.

„Ještě deset minut.“ Pošeptala mi Alice. Za deset minut zazvoní a Edward bude odhalen. Zhluboka jsem se nadechla a stěží přežila zbytek hodiny.

„Připravená?“ zeptala se Alice, když zazvonilo a všichni se vyhrnuli na chodbu.

„Vůbec ne. Nemůžeme to nějak zastavit? Nechci, aby ho tak někdo viděl.“ Povzdechla jsem si.

„Teď už je pozdě, ale neboj. Tohle byla úplně poslední pomsta“

„Jak to myslíš?“

„Nech se překvapit a pojď.“ Zatáhla mě za ruku.

Už když jsme měly záchody na dohled, byla tam kupa dívek. Došly jsme blíž a všimly si, že všem přítomným hraje na tváři připitomnělý úsměv a celkem nahlas si šeptají. Jakmile si mě studenti všimli, začali se ptát.

„To si udělala ty?“

„Jak se ti to povedlo?“

„Dobře ty!“

Slyšela jsem z každé strany a skoro každý mě poplácal po zádech. Konečně jsem se dostala ke dveřím a vešla na záchody. To co jem viděla, mě doslova přimrazilo. Čekala jsem všelicos, ale tohle bylo moc.

Edward seděl v jedné z kabinek dveře od ní byli dokořán otevřené. Po celé kabince se válely kusy toaletního papíru a zem byla mokrá. To vše jsem sice zaznamenala, ale pak můj zrak spočinul na Edwardovi. Seděl v nepřirozené poloze na záchodové míse, knoflíky u košile měl urvané, rifle sesunuté ke kotníkům. Ještě že mu Tanya nechala ty trenýrky. Vlasy měl celé rozcuchané a na tváři, krku a hrudníku byly otisky od rudé rtěnky. Ruce měl za zády, ale nebylo vidět proč. Vypadal, jakoby spal.

Stála jsem tam jak přilepená a dívala se na Edwarda. Pohledem jsem několikrát sjela po jeho těle a nemohla uvěřit svým očím.

„Bello, jsi v pohodě?“ zatřásla se mnou Alice. Podívala jsem se na ni a všimla si, že je k Edwardovi otočená zády. Nedivila jsem se jí.

„Jo.“ Odpověděla jsem jí a otočila se k davu.

„Tak fajn. Zábava skončila, všichni odejděte.“

„Proč?“ ozval se nějaký chlapecký hlas.

„Protože jsem to řekla.“ Zařvala jsem nechtěně. Většina opravdu odešla, ale asi pět lidí tam stále stálo.

„Proč bysme měli odcházet?“ ujal se slova jeden prvňák.

„Ty jsi tu asi nový, že?“ usmála jsem se na něj.

„No a?“

„Takže ještě nevíš, jak to tady na škole chodí?“

„Jo… Vím, že je tady nějaká namyšlená kráva, která ze sebe dělá královnu střední.“

„A co když si na ni nehraje? Co když jí vážně je?“

„To by se jí lidi nebáli.“

„Mě se lidi nebojí. Mě mají všichni rádi.“

„Máš důkaz?“

„Důkaz je ten, že tu kromě tebe a pár tvých spolužáků nikdo není.“

„Protože se tě bojí.“

„Protože ju máme rádi. Ona nám ukázala, jak se žije i v takovým zapadákově jako je Froks.“ Ozvalo se z chodby, a když jsem vykoukla ven, viděla jsem zástup mě známých lidí v čele s Rosalií. Děkovně jsem se na ni usmála.

„Ještě něco?“ otočila jsem se na prváka.

„Ne.“

„Tak teď běž!“ řekla jsem mu a už viděla jen jeho záda. Zvřela jsem za ním dveře od místnosti a šla do kabinky k Edwardovi. Oči měl stále zavřené a mě při pohledu na něj ukápla slza.

Sklonila jsem se k němu a jemně ho potleskala po tváři, ale nijak nereagoval. Trošku jsem přitlačila, ale stále se nic nedělo.

„Sakra!“ zašeptala jsem a rozhlídla se. Můj zrak se zastavil na červeném kyblíku, který stál pod umyvadlem. Usmála jsem se a natáhla se pro něj. Napustila jsem ho ledovou vodou, ale když jsem se otočila, zjistila jsem, že to bylo k ničemu. Edward se na mě vyděšeně díval.

„Bello, já…“ začal a ve mně se opět objevil ten vztek. Než stačil cokoliv jiného říct, pevně jsem chytila kýbl a prudce na něj vylila vodu. Koukala jsem, jak se na mě dívá ještě vyděšeněji než předtím, mokrá košila se mu přilepila na nádherné vypracované tělo a z tváří a vlasů mu stéká voda.

„Zbláznila ses?“ vykřikl na mě.

„Ne. Jen jsem se tě snažila probrat.“ Usmála jsem se na něj.

„Vždyť už jsem byl vzhůru!“

„Tak promiň, že jsem se ti snažila pomoct!“ začala jsem taky řvát.

„Já tvou pomoc nepotřebuju! Táhni si za Clarkem.“

„A kde ty máš Tanyu, co? Nechala tě tu takhle!“

„Já nevím, kdo ji na mě poštval!“

„Zasloužil sis to.“

„Za co?“ jeho hlas stále neslábl a já už nemohla vydržet, jak na mě řval. Ano… Mohla jsem jednoduše odejít, ale to bych nebyla já. Nechtěla jsem od něj odejít a už vůbec ne, když se skoro nemůže hýbat a já si můžu dělat, co chci.

Omlouvám se za tu délku, ale kdybych to neukončila teď, byla by tahle kapitola na deset stran a to já nechci :D